Knihovna · Dějiny Džuči-chána a jeho potomků

Ediční poznámka

Svazek navazuje na Dějiny Ögedeje-kaana a obsahuje celý Rašídův oddíl o Džučim, nejstarším synu Čingischánově, a o jeho potomcích. Tito potomci vládli v Kipčacké stepi, na Rusi a v Chórezmu, tedy v říši, kterou pozdější ruské prameny nazývají Zlatou hordou. Oddíl je zajímavý tím, že ho sepsal historik z nepřátelského tábora. Rašíd sloužil íránským ilchanům z Tolujova rodu, kteří od roku 1262 vedli se Zlatou hordou opakované války o Ázerbájdžán a Kavkaz.

Oddíl sleduje Rašídovo trojí členění:

• část první: rozsáhlý rodokmen všech čtrnácti Džučiho synů a jejich potomků až do Rašídovy doby,
• část druhá: dějiny Džučiho a chánů jeho ulusu, tedy Batua, Berkeho, Möngke-Temüra, Töde-Möngkeho, Töle-Buky a Tochty, včetně válek s ilchany a sporu Tochty s mocným Nogajem,
• část třetí: Rašíd pro ni připravil jen nadpis, text nikdy nevznikl.

Rodokmen v části první je čtení spíš ke konzultaci než k souvislé četbě. Pro poměry v ulusu je však poučný. Ukazuje, jak se dědila vojska a pastviny, jaké postavení měly matky princů a do kterých kmenů se rod přiženil.

Překlad je pořízen přímo z perského textu edice E. Blocheta, Djami el-Tévarikh, tome II (Gibb Memorial Series XVIII/2, 1911), tištěné strany 86–152. Jde o pracovní překlad pořízený umělou inteligencí bez opory v tištěném překladu. U rodokmenu je nejistota vyšší než u vyprávěných pasáží, protože rukopisy mongolská a turkická jména často komolí a Blochet je místy rekonstruoval podle genealogického spisu Mu‘izz al-ansáb. Nejistá čtení jsou označena otazníkem v závorce (?). Mezery v rukopisech jsou vyznačeny v hranatých závorkách nebo třemi tečkami. Nadpisy jsou Rašídovy.

Rašíd datuje podle muslimského letopočtu (hidžry), někdy i podle zvířetníkového cyklu. Křesťanský letopočet je doplněn v závorce.