Staré texty

Knihovna · Dějiny Čagataj-chána a jeho potomků

Část první: o původu Čagataj-chána a zmínka o jeho chotích, synech a vnucích, kteří z něho vzešli až do dnešní doby; jeho podobizna a rodokmenná tabulka větví jeho dětí a vnuků

Čagataj byl druhým synem Čingischánovým. Jeho matkou byla hlavní Čingischánova choť Börte-fudžin, matka čtyř synů, z kmene Kongiratů, dcera Dei-nojana, vládce onoho kmene. Čagataj měl mnoho chotí (chatun), nejváženější z nich však byly tyto dvě.

První byla Jesülün-chatun, matka všech jeho významných dětí, dcera Kata-nojana, syna Daritaje, bratra vládce Kongiratů. Börte-fudžin, hlavní choť Čingischánova, a otec Jesülün-chatun byli bratranci.1

Druhá byla Tögen-chatun (?),2 sestra zmíněné Jesülün-chatun, kterou si vzal po Jesülünině smrti.

Zmínka o jeho synech a vnucích, kteří z něho vzešli až do dnešní doby

Čagataj měl osm synů, v tomto podrobném pořadí:

Výklad a podrobnosti o těchto osmi zmíněných synech budou s pomocí Boha Nejvyššího sepsány jeden po druhém.

První syn Čagataj-chána: Möči-jebe

Matkou tohoto Möči-jebeho byla služka v ordě Jesülün-chatun. Jedné noci stlala lůžko, a protože chatun byla venku, Čagataj si ji přitáhl a zplodil s ní dítě. Proto mu nepřikládal velkou vážnost a dal mu méně vojska i území.4 Möči-jebe měl jedenáct synů, v tomto pořadí:

První syn: Negüder

Tento Negüder je ten, kterého z Čagatajova ulusu poslali s vojskem spolu s Hülegü-chánem do íránské země.5 Zůstal zde, a za vlády Abaka-chána se vzbouřil. Obrátil se k horám Gruzie a bloudil po lesích. Emírové Abaka-chána se pustili po jeho stopách a Širemün-nojan, syn Čormagunův,6 ho zajal a přivedl do služby Abaka-chána. Ten mu daroval život. Negüder se tu pak nějakou dobu toulal sám, potom zemřel. Potomky neměl.7

Druhý syn: Ahmad

Tento Ahmad býval neustále při Barakovi. Když Barak po porážce přešel řeku,8 jeho vojsko se rozprchlo a každý oddíl odešel jiným směrem. Ahmad se vydal k Bešbalyku.9 Barak, nemocný, jel za ním v nosítkách a jako předvoj (mangkala)10 vyslal Tauldara (?),11 který byl emírem tisíce.12 Když Ahmada dostihl, snažil se ho po dobrém přimět k návratu. Ahmad si však počínal zpupně, nakonec se utkali a Ahmad byl zabit. Měl tři syny: Umara, Mubárakšáha a Moatua (?).

Třetí syn: Tekši

Měl syna jménem Tabudgar (?)13 a ten měl čtyři syny: Toghana, Hulkutua, Kuriktiho (?) a Kutluk-Temüra.

Čtvrtý syn: Nom-kuli

Pátý syn: Bük-buka

Šestý syn: Temüdar (?)

Sedmý syn: Kutan

Osmý syn: Čiče

Devátý syn: Čičektü

Měl dva syny: Šadbana a Kušmana.

Desátý syn: Ešal (?)

Měl dva syny: Kanbuku a Uladaje.

