Knihovna · Dějiny Toluj-chána a Güjük-chána

Ediční poznámka

Čtvrtý svazek řady obsahuje dva po sobě jdoucí oddíly Rašídových dějin: dějiny Toluje, nejmladšího syna Čingischánova, a dějiny Güjüka, Ögedejova syna a třetího velkého chána. Oba spojuje téma, které Rašída jako historika Tolujovců zajímalo nejvíc, totiž boj o nástupnictví po Ögedejově smrti.

Toluj byl podle mongolské obyčeje jako nejmladší syn „strážcem krbu“. Zdědil otcovu domovinu, ordy a převážnou část vojska. Rašíd líčí jeho tažení v Chorásánu a v Číně i jeho záhadnou smrt roku 1232. Podrobně vypráví také o tom, jak jeho vdova Sorchachtani-beki vedla rodový úděl a připravila synům cestu k trůnu.

Güjükův oddíl zachycuje regentství Töregene-chatun a velký kurultaj roku 1246, u něhož byl v táboře přítomen i papežský vyslanec Jan z Plano Carpini. Dále líčí Güjükovu krátkou vládu, jeho výpravu na západ proti Batuovi, na které zemřel, a regentství Ogul-Kajmyš. Oddíl uzavírá přehled současných vládců od Číny po Egypt. Rašíd tu stojí na straně Tolujovců: Ögedejovce líčí kriticky a Sorchachtani s jejími syny chválí.

Překlad je pořízen přímo z perského textu edice E. Blocheta, Djami el-Tévarikh, tome II (Gibb Memorial Series XVIII/2, 1911), tištěné strany 198–262. Jde o pracovní překlad pořízený umělou inteligencí bez opory v tištěném překladu. Nejistá čtení jsou označena otazníkem v závorce (?). Mezery v rukopisech jsou vyznačeny v hranatých závorkách. Nadpisy jsou Rašídovy. Letopočty podle hidžry jsou převedeny v závorce.