Knihovna · Paměti paní Rolandové · Paměti paní Rolandové II: Politické paměti

Poznámka k tomuto vydání

Kdo byla paní Rolandová

Marie-Jeanne Phlipon, zvaná Manon (1754–1793), dcera pařížského rytce, se roku 1780 provdala za Jeana-Marie Rolanda de La Platière, inspektora manufaktur v Amiensu a později v Lyonu. Jako devětatřicetiletá patřila k nejvlivnějším postavám revoluce. V jejím pařížském salonu se scházeli poslanci, jimž se později začalo říkat girondisté – Brissot, Buzot, Pétion, Vergniaud, Barbaroux, Louvet. Roland byl dvakrát ministrem vnitra, poprvé od března do června 1792 a podruhé od 10. srpna 1792 do ledna 1793, a jeho žena psala velkou část jeho dopisů a úředních textů. Když Hora a pařížská Komuna 31. května a 2. června 1793 svrhly girondisty, Roland uprchl a jeho žena byla v noci na 1. června zatčena. Revoluční tribunál ji odsoudil k smrti a 8. listopadu 1793 byla popravena.

Co je tato kniha

Ve vězení napsala paní Rolandová během pěti měsíců dvoje paměti. Soukromé paměti o svém dětství a mládí vydáváme v dílu I. Tato kniha obsahuje paměti politické, tedy její svědectví o revoluci a o lidech, kteří ji dělali. Vznikly ve dvou vlnách.

V prvních týdnech v Abbaye, v červnu 1793, sepsala Historické poznámky (Notices historiques). Vypráví v nich o svém zatčení a prvních dnech ve vězení a pak se vrací k Rolandově dráze, obou jeho ministerstvům, 10. srpnu, zářijovým masakrům a boji s Dantonem a Maratem. Připojila zápis svého výslechu z 12. června. Sešity tajně posílala z vězení přátelům. Začátkem srpna se však dozvěděla, že rukopis byl spálen v domě přítele, u něhož ho uložila. V Sainte-Pélagie se proto pustila do psaní znovu a sepsala Portréty a anekdoty (od 8. srpna), obšírné portréty Brissota a Dantona, nové vylíčení Prvního a Druhého ministerstva, Druhé zatčení (od 20. srpna) a průběžně psané Anekdoty, poslední datované 3. října 1793. Teprve dodatečně se ukázalo, že část Historických poznámek se přece jen zachovala. Proto se o některých událostech – o zatčení, o jednání Rady ministrů, o Dumouriezovi a Dantonovi – vypráví v knize dvakrát, pokaždé trochu jinak.

Poprvé tyto texty vydal roku 1795 Rolandův přítel Louis-Augustin Bosc d'Antic, jemuž je paní Rolandová z vězení svěřovala, pod názvem Appel à l'impartiale postérité (Výzva k nestranné budoucnosti). Za nejspolehlivější vydání se dodnes pokládá kritická edice historika Clauda Perrouda z roku 1905 podle rukopisu v pařížské Národní knihovně. Z jejího prvního svazku překládáme. Perroudovo pořadí oddílů zachováváme, i když není úplně chronologické.

Jak překlad vznikl

Předlohou je Perroudův text politických pamětí (Mémoires de Madame Roland. Nouvelle édition critique, Paříž, Plon-Nourrit, 1905, sv. I, s. 1–334). Francouzský text jsme získali strojovým rozpoznáním (OCR) skenu z digitální knihovny Gallica Francouzské národní knihovny. Předloha je místy poznamenaná tužkovými značkami a OCR tam text poškodilo. Taková místa jsme doplnili podle druhého, nezávislého rozpoznání téhož vydání (exemplář Internet Archive) a sporná čtení ověřili přímo na skenu. Český překlad vznikl s pomocí umělé inteligence. V druhém kroku byl celý text větu po větě srovnán s francouzským originálem, opraveny byly významové chyby a vysvětlivky byly ověřeny proti Perroudovým poznámkám.

Přeloženo je vše: celý text politických pamětí bez vynechávek, včetně dopisů, které paní Rolandová z vězení posílala Konventu, ministrům a své sekci a které do pamětí sama vložila, a včetně zápisu výslechu. Rozdělení do deseti kapitol a jejich názvy pocházejí od nás. Autorčiny nadpisy (Historické poznámky, Výslech, Portréty a anekdoty, Brissot, Danton, První ministerstvo, Druhé ministerstvo, Veřejné mínění, Druhé zatčení, Anekdoty) jsou zachovány, ostatní mezititulky jsme doplnili. Odlišně sázené poznámky v hranatých závorkách jsou redakční, například začátky jednotlivých sešitů rukopisu. Hranaté závorky uvnitř vyprávění označují pasáže, které autorka nebo první vydavatel v rukopisu škrtli a Perroud je obnovil.

Vysvětlivky, jména a obrázky

Vysvětlivky představují osoby (kdo to byl a jak skončil), události, instituce a dobové reálie. Údaje převzaté z Perroudových poznámek jsou uvozeny slovem „Perroud:“. Vlastní poznámky paní Rolandové pod čarou jsou uvozeny slovy „Poznámka paní Rolandové:“. Francouzská jména ponecháváme ve francouzské podobě a ženská jména nepřechylujeme (paní Pétion, paní Brissot, Sophie Grandchamp). Výjimkou je sama autorka, kterou česká tradice zná jako paní Rolandovou. Revoluční instituce uvádíme v ustálených českých podobách (Konvent, Komuna, Výkonná rada, Výbor pro veřejné blaho, sekce). Do kapitol jsme vložili dobové portréty několika hlavních postav, o nichž paní Rolandová píše.

Paměti paní Rolandové ve Starých textech

Díl I obsahuje Soukromé paměti (dětství, mládí a sňatek, 1754–1780). Díl II (tato kniha) obsahuje politické paměti. Díl III s názvem Vězení a smrt přinese Poslední myšlenky a úvahy z vězení, poznámky k vlastnímu procesu, dopisy z vězení a svědectví o posledních dnech autorky. Všechny tři díly vyjdou nakonec i v souborném vydání.