Jedenáctý syn: Toghan

Měl tři syny: Kuriktiho, Bük-buku a Nom-kuliho.14

Druhý syn Čagataj-chána: Mö’etüken

Tento Mö’etüken se narodil z Jesülün-chatun. Otec ho miloval víc než ostatní své děti, a protože ho velmi miloval i Čingischán, býval většinou v jeho službě. V době, kdy Čingischán poslal jeho otce Čagataje spolu s Džučim a Ögedejem obléhat Chórezm15 a sám byl zaměstnán obléháním pevnosti Bámiján,16 zasáhl Mö’etükena šíp z pevnosti a zemřel. Čingischán byl z toho nesmírně zarmoucen. Když pevnost dobyl, zbořil ji do základů, všechny obyvatele pobil a dal jí jméno Mau-kurgan.17

Když se Čagataj vrátil, dorazil právě ve chvíli, kdy pevnost bořili. Čingischán nařídil, aby mu nikdo o té události neříkal, a několik dní mu tvrdil, že Mö’etüken odešel tam a tam. Potom se jednoho dne na syny úmyslně rozhněval a začal hledat záminku: „Neposloucháte má slova a to, co jsem vám řekl, zanedbáváte.“ Čagataj poklekl a prohlásil: „Cokoli Čingischán nařídí, to vykonáme; a jestliže se proviníme, ať zemřeme.“ Čingischán se ho několikrát znovu otázal: „Myslíš ta slova, která říkáš, upřímně, a dostojíš jim?“ Odpověděl: „Jestliže budu jednat jinak a svému slovu nedostojím, ať zemřu.“ Čingischán pravil: „Mö’etüken už není; nesmíš plakat ani naříkat.“ V Čagatajově nitru vzplál oheň, ale uposlechl otcova příkazu, přemohl se a neplakal. Po chvíli vyšel pod záminkou tělesné potřeby ven, v koutě chvíli skrytě plakal, otřel si oči a opět se vrátil k otci.

Mö’etüken měl čtyři syny, v tomto pořadí: Bajču, Büri, Jesün-Tuva a Kara-Hülegü. Větve dětí a vnuků těchto synů jsou takové, jak se dále zaznamenává.

První syn Mö’etükena: Bajču

Bajču měl syna jménem Tudan (?), tento Tudan měl syna jménem Bučaj a Bučaj měl syna Abdulláha.18

Druhý syn Mö’etükena: Büri

O okolnostech jeho narození se vypráví takto: dříve býval zvyk, že se ženy ev-oglanů shromažďovaly v ordách, aby tam pracovaly.19 Jednoho dne šel Mö’etüken do ordy, uviděl zástup žen, jednu krásnou odvedl stranou a spojil se s ní. Napadlo ho, že možná otěhotněla, a nařídil, aby ji oddělili od manžela a střežili.

Skutečně otěhotněla a narodil se z ní Büri; potom ji manželovi zase vrátili. Tento Büri byl nesmírně prudký a statečný. Když pil víno, mluvil hrubá slova, a došlo to tak daleko, že za vlády Möngke-kaana, když jednou pil víno, zahrnul nadávkami Batua, k němuž choval v srdci nepřátelství. Když Batu ta slova uslyšel, vyžádal si ho. Noján Menggeser20 ho z rozkazu Möngke-kaana přivedl k Batuovi a Batu ho dal zabít.

Büri měl pět synů. První Abišga (?); tento Abišga neměl děti. V době, kdy se Arik-böke postavil proti Kublaj-kaanovi, sloužil u kaana. Poslali ho, aby se místo Kara-Hülegüa stal vládcem ulusu Čagatajova a pojal Orghanu-chatun. Cestou ho zajalo vojsko Arik-bökeho a tam ho Asutaj, syn Möngke-kaana, který stál na Arik-bökeho straně, dal podle jasy popravit.21

Druhý Ačiki. Tento Ačiki sloužil Kublaj-kaanovi a nyní je u Temür-kaana.22 Je už velmi stár a ze všech knížat, kteří tam pobývají, je nejváženější, nejvznešenější, nejctihodnější a nejmocnější. Má dva syny: Örüg-Temüra, Aršila-küregena a patrně mají i další děti; ti slouží u kaana.

