Knihovna · Čingischán · Dějiny Čingischána II: Výboje a smrt (1204–1227)

Poznámka k tomuto vydání

Co je tato kniha

Rašíd ad-Dín Fazlulláh Hamadání (asi 1247–1318) byl lékař a vezír mongolských vládců Íránu, ílchánů Gházána a Öldžejtüa. Na Gházánův příkaz sestavil v letech kolem 1300–1310 perský Sborník letopisů (Džámi at-tavárích), první dějiny světa, jaké kdy vznikly: vedle Mongolů v nich jsou Turci, Číňané, Indové, Židé, Frankové i islámští panovníci. Jádrem díla je první svazek, dějiny Mongolů. Rašíd pro ně čerpal z mongolské Zlaté knihy (Altan debter), uložené v chánské pokladnici a cizím nepřístupné, a z ústního podání mongolských hodnostářů a samotného Gházána. Proto jsou jeho dějiny Čingischána nejpodrobnějším životopisem dobyvatele, jaký se dochoval, vedle mongolské Tajné kroniky a čínských pramenů.

Tento svazek navazuje na díl první, který končí Čingischánovým nastolením na chánský trůn po porážce Ong-chána (1203), a obsahuje druhou polovinu Rašídových Dějin Čingischána. Vypráví o válce s Najmany a smrti Tajang-chána, o velkém kurultaji roku 1206, na němž Temüdžin přijal jméno Čingischán, o podrobení Tangutů, Ujgurů a Karluků, o tažení do severní Číny proti Altan-chánovi, o konci Merkitů a Küčlüga a o válce s Chorezmem: o Otráru, Buchaře, Samarkandu, Urgenči, o stíhání sultána Muhammada a jeho syna Džalál ad-Dína až k Indu a o výpravě Džebeho a Sübedeje přes Írán a Kavkaz ke Kalce. Končí posledním tažením na Tanguty, Čingischánovou smrtí v srpnu 1227 a jeho pohřbem. Následuje Rašídův chronologický přehled Čingischánova života po letech, jeho výroky a nařízení (biligy) – mezi nimi známý výrok o největší radosti muže – a soupis Čingischánových velitelů a vojska o 129 000 mužích.

Z čeho je překládáno

Předlohou je ruský překlad orientalisty Ilji Nikolajeviče Berezina (1818–1896): Сборник летописей. История монголов. Сочинение Рашид-Эддина. История Чингиз-хана от восшествия его на престол до кончины, Труды Восточного отделения Императорского Русского археологического общества, ч. XV, Petrohrad 1888 (digitalizovaný exemplář Indiana University v Google Books). Berezin překládal z perských rukopisů a svazek doplnil perským textem a poznámkami, z nichž jsou některé převzaty do vysvětlivek (označeny „Berezin:“). Rašídův přehled současných panovníků (Číny, Chorezmu, chalífů atd.), který v perském originále následuje za každým oddílem Čingischánových dějin, Berezin nepřeložil; v tomto výboru proto také chybí a je jen stručně zmíněn na příslušných místech.

Jde tedy o překlad z překladu, nikoli z perštiny. Berezinovo čtení jmen je místy zastaralé a perské rukopisy, z nichž pracoval, byly porušené; tam, kde novější edice a překlady čtou jméno nebo místo jinak, je to řečeno ve vysvětlivce. Pro tuto kontrolu byl konzultován moderní anglický překlad W. M. Thackstona (Harvard 1998), a to jen jako pomůcka k ověření smyslu a čtení jmen; z jeho textu ani poznámek nic převzato nebylo.

Co je a co není přeloženo

Rašídův text je přeložen z velké většiny v úplnosti: všechna vyprávění, pověsti, řeči, poselství a charakteristiky osob. Shrnutím, vysazeným kurzívou v hranatých závorkách, jsou nahrazeny jen opakující se léta v chronologickém přehledu a holé položky v soupisu vojska; jména v nich uvedená jsou ve shrnutí zachována. Čingischánovy výroky jsou přeloženy všechny. Mongolská jména jsou přepsána stejně jako v dílu prvním, v podobě obvyklé v české odborné literatuře (Temüdžin, Džebe, Sübedej, Mukali, Tanguti, Najmani, Merkiti); perská a arabská jména a místa v obvyklém českém přepisu (Džalál ad-Dín, Otrár, Buchara, Nišápúr), nikoli v Berezinově podobě; výrazně odlišné Rašídovy tvary jsou uvedeny ve vysvětlivce. Rašíd datuje podle dvanáctiletého zvířecího cyklu a podle hidžry; přepočet na křesťanský letopočet je ve vysvětlivkách. Číslování kapitol navazuje na díl první; číslování vysvětlivek začíná v každé kapitole znovu.

Poznámka o vzniku překladu a o umělé inteligenci

Pracovní překlad vznikl s pomocí jazykového modelu (Claude, Anthropic) a byl zčásti srovnán s předlohou, nikoli s perským originálem. Nejde o vědeckou edici. Model četl celý Berezinův ruský text a jeho poznámky, pořídil výbor, překlad, shrnutí i vysvětlivky; v druhém kroku byl český text znovu srovnán po větách s Berezinovým zněním a s jeho poznámkami (opět jazykovým modelem) a opraveny nalezené nepřesnosti. Zadavatel výboru určil předlohu, rozsah a pojetí a rozhodl o způsobu prezentace; jednotlivé věty s předlohou nesrovnával.

Údaje ve vysvětlivkách, které nepocházejí od Berezina, vycházejí z obecně dostupné historické literatury a pro toto vydání nebyly znovu ověřovány v pramenech; nejisté údaje jsou tak označeny. Kdo potřebuje citovat, ať sáhne po perském textu, po Berezinovi nebo po vědeckých překladech; tento výbor má sloužit ke čtení.

Licence

Rašídův perský text i Berezinův ruský překlad (1888) jsou volným dílem. Tento český překlad, shrnutí a vysvětlivky jsou zveřejněny pod licencí Creative Commons Uveďte původ – Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní (CC BY-NC 4.0): lze je volně šířit, kopírovat, upravovat a dále zveřejňovat za podmínky uvedení původu, nikoli však k obchodním účelům (prodej, placený obsah, reklama apod.); komerční užití je možné jen s předchozím souhlasem provozovatele Starých textů (liborpetricek@gmail.com) – doporučená citace: „Rašíd ad-Dín, Dějiny Čingischána, díl druhý. Český výbor s vysvětlivkami podle ruského překladu I. N. Berezina (Petrohrad 1888), pracovní překlad pořízený s pomocí jazykového modelu, 2026, Staré texty, www.stare-texty.cz, CC BY-NC 4.0.“ Při dalším zveřejnění prosím uveďte jako původní zdroj Staré texty s odkazem na www.stare-texty.cz. Plné znění licence: creativecommons.org/licenses/by-nc/4.0/deed.cs.