Knihovna · Dějiny Toluj-chána a Güjük-chána
Část první: o jeho rodokmenu; výklad a podrobný popis jeho chotí a větví jeho synů a vnuků, jak se až dodnes rozvětvily; rodokmenná tabulka těchto větví však byla zakreslena ve větvi jeho otce
Güjük-chán je nejstarší syn Ögedeje-kaana a narodil se z jeho nejstarší chatun, Töregene-chatun. Měl mnoho chatun a konkubín; nejpřednější ze všech byla Ogul-Kajmyš.1 Güjük-chán měl tři syny. Nejstarší se jmenoval Chodža-ogul, druhý Naku; oba se narodili z Ogul-Kajmyš. Naku měl syna jménem Čabat (?). Když Barak překročil řeku, aby se utkal s Abakou-chánem, poslal Kaidu tohoto Čabata s tisícem jezdců, kteří patřili k jeho vlastní družině, do Barakovy společnosti jako posilu.2 Čabat se však na Baraka rozhněval a vrátil se. Když dorazil do Buchary, chtěl ho Barakův syn Bek-Timür zajmout; Čabat s devíti jezdci uprchl pouštní cestou ke Kaiduovi, ze strachu onemocněl a zemřel. Třetí syn se jmenoval Hoku a narodil se z konkubíny. Měl syna jménem Tokme a ten Tokme má syna, který se také jmenuje Tokme. Ten nyní vede s Kaiduovým synem Čaparem spor o vládu3 a neposlouchá jeho rozkazy. Chodža-ogul nemá žádného známého potomka. Rodokmenná tabulka jejich větví byla zakreslena v dějinách Ögedeje-kaana.
Vysvětlivky
-
Jméno této chatun se v rukopisech i v jiných pramenech zapisuje velmi různě (Blochet uvádí mj. tvary Kajmyš, Kujmyš, Katmyš); čtení zůstává nejisté. Po Güjükově smrti (1248) vládla jako regentka až do nastolení Möngkeho (1251). ↩
-
Barak, chán Čagatajova ulusu, překročil Amudarju a roku 1270 byl u Herátu poražen Abakou, ílchánem Íránu (syn Hülegüův). Kaidu, Ögedejův vnuk, byl tehdy Barakovým vrchním pánem a spojencem, byť nedůvěřivým. ↩
-
V originále turkický výraz tamačamiši kardan, patrně „přít se, soupeřit“. Čapar po Kaiduově smrti (1301) vládl jeho ulusu, dokud nebyl kolem roku 1306 sesazen Čagatajovci. ↩