Třetí Kadakči-sečen. Má pět synů: Nalighu23 – ten má tři syny: Temüra, Uradaje (?) a Tumana; dále Bughu – ten má dva syny: Zulkarnajna a Alího; dále Buka-Temür – ten má dva syny: Örüg-Temüra a Ölčitaje; dále Buka; čtvrtý Ahmad – ten má dva syny: Babu, jenž má tři syny: Hábila-Temüra, Kábila-Temüra a Julduz-Temüra, a Basatiho (?); pátý Abukan (?).

Dokončeno. Chvála Bohu, Pánu světů, a požehnání a mír našemu pánu Muhammadovi a celé jeho dobré a čisté rodině.24

Třetí syn Mö’etükenův: Jesün-Tuva

Měl tři syny, v tomto pořadí a s tímto podrobným rozpisem. První Mümin; ten má dva syny: prvním je Jebe, jehož syn se jmenuje Bilge-Temür; druhým Örüg.

Druhý Barak. Měl pět synů: Bek-Temüra, Duvu, Toktu (?), Uladaje a Buzmu.

Třetí Jasar. Přišel sem pokojně v roce, kdy se Abaka-chán vydal k Herátu, aby odrazil Karauny.25 V době, kdy Ahmad utekl z Chorásánu, ho emírové zabili.

Mümin byl nesmírný pijan.

Protože Barak sloužil Kublaj-kaanovi a prokázal mu vítané služby, Kublaj-kaan nařídil, aby ulus Čagatajův spravoval společně s Mubárakšáhem.26 Když tam dorazil, nějakou dobu dával najevo upřímné přátelství. Potom se jistý emír Bitikči (?)27 od Mubárakšáha spolu s částí vojáků spojil s Barakem. Mubárakšáha sesadili a Barak se stal neomezeným vládcem. Protože hranice ulusu Čagatajova sousedila s Kaiduovým územím, zmocnil se [Barak] části Kaiduových [držav] a s Kaiduem několikrát svedl bitvu. Poprvé zvítězil Kaidu. Když pak znovu zahájili válku, zprostředkoval mezi nimi Kipčak, syn Kadakanův z rodu Ögedej-kaana, mír. Přísahali si a stali se navzájem andy,28 a i nyní se jejich děti navzájem oslovují anda.

Potom se vzbouřili proti kaanovi a stejně tak proti Abaka-chánovi. [Barak] v té zemi zajal lidi, kteří jim náleželi, zabavil jejich majetek29 a vztáhl ruku k útlaku a nadvládě nad lidmi. S Kaiduem se radil (kengeš),30 že překročí Amudarji a bude bojovat s Abaka-chánem. Kaidu k tomu svolil, protože se obával úkladů z jeho strany a sám se také vzbouřil proti kaanovi a Abaka-chánovi: chtěl, aby se [Barak] z té země vzdálil. Kipčaka, syna Kadakanova, a Čabata, syna Naku, syna Güjük-chánova, oba Kaiduovy bratrance, poslal každého s vojskem spolu s Barakem. Když překročili řeku, Kipčak se znechucen (?) obrátil zpět a Čabat stejně tak. Barak poslal za ním své bratry Mümina a Jasara a Möge-oghula (?),31 aby ho přivedli, pokud se dobrovolně vrátí; jinak ho měli zdržovat řečmi, dokud nedorazí Čalajirtaj a nezajme ho. Když Kipčaka dostihli a on se nechtěl vrátit, chtěli mu dát víno a zaměstnat ho. On to prohlédl a řekl jim: „Máte takový úmysl. Vrátíte-li se po dobrém, [dobře], jinak vás zajmu a odvedu s sebou.“ Ze strachu se vrátili. Když potkali Čalajirtaje, řekli mu: „Je už daleko.“ Tu i jeho pojala obava a vrátil se s nimi.

