Knihovna · Paměti maršála de Bassompierre · Deník mého života II: 1622–1640
Poznámka k tomuto vydání
Co je tato kniha
Deník mého života napsal François de Bassompierre (1579–1646) ve vězení v Bastile. Není to deník vedený den po dni; je to vzpomínkové vyprávění uspořádané po letech a měsících, psané z paměti a z vlastních zápisů. Kdo byl autor a jak se k tomu psaní dostal, je vypsáno v poznámce k prvnímu dílu; zde stačí připomenout, že kardinál Richelieu ho dal 25. února 1631 zavřít do Bastily, nikdy s ním nevedl proces a maršál odtud vyšel teprve po kardinálově smrti v lednu 1643.
Poprvé vyšel deník roku 1665 v Kolíně nad Rýnem pod smyšlenou tiskařskou adresou a podle chybných opisů. Teprve markýz de Chantérac jej pro Société de l’histoire de France vydal podle autorova vlastnoručního rukopisu (Paříž, Renouard, 1870–1877, čtyři svazky) a opatřil poznámkami a dodatky. Z tohoto vydání překládáme.
Co je v tomto dílu
Naše vydání má dva díly. Tento druhý obsahuje třetí a čtvrtý svazek Chantéracova vydání, tedy léta 1622 až 1640, a Dílem II celé dílo končí: rukopis se zavírá uprostřed úvahy o vévodovi de Guise v říjnu 1640.
Čtrnáct kapitol jsme rozvrhli po letech. Kapitoly I–III dávají rok 1622 — hugenotské tažení od ostrova Rié k Montpellieru a maršálskou hůl, kterou autor dostal v září před Montpellierem. Kapitoly IV–V jsou léta 1623–1626: pád ministrů, Richelieuův vstup do rady, vyslanectví ve Švýcarech a v Anglii. Kapitoly VI–VIII patří La Rochelle: anglický vpád na Ré, hráz přes rejdu a pád města v roce 1628. Kapitoly IX–X jsou italská a savojská tažení let 1629–1630, suzský průsmyk, Privas a Den oklamaných. A kapitoly XI–XIV jsou Bastila.
Druhá polovina knihy je jiná kniha než první. Autor to vysvětluje sám v prosinci 1639: „nemajíc co povědět o sobě, zaplňuji papír tím, co se každý měsíc děje ve světě a co přichází k mé známosti.“ Od uvěznění tedy přestává být Deník vyprávěním o jeho životě a stává se měsíčním soupisem evropských dějů, jak je zajatec slýchal z návštěv a z dopisů — Německo, Lotrinsko, Nizozemí, Itálie, Anglie. Je to ojedinělý dokument: třicetiletá válka viděná z okna vězení, s vlastním příběhem rozpuštěným v cizích zprávách.
Co je přeloženo a co ne
Vlastní deník je přeložen celý, odstavec za odstavcem, bez vynechání. Jeden odstavec předlohy je jeden odstavec překladu.
Přeloženy jsou i všechny dodatky obou svazků a všechny čtyři sbírky nevydaných a autografních dopisů, protože se na ně z textu odkazuje.
Nepřeložili jsme sommaires — Chantéracovy ročníkové souhrny obsahu s odkazy na stránky jeho edice. Jsou to orientační pomůcky vázané na paginaci, kterou naše vydání nemá; co z nich čtenář potřebuje, dávají názvy kapitol a vysvětlivky.
Dodatky a jejich číslování
Každý Chantéracův svazek má vlastní řadu dodatků: třetí svazek I–XVI, čtvrtý začíná číslovat znovu od I a jde do XX. V jedné knize by tedy byly dva Dodatky I až XVI a každý odkaz by byl dvojznačný. Dodatky jsme proto přečíslovali do jedné průběžné řady I–XXXVI: Dodatky I–XVI jsou třetí svazek, Dodatky XVII–XXXVI čtvrtý. Převodní tabulka je níže. Čtyři sbírky nevydaných dopisů mají vlastní řadu I–IV a nepřečíslovávají se.
Chantéracovy odkazy na stránky vlastní edice („Voir p. 16“) jsme převedli na odkazy do kapitol, protože jeho paginaci z našeho podkladu rekonstruovat nelze.
Jak jsme překládali
Chantéracovy poznámky a naše vlastní vysvětlivky jsou sloučeny do jedné poznámky bez návěští, které by je rozlišovalo. Kde jsme něco doplnili, opravili nebo kde jsme si nebyli jisti, je to v poznámce řečeno.
Jména osob a míst normalizujeme do dnešní podoby. Výjimkou jsou místa, kde je odchylný tvar sám předmětem Chantéracovy poznámky; tam zůstává tvar autorův. Francouzská částice de se zachovává.
Autorova data neopravujeme. Chantérac je opravuje v poznámce a my to tak ponecháváme; kde si text odporuje sám a Chantérac mlčí, píšeme o tom vlastní poznámku. Anglická data jsou do roku 1752 o deset dní pozadu a nepřepočítáváme je.
Nedokončené věty nedokončujeme, zdvojené zápisy nespojujeme a zkratky rukopisu nerozepisujeme — jsou autorovy.
Vady předlohy
Překládali jsme z korigovaného přepisu ve francouzském Wikizdroji. Ten přepis má vady, které jsme při práci našli a které tu uvádíme, protože čtenář má právo vědět, kde text nestojí na pevné zemi:
- Víceodstavcové Chantéracovy poznámky jsou zkráceny na první odstavec, zbytek se vysypal na konec svazku. Devět takových doplnění jsme podle obsahu vrátilo na místo; mapování vyšlo monotónní podle stránkového pořadí, což je jeho hlavní potvrzení.
- Poznámka 604 třetího svazku nese text poznámky 605; Chantéracova glosa ke slovu pouillier je ztracena a na jejím místě je naše poznámka, která to přiznává.
- Dvakrát vlepila extrakce doprostřed věty kus poznámky ze zlomu strany; obě místa jsou opravena.
- Totéž se stalo v dodatcích: na konci každého svazku sedí závěrečná formule a za ní poznámky toho svazku. Přiřadili jsme je zpět.
- Verše jsou v přepisu slité do jednoho řádku; řádkování jsme obnovili.
Kde se mezera zacelit nedala, je to v poznámce napsáno. Nic jsme nedoplňovali dohadem.