Knihovna · Paměti maršála de Bassompierre · Deník mého života II: 1622–1640

IX. Suzský průsmyk, Privas a mír v Alès (1629)

[Rok dvou tažení, mezi nimiž král sotva popadne dech. Začíná tím, že Ludvík XIII. z žárlivosti na bratra odejme Monsieurovi italské velení a vezme je sám: v březnu projde Alpami a probije suzský průsmyk, Casale je vysvobozeno. Pak se vojsko obrátí zpátky do Languedoku na poslední hugenotskou válku — Privas, dobytý a vypálený, a Alès, po němž přijde mír, který hugenotům nechá víru a vezme pevnosti. Zbytek roku je dlouhý návrat přes Languedoc a Auvergne a prosinec v Paříži, kde se zpráva o novém obléhání Casale potká s kardinálovým odjezdem k další válce.]

Král si vezme italské velení sám (leden–únor 1629)

Leden. – Když se kolem počátku roku 1629 celý dvůr shromáždil v Paříži, začalo se také rozbíjet jednání o Monsieurově sňatku s princeznou Marií a pevně se s ním o tom mluvilo. Přistoupil na to a slíbil, že od toho docela upustí, dá-li se mu možnost učinit to se ctí; a k tomu navrhl, aby mu byl svěřen úkol sejmout obléhání Casale, které před třemi měsíci založil don Gonzalo de Córdoba¹, guvernér milánský. Královna matka mu to dala králem povolit a ten mu zároveň daroval padesát tisíc escu, aby se vypravil jakožto králův místodržící do Itálie s mocným vojskem, které už tam bylo na pochodu a hodně pokročilo. Uznal za dobré, aby se poslalo k panu mantovskému, ať pro svou dceru pošle a ona vyjede patnáct dní poté, co se Monsieur odebere k vojsku.

Ale potom, co mu král ten úkol dal, představil si, že sláva, kterou jeho bratr tou výpravou získá, bude na úkor jeho vlastní — tak mocná je žárlivost mezi blízkými —, a vzal si to do hlavy, či spíše do srdce, tak, že nemohl spát. Dne 3. ledna přijel do Chaillot, kam jsem náhodou přijel i já za panem kardinálem, jenž tam tehdy bydlel; a zavřev se s ním, začal tím, že mu řekl, že nemůže snést, aby jeho bratr jel velet jeho vojsku za horami, a ať zařídí, aby ten úkol padl. Kardinál mu odpověděl, že zná jediný způsob, jak jej zrušit, totiž aby tam jel sám; a kdyby se k tomu rozhodl, že musí vyjet nejpozději do osmi dní. K tomu se král upřímně nabídl a zároveň se obrátil a zavolal mě — byl jsem na konci pokoje —; a když jsem přistoupil, řekl: „A tenhle pojede se mnou a dobře mi tam poslouží.” Zeptal jsem se ho kam; řekl mi: „Do Itálie, kam jedu do osmi dní sejmout obléhání Casale. Chystejte se vyjet a sloužit mi tam jako generální poručík pod mým bratrem, bude-li tam chtít jet; vezmu s vámi maršála de Créquy, který tu zemi zná, a doufám, že o nás bude slyšet.” Nato se král vrátil do Paříže, řekl své rozhodnutí královně své matce a ona Monsieurovi, jemuž se to příliš nelíbilo. Nedal to však najevo a chystal se vyjet. Ale král vyjel první a dal nám sraz v Grenoblu.

Večer před svým odjezdem se dozvěděl, že nejsem při penězích. Požádal mě o jablečné víno, abych mu je dal s sebou, jak jsem byl zvyklý mu dávat velmi dobré, které mi posílali přátelé z Normandie, vědouce, že je mám rád. Poslal jsem mu dvanáct lahví, a večer, když jsem si od něho bral heslo, mi řekl: „Betsteine, dal jste mi dvanáct lahví jablečného vína, a já vám dávám dvanáct tisíc escu: jděte za Effiatem, který vám je dá vyplatit.” Řekl jsem mu: „Sire, mám doma celý sud, a ten vám, bude-li vám libo, dám za touž cenu.” On se však spokojil s dvanácti lahvemi — a se svou štědrostí.

Vyjel tedy z Paříže² a Monsieur pět dní po něm; ten přijel den předtím obědvat a večeřet ke mně a poslal svůj průvod, aby na něho čekal v Montargis³. A já jsem vyjel z Paříže v pondělí 12. února a nocoval v Essonne.

Únor. – V úterý 13. ke mně přišel před rozedněním Toiras, aby jel se mnou; přijeli jsme na oběd do Montargis, kde jsme nalezli pana de Châteauneuf, a na nocleh do la Bussière⁴, kam byl dorazil Canaples; ve středu 14. na oběd do Bonny a na nocleh do Nevers; ve čtvrtek 15. na oběd do Moulins a na nocleh do Varennes⁵.

