Knihovna · Čingischán · Dějiny Čingischána I: Předkové a cesta k trůnu

Poznámka k tomuto vydání

Co je tato kniha

Rašíd ad-Dín Fazlulláh Hamadání (asi 1247–1318) byl lékař a vezír mongolských vládců Íránu, ílchánů Gházána a Öldžejtüa. Na Gházánův příkaz sestavil v letech kolem 1300–1310 perský Sborník letopisů (Džámi at-tavárích), první dějiny světa, jaké kdy vznikly: vedle Mongolů v nich jsou Turci, Číňané, Indové, Židé, Frankové i islámští panovníci. Jádrem díla je první svazek, dějiny Mongolů. Rašíd pro ně čerpal z mongolské Zlaté knihy (Altan debter), uložené v chánské pokladnici a cizím nepřístupné, a z ústního podání mongolských hodnostářů a samotného Gházána. Proto jsou jeho dějiny Čingischána nejpodrobnějším životopisem dobyvatele, jaký se dochoval, vedle mongolské Tajné kroniky a čínských pramenů.

Tento svazek obsahuje druhou část prvního svazku Rašídova díla až po Čingischánovo nastolení na chánský trůn. Kapitola první vypráví deset příběhů o Čingischánových předcích – od Dobun-bajana a Alan Qo'y, která počala syny z paprsku světla, přes Bodončara, Qajdua a Qabul-chána až po Čingischánova otce Jesügej-bahadura. Kapitola druhá začíná Čingischánovým rodem (manželky, synové, dcery, zeťové) a pokračuje jeho životem od narození přes léta strádání, boje s Tajčiuty, Merkity a Tatary, nepřátelství Džamuchy a spojenectví i rozchod s kerejtským Ong-chánem až k Ong-chánově porážce a nastolení Čingischána na trůn (rok prasete, 599 hidžry, tj. 1203; velký kurultaj, na němž přijal titul Čingischán, se podle ostatních pramenů konal roku 1206).

Z čeho je překládáno

Předlohou je ruský překlad orientalisty Ilji Nikolajeviče Berezina (1818–1896): Сборник летописей. История монголов. Сочинение Рашид-Эддина. История Чингиз-хана до восшествия его на престол, Труды Восточного отделения Императорского Русского археологического общества, ч. XIII, Petrohrad 1868 (digitalizovaný exemplář Illinoiské univerzity v Google Books). Berezin překládal z perských rukopisů a svazek doplnil perským textem a obsáhlými poznámkami, z nichž jsou některé převzaty do vysvětlivek (označeny „Berezin:“). Úvod o turkických a mongolských kmenech vydal Berezin zvlášť (ч. V, 1858); v tomto českém výboru vychází jako úvodní svazek Turkické a mongolské kmeny. Pokračování, dějiny Čingischána od nástupu na trůn do smrti, roku 1888 (ч. XV); to vychází v tomto českém výboru jako díl druhý (kapitoly VI–XII).

Jde tedy o překlad z překladu, nikoli z perštiny. Berezinovo čtení jmen je místy zastaralé a perské rukopisy, z nichž pracoval, byly porušené; tam, kde novější edice a překlady čtou jméno nebo místo jinak, je to řečeno ve vysvětlivce. Pro tuto kontrolu byl konzultován moderní anglický překlad W. M. Thackstona (Harvard 1998), a to jen jako pomůcka k ověření smyslu a čtení jmen; z jeho textu ani poznámek nic převzato nebylo.

Co je a co není přeloženo

Rašídův text je přeložen z velké většiny v úplnosti: všechna vyprávění, pověsti, řeči, poselství a charakteristiky osob. Shrnutím, vysazeným kurzívou v hranatých závorkách, jsou nahrazeny jen rodokmenné tabulky a čisté výčty potomků; jména v nich uvedená jsou ve shrnutí zachována. Mongolská jména jsou přepsána v podobě obvyklé v české odborné literatuře (Temüdžin, Jesügej, Hö'elün, Džamucha, Ong-chán, Tajčiuti, Kerejti), nikoli v Berezinově podobě; výrazně odlišné Rašídovy tvary jsou uvedeny ve vysvětlivce. Rašíd datuje podle dvanáctiletého zvířecího cyklu a podle hidžry; přepočet na křesťanský letopočet je ve vysvětlivkách. Číslování vysvětlivek začíná v každé kapitole znovu.

Poznámka o vzniku překladu a o umělé inteligenci

Pracovní překlad vznikl s pomocí jazykového modelu (Claude, Anthropic) a byl zčásti srovnán s předlohou, nikoli s perským originálem. Nejde o vědeckou edici. Model četl celý Berezinův ruský text a jeho poznámky, pořídil výbor, překlad, shrnutí i vysvětlivky; v druhém kroku byl český text znovu srovnán po větách s Berezinovým zněním a s jeho poznámkami (opět jazykovým modelem) a opraveny nalezené nepřesnosti. Zadavatel výboru určil předlohu, rozsah a pojetí a rozhodl o způsobu prezentace; jednotlivé věty s předlohou nesrovnával.

Údaje ve vysvětlivkách, které nepocházejí od Berezina, vycházejí z obecně dostupné historické literatury a pro toto vydání nebyly znovu ověřovány v pramenech; nejisté údaje jsou tak označeny. Kdo potřebuje citovat, ať sáhne po perském textu, po Berezinovi nebo po vědeckých překladech; tento výbor má sloužit ke čtení.

Licence

Rašídův perský text i Berezinův ruský překlad (1868) jsou volným dílem. Tento český překlad, shrnutí a vysvětlivky jsou zveřejněny pod licencí Creative Commons Uveďte původ – Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní (CC BY-NC 4.0): lze je volně šířit, kopírovat, upravovat a dále zveřejňovat za podmínky uvedení původu, nikoli však k obchodním účelům (prodej, placený obsah, reklama apod.); komerční užití je možné jen s předchozím souhlasem provozovatele Starých textů (liborpetricek@gmail.com) – doporučená citace: „Rašíd ad-Dín, Dějiny Čingischána, díl první. Český výbor s vysvětlivkami podle ruského překladu I. N. Berezina (Petrohrad 1868), pracovní překlad pořízený s pomocí jazykového modelu, 2026, Staré texty, www.stare-texty.cz, CC BY-NC 4.0.“ Při dalším zveřejnění prosím uveďte jako původní zdroj Staré texty s odkazem na www.stare-texty.cz. Plné znění licence: creativecommons.org/licenses/by-nc/4.0/deed.cs.