Když Barak po porážce32 přešel zpět přes Amudarji a příbuzní i většina vojáků se od něho odvrátili, poslal Jasara ke Kaiduovi se vzkazem: „Starší i mladší příbuzní a lidé, které jsi poslal, neprojevili věrnost ani vytrvalost a každý se pod nějakou záminkou vrátil. Začal s tím Kipčak a příčinou porážky vojska bylo jejich jednání.“ Když Kaidu vyslechl celý vzkaz, zeptal se Jasara: „Když tě [Barak] poslal s Müminem a Negübejem za Kipčakem, vyslal za vámi nějaké vojsko, nebo ne?“ Jasar odpověděl: „Ne.“ Kaidu však situaci znal a řekl: „Neštěstí té porážky pramenilo z toho, že vaše ústa nemluví souhlasně se srdcem. Nešel snad tehdy za vámi Čalajirtaj s vojskem, aby Kipčaka zajal?“ Jasar se polekal. Kaidu ho dal zajmout a spoutat, poradil se s emíry a pod záminkou, že jde Barakovi na pomoc, vyrazil. Doufal, že se ho nějak zbaví.

Když se přiblížil k řece, přišla zpráva, že ty, kdo se vydali za Negübej-oghulem a Ahmadem, zabili. Barak poslal elčiho se vzkazem: „Proč by se měl anda Kaidu obtěžovat? Ať se vrátí, pomoci není třeba.“ [Kaidu] dělal, že neslyší, dorazil pozdě a v noci se utábořil kolem Barakovy ordy. Téže noci Barak zemřel. Ráno, když nikdo nevyšel, poslal [Kaidu posla] a pátral, co se stalo: Barak byl opravdu mrtev. Kaidu vstoupil do jeho ordy, držel smutek a poslal ho do hor, kde ho pohřbili.

Po Barakovi se vládcem ulusu Čagatajova stal jeho bratranec Buka-Temür, syn Kadakčiho. Po něm [ulus] dali Duvovi, synu Barakovu. Ten je zajedno s Kaiduem a jeho syny. Dříve, když postupně shromáždil vojska Čagatajova, se Naurúz vzbouřil33 a odešel k němu a ke Kaiduovi. Seznámil je s cestami a poměry v Chorásánu a podnítil je k nájezdu na Chorásán. Vyplenili Isfarájin. Kvůli Naurúzovi se do krajů vloudilo mnoho zmatků a mnoho nevinných muslimů bylo zabito, jak bude podrobně vyloženo v dějinách pádišáha islámu.

Potom utekl k Duvovi Ujgurtaj, syn Kutlug-Buky, který dobře znal cesty v Mázandaránu. Bajdu tehdy zradil Gajchatua, emírové přešli na jeho stranu a Gajchatua zabili. Pádišáh islámu, Bůh učiň jeho vládu věčnou, přitáhl s vojskem, Bajdua zajal a zabil a usedl na chánský trůn.34 V té době Duva z Ujgurtajova návodu využil příležitosti, že vojsko z Chorásánu odtáhlo na tuto stranu, přišel pouštní cestou do Mázandaránu a odvlekl část aghruku35 vojáků pádišáha islámu, Bůh učiň jeho vládu věčnou, kteří byli v tom kraji. Pak se vrátil. Výklad těchto příběhů přijde v dějinách pádišáha islámu, Bůh učiň jeho vládu věčnou.

Duva po dohodě s Kaiduem několikrát bojoval s vojskem kaana a byli poraženi. Při posledním střetnutí byli oba zraněni. Kaidu na následky tohoto zranění zemřel36 a Duva zůstal ochrnutý. Má syny, mezi nimi Kutlug-Chodžu, jemuž byl svěřen kraj Ghazna a karaunské vojsko, které jim odedávna náleží. V létě táboří v okolí Ghóru a Gharčistánu a v zimě v kraji Ghazny a v těch stranách. Neustále musejí bojovat se sultánem Dillí a dillíské vojsko je opakovaně porazilo.37 Pokaždé vpadají do pohraničí těchto zemí jako zloději a lupiči a působí zmatky.