V pátek 16. jsme jeli za Monsieurem, bratrem královým, jenž nocoval v Château-Morand, a jeli s ním až k Saint-Haon⁶. Řekl mi, že u vojska nebude mít žádné zaměstnání, když je tam pan kardinál, který nebude konat jen svůj úřad, ale i králův; že jsem viděl, jak to chodilo u La Rochelle, a že přiměl krále k té cestě proti jeho vůli jen proto, aby mu odňal velení, které mu král přiřkl. Nakonec mi řekl, že odjíždí do Dombes⁷, kde bude čekat na královy rozkazy. Snažil jsem se ho přivést k jinému smýšlení nejživějšími důvody, jaké jsem dokázal; ale bylo to marné. Rozloučil jsem se s ním a jel na oběd do Roanne, kde byl mor velmi silný, a na nocleh do Saint-Symphorien⁸.

V sobotu 17. jsme projeli Lyonem, kde zuřil mor, a jeli nocovat na zámek, který patří markýzi de Villeroy a jmenuje se Mions⁹.

V neděli 18. jsme jeli nocovat do Virieu¹⁰.

V pondělí jsme obědvali v Moirans¹¹, kde mě dohnal Canaples, a jeli nocovat do Grenoblu, kde byl král rád, že mě vidí. V tu hodinu se držela rada a Toiras byl poslán do Vienne, aby přivedl vojsko, které tam bylo, zatímco král s velkým nákladem a ještě větší námahou dal přepravit své dělostřelectvo přes hory až do Chaumontu¹².

V úterý 20. byl král po obědě v radě, aby rozhodl všechny věci.

Ve středu 21. vyjel pan kardinál z Grenoblu.

Ve čtvrtek 22. přešel král za velmi zlého počasí průsmyk u Laffrey a jel nocovat do la Mure¹³.

V pátek 23. přešel průsmyk Pont-Haut a nocoval v les Diguières¹⁴.

V sobotu 24. přešel průsmyk Saint-Guigues, jel podél Dracu¹⁵ a přijel na nocleh do Gapu.

V neděli 25. nocoval v Chorges¹⁶.

V pondělí 26. přijel do Embrunu, kde se sešel s panem kardinálem. Držel tam radu a bylo rozhodnuto, že pan de Créquy a já půjdeme obsadit piemontské průsmyky¹⁷. A 27. února, v úterý masopustní, jsme vyjeli s panem kardinálem, jeli na oběd do Saint-Crépin¹⁸, nechávajíce Vallouise¹⁹ po levé ruce, a přijeli na nocleh do Briançonu v nesmírném mrazu. Pan kardinál odtud vypravil komtura de Valençay k panu vévodovi savojskému.

Ve středu na Popelec, 28., jsme vystoupili na Mont Genèvre, odkud pramení dvě řeky, Doire a Durance²⁰. Viděli jsme stromy, které nesou manu, choroš a terpentýn; potom jsme sedli na sáně, abychom sjeli do Cézanne²¹, kam pan kardinál dorazil krátce po nás. Pak jsme přijeli na nocleh do Oulx²².

Suzský průsmyk vynucen (březen 1629)

Březen. – Ve čtvrtek prvního dne března jsme s panem de Créquy přijeli na oběd do Chaumontu k panu d’Auriac²³, jenž nám podal zprávu o vojsku, které měl. Po obědě jsme jeli na francouzskou hranici obhlédnout pevnosti Jallon a Jallasse²⁴ a místa vhodná k tomu, aby se na ně udeřilo a aby byly vynuceny.

V pátek 2. jsme se nehnuli z Chaumontu. Komtur de Valençay nám poslal zpátky pana de l’Isle.

V sobotu 3. se komtur de Valençay vrátil do Turína a pan kardinál přijel na oběd do Chaumontu. Potom jel prohlédnout hranici a prozkoumat obě pevnosti.

V neděli 4. přijel do Chaumontu pan princ piemontský jednat s panem kardinálem; a my, pan de Créquy a já, jsme ho jeli doprovodit až za velkou barikádu, kterou jsme měli příležitost obhlédnout.

V pondělí 5. nám poslal kurýra, a po obědě, když byl pan kardinál odjel na hranici, dorazil tam hrabě de Verrue²⁵; vstoupil s panem kardinálem do soukromí a přeli se přes dvě hodiny. Na jejich konci dal pan kardinál [zavolat pana de Créquy a mne]²⁶ a oznámil nám nabídky hraběte de Verrue, k jejichž přijetí jsme nebyli nakloněni. Nato bylo všechno jednání přerušeno a on o tom poslal dát zprávu králi s radou, aby přijel; což učinil, jel celou noc a dorazil ke třetí hodině ranní.

