Část třetí: O jeho chvályhodném chování a mravech, o bilizích, příslovích a dobrých rozhodnutích, jež pronesl a nařídil, a o příbězích a událostech, které se za jeho vlády přihodily, pokud nebyly uvedeny ve dvou předchozích částech, jak byly roztroušeně a bez pořádku zjištěny od různých lidí a z různých knih

Něco málo z ušlechtilých vlastností Möngke-kaana a z jeho krásných činů a mravů bylo souhrnně podáno v rámci vyprávění a toto stručné dílo na podrobné vylíčení nestačí. Pro zdůraznění však bude uveden jeden příběh, v němž se spojuje spravedlnost se štědrostí, aby lidé světa poznali a přesvědčili se, že toto vylíčení je prosté strojenosti a daleko od vychloubání.¹

Příběh. Ten příběh zní takto: Kupci z různých končin přicházeli do služby ke Güjük-chánovi a uzavírali s ním velké obchody. Protože Güjük-chán nežil dlouho, většina z toho zůstala nezaplacena a peníze se k těm lidem nedostaly. Po jeho smrti uzavírali s jeho chatun, syny a synovci obchody ještě větší než za jeho vlády a stejným způsobem jim byly vystavovány poukázky na příjmy provincií. Když se postavení oněch lidí změnilo a moc jim vyklouzla z rukou, byli mezi kupci takoví, kteří z vystavených poukázek nedostali ani desetinu, a jiní, kteří se k poukázce vůbec nedostali; skupina dalších dodala zboží, aniž byla stanovena cena, a jiní vůbec nedostali úpis. Když Möngke-kaan šťastně usedl na trůn, přišla tato skupina obchodníků do jeho služby na zkoušku, zmítána mezi nadějí v jeho spravedlnost a beznadějí, neboť žádali o peníze z těchto obchodů, a přednesli mu svou věc. Všichni dvorští úředníci a pilíře státu sice tvrdili, že panovnická pokladna není povinna peníze z těchto obchodů platit a že by nikdo neměl důvod k námitkám, panovník však nad nimi všemi rozprostřel křídlo své šlechetnosti a vydal nařízení, aby vše bylo vyplaceno z příjmů jeho říše. Činilo to přes pět set tisíc bališů stříbra, a kdyby je byl zadržel, nikdo by nic nenamítal. To je ukázka jeho panovnických zvyků a mravů, z níž lze usuzovat i na ostatní věci. A tím konec.²

Vysvětlivky

Biligy (mongolsky bilig, „moudrost“), zmíněné v nadpisu této části, jsou výroky a zásady panovníka, které se tradovaly a měly vedle jasy váhu závazného pravidla. ↩
Tento příběh opakuje zprávu podanou již dříve ve druhé části Möngkeho dějin (Blochet, s. 215), a v rukopise L chybí. Kupci, kteří s chánskou rodinou uzavírali obchody, byli zčásti ortakové, tj. obchodní partneři panovníka a princů, kteří obchodovali s jejich kapitálem. Platby jim byly často poukazovány (barát, havála) na daňové příjmy provincií, což správu zemí zatěžovalo; Möngke převzal závazky předchozí vlády, zároveň však vydávání takových poukázek omezil. ↩