Buzma chtěl odejít do služby kaana, Kaidu se to dozvěděl a dal ho zabít.

Čtvrtý syn Mö’etükenův: Kara-Hülegü

Měl syna jménem Mubárakšáh a tento Mubárakšáh měl pět synů: Öldžej-Buku, který má syna jménem Kutlugšáh; Buralkiho (?), který má syna jménem Tutluk (?); Hurkadaje; Isan-Fúláda a Kadaka.

Čagataj ustanovil tohoto Kara-Hülegüa na místo jeho otce svým valí al-ahdem.38 Jeho chatun byla Orghana-chatun a z ní se narodil Mubárakšáh. Když Kara-Hülegü zemřel, stal se z rozkazu Arik-bökeho vládcem ulusu Čagatajova Alghu, syn Bajdarův, jeho bratranec. Pojal Orghanu-chatun za manželku a po nějaké době zemřel. Tento Mubárakšáh pak usedl na místo svého otce. Barak přišel z rozkazu Kublaj-kaana. Když spatřil, že vládcem je Mubárakšáh, neřekl ani slovo, ale postupně kolem sebe shromáždil rozptýlené vojsko a zmocnil se vlády nad tím ulusem. Mubárakšáha obvinil a dohnal věc tak daleko, že ho učinil představeným svých barsčiů.39 Když Barak přitáhl do Chorásánu k boji s Abaka-chánem, Mubárakšáh, který byl s ním, uprchl a vstoupil do služeb Abaka-chána. Tento příběh bude dále na svém místě vyložen a podrobně vylíčen, dá-li Bůh Nejvyšší.

Třetí syn Čagatajův: Belgeši

Když zemřel Mö’etüken, Čagatajův nástupce, chtěl [Čagataj] učinit nástupcem tohoto syna. I on však zemřel ve třinácti letech a neměl děti. Potom učinil nástupcem Kara-Hülegüa, syna Mö’etükenova. Mír s tím, kdo následuje správného vedení.

Čtvrtý syn Čagatajův: Sarban

Má dva syny: Kušikiho a Negübeje.

Pátý syn Čagatajův: Jesü-Möngke

Tento Jesü-Möngke byl velký pijan. Vypráví se o něm, že nikdy nebyl střízlivý ani na tak dlouho, aby odevzdal zvíře sokolníkům. Měl chatun jménem Najiši (?), velmi váženou a panovačnou. Protože byl její manžel stále opilý, vedla jeho záležitosti ona. Jeho postavení bylo takové, že protože byl zajedno s Güjük-chánem, [Güjük] ho učinil vládcem ulusu Čagatajova, ačkoli Čagatajovým nástupcem byl Kara-Hülegü, a to kvůli nepřátelství tohoto Jesü-Möngkeho vůči Möngke-kaanovi. Když se potom kaanem stal Möngke, nařídil, aby ulus Čagatajův spravoval Kara-Hülegü a aby Jesü-Möngkeho zabil. Kara-Hülegü zemřel cestou a Jesü-Möngkeho zabila jeho chatun Orghana-chatun, která pak deset let vládla sama. Potom dal Arik-böke ten ulus Alghuovi, synu Bajdarovu. Když se Alghu vzbouřil proti Arik-bökemu, stala se Orghana-chatun jeho manželkou. O tom už bylo vyprávěno. Jesü-Möngke neměl syna.