Mezitím jsme s panem de Créquy a s polními maršály drželi radu o pořádku, který máme zachovat. Byl takový: pluky francouzské a švýcarské gardy udeří v čele; navarrský pluk bude mít pravé křídlo a d’Estissac levé; obě křídla dají vystoupit dvěma stům mušketýrů každé proti horám, dokud nezískají výšinu nad strážemi barikád a dokud je neminou. Až se to stane, na znamení, které dáme, vypálí zezadu za barikádu, zatímco my na ni zepředu udeříme oběma gardovými pluky. Hrabě de Sault²⁷ se svým plukem půjde obejít Jallasse zespodu postranními cestami, které mu ukážou místní sedláci, a potom sestoupí do Suzy a vezme nepřátele zezadu, kdyby nám ještě odolávali; zároveň se dá Jallon napadnout jiným plukem, čehož se ujme pan d’Auriac. Když byl ten pořádek hotov, začali jsme v jedenáct hodin večer převádět oddíly přes Chaumont. Bylo velmi zlé počasí a na zemi ležely dvě stopy sněhu.

V úterý 6. března dorazil král ke druhé hodině ranní do Chaumontu s pány hrabětem de Soissons, de Longueville, de Moret²⁸, maršálem de Schomberg, d’Aluin²⁹, de la Valette a jinými. Naše oddíly přešly, totiž sedm gardových kompanií, šest švýcarských, devatenáct navarrských, čtrnáct d’Estissakových, patnáct de Sault a královi mušketýři na koních. Hrabě de Sault a jeho pluk vyjeli už ve tři hodiny, aby šli tam, kam byli určeni; ostatek zůstal pět set kroků od městečka Jallasse v bitevním pořádku. Předsunuli jsme také šest kusů děl o šestiliberní kouli, tažených na hácích, k vynucení barikád. D’Estissac dostal rozkaz nechat sto mužů na stráži u dělostřeleckého parku. Pořádek byl takový, že každý sbor vyšle před sebe padesát mužů do předních hlídek, podepřených stem mužů, a ty pěti sty. Prince a velmože jsme uložili v čele těch pěti set gardistů.

K šesté hodině ranní jsme s panem de Créquy a s pány de la Valette, de Valençay, Toirasem, Canaplesem a de Tavannes postavili své oddíly do řečeného pořádku. Král dorazil v tu chvíli s panem hrabětem a s panem kardinálem; chtěl, aby jeho mušketýři byli smíšeni s gardovými předními hlídkami.

Poslali jsme jménem královým pana de Comminges s trubačem žádat vévodu savojského o průchod pro vojsko a pro osobu královu. Ale jak se blížil k barikádě, dali ho zastavit a hrabě de Verrue vyšel s ním mluvit a odpověděl mu, že nepřicházíme jako lidé, kteří chtějí projít jako přátelé, a že za těch okolností se postaví tak, aby nám v tom zabránili, takže kdybychom to chtěli podniknout, nezískáme nic než rány.

Když nám Comminges tu odpověď donesl, jel jsem — protože jsem měl ten den velení — ke králi, jenž byl sto kroků za našimi předními hlídkami, výše než hlavní houf pěti set gardistů, abych ho požádal o dovolení začít slavnost, a řekl jsem mu: „Sire, Sire, shromáždění je hotovo, housle vešly a maškary jsou u dveří: až bude Vašemu Veličenstvu libo, zatančíme balet.” Přistoupil ke mně a řekl mi hněvivě: „Víte vůbec, že máme v dělostřeleckém parku jen pět liber olova?” Řekl jsem mu: „To je teď pravá chvíle na to myslet! Má se snad balet netančit proto, že jedna maškara není hotova? Nechte nás jednat, Sire, a všechno půjde dobře.” „Ručíte mi za to?” řekl mi. „Bylo by ode mne opovážlivé,” odpověděl jsem mu, „zaručovat věc tak nejistou; za to vám však ručím, že to dovedeme ke konci se ctí, anebo tam budu mrtev či zajat.” „Ano, ale selžeme-li,” řekl, „budu vám to vyčítat.” „Co jiného byste mi mohl říci, kdybychom selhali,” odvětil jsem, „než nazvat mě markýzem d’Uxelles?” — neboť jemu se projít nepodařilo³⁰. „Toho pohanění se však dobře uvaruji. Jen nás nechte jednat.” Tu mu pan kardinál řekl: „Sire, podle výrazu pana maršála z toho věštím vše dobré: buďte toho jist.”

