Staré texty

Knihovna · Dějiny Kublaj-kaana

Část třetí dějin Kublaj-kaana: o jeho chvályhodném chování a mravech, o bilicích, moudrých výrocích a dobrých příslovích, které pronesl a vyhlásil, a o příbězích a událostech, které se za jeho doby staly, pokud nebyly zahrnuty do obou předchozích částí, roztroušeně a neuspořádaně, jak se staly známými z kterékoli knihy a od kohokoli

Příběh o poměrech chatun a dětí Arik-bökeho po jeho smrti, o tom, jak kaan rozdělil jeho ordy mezi jeho syny, a zmínka o emírech Melik-Temüra

Když Arik-böke po uhasnutí plamenů vzpoury odešel do služby ke svému bratru Kublaj-kaanovi a postavil se na místo prosby o odpuštění a omluvy, vzal s sebou všechny své chatuny. Své syny Jobukura, Melik-Temüra, Nairau-buku a Tamačiho nechal ve svém jurtu. Jeho letní tábor byl v Uljasutu a zimní tábor v zemi Urjangkatů a Kyrgyzů;1 vzdálenost mezi nimi činí dva až tři dny cesty. Pobývala tam i Sorchachtani-beki. Arik-böke byl ve službě u kaana jeden měsíc a šest dní a potom zemřel.2 Odnesli ho do Buda-Öndüru, což je velký ghoruk Čingischánův, poblíž řeky Selengy.3 Sorchachtani-beki a ostatní princové jsou tam všichni rovněž pohřbeni, kromě Kublaj-kaana.4

Z chatun Arik-bökeho byla jedna Elčikmiš z kmene Ojratů. Druhá byla Kutukta-chatun z kmene Kučukurů, kteří jsou větví Najmanů. Od ní měl dvě dcery. Starší z nich byla Čalughan-aka; tu dali za manželku Najankovi(?)-küregenovi5 z kmene Bajautů. Dceru této Čalughan si vzal Melik-Temür; jmenuje se Negüder. Sídlí v jurtu a na místě Sorchachtani-beki a má od něho dceru jménem Kamati(?), kterou dosud neprovdali. Druhou dceru (Kutukty-chatun), jménem Nomugan, dali Čobanovi-küregenovi z kmene Ojratů. Třetí chatun byla Kutlu-chatun z kmene Kunggiratů. I ona sídlila v jurtu Sorchachtani-beki a dětí nemá. Arik-böke měl také konkubínu jménem Irauguj(?) z kmene Barulasů, sestru Kadana, který sem přišel jako elči.6 Od této konkubíny měl syna jménem Nairau-buka. Měl ještě další konkubínu, která je dosud naživu, jménem Ešitej(?), z kmene Kunggiratů. Ta byla v ordě Kutukty-chatun a měl od ní syna jménem Tamači.

Když Arik-böke zemřel, jeho chatuny odešly do svého jurtu. Po třech letech kaan přikázal, aby synové Arik-bökeho přišli a předstoupili před něho. Když dosáhli té cti, že mu směli sloužit, nařídil, aby velký jurt, v němž sídlila Jesüder(?)-chatun, spravoval Jobukur; Jobukur si Jesüder(?) vzal za ženu.7 Byli spolu tři roky, chatun mu však dítě neporodila a zemřela. Na její místo si vzal Arinčme(?)-chatun z kmene Ušinů a měl od ní dva syny, Öldžej-Temüra a Hülečüa. Hülečü je u svého otce v místě Arigan-čajdan(?), které náleží Nesegimu(?). Öldžej-Temür slouží Temür-kaanovi. Jobukur má ještě dalšího syna, staršího než oba tito, jménem Il-buka, od Čalun-chatun z kmene Karanutů, kteří jsou větví Kunggiratů a Korlasů. Má i dalšího syna jménem Ödüge, zrozeného z Ogul-tegin z kmene Najmanů, neteře Küčlük-chána.

Toluj-chán měl chatun jménem Najan-chatun z kmene Kunggiratů a Sorchachtani-beki tento jurt přidělila Arik-bökemu. Když sem odešla Kutuj-chatun, nechala v této ordě prince Džumkura a Taragaje.8 Protože tam poté nebyl nikdo z Hülegü-chánova rodu, řekli: „Jak bychom mohli nechat ordu prázdnou?“ a dosadili tam Ogul-tegin-chatun. V současnosti tato orda náleží Ödügemu, kterému je nyní osmnáct let a který slouží u Melik-Temüra. Ödüge má chatun jménem Najanka, dceru Čatu-nojána z kmene Suldusů, vnuka Sodun-nojána.