Šestý syn Čagatajův: Bajdar

Byl to muž malého vzrůstu a znamenitý lukostřelec. Vypráví se, že si s ním […] jednoho dne zažertoval a řekl: „Postavu máš malou. Pojď, budeme spolu střílet z luku.“40

Měl syna jménem Alghu. Ten měl tři syny: prvním byl Kaban, druhým Čübej (?),41 který býval ve službách Kaana; ten již nežije a má patnáct synů, o nichž bude ještě vyprávěno: Toktaj, Jasar, Dükeles, Ingil-buka, Nom-kuli, Butuntaš, Akbuka, Sati (?), Kujanmyš, Dávúd, Kembu-dorči, Čigin-Temür, Čirghudaj, Mengtaš a Könček-dorči. Třetím byl Tok-Temür, který má dva syny: Esen-buku a Aghrughčiho (?). A tím dost.

Sedmý syn Čagatajův: Kadaki

Jeho matkou byla Tögen-chatun(?). Tento Kadaki měl pět synů: Naju, Buku, Naligua(?), Buka-Temüra a Buku.

Osmý syn Čagatajův: Bajču (?)

Měl syna jménem Möči. Tento Möči je ten, který byl velitelem vojska Karaunasů v krajině kolem Ghazny.42 Má syna jménem Abdulláh, který je muslim. Otec pobýval v oněch končinách; on ho povolal k sobě a místo něho tam poslal svého syna Kutlug-chodžu.43

Vysvětlivky

  1. Podle Blochetovy poznámky je text na tomto místě porušený. V Rašídově oddílu o kmeni Kongiratů je Daritaj uveden jako bratr Dei-nojana, otce Börte; Kata-nojan byl tedy Börtin bratranec, jak praví i následující věta. Kongiratové byli tradičními „svatebními“ spojenci Čingischánova rodu a pravidelně mu dávali nevěsty. ↩

  2. Perský zápis توکان; čtení je nejisté. Blochet upozorňuje, že Abulghází (chívský chán a dějepisec 17. století) ji nazývá Türkän-chatun, což ale považuje za pozdější zkomolení. ↩

  3. Perský zápis بایچو; čtení je podle Blochetovy poznámky velmi nejisté. Pořadí i jména synů se v jiných pramenech liší: čínské dějiny dynastie Jüan znají jen dva Čagatajovy syny (Jesü-Möngkeho a Kara-Hülegüho, jenž je u Rašída Čagatajovým vnukem), Abulghází uvádí jiné pořadí a Kadakiho ani Bajčua nezná. ↩

  4. Postavení syna, a tím i velikost jeho podílu na otcově vojsku a pastvinách, se u Mongolů řídilo postavením matky: synové hlavních chotí měli přednost před syny vedlejších manželek a konkubín. ↩

  5. Na Hülegüovo tažení do Íránu (vyrazil roku 1253) musela podle Möngkeho nařízení každá větev Čingischánova rodu vyčlenit poměrnou část svých vojsk pod velením některého ze svých princů; Negüder takto velel čagatajskému oddílu. ↩

  6. Čormagun (Čormaqan) byl mongolský vojevůdce, který ve 30. letech 13. století za Ögedeje dobyl severní Írán a Zakavkazsko a velel tamní pohraniční posádce (tamma). Jeho syn Širemün sloužil jako emír Hülegüovi a Abakovi. ↩

  7. Marco Polo zná tohoto prince pod jménem Nugodar. Po něm se patrně nazývali tzv. Negüderiové, mongolské vojsko, které se po roce 1260 usadilo v oblasti dnešního Afghánistánu a podnikalo nájezdy do Indie a jižního Íránu. ↩

  8. Barak byl roku 1270 (668 h.) poražen Abakou u Herátu; se zbytky vojska ustoupil přes Amudarju zpět do Zaamudaří a v následujícím roce zemřel. ↩

  9. Bešbalyk („Pět měst“) – hlavní město východoturkestánských Ujgurů, severně od Ťan-šanu, nedaleko dnešního Urumči (lokalita u dnešního Jimsaru). ↩

  10. Mangkala (mong. mangqalai, „čelo“) – předvoj vojska. Jde o jeden z mongolských vojenských termínů, které Rašíd přejímá do perštiny. ↩