Nato jsem přišel k panu de Créquy a sesedl s ním z koně, dav znamení k boji. Pan maršál de Schomberg, který právě dorazil — musel zůstat vzadu pro dnu, která ho chytila —, přijel na koni podívat se na tu slavnost. Prošli jsme městečkem Jallasse, které nepřátelé opustili. Při východu z té vsi nás pozdravilo množství mušketových ran od nepřátel, kteří byli na horách a na velké barikádě, a množství dělových ran z pevnosti Jallasse; a jak jsme stále postupovali, byl pan de Schomberg raněn do beder mušketovou ranou, jež přišla z hor nalevo. Tu naši z obou křídel, získavše výšiny³¹, vystřelili zezadu za barikádu, a my, udeřivše na ni se skloněnou hlavou, jsme je přinutili ji opustit. Pak jsme je pronásledovali tak čile, že z těch, které měli, neudrželi ani jednu. Vcházejíce potom s nimi dovnitř jeden přes druhého, zaujal komtur de Valençay se Švýcary výšinu nalevo, kde byl raněn mušketovou ranou do kolena, a vyhnal odtud Valesany, které vedl hrabě de Verrue; jeho kůň tam byl zajat. Já jsem udeřil dole s panem de Créquy a s Francouzi, kde byl markýz Ville těžce raněn³². Sledovali jsme svůj postup tak čile, že nebýt odporu, který u jakési kaple kladl našim předním hlídkám jeden španělský kapitán³³ s nemnoha vojáky — a jenž dal vévodovi a princi čas stáhnout se —, byli by oba zajati. Přišli jsme bez zastávky až nahoru na dohled Suzy³⁴, odkud na nás hned vypálili množství ran z děl ze suzské citadely; ale byli jsme tak rozpáleni bojem a tak radostní z dobytého vítězství, že jsme si z těch dělových ran nic nedělali. Viděl jsem na francouzské šlechtě, která tam byla, věc, jež mě velmi potěšila — byli mezi nimi pan de Longueville, pan de Moret, pan d’Aluin, pan první podkoní³⁵ a přes šedesát dalších. Dělová rána dopadla k našim nohám a zasypala nás všechny zemí. Dlouhá zkušenost s dělovými ranami mě poučila víc než je, že jakmile rána dopadne, není už nebezpečí; proto jsem hned pohlédl na tvář každého z nich, abych viděl, jaký v nich ta rána vyvolala účinek. Nespatřil jsem ani jediného, kdo by dal najevo úžas — ba sotva kdo si jí všiml. Jiná rána mezi nimi zabila šlechtice pana de Créquy, a ani to na sobě nedali znát. Cestou k barikádě mi byl zabit jeden z mých gardistů, o něhož jsem se opíral; jiný, jenž horlivě postupoval s předními hlídkami, byl zabit na suzském mostě; jeden z mých šlechticů tam dostal mušketovou ránu do nártu a zůstal po ní zmrzačen — byl to ten, kdo velel mé galiotě u La Rochelle, jménem du Val³⁶. Někteří z našich předních hlídek dokonce vešli do města jeden přes druhého s nepřáteli a byli tam zajati; a byli bychom Suzu v tu hodinu vynutili, kdybychom nebyli dali své lidi stáhnout, protože jsme chtěli město zachovat nevydrancované, aby posloužilo králi za byt.

Krátce po příchodu na ten pahorek odešli pan de Créquy s panem de la Valette ubytovat se nalevo do domů na svahu s gardami, a já s Toirasem a de Tavannes jsme vzali vpravo dolů a uložili tam Navarru. Komtur, ač raněn, šel postavit Švýcary na druhou stranu města, aby zabránil, že odtud něco vyjde. Když to bylo hotovo, vzali jsme si s panem de Créquy byt u františkánů na suzském předměstí a všichni princové a šlechta tam přišli pojíst s námi, veselí a spokojení, že tak dobře a šťastně posloužili králi. Ten nám poslal nejprve abbého de Beauvau a potom svého podkoního ve službě, aby panu de Créquy a mně řekli, jak je s námi spokojen a jakou věčnou vděčnost z toho bude mít — káraje nás však oba, že jsme jakožto jeho generální poručíci chtěli udeřit s předními hlídkami, a vzkazuje nám, že nás už spolu neposílá, protože ze vzájemné soutěživosti činíme jeho službě tu újmu, že kdybychom se byli dali zabít, nastal by při té příležitosti kromě ztráty dvou takových osob i nepořádek pro nedostatek velitelů. Vzkázali jsme mu, že jsou věci, které se mají dělat zdrženlivě, a jiné, které s překotností; že tahle byla věc, kde se nemělo smlouvat, nýbrž vsadit všechno na všechno, protože kdybychom byli při prvním útoku odraženi, byli bychom odraženi i při všech ostatních — a že vojáci, kteří vidí takové velitele v čele, jdou s větší odvahou a odhodlaností.

Zatímco se bojovalo o barikády, pan hrabě de Sault, který šel pod Jallonem, aby vzal nepřátele zezadu, je překvapil za rozbřesku. Oni to tušili a postavili na cestu, kudy měl projít, plukovníka Belona³⁷ s jeho plukem, aby ji hlídal; on ten pluk rozbil, zajal přes dvacet důstojníků a přinesl devět praporů z deseti, které řečený pluk měl. Potom se k nám připojil u františkánů. Odtud jsme k páté hodině večerní poslali vyzvat město, aby se vzdalo, a hrad³⁸ také, což učinili; a když nám dali rukojmí, odložili jsme vstup na druhý den, obávajíce se nepořádku a toho, že by město bylo vydrancováno našimi vojáky, rozpálenými předchozí porážkou a vcházejícími v noci.

