Knihovna · Čingischán · Turkické a mongolské kmeny

Poznámka k tomuto vydání

Co je tato kniha

Rašíd ad-Dín Fazlulláh Hamadání (asi 1247–1318) byl lékař a vezír mongolských vládců Íránu, ílchánů Gházána a Öldžejtüa. Na Gházánův příkaz sestavil v letech kolem 1300–1310 perský Sborník letopisů (Džámi at-tavárích), první dějiny světa, jaké kdy vznikly. Jádrem díla jsou dějiny Mongolů. Rašíd pro ně čerpal z mongolské Zlaté knihy (Altan debter), uložené v chánské pokladnici, a z ústního podání mongolských hodnostářů a samotného Gházána.

Dějinám Čingischána předeslal Rašíd rozsáhlý Úvod o turkických a mongolských kmenech. Je to jakási „etnografie stepi“ kolem roku 1300: popisuje, odkud se který kmen vzal, kde sídlil, jak se dělil na rody a větve, jak se zachoval k Čingischánovi a kdo z jeho příslušníků vynikl ve službách Čingischána a jeho nástupců – v Mongolsku, v Číně i v Íránu. Kniha začíná pověstí o Oghuz-chánovi, praotci Oghuzů a dalších turkických národů (kapitola první). Pak následují kmeny, které „nyní nazývají Mongoly“, ačkoli dříve měly vlastní jména a vládce: Džalajiři, Sunitové, Tataři, Merkiti, Ojrati, lesní kmeny od Bajkalu (kapitola druhá); kmeny s vlastními panovníky: Kerejti Ong-chána, Najmani, Onguti, Tanguti, Ujguři, Kyrgyzové, Karlukové a Kipčaci (kapitola třetí); a nakonec vlastní Mongolové – Dörlükin, potomci Nukuze a Kijana, kteří podle pověsti přečkali staletí v uzavřeném údolí Ergene-kun, a Nirunové, potomci Alan Qo'y, k nimž patřil i rod Čingischánův (kapitola čtvrtá).

Úvod obsahuje řadu příběhů, které jinde nenajdeme – o Mukalim, Džamuchovi, Džebem, o kerejtském rodu Ong-chána, o válkách Tatarů s Mongoly – a je klíčem k dějinám Čingischána: kdo byl kdo, odkud pocházely jeho manželky, velitelé a nepřátelé. V edici Starých textů proto vychází jako úvodní svazek k Rašídovým Dějinám Čingischána (díl první a díl druhý).

Z čeho je překládáno

Předlohou je ruský překlad orientalisty Ilji Nikolajeviče Berezina (1818–1896): Сборник летописей. История монголов. Сочинение Рашид-Эддина. Введение: о турецких и монгольских племенах, Труды Восточного отделения Императорского Археологического общества, ч. V (zároveň Записки Императорского Археологического общества, т. XIV), Petrohrad 1858 (digitalizovaný exemplář Národní knihovny České republiky v Google Books). Berezin překládal ze čtyř perských rukopisů a připojil obsáhlé poznámky, z nichž jsou některé převzaty do vysvětlivek (označeny „Berezin:“). Perský text vydal zvlášť (ч. VII, 1861).

Jde tedy o překlad z překladu, nikoli z perštiny. Berezinovo čtení jmen je místy zastaralé a rukopisy, z nichž pracoval, byly porušené; tam, kde novější edice a překlady čtou jméno nebo místo jinak, je to řečeno ve vysvětlivce. Pro tuto kontrolu byl konzultován moderní anglický překlad W. M. Thackstona (Harvard 1998), a to jen jako pomůcka k ověření smyslu a čtení jmen; z jeho textu ani poznámek nic převzato nebylo.

Co je a co není přeloženo

Přeloženy jsou v úplnosti všechny pověsti, příběhy, výroky a charakteristiky osob a veškeré vyprávění o událostech. Shrnutím, vysazeným kurzívou v hranatých závorkách, jsou nahrazeny jen holé výčty větví kmenů a řady potomků („syn X měl syny A, B, C…“); hlavní jména v nich uvedená jsou zachována. Jména kmenů a osob jsou přepsána v podobě obvyklé v české odborné literatuře a shodné s díly I a II; výrazně odlišné Rašídovy nebo Berezinovy tvary jsou uvedeny ve vysvětlivce. Rašíd datuje podle dvanáctiletého zvířecího cyklu a podle hidžry; přepočet na křesťanský letopočet je ve vysvětlivkách. Číslování vysvětlivek začíná v každé kapitole znovu.

Poznámka o vzniku překladu a o umělé inteligenci

Pracovní překlad vznikl s pomocí jazykového modelu (Claude, Anthropic) a byl srovnán s předlohou, nikoli s perským originálem. Nejde o vědeckou edici. Model četl celý Berezinův ruský text a jeho poznámky, pořídil výbor, překlad, shrnutí i vysvětlivky; v druhém kroku byl český text znovu srovnán po větách s Berezinovým zněním a s jeho poznámkami (opět jazykovým modelem) a opraveny nalezené nepřesnosti. Zadavatel výboru určil předlohu, rozsah a pojetí a rozhodl o způsobu prezentace; jednotlivé věty s předlohou nesrovnával.

Údaje ve vysvětlivkách, které nepocházejí od Berezina, vycházejí z obecně dostupné historické literatury a pro toto vydání nebyly znovu ověřovány v pramenech; nejisté údaje jsou tak označeny. Kdo potřebuje citovat, ať sáhne po perském textu, po Berezinovi nebo po vědeckých překladech; tento výbor má sloužit ke čtení.

Licence

Rašídův perský text i Berezinův ruský překlad (1858) jsou volným dílem. Tento český překlad, shrnutí a vysvětlivky jsou zveřejněny pod licencí Creative Commons Uveďte původ – Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní (CC BY-NC 4.0): lze je volně šířit, kopírovat, upravovat a dále zveřejňovat za podmínky uvedení původu, nikoli však k obchodním účelům (prodej, placený obsah, reklama apod.); komerční užití je možné jen s předchozím souhlasem provozovatele Starých textů (liborpetricek@gmail.com) – doporučená citace: „Rašíd ad-Dín, Turkické a mongolské kmeny. Úvodní svazek k Dějinám Čingischána. Český výbor s vysvětlivkami podle ruského překladu I. N. Berezina (Petrohrad 1858), pracovní překlad pořízený s pomocí jazykového modelu, 2026, Staré texty, www.stare-texty.cz, CC BY-NC 4.0.“ Plné znění licence: creativecommons.org/licenses/by-nc/4.0/deed.cs.