  11. Perský zápis تاولدار; rukopisy i jiná místa Rašídova díla uvádějí různé tvary (Bauldar, Buldar), čtení je nejisté. Podle Blocheta šlo o syna Karačara z kmene Barlasů, jednoho z Čagatajových emírů. ↩

  12. Emír tisíce (pers. amír-i hazár, mong. mingghan-u nojan) – velitel jednotky o tisíci mužích. Mongolské vojsko i obyvatelstvo bylo organizováno desítkově: desítky, stovky, tisíce a tumeny (deset tisíc); tisícníci byli základní vrstvou vojenské aristokracie. ↩

  13. Perský zápis تابدغار; čtení je nejisté. Blochet navrhuje mongolské tabudugar, „pátý“. ↩

  14. Tato dvě jména se shodují se jmény čtvrtého a pátého Möči-jebeho syna. Ta doplnil Blochet podle Mu’izz al-ansáb, timurovského rodopisného spisu z 15. století, neboť rukopisy A a B na onom místě omylem opakují jména Negüder a Ahmad. ↩

  15. Míní se obléhání chórezmského hlavního města Urgenče (Gurgandže) na dolní Amudarji v letech 1220–1221; spory mezi Džučim a Čagatajem obléhání protáhly, až Čingischán svěřil velení Ögedejovi. ↩

  16. Bámiján – město a pevnost v horách Hindúkuše v dnešním Afghánistánu, dobyté roku 1221 (618 h.). ↩

  17. Podle Blochetovy poznámky mongolské mau (magu), „zlý“, a turecké kurgan, „pevnost“ – tedy „Zlá pevnost“; Abulghází uvádí obdobný název Mau-balyk, „zlé město“. ↩

  18. Podle Mu’izz al-ansáb, jak jej cituje Blochet, byla Bajčuova matka konkubína z kmene Najmanů a Bučaj byl nejprve jedním z Barakových vojevůdců; po Barakově porážce přešel s oddílem tisíce mužů k Abakovi. ↩

  19. Ev-oglan (turk. „chlapci domu“) – patrně nesvobodní domácí služebníci knížecích ord; jejich ženy konaly v ordách práce, jako bylo zpracování vlny, dojení a příprava jídla. ↩

  20. Menggeser-noján z kmene Džalajirů byl za Möngkeho nejvyšším soudcem (jarguči); vedl i vyšetřování a procesy s knížaty, kteří se postavili proti Möngkeho nástupu. ↩

  21. Perské bi-jásá rasánídan, doslova „přivést k jase“, je u Rašída ustálený výraz pro popravu vykonanou podle mongolského práva, zpravidla po soudu nebo z rozkazu vládce. ↩

  22. Temür (Čcheng-cung), vnuk Kublajův, velký chán a císař dynastie Jüan v letech 1294–1307, tedy v době, kdy Rašíd psal. ↩

  23. Patrně totožný s Nalighuem (Talikuem), chánem Čagatajova ulusu v letech 1308–1309; podle Mu’izz al-ansáb, jejž cituje Blochet, jej na trůn dosadili po Könčekovi a zabil ho Kebek, syn Duvův. ↩

  24. Zbožná závěrečná formule (tammat) opisovače, jaká obvykle uzavírá rukopis nebo jeho oddíl; zde se dostala doprostřed rodokmenu, patrně z předlohy, v níž na tomto místě končil jeden svazek či sešit. ↩

  25. Karaunové (karauna) byla vojska smíšeného mongolského původu usazená v dnešním Afghánistánu (Ghazna, Ghór), proslulá nájezdy do Chorásánu a Indie; na přelomu 13. a 14. století je ovládali Čagatajovci. Tažení Abakovo proti nim klade Blochet do roku 678 h. (1279/1280). ↩

  26. Doslova „aby ulus Čagatajův znali“ (bi-dánand). Perské „znát“ tu u Rašída znamená „spravovat, mít na starosti“ a je patrně kalkem mongolského slovesa medekü „vědět; řídit, nést odpovědnost“. ↩