Pan de Senneterre k nám přijel za soumraku a řekl nám ještě krásná slova jménem královým; a pan kardinál nám psal, že král posílá řečeného Senneterra ze své strany k panu vévodovi savojskému a abychom mu průchod usnadnili. Dali jsme mu trubače a deset svých gardistů, aby ho doprovázeli.

Ve středu 7. nám ti ze Suzy přinesli klíče od svého města; poslali jsme tam Toirase, aby je převzal a dal tam zřídit naše byty. Pan kardinál přijel obědvat ke mně k františkánům a potom jsme drželi radu. Pak jsme jeli obhlédnout stanoviště Švýcarů, které jsme pochválili, že si vedli tak dobře, a zvláště plukovníka Salise, o němž komtur de Valençay mluvil s velkou chválou; a hanili jsme navarrský pluk, a to i před Tavannesem, jejich polním mistrem. Potom jsme se ubytovali v Suze a vložili posádku na hrad; a když nás citadela poslala požádat o příměří až do návratu pana de Senneterre, povolili jsme je.

Ve čtvrtek 8. března jsme vyjeli ze Suzy s tím, co jsme měli z gard, Švýcarů, Navarry a Saultova pluku, s gardisty a s lehkou jízdou královy gardy, s Bussym, Laurièrem, Boissatem³⁹ a Arnauldem a s gardami pana de Créquy i mými, abychom si vzali byt v Bussolengu⁴⁰, a přešli jsme Doire na stranu roviny, na levý břeh. Byl to den pana de Créquy k velení — střídali jsme se po třech dnech — a on chtěl⁴¹, aby se vzala spíše tato cesta než ona druhá, protože byla širší a snazší, a také proto, že před Bussolengem byla rovina, kde jsme se mohli postavit do bitevního pořádku a zřídit si šiky, kdyby nám nepřátelé chtěli ubytování v Bussolengu upírat. Ale když jsme chtěli převést své oddíly přes most na Doire, vzkázal nám guvernér suzské citadely, který byl s námi v příměří, že nemůže strpět, aby naše vojsko prošlo před jeho citadelou, a že učiníme-li to, příměří zruší. Přijali jsme to poslední a zároveň jsme poslali přeseknout kanály, jež vedly vodu do citadely, čemuž nemohli zabránit, protože jejich cisterny nestály za nic. On z své strany na nás při průchodu vypálil přes sto ran z děl a zabil nám deset nebo dvanáct mužů. Toho dne jsem vedl přední voj vojska a pan de Créquy mu velel. Jak jsme přišli k Bussolengu, postavili jsme se do bitevního pořádku; potom jsme dali projít za město, které nám otevřelo brány, naši jízdu, jež zůstala v bitevním pořádku na straně k Avigliana⁴², dokud nebyla pěchota ubytována a zabarikádována; pak odtáhla.

Pan de Senneterre se při návratu zastavil v Bussolengu a řekl nám, že má skoro všechno urovnáno a že nás prosí, abychom nepostupovali. A když jsme mu řekli, že nazítří ráno půjdeme udeřit na Avigliana, odjel se vší pílí do Chaumontu a dal nám panem kardinálem napsat, že nám král přikazuje nic nepodnikat a nehnout se z Bussolenga, dokud pan de Senneterre nedojede jménem královým k panu savojskému — což učinil nazítří, 9., a jel za vévodou, jenž byl v Avigliana.

Suzská smlouva a vydání pevností (březen 1629)

V sobotu 10. projel Senneterre zpátky a přinesl nám vévodovo přijetí míru na článcích, které mu král poslal; a k večeru projel hrabě de Verrue, aby šel z vévodovy strany za králem.

Naši vojáci se ty dva předešlé dny silně vydávali na pleny; ale toho dne jsme to pod přísnými tresty zakázali.

V neděli 11. jsem měl velení. Na zprávu, kterou jsme dostali od krále, že pan princ⁴³ k němu přijíždí, dali jsme postavit celou svou pěchotu do šiku mezi Saint-Jory⁴⁴ a Bussolengo, obložit pěchotou z obou stran městečko i most, kterým měl princ projet, a postavit dvanáct jízdních kompanií v pěkném pořádku na rovině mezi Bussolengem a Suzou; a já jsem jel za Saint-Jory s gardovými jezdci, lehkou jízdou královou a Arnautovou kompanií, se svými gardami a hojnou šlechtou přivítat pana prince; pak jsem ho vedl před svou pěchotu, která mu vypálila salvu a zdravila ho. Pan de la Valette byl v jejím čele. Odtud jsme prošli Bussolengem a přišli tam, kde stálo těch dvanáct jízdních kompanií a kde byl také pan maršál de Créquy, do jehož rukou jsem prince předal, aby ho dovedl ke králi. Páni de Longueville, de Moret, d’Aluin, de la Valette a de la Trémoille, kteří chtěli jet se mnou panu princi vstříc, ho nechtěli zdravit dříve, než jsem mu složil poklonu já. Všichni ti páni ho opustili zároveň se mnou a vrátili se do ležení v Bussolengu; neodloučili se od nás od chvíle, kdy jsme vyjeli z Embrunu.

