Knihovna · Paměti paní Rolandové · Paměti paní Rolandové I: Soukromé paměti

Poznámka k tomuto vydání

Kdo byla paní Rolandová

Marie-Jeanne Phlipon, v rodině zvaná Manon, se narodila 17. března 1754 v Paříži jako dcera rytce a obchodníka s drahými kovy z nábřeží Horloge na ostrově Cité. Byla nadané a nenasytně sečtělé dítě měšťanské rodiny: v devíti letech četla Plútarcha, v jedenácti odešla na rok do kláštera, v dospívání prošla vroucí zbožností, pochybnostmi i filozofií osvícenců a z četby Rousseaua a antických autorů si vytvořila ideál republikánské ctnosti. Roku 1780 se provdala za o dvacet let staršího Jeana-Marie Rolanda de La Platière, inspektora manufaktur, a žila s ním v Amiensu a v Lyonu a na statku Clos La Platière v Beaujolais.

Revoluce z ní udělala jednu z nejvlivnějších žen své doby. V Paříži vedla salon, v němž se scházeli poslanci, jimž se později začalo říkat girondisté – Brissot, Buzot, Pétion, Vergniaud a další. Když se Roland stal v březnu 1792 ministrem vnitra (a znovu po 10. srpnu 1792), psala mu dopisy a úřední texty a byla všeobecně pokládána za duši jeho ministerstva. Po pádu girondistů byla 1. června 1793 zatčena. Ve vězení Abbaye a pak v Sainte-Pélagie napsala během necelých pěti měsíců své paměti. Revoluční tribunál ji odsoudil k smrti a 8. listopadu 1793 byla na dnešním Place de la Concorde popravena. Roland, který se skrýval u přátel v Normandii, si po zprávě o její smrti vzal život.

Co je tato kniha

Soukromé paměti (Mémoires particuliers) začala paní Rolandová psát 9. srpna 1793 v Sainte-Pélagie. Předtím už sepsala politické paměti – Historické poznámky, Portréty a anekdoty a vylíčení obou Rolandových ministerstev –, jejichž část ale přišla nazmar. Teď se obrátila k vlastnímu životu: vypráví své dětství v ateliéru rytce, učitele a knihy, pobyt v klášteře, babičky a tetičky, první pochybnosti o víře, matčinu smrt, přátelství se Sophií Cannet, řadu nápadníků a nakonec seznámení s Rolandem. Psala do sešitů, které přátelé tajně vynášeli z vězení; poslední zápisy pocházejí z počátku října 1793, kdy se dozvěděla o obžalobě girondistů. Vyprávění dovedla zhruba do svého sňatku roku 1780. Další léta – Amiens, Lyon a revoluci – stihla shrnout už jen v nástinu, který tuto knihu uzavírá.

Poprvé paměti vydal roku 1795 její přítel, přírodovědec Louis-Augustin Bosc d'Antic, pod názvem Appel à l'impartiale postérité (Výzva k nestranné budoucnosti). Z ohledu na žijící osoby a na pověst autorky některé pasáže vypustil, zvláště ty, v nichž se paní Rolandová zmiňuje o své lásce k poslanci Buzotovi, a otevřené zmínky o dospívání. Pozdější vydavatelé se vrátili k rukopisu, který se zachoval v pařížské Národní knihovně. Za nejspolehlivější vydání se dodnes pokládá kritická edice historika Clauda Perrouda z roku 1905. Z jejího druhého svazku jsme překládali.

Jak překlad vznikl

Předlohou je Perroudův text Soukromých pamětí (Mémoires de Madame Roland. Nouvelle édition critique contenant des fragments inédits et les lettres de la prison, Paříž, Plon-Nourrit, 1905, sv. II, s. 1–267). Francouzský text jsme získali strojovým rozpoznáním (OCR) skenu z digitální knihovny Gallica Francouzské národní knihovny a strojově vyčistili. Místa poškozená v předloze byla doplněna podle smyslu a ověřena proti anglickému překladu z let 1795/1900. Ten sloužil jen ke kontrole, nepřekládalo se z něj. Český překlad vznikl s pomocí umělé inteligence. V druhém kroku byl celý text větu po větě srovnán s francouzským originálem, opraveny byly vynechávky a významové chyby a vysvětlivky byly ověřeny proti Perroudovým poznámkám.

Přeloženo je vše: celý text Soukromých pamětí bez vynechávek, včetně anonymního dopisu, který Perroud podle staršího vydání vkládá do třetí části. Rozdělení do šesti kapitol, jejich názvy a mezititulky pocházejí od nás. Nadpisy částí převzaté z předlohy (První, Druhá a Třetí část, závěrečný Nástin) jsou zachovány. V hranatých závorkách a odlišeně sázeném textu jsou uvedeny redakční poznámky, například začátky jednotlivých sešitů rukopisu. Hranaté závorky uvnitř vyprávění označují pasáže, které Bosc roku 1795 vypustil a Perroud obnovil podle rukopisu; u dat jde o doplněný rok.

Vysvětlivky a jména

Vysvětlivky vysvětlují osoby, místa, knihy a dobové reálie. Údaje převzaté z Perroudových poznámek jsou uvozeny slovem „Perroud:“. Vlastní poznámky paní Rolandové, které psala pod čarou do rukopisu, jsou uvozeny slovy „Poznámka paní Rolandové:“. Francouzská jména osob ponecháváme ve francouzské podobě a ženská jména nepřechylujeme (paní Phlipon, Sophie Cannet, slečna d'Hannaches). Výjimkou je sama autorka, kterou česká tradice zná jako paní Rolandovou. Místopisné názvy mají ustálenou českou podobu, kde existuje (Paříž, Versailles, Lucemburská zahrada). Dobové peněžní jednotky (libry, tolary) vysvětlujeme ve vysvětlivkách.

Paměti paní Rolandové ve Starých textech

Paměti vydáváme ve třech dílech. Díl I (tato kniha) obsahuje Soukromé paměti. Díl II přinese Politické paměti: Historické poznámky o revoluci a o Rolandových ministerstvech a Portréty a anekdoty o současnících. Díl III nazvaný Vězení a smrt obsahuje Poslední myšlenky a úvahy z vězení, poznámky k vlastnímu procesu, dopisy z vězení a svědectví o posledních dnech autorky. Všechny tři díly vyjdou nakonec i v souborném vydání.