  27. Čtení jména je nejisté (rukopisy mají i sekči). Nelze vyloučit, že nejde o jméno, ale o úřední titul bitikči „písař“, tedy o emíra z Mubárakšáhovy kanceláře. ↩

  28. Anda je pobratim, přísežný bratr. Pobratimství se uzavíralo přísahou a výměnou darů a zavazovalo k vzájemné pomoci; Rašíd výslovně uvádí, že se tento vztah dědil i na potomky. ↩

  29. Blochet vztahuje „jim“ na Kublaje a Abaku. Patrně jde o poddané a statky, které velký chán a íl-chán drželi v Mávará an-nahr jako svůj podíl (indžü); jejich zabavení bylo otevřeným porušením práv ostatních větví rodu. ↩

  30. Kengeš (perským písmem kankádž) je porada, zejména porada knížat a emírů, na níž se rozhodovalo o válce a jiných důležitých věcech. ↩

  31. Blochet v tomto jménu vidí Mögeho, syna Tolujova, ale to je nepravděpodobné. V dalším vyprávění se Kaidu ptá Jasara na výpravu, na které byl „s Müminem a Negübejem“. Patrně jde tedy o Negübeje, syna Sarbanova (viz níže), a jméno je porušené. ↩

  32. Bitva u Herátu, v níž Abaka Baraka porazil; podle Mu’izz al-ansáb, jejž cituje Blochet, 1. zú l-hidždža 668 h., tj. 22. července 1270. ↩

  33. Naurúz, syn Arghun-aky, dlouholetého íl-chánského místodržitele v Chorásánu, se roku 1289 vzbouřil proti íl-chánu Arghunovi a uprchl ke Kaiduovi. Později se smířil s Gázánem a roku 1295 mu pomohl na trůn; roku 1297 byl popraven. ↩

  34. Pádišáhem islámu Rašíd míní svého pána Gázána (íl-chánem 1295–1304). Gajchatu byl zavražděn na jaře 1295, Bajdu vládl jen několik měsíců a na podzim 1295 byl poražen a popraven. ↩

  35. Aghruk je týl vojska: stany, rodiny, stáda a zásoby, které táhly za bojovými oddíly nebo zůstávaly v táboře. ↩

  36. Šlo o bitvy s vojsky Temür-kaana v roce 1301; Kaidu zemřel krátce po nich, patrně koncem roku 1301. ↩

  37. Dillí tehdy ovládal sultán Alá’ ad-Dín Chaldží (1296–1316). Kutlug-Chodža vedl roku 1299 velké tažení až pod Dillí, patrně při něm byl zraněn a zemřel. ↩

  38. Arabský výraz valí al-ahd znamená „nástupce, dědic trůnu“: osoba, jíž vládce za svého života smluvně (ahd) určil jako nástupce. ↩

  39. Barsči (od bars „levhart, pardál“) byli sluhové pečující o cvičené lovecké levharty. Postavení jejich představeného bylo pro bývalého vládce úmyslným ponížením. ↩

  40. V Blochetově vydání je na tomto místě vynechané místo; jméno toho, kdo s Bajdarem žertoval, rukopisy neuvádějí a vyprávění se dál nerozvíjí. ↩

  41. Perské čtení چونی, v jiných rukopisech a na jiném místě díla جوبی či جوبای; patrně jde o Čübeje, Alghuova syna, který sloužil Kublajovi a velel vojskům na ujgurském pomezí. ↩

  42. Karaunasové byli smíšená mongolská vojenská skupina, rozložená jako pohraniční posádka na území dnešního východního Afghánistánu (Ghazna) a na hranici s Indií. ↩

  43. Kutlug-chodža byl syn chána Duvy; podmětem věty je tedy patrně Duva, který Abdulláha odvolal a svěřil velení Karaunasů vlastnímu synovi. ↩