Pan princ obědval v Suze s panem kardinálem, s nímž vyjednal a uzavřel všechny věci, mezi jinými, že citadela suzská a pevnosti Jallon a Jallasse budou vydány do rukou krále, který je bude držet, dokud nebude vše v Itálii srovnáno; že tam vloží Švýcary a že já vévodovi odpřisáhnu, že mu řečená místa vrátím, jakmile mi král vzkáže, že vše slíbené je vykonáno. Odtud se pan princ vrátil, aniž tehdy krále viděl, a pan de Créquy a já jsme ho vyprovodili až na rovinu u Veillane.

Pan kardinál mi napsal, abych nazítří přijal Suzu a ostatní pevnosti; ale když jsem tam v pondělí 12. přijel, nenašel jsem tam žádného vévodova komisaře ani rozkaz velitelům těch míst, aby mi je předali, pročež jsem zajel do Chaumontu za králem, kterého jsem neviděl od útoku na suzský průsmyk. Obědval jsem s panem nunciem⁴⁵ u pana kardinála a šel navštívit raněné pány de Schomberg a komtura de Valençay. Odtud jsem se vrátil do Suzy, kde jsem našel jednoho vévodova státního sekretáře; ten mi však řekl, že bez generálního veadora Gabaleona⁴⁶ nemůže nic učinit. Mluvil jsem s ním poněkud zhruba, až se v galopu vrátil do Veillane, a téhož večera přijel Gabaleon do mého ležení v Bussolengu. Když mi dal na vědomí svůj rozkaz vydat mi pevnosti do rukou a ukázal mi přísahu, kterou jsem měl složit a dát složit Švýcarům, jež do řečených pevností vložím, našel jsem v tom nějakou obtíž, o níž jsem v noci zpravil pana kardinála, a Gabaleon odešel do suzské citadely.

Nazítří v úterý 13. jsem se za časného rána vrátil do Suzy, kde jsem našel pány de Châteauneuf a de Senneterre, které mi pan kardinál poslal kvůli té obtíži, o níž jsem mu vzkázal; a protože toho dne dával pan de Créquy jakožto první maršál Francie ve vojsku konat generální přehlídku, projel pan kardinál druhou stranou⁴⁷, aby ji viděl. Dohodl jsem se s Gabaleonem o formě přísahy a poslal komisaře, aby s vévodovými sepsali inventář citadely. Gabaleon a ti páni přišli obědvat ke mně; potom jsem je jen s velkou námahou dostal z citadely, kam jsem vložil kapitána Redinga s jeho kompanií⁴⁸. Odtud jsem chtěl vévodovy oddíly sám vyprovodit, když jsem se vracel do Bussolenga, a dal jsem je dovést až do Veillane v plné bezpečnosti.

Ve středu 14. poslal král za časného rána vzkaz, abych k němu přijel do Chaumontu, kam měl pan princ piemontský přijet obědvat s ním, což jsem učinil, a cestou jsem v Suze navštívil raněného markýze Ville. Odtud jsem jel usadit švýcarskou posádku v Jallasse; pak jsem přijel do Chaumontu. Po obědě jsme byli v radě, jíž se pan princ zúčastnil a učinil velmi krásné návrhy. Odtud přijel král do Suzy v průvodu pana prince: byl zdraven dělostřelbou jak z pevnosti Jallasse, když jí projížděl, tak z citadely. Pan princ piemontský se s králem rozloučil u suzské brány, a když sestoupil z koně, aby mu složil poklonu, král ihned také sesedl, aby ho objal. Potom mi přikázal, abych prince vyprovodil až do Saint-Jory, což jsem učinil.

Ve čtvrtek 15. přijel Gabaleon za mnou do Bussolenga, aby ode mne převzal inventář mou rukou podepsaný, o dělostřelectvu a zásobách citadel⁴⁹ suzských a pevnosti Jallasse; dal jsem mu jej.

Senneterre toho dne projel, aby odnesl paní princezně piemontské jménem královým zástavy získané v suzském průsmyku.

V pátek 16. jsem přijel do Suzy navštívit kardinála de la Valette, který byl dorazil.

Obědval jsem s panem kardinálem, kterého jsem potom zavedl do suzské citadely; pak jsme jeli vstříc králi, jenž si vyjel až k Bussolengu, kam jsem se vrátil.

V sobotu 17. přijel princ kardinál⁵⁰ navštívit krále; projel tam i zpět mým ležením a já ho vyprovodil až do Saint-Jory. Po návratu mi Gabaleon přinesl od vévody dopis, který mu napsal don Gonzalo de Córdoba a v němž prohlašoval, že chce vykonat vše, co vévoda přislíbil, a že k tomu účelu zrušil obléhání Casale: poslal jsem jej téže hodiny králi, a když mi jej vrátil, dal jsem jej nazítří odnést Boissacem vévodovi do Veillane.

