Knihovna · Cesta mistra Čchang-čchuna na západ

Poznámka k tomuto vydání

Čchang-čchun čen-žen si-jou-ťi („Zápisky o cestě Pravého člověka Čchang-čchuna na západ“) je jedním z nejcennějších dobových pramenů k mongolské expanzi a k podobě Střední Asie ve 13. století. Nepsal ho sám mistr, ale jeho žák Li Č’-čchang, který cestu absolvoval s ním a vedl si deník. Dílo vydal roku 1228 Sun Si, který k němu napsal předmluvu.

Tento český text vznikl na základě anglického překladu Emila Bretschneidera (Mediaeval Researches from Eastern Asiatic Sources, sv. I, Londýn 1888, část I, kap. III). Bretschneider, lékař ruského vyslanectví v Pekingu a jeden z nejlepších znalců čínských pramenů své doby, překlad výslovně označuje za neúplný: vynechal četné básně, které mistr během cesty skládal, a část rozhovorů o taoistické nauce; některé méně zajímavé pasáže shrnuje jen stručně. Tato místa jsou v textu vyznačena kurzivou v hranatých závorkách. Vše, co se týká historie a zeměpisu, je však přeloženo věrně.

Vysvětlivky vycházejí převážně z Bretschneiderových poznámek, zkrácených na to, co běžný čtenář potřebuje: kdo je kdo, kde leží zmiňovaná místa dnes a co znamenají čínské a mongolské tituly a pojmy. Bretschneiderovy identifikace jsou většinou dodnes platné; kde je pozdější bádání opravilo, je to ve vysvětlivce uvedeno. Vysvětlivky jsou ve čtečkách s podporou EPUB 3 dostupné jako vyskakovací okénka po klepnutí na číslo v textu; jinak se zobrazí na konci každé kapitoly.

Čínská jména jsou přepsána standardní českou transkripcí (Čchang-čchun, Li Č’-čchang, Jen-ťing); mongolská, turkická a perská jména v běžné české podobě (Čingischán, Čagataj, Samarkand, Chórezm). Data jsou podle Bretschneidera převedena z čínského lunárního kalendáře na juliánský; v závorkách bývá uveden i původní čínský měsíc a den.

Kdo je mistr Čchang-čchun: Čchiou Čchu-ťi (1148–1227), taoistický mnich ze Šan-tungu, jeden ze „sedmi pravých lidí“ školy Úplné dokonalosti (Čchüan-čen), založené Wang Čchung-jangem (vlastním jménem Wang Če). Čchang-čchun („Věčné jaro“) je jeho řádové jméno. Těšil se velké vážnosti u dvora Ťinů na severu i Sungů na jihu, obojí pozvání odmítl – ale když ho roku 1219 povolal Čingischán, ve dvaasedmdesáti letech se vydal na cestu dlouhou přes deset tisíc li, aby se s dobyvatelem setkal v pohoří Hindúkuš. Čingischán mu udělil titul „nesmrtelný“ a osvobodil taoisty od daní, což na desetiletí zásadně posílilo postavení školy Čchüan-čen v Číně. Mistr zemřel v Pekingu v roce 1227, téhož léta jako Čingischán; jeho hrob je v pekingském Klášteře Bílých oblaků (Paj-jün-kuan), dodnes hlavním taoistickým klášterem v Číně.

Na obálce: Čingischán na portrétu z alba jüanských císařů a císařoven, namalovaném koncem 13. století pro dvůr jeho vnuka Kublaje (Národní palácové muzeum, Tchaj-pej; volné dílo). Je to nejstarší dochovaná podoba muže, za nímž se mistr Čchang-čchun vydal přes půl Asie.

Mapu cesty, zařazenou za touto poznámkou, nakreslila pro toto vydání umělá inteligence na podkladě volně dostupných geografických dat Natural Earth.

Český překlad a vysvětlivky vznikly s pomocí umělé inteligence (Claude) a neprošly redakcí odborného sinologa. Kde je identifikace osoby, místa nebo data nejistá, vysvětlivka to výslovně uvádí; faktické údaje je vhodné před dalším užitím ověřit.

Svazek vychází v projektu Staré texty (www.stare-texty.cz), digitální knihovně českých překladů pramenů z veřejné domény. Cílem není nahradit filologickou edici, ale zpřístupnit českému čtenáři čitelný a okomentovaný text, který by jinak zůstal za jazykovou bariérou.