Staré texty

Knihovna · Dějiny Möngke-kaana

Část první: o rodokmenu Möngke-kaana, podrobný výklad o jeho chatunách a o větvích jeho potomků, jak se až do dnešní doby rozrostly; jeho podobizna a tabulka větví jeho potomstva

Möngke-kaan byl nejstarší syn Toluj-chána. Porodila ho Tolujova nejstarší chatun Sorchachtani-beki, dcera Džaka-gambua, bratra Ong-chána, vládce Kereitů.1

Möngke měl mnoho chatun a vedlejších žen (kuma).2 Jeho nejstarší chatun byla Kutuktaj-chatun, dcera Uldaje, syna Buku-kürgena z kosti Ikiras, který byl Čingischánovým zetěm.3 S touto chatun měl dva syny: staršího Baltua a mladšího Ürüngtaše. Ürüngtaš měl dva syny, staršího Sarbana a mladšího Könčeka. Oba zemřeli mladí a neměli potomky.

Sarban přitáhl (?) s Nomuganem s vojskem, spolčil se se Širegim, a když Nomugana zajali, poslal ho k Möngke-Temürovi, který byl vládcem Batuova ulusu;4 Širegiho pak přivedli ke Kublaj-kaanovi. Kaan ho poslal do přímořských a horkých krajů (garmsír) a tam zemřel.

S touto chatun měl Möngke také dceru jménem Bajalun a dal ji princi Čagurčinovi Merikovi (?), který byl bratrem Huludaje; Huludaj byl otcem matky této dívky.5

Měl ještě jinou velkou chatun jménem Ogul-Kojmyš, z kosti Oiratů, z rodu (uruk) Kutuka-bekiho; byla sestrou Öldžej-chatun.6 Tato chatun byla nesmírně panovačná. Původně byla zaslíbena Toluj-chánovi, a proto bratry svého manžela, Kublaj-kaana a Hülegü-chána, nazývala svými syny a oni se jí báli.7 S touto chatun neměl syna, ale dvě dcery: starší se jmenovala Širin, mladší Bičke, nazývají ji též Kürünen. Širin byla provdána za Čüčimtaje, syna Tajču-kürgena. Tajču měl za manželku Čingischánovu nejmladší dceru Altalun a byl z kosti Olchunut. Když Širin zemřela, dali i Bičke synovi Tajču-kürgena.

Möngke měl také dvě vážené vedlejší ženy. Jedna se jmenovala Bajaučin a pocházela z kmene Bajautů. S ní měl jednoho syna jménem Širegi a ten měl syna, jemuž říkali Ulus-Buka. Důvod, proč si tuto Bajaučin vzal, byl ten, že její otec ukradl z domu korčiho tětivu8 a v holeni jeho boty ji našli; pro tento zločin ho popravili podle jasy. Přivedli ho i s jeho dcerou Bajaučin;9 ta padla Möngkemu do oka a vzal si ji.

Druhá vedlejší žena se jmenovala Küj-beje (?) a byla z kosti Ildžigin.10 S ní měl syna Asutaje; ten se spojil s Arik-bökem a postavil se proti Kublaj-kaanovi. Tento Asutaj měl čtyři syny: nejstarší byl Öčaj, dále Hulaču, Hantum a Öčaj-buka. Tito čtyři synové pobývali u dvora Kaana; o jejich poměrech se nepodařilo zjistit podrobnosti. Rodokmen větví zmíněných synů je takový, jak je zde zaznamenán.11

Vysvětlivky

  1. Kereité byli mocný křesťanský (nestoriánský) kmenový svaz ve střední části dnešního Mongolska; Ong-chán (Tooril) byl zprvu Čingischánův spojenec, později jeho protivník, a zahynul roku 1203. ↩

  2. Rašíd soustavně rozlišuje řádné manželky (chatun) a vedlejší ženy či konkubíny (kuma). Na postavení matky záviselo do značné míry i postavení jejích dětí při dělení majetku a lidí. ↩

  3. Kürgen (pers. gürgán) je titul zetě chánského rodu. Kmen Ikiras (Ikires) patřil k okruhu Kongiratů, z nichž si Čingischánův rod tradičně bral manželky a do nichž provdával dcery. „Kost“ (pers. ustuchván, mong. jasun) označuje rod či kmenový původ po otcovské linii. ↩

  4. Kublajův syn Nomugan velel vojsku vyslanému proti Kaidovi do Střední Asie; roku 1276 se část princů v jeho táboře, mezi nimi Širegi a Sarban, vzbouřila, Nomugana zajala a vydala Möngke-Temürovi, vládci Zlaté hordy (1267–1280). Výraz, který překládám „přitáhl s vojskem“ (ba laškar darsú ámada búd), je nejasný a rukopisy se v něm liší. ↩

  5. Čtení jména Čáwqúrčín Merík je nejisté. Blochet upozorňuje, že perské pesar, „syn“, zde odpovídá tureckému oghul, „princ“, a nejde tedy o „syna Čagurčinova“. Huludaj je zřejmě týž jako výše zmíněný Uldaj, otec Kutuktaj-chatun. ↩

  6. Nezaměňovat s Ogul-Kajmyš, vdovou po Güjükovi. Oirati sídlili v lesích na západ od Bajkalu; jejich náčelník Kutuka-beki se Čingischánovi podrobil roku 1207/1208 a jeho rod se pak s chánským rodem opakovaně sňatkově spojoval. Öldžej-chatun byla jednou z manželek Hülegüových. ↩

  7. Jako Tolujova snoubenka se patrně počítala ke generaci jejich otce; odtud zřejmě její nárok oslovovat Möngkeho bratry jako syny. ↩

  8. Korči, „nositel toulce“, byl lučištník z chánovy tělesné gardy (kešiku). Krádež zbraně z gardy byla podle mongolského práva těžkým proviněním. ↩

  9. V edici na tomto místě psáno Babaučin (باباوچین). ↩

  10. Ildžigin (Eldžigin) byl mongolský rod, z něhož pocházel i Güjükův vojevůdce Eldžigidej. ↩

  11. Rodokmennou tabulku edice neotiskuje. Tištěná strana 271 v použitém skenu z Gallicy chybí; její text byl doplněn podle skenu téhož vydání v Internet Archive. ↩