V neděli 18. přijeli páni kardinálové de Richelieu a de la Valette obědvat k panu de Créquy do Bussolenga. Pan princ piemontský tam přijel krátce po nich, a když se chvíli poradil s panem kardinálem, vrátil se, a pan kardinál do Suzy.

V pondělí 19. přinesl Sainte-Soulaine zprávu, že obléhání Casale bylo předešlého pátku zrušeno.

V úterý 20. jsem šel obědvat do Suzy k panu kardinálovi. Po obědě jel král na rovinu u Bussolenga podívat se na pluk de la Grange⁵¹, který právě přišel.

Ve středu 21. jsme dali postavit svou pěchotu do šiku na rovině nad Bussolengem. Odtud jsem jel v polovině cesty od Veillane vstříc Madame⁵² a panu princi piemontskému, kteří přijížděli navštívit krále; pak jsem jí pod Saint-Jory představil gardové jezdce a lehkou jízdu královy gardy, kteří jeli před ní a za ní, jako to činili u krále. Pan de Luxembourg jí přišel složit poklonu; políbila ho, jako učinila mně. Odtud jsem ji vedl před svou pěchotu, která ji zdravila salvou, píkami a zástavami; a když projela za Bussolengo, nalezla pana de Créquy a pana de la Trémoille s osmnácti kompaniemi lehké jízdy. Předal jsem ji do rukou pana maršála de Créquy, který ji vedl, dokud se k ní nepřipojil král; ten jí vyjel vstříc a dal postavit do šiku dvanáct tisíc mužů pěších, s nimiž před ní dal provést několik obratů, a pak ji dovedl na suzský hrad, kde byla ona i pan princ, její manžel, ubytováni a hoštěni na účet krále.

Ve čtvrtek 22. jsem onemocněl a dal si pustit žilou.

Guron se vrátil z Casale⁵³ a přivedl s sebou poslance města; dal jsem jim v Bussolengu byt a stravu na účet krále.

V pátek jsem vzal lék, protože mé onemocnění trvalo.

V sobotu jsem si dal ještě jednou pustit žilou. Pan princ piemontský jel z Veillane do Suzy a zpět: při návratu mi učinil tu čest, že mě přijel navštívit.

V neděli 25. března, v den Panny Marie, přijal pan princ piemontský v Suze velikonoční svátost⁵⁴ v šatu řádu svatého Mauricia⁵⁵.

26. poslal král otce Josefa k panu mantovskému a Argencourta s Guronem do Montferratu⁵⁶. Byl jsem stále nemocen.

V úterý 27. jsem si dal ještě jednou pustit žilou.

Ve středu 28. odjel Toiras do Loreta.

Ve čtvrtek 29., když se mi začalo vést lépe, přikázal mi král přijet do Suzy, kde jsme sestavili stav vojska pro pochod na Casale.

Pan princ a paní princezna odjeli od krále, aby se vrátili do Turína.

V pátek 30. jsem jel do Suzy obědvat k Schombergovi, který mě o to poslal požádat.

V sobotu, poslední den března, zrušil pan vévoda savojský etapy⁵⁷, které mírovou smlouvou pro naše vojsko zřídil.

Duben. – V neděli prvního dne dubna přijel pan princ znovu za králem a všechno spravil.

V pondělí 2. šel Senneterre jménem královým za vévodou do Veillane a přinesl zprávu, že vévoda přijede za králem do Suzy.

Ve středu 4. jsme vypravili oddíly, aby šly držet posádku v Montferratu, totiž pluky Villeroy, Ribeyrac⁵⁸, Monchas⁵⁹ a la Grange a kompanie Toirasovu, Canillacovu⁶⁰, Boissacovu, Cournonovu, Maugironovu⁶¹ a Migneuxovu⁶².

Král toho dne čekal pana savojského v Suze; ale zlé povětří mu v tom zabránilo.

Ve čtvrtek 5. mi pan savojský poslal pana hraběte de Verrue se vzkazem, abych mu dal průvodní list, aby se mohl jít vrhnout králi k nohám. Vyjel jsem mu vstříc s panem maršálem de Créquy a nasedli jsme do jeho kočáru, odkud jsem krátce nato vystoupil a nechal s ním pana de Créquy, který ho dovedl ke králi, abych já jel vstříc Madame a panu princi, kteří se vraceli do Suzy. Vzal jsem je v Saint-Jouaire⁶³ a vedl až do poloviny cesty ze Suzy do Bussolenga, kde se s nimi potkal král, jenž byl vyprovodil pana vévodu savojského. Pan de Créquy dovedl pana savojského zpět do Saint-Jouaire, kde přenocoval.

V pátek 6. jsme pan de Créquy a já přijeli do Suzy složit poklonu Madame a panu princi. Král dal před nimi cvičit osm set vojáků.

V sobotu 7. nás král poslal zavolat kvůli žalobě maršála d’Estrées na Besançona⁶⁴, o níž nám přikázal vynést rozsudek a řečeného Besançona potrestat.

Obědvali jsme u pana kardinála. Král odešel na hrad navštívit Madame a my do Bussolenga.