Druhému synovi Arik-bökeho, Melik-Temürovi, (kaan) přikázal, aby spravoval ordu Lingkum-chatun.9 Tato dcera Küčlük-chána byla nesmírně rozumná a schopná a byla matkou prince Kutuktua. Kutuktu měl syna jménem Tügel-buka od konkubíny z kmene Kipčaků jménem Büte-ekači; Tügel-buka zemřel, když dospěl. Kutuktu měl také dvě dcery. Starší byla Kelmiš-aka; tu dali za manželku Saldžiudajovi-küregenovi z kmene Kunggiratů. Mladší byla Širin-aga, zrozená z Kondu-ekači z kmene Bajautů; tu dali za manželku Tukčimu(?)-küregenovi z kmene Ušinů. Když Lingkum-chatun zemřela, zůstala po ní dcera jménem Il-Temür(?); tu dali za manželku Pars-bukovi-küregenovi. Melik-Temür si na místo Lingkum-chatun vzal dceru Taraje(?)-nojána, vnuka Uldukara(?)-nojána z Džalajirů, jménem Kelte-chatun, a dosadil ji v tomto velkém jurtu. Tento jurt připadl do podílu Hülegü-chána, avšak protože je daleko a lidé z jeho rodu tam nejsou, spravuje jej Melik-Temür. S touto Kelte-chatun nemá žádné děti.

Melik-Temür má ještě další chatun jménem Töre(?), dceru Širegiho z kmene Dörbenů, jenž byl jedním z velkých emírů a zastával úřad jasaula.10 Má od ní dva syny: jeden se jmenuje Ojrataj a slouží u svého otce, druhý se jmenuje Mahmúd a je také tam. Má od ní rovněž dvě dcery. Jedna se jmenuje Imkan(?); tu dali za manželku Tuk-Temürovi-küregenovi, vnukovi Pars-buky z Ojratů, který je pravnukem Törölčiho-küregena. Druhou dceru, jménem Il-kutlug, dali za manželku synovi Kökü(?) z kmene Suldusů. Kökü je u Duvy předním z emírů a sídlí na této straně řeky Amu.11 Melik-Temür má také konkubínu jménem Tuklug-Ölči(?), dceru Bajghary(?) z Almalyku, který byl velitelem stovky.

Synové Melik-Temüra jsou čtyři, v tomto pořadí, jak se zde zaznamenává: Mingkan, Ačiki, Jesün-tova, Barintaj(?). Ty měl od Imkan(?)-chatun, dcery Pars-buky z kmene Ojratů. Kublaj-kaan také dal ordu Elčikmiš z kmene Ojratů, velké chatun Arik-bökeho, jeho synovi Nairau-bukovi. Elčikmiš se v době smrti Arik-bökeho pokusila vzít si život, ale nedovolili jí to, a zemřela potom žalem. V tomto jurtu měla dceru jménem Ešikti(?). Když potom (Nairau-buka) odešel sloužit ke kaanovi, zůstal ten jurt Melik-Temürovi a v současnosti jej drží Ačiki, syn Melik-Temüra. Tamačimu (kaan) dal jurt Kutukty-chatun, ale ještě než se spolu sešli, Kutukta zemřela. Tamači si pak na její místo vzal Ir-tegin, dceru Sorkadua-ba’určiho z Najmanů, neteř Sartaka a Burunduka, kteří žijí zde.12 Když si tuto chatun vzal s sebou do služby ke kaanovi, zůstal ten jurt prázdný.

Nairau-buka má pět synů, v tomto pořadí: Kurbuka(?), Bačin(?), Samskar(?), Bajan-Ebügen a Ara-Temür.13 Matkou Ara-Temüra je Öčin(?)-ekači z kmene Olkunutů. Matkou ostatních čtyř je Ešigtaj-chatun z kmene Kunggiratů, neteř Čabui-chatun, velké chatun Kublaj-kaana. Tamači má dva syny: jeden se jmenuje Bajan, druhý Dörben.

