Knihovna · Francie prvních Bourbonů · Dějiny Francie od smrti Ludvíka XIII.
Královské privilegium
Ludvík, z Boží milosti král Francie a Navarry, našim milým a věrným radům, členům našich parlamentů, řádným mistrům žádostí našeho domu, bailliům, seneschalům, jejich náměstkům a všem ostatním našim úředníkům a soudcům, jichž se to týká, pozdrav. Náš drahý a milý pan Priolo nám vyložil, že sepsal latinské dílo s titulem Benjamini Prioli de Rebus Gallicis ab excessu Ludovici XIII Historiarum Libri, které by rád vydal veřejnosti, kdyby se nám zlíbilo udělit mu k tomu svolení našimi listinami. Přejíce si vyhovět řečenému žadateli, povolili jsme mu z těchto a jiných důvodů, které nás k tomu vedou, a povolujeme těmito listinami, podepsanými naší rukou, dát řečenou knihu tisknout, prodávat a rozšiřovat na všech místech naší moci, u kteréhokoli tiskaře a knihkupce, kterého si zvolí, v jakém svazku, okraji a písmu a tolikrát, kolikrát uzná za vhodné, po dobu dvaceti let ode dne, kdy bude kniha poprvé dotištěna. Zakazujeme všem osobám jakéhokoli stavu a postavení ji tisknout, prodávat či rozšiřovat na kterémkoli místě naší moci bez svolení řečeného pana Priola nebo jeho právních nástupců, pod záminkou rozšíření, opravy, změny titulu, falešné značky či jinak, jakýmkoli způsobem, pod pokutou tří tisíc livrů, splatnou bez odkladu každým z přestupníků, z níž třetina připadne nám, třetina pařížskému Hôtel-Dieu a třetina řečenému panu Priolovi nebo knihkupci, jehož použije; dále pod konfiskací padělaných výtisků a náhradou všech nákladů, škod a úroků. To pod podmínkou, že před uvedením do prodeje budou dva výtisky řečené knihy odevzdány do naší veřejné knihovny a jeden do knihovny našeho velmi drahého a věrného rytíře, kancléře Francie pana Séguiera (viz Kniha I), pod trestem neplatnosti těchto listin. Přikazujeme vám, abyste dali žadatele i jeho právní nástupce plně a pokojně užívat jejich obsahu a nedopustili, aby jim v tom bylo jakkoli bráněno. Chceme, aby výtah z těchto listin, otištěný na začátku nebo na konci řečeného svazku, platil za řádné doručení a aby mu i kopiím ověřeným některým z našich milých a věrných rad a sekretářů byla přikládána stejná víra jako tomuto originálu. Přikazujeme kterémukoli našemu soudnímu sluhovi nebo biřici, který o to bude požádán, aby k provedení těchto listin vykonal všechny potřebné úkony, aniž by žádal o jiné svolení. NEBOŤ TAK JE NAŠE VŮLE. Bez ohledu na clameur de haro, normandskou chartu a jiné odporující listiny. Dáno ve Fontainebleau v měsíci prosinci léta Páně tisícího šestistého šedesátého prvního a našeho panování devatenáctého. Podepsán LUDVÍK. A níže DE LOMÉNIE.1
Vysvětlivky
Privilegium z prosince 1661; editio princeps vyšla v Charleville roku 1665 (viz úvod). „První knihou“, kterou podle doslovu kritici roztrhali, míní Priolo patrně dřívější částečné vydání (?). Podepsal ho Henri-Auguste de Loménie, hrabě de Brienne (viz Kniha I), nebo jeho syn Louis-Henri (viz Kniha XI) (?). Clameur de haro a „normandská charta“ jsou normandské právní instituty, které mohly bránit výkonu královských listin. ↩