Knihovna · Paměti Mademoiselle de Montpensier · Paměti Mademoiselle de Montpensier I: Mládí a Fronda

Předmluva vydavatele (Adolphe Chéruel, 1858)

Protože notice o životě a pamětech Mademoiselle de Montpensier má vyjít s posledním svazkem,¹ omezím se nyní na několik slov o tomto vydání.

Použil jsem autografního rukopisu pamětí Mademoiselle, uloženého v Císařské knihovně (Ms. Suppl. fr., č. 3015. B). Bohužel na začátku tohoto rukopisu chybí asi sto listů;² pro tuto část jsem otiskl starší vydání s několika opravami, které jsem vysvětlil v poznámkách. Týkají se především vlastních jmen, která byla zjevně zkomolena, mimo jiné jmen státních radů pověřených správou majetku Mademoiselle (kap. I) a jména paní z Brassac, z níž se stala paní z Brissac (kap. III).

Teprve když jsem mohl použít autografní rukopis, bylo mi umožněno vrátit pamětem Mademoiselle jejich skutečný ráz. Téměř všechna vydání jsou otiskem vydání z let 1735 a 1746, která se pokládají za nejlepší. Paměti Mademoiselle v nich však doznaly změn: vydavatelé především omladili a přikrášlili její sloh po způsobu osmnáctého století; věty byly rozsekány. Místo onoho širokého a poněkud vláčného slohu, jímž se vyznačují spisovatelé sedmnáctého století, byla přijata rychlá a úsečná forma století následujícího. Čtenáři, kteří si dají práci obě vydání porovnat, najdou na každé stránce četné doklady změn tohoto druhu. Někteří snad budou soudit, že sloh Mademoiselle těmito opravami ztrácí, že byl ve starších vydáních živější a volnější a že bylo chybou vracet mu jeho malátný a neohrabaný chod. Já prohlašuji, že tváří v tvář autografnímu rukopisu autorky jsem neváhal zachovat původní podobu slohu, i tam, kde je nesprávný.³

Jiné změny jsou závažnější a často jsem na ně upozornil v poznámkách. Je třeba je přičíst nedbalosti či lhostejnosti těch, kdo byli pověřeni opisem pamětí z autografního rukopisu a jejichž opis posloužil všem vydáním. Protože písmo Mademoiselle se často špatně čte, nebyla slova vždy rozluštěna přesně: na jednom místě, kde jde o zasedání parlamentu za Frondy, píše, že „Monsieur mluvil způsobem, který vzbuzoval u dvora obavy, že je pro pana Prince“. Opisovač četl: „Mluvil o tom, že mě provdá; což vzbuzovalo u dvora obavy, že je pro pana Prince.“ Když si člověk připomene, jaký byl tehdy postoj Mademoiselle k princi z Condé, vidí, že jí vydavatelé připisují nesmysl. Ostatně by bylo dost podivné, kdyby Gaston Orleánský zaměstnával parlament sňatkem své dcery.

Na jiných místech opisovač ve spěchu a z nedbalosti přeskočil několik řádků, z čehož vyplývají závažné omyly: tak Mademoiselle podle vydavatelů říká, že se svatý Ludvík narodil v opatství, které bylo založeno teprve dlouho po jeho smrti (viz poznámku v kap. VI), kdežto ona mluví jen o opatství postaveném v Poissy na místě, kde se svatý Ludvík narodil. V poznámkách jsem upozornil na několik dalších vypuštění, která si opisovači dovolili. Ta by stačila k důkazu, jak bylo nutné paměti Mademoiselle pozorně revidovat a porovnat je s rukopisem, který je celý psán její rukou.

V historických poznámkách jsem se snažil seznámit čtenáře s hlavními osobami, které Mademoiselle uvádí na scénu, nebo opravit omyly, které jí unikly. Mademoiselle psala první část svých pamětí ve vyhnanství v Saint-Fargeau; na několika místech říká, že neměla po ruce záznamy a že jen sbírala své vzpomínky. Není divu, že se do takového vyprávění vloudily chronologické omyly a že často dokonce došlo k záměně let. Bylo by puntičkářské vyčítat to Mademoiselle, která sama někdy upozorňuje, že se v době zmýlila.⁴ Nebylo však pro čtenáře zbytečné, aby tyto omyly byly označeny a opraveny; o to jsem se snažil pomocí jiných současných pamětí.

Kromě těchto pamětí, jejichž chronologie není vždy zcela spolehlivá, jsem použil dvou nevydaných deníků, které byly psány v okamžiku, kdy se události odehrávaly, a jejichž hlavní předností je, že podávají data s velkou přesností. Jedním je Deník Oliviera d’Ormesson, který má vyjít ve sbírce Documents inédits relatifs à l’histoire de France, druhým rovněž nevydaný Deník Dubuisson-Aubenaye. Povahu Deníku Oliviera d’Ormesson jsem představil jinde. Tento bezúhonný soudce, kterého proslavilo jeho počínání v procesu s Fouquetem, zapisoval den po dni všechny události, o nichž se dozvěděl, v letech 1643 až 1649 a 1661 až 1672. Deník Dubuisson-Aubenaye je mnohem kratší: zahrnuje jen pět let Frondy (1648–1653). Tento Dubuisson-Aubenay byl šlechtic v družině státního sekretáře Duplessis-Guénégauda; psal stejně jako Olivier d’Ormesson den po dni zprávy, které k němu doléhaly, a protože byl důvěrníkem ministra, bývá zpravidla dobře zpraven.

Kromě oprav, jichž si žádaly dost četné chronologické omyly v pamětech Mademoiselle, jsou zde někdy události, které jen naznačuje, aniž podává potřebné podrobnosti, buď proto, že je předpokládá u svých současníků za dost známé, nebo proto, že sama, jak někdy s poctivou upřímností upozorňuje, jejich podrobnosti neznala.⁵ Nebylo zbytečné tuto část pamětí doplnit; o to jsem se pokusil v Příloze.⁶

Mademoiselle své paměti na kapitoly nedělila; v sedmnáctém století to nebylo zvykem. Přesto jsem se domníval, že lze, aniž by se změnil ráz díla, vyznačit pro čtenáře místa k oddechu a v souhrnu umístěném na začátku každé kapitoly shrnout události, které jsou v ní vyprávěny.⁷