Velcí emírové prince Melik-Temüra, syna Arik-bökeho, který je v současnosti spolu se syny Kaiduovými:14 Prvním je emír Čautu z kmene Suldusů, vnuk Sodun-nojána, syna Sunčak-nojána. Je emírem tumenu levé ruky.15 Má syna jménem Kadan, který má na starosti jednu směnu (kezik) gardy a zbraně;16 vzal si dceru Melik-Temüra. Druhým je Kipčak, vnuk Mönglika-ečigeho z kmene Chongkotanů; jeho (Mönglikův) syn Kökečü byl emírem tumenu.17 Kipčak je čakurči(?) pravé ruky a má na starosti jednu směnu gardy a zbraně.18 Třetím je Alaka, velitel tisíce z kmene Kunkijatů(?), syn Čilge-bahadura, který sem přišel. Dalším je Čangki(?)-küregen z Džalajirů, velitel tisíce. Tento tisíc je týž, jehož emírem byl dříve jistý Uki(?). Ten s tisícem Ojratů na základě jarlyku střežil Buda-Öndür, který je velkým ghorukem, kam se ukládají kosti princů. Když se princové, kteří byli druhy Nomugana, vzbouřili a vojska se rozvrátila,19 přidala se většina tohoto tisíce k Kaiduovu vojsku a někteří zůstali tam. Nyní ten tisíc náleží synům Ukiho(?).

Dalším je Keredaj(?), který je hlavou bitikčiů, z kmene Suldusů. Další, jménem Kehetej(?), je Melik-Temürův mléčný bratr,20 rovněž z kmene Suldusů; spravuje záležitosti ordy, stravu a další věci. Dalším je Kadaka(?) z kmene Merkitů. Je velkým emírem a hlavou bökevülů a záležitosti vojska (čerig) jsou v jeho rukou.21 Dalším je Saktaj(?) z kmene Chongkotanů, emír gardových směn. Dalším je Söge(?) z kmene Chongkotanů, který má na starosti jednu směnu gardy. Dalším je Batuka, syn Kutuku-nojána, velitel tisíce. Dalším je Esen-Temür-ba’urči, syn Tuman-ba’určiho. Dalším je Jesütaj-bahadur, emír ordy. Dalším je Arik-böke-noján z Najmanů. Dalším je Čauldar, syn Torgučiho(?)-jargučiho z kmene Arlatů. Dalším je Ebügen, syn Bughry-jargučiho z Džalajirů. Dalším je Tokan-achtači z rodu Džebe-nojána z kmene Besütů. Dalším je Toghril, syn Burtaka ze Suldusů. Dalším je Kundakaj(?)-chazínači, syn Abakiho(?) z Kara-Kitajů.22 Dalším je Ipšiga(?)-sükürči z Korlasů. Dalším je Meliki(?)-arkači(?) z Tázíků. A pokoj (budiž s vámi).

Vysvětlivky

  1. Uljasutu (الیاس تو) ztotožňuje Blochet s místem, které Číňané nazývají Wu-li-ja-su-tchaj (Uljasutaj). Není však jisté, zda jde o dnešní město Uliastai v západním Mongolsku; patrně jde spíše o celou krajinu. Kyrgyzové sídlili na horním toku Jeniseje. Urjangkaté (lesní Urjanchajové) žili v tajze v okolí Bajkalu a horního Jeniseje. ↩

  2. Arik-böke se Kublajovi vzdal roku 1264 a zemřel roku 1266, tedy asi dva roky po kapitulaci. Údaj „jeden měsíc a šest dní“ tak patrně neodpovídá skutečnosti nebo je výsledkem písařské chyby. ↩

  3. Ghoruk (mong. qoruq) je zapovězené území, kam nesmí nikdo nepovolaný vstoupit. Zde označuje uzavřené pohřebiště Čingischánova rodu v severním Mongolsku, obvykle kladené do pohoří Burchan-chaldun. Podle Blochetovy poznámky tam byli pohřbeni všichni členové rodu, kteří zemřeli v Mongolsku, kromě Kublajovy linie, jejíž příslušníci byli pohřbíváni jinde. ↩

  4. Blochet poznamenává, že místo pro nadpis této třetí části zůstalo v jednom rukopise prázdné a její text se nenachází v žádném ze tří rukopisů; podobně je tomu i u ostatních mongolských panovníků s výjimkou Ögedeje. Rašíd ad-Dín třetí části patrně nikdy nesepsal. ↩

  5. Küregen (pers. kürgen) znamená „zeť“. Byl to čestný titul mužů z jiných kmenů, kteří se oženili s princeznou z Čingischánova rodu; titul jim zajišťoval zvláštní postavení u dvora. ↩

  6. „Sem“ znamená v Rašídově textu vždy do Íránu, tj. do říše íl-chánů, kde dílo vzniklo. Naproti tomu „tam“ znamená Mongolsko a Čínu. ↩

  7. Podle mongolského zvykového práva (levirátu) přecházely vdovy po otci, s výjimkou vlastní matky, na jeho syny. S vdovou dědic přebíral i její ordu, tj. dvůr s čeledí, stády a příjmy. Proto Rašíd u každé chatuny pečlivě uvádí, kdo převzal její jurt. ↩

  8. Kutuj-chatun byla jednou z hlavních manželek Hülegüa; Džumkur a Taragaj byli Hülegüovi synové. Kutuj-chatun přišla do Íránu až po Hülegüově smrti, za vlády Abaky. ↩

  9. Lingkum-chatun byla manželkou Toluje a matkou jeho syna Kutuktua. Titul „lingkum“ je patrně odvozen z čínského čestného titulu ling-kung. Blochet upozorňuje, že podle jiných míst textu zemřel Kutuktu mladý, ještě před otcem. ↩

  10. Jasaul (v textu čásaul) byl hodnostář, který na dvoře a v táboře dohlížel na pořádek a obřady a určoval pořadí a místa při audiencích a hostinách. Tento Širegi je jiná osoba než stejnojmenný syn Möngkeho. ↩

  11. Amu-darja, antický Oxus. „Na této straně“ znamená z íránského pohledu jižně nebo západně od řeky, tedy v pohraničí mezi územím Duvy (Čagatajovci) a íl-chánů. ↩

  12. Ba’urči (pers. bávarčí) byl dvorní stolník či kuchař, jeden z tradičních úřadů v kaanově gardě (kešiku). V této funkci však sloužili i urození emírové a úřad byl dědičný. Obdobně jarguči byl soudce, achtači štolba (správce koní), chazínači pokladník a sükürči nosič slunečníku (odznaku panovnické moci). ↩

  13. Jméno Kurbuka ve všech třech rukopisech chybí; Blochet je do textu doplnil podle genealogického díla Mu’izz al-ansáb. Soudí, že písaři udělali z jednoho jména Bajan-Ebügen dvě osoby, a tím jedno jméno vypadlo. ↩

  14. Melik-Temür se v 80. letech 13. století přidal ke Kaiduovi a bojoval proti Kublajovi. Kaidu byl pro Rašída nepřítel, proto jsou zprávy o jeho spojencích cenné tím, že zachycují složení knížecího dvora v jeho táboře. ↩

  15. Mongolské vojsko i dvůr se dělily na pravé (západní) a levé (východní) křídlo, tzv. „ruce“. Tumen byla jednotka o deseti tisících mužů, dělená na tisíce, stovky a desítky. Velitelé těchto jednotek byli zároveň pány lidí, kteří do nich patřili. ↩

  16. Kezik (mong. kešik) je zde jedna ze střídajících se směn kaanovy nebo knížecí gardy. Garda se podle Čingischánova zřízení dělila na čtyři směny, které se střídaly po třech dnech. Velitel směny měl na starosti i výzbroj a zbrojnici dvora. ↩

  17. Mönglik-ečige („otec Mönglik“) byl Čingischánův nevlastní otec z kmene Chongkotanů. Jeho syn Kökečü je podle Blochetovy poznámky totožný se šamanem Teb-tengrim, kterého dal Čingischán kolem roku 1206 zabít. Nejde o Kökečüa, syna Kublajova. ↩

  18. Význam titulu čakurči (چاقورچی) je nejistý. Blochet jej odvozuje od slova čaghur, které ve východní turkičtině znamená krahujce; šlo by tedy patrně o sokolníka. ↩

  19. Roku 1276 se několik princů, kteří táhli s Kublajovým synem Nomuganem proti Kaiduovi, v čele se Širegim, synem Möngkeho, vzbouřilo. Nomugana zajali a vydali Zlaté hordě. Povstání vyvolalo v Mongolsku dlouhý zmatek. ↩

  20. Mléčný bratr (mong. kökeltaš) byl syn kojné, která kojila prince. Takoví druhové z dětství patřili k nejdůvěrnějším lidem knížete a často dosahovali vysokých úřadů. ↩

  21. Bökevül (bukául) byl podle Blochetovy poznámky původně ochutnávač panovníkových pokrmů. V mongolské říši tak byli označováni důstojníci, kteří měli na starosti zásobování, rozdělování kořisti a rozmisťování vojska; odtud Kadakův dohled nad vojskem (čerig). ↩

  22. Kara-Kitajové byli potomci kitanských uprchlíků ze severní Číny. Ve 12. století založili říši ve Střední Asii, kterou v roce 1218 dobyli Mongolové. Tázíkové (v textu تازیک) jsou íránští, tj. persky mluvící muslimové. ↩