V neděli 8., na Květnou neděli, dal král panu de Créquy dovolení pobýt osm dní v Turíně. Odjel v pondělí 9., a mne chytila velká bolest v uchu, která mě udržela v posteli.

V úterý 10. jel pan princ do Veillane a zpět. Já jsem šel obědvat do Suzy k panu de Longueville; pak jsem šel navštívit pana kardinála, pana nuncia a vyslance veneckého⁶⁵. Král dal konat cvičení a Madame se na ně šla podívat.

Ve středu 11. mě přijel navštívit pan de Bordeaux a po obědě jsme spolu jeli prohlédnout hrad Bresolles⁶⁶, aby se tam ubytoval pan kardinál.

Na Zelený čtvrtek 12. dubna, v den mého narození⁶⁷, jsem byl z králova rozkazu v Suze, abych přijal a vyšel vstříc mimořádnému vyslanci veneckému jménem Soranzo, kterého republika posílala ke králi na návštěvu.

Schomberg odjel do Valence sbírat vojsko proti hugenotům.

Král toho dne poslal komisi nad dělostřelectvem panu markýzi d’Effiat⁶⁸; první návrh na to jsem učinil já.

Na Velký pátek 13. se pan kardinál přijel ubytovat do Bresolles: vyjel jsem mu vstříc a dovedl ho tam.

Na Bílou sobotu 14. přijeli páni de Lyon⁶⁹ a de Châteauneuf obědvat ke mně do Bussolenga.

Přijal jsem velikonoční svátost.

Vyslanci mantovští⁷⁰ dorazili do Suzy.

Suza: dvůr, vyslanci a spor o klobouk (duben 1629)

V neděli 15., v den velikonoční, jsem šel panu kardinálovi popřát dobré svátky. Kardinál de la Valette a pan de Longueville mě přijeli navštívit: šel jsem je vyprovodit.

V pondělí 16. jsem byl v Suze na obědě u pana hraběte. Po obědě jsem rozdělil komisařům jejich úseky pro přehlídku a prohlédl peníze na přehlídku lehké jízdy.

V úterý 17. jsem dal konat přehlídku lehké jízdy.

Pan de Créquy se vrátil z Turína a s ním přijeli pan Frangipani a hrabě de Guiche⁷¹.

Ve středu 18. nás přijel navštívit pan kardinál de la Valette: jeli jsme spolu dovést Frangipaniho do Suzy a král ho velmi dobře přijal. Pan kardinál nás všechny pozval na oběd do Bresolles.

Ve čtvrtek 19. odjel pan kardinál z Bresolles: kardinál de la Valette a pan de Longueville přijeli obědvat do našeho ležení k panu de Créquy, aby tam viděli hraběte de Guiche. Když jsme byli u stolu, poslal nám král pěšího sluhu s dopisem panu de Créquy a mně, jímž nám přikazoval nestrpět hraběte de Guiche v našich leženích⁷² a vzít ho do vazby, kdyby tam zůstal dále. Poslal mi také rozkaz, abych se přišel ubytovat do Suzy, neboť není rozumné, aby Jeho Veličenstvo bylo bez jediného maršála Francie, který by velel jeho ležení a hlavnímu voji vojska, a pana de Créquy nechal v Bussolengu. Vrátil jsem se tedy do Suzy s těmi pány, byl jsem v radě, odtud u Madame a potom na večeři u pana kardinála de la Valette.

V pátek 20. jsem šel obědvat k panu kardinálovi; odtud jsem s ním přišel do rady. Mimořádný vyslanec florentský jménem Julián Medicejský, arcibiskup pisánský, měl audienci. Odtud jsme šli s králem k Madame, která byla nemocná, potom na večeři k panu de Longueville.

V sobotu 21. přijeli pan hrabě a pan de Longueville obědvat ke mně; potom jsem byl v radě. Vyslanec mantovský měl audienci.

V neděli 22. jsme s panem de Créquy upravili zásoby. Po obědě se dvůr držel u nemocné Madame. Večer jsem večeřel u pana de Longueville a potom u krále, abych slyšel jeho hudbu.

V pondělí 23. přijel pan de Créquy znovu obědvat ke mně. Po obědě se držela rada: odtud jsme šli k Madame; potom přišel král do mého bytu podívat se na mou komnatu, kde, mluvilo-li se v jednom koutě, byť jak tiše, bylo to slyšet v druhém. Dal po večeři uspořádat výtečnou hudbu.

V úterý 24. držel král radu. Šel navštívit Madame. Přijel mimořádný vyslanec mantovský⁷³. Král se cítil trochu nemocen.

Ve středu 25. jsem dovedl mimořádného vyslance veneckého k jeho první audienci.

Do Suzy přijel mimořádný vyslanec genovský. Pan de Herbault se otázal krále, bude-li smět mít při rozmluvě s ním pokrytou hlavu⁷⁴: král o tom byl v pochybnostech a poslal pro mne, aby si ode mne vyžádal mínění. Řekl jsem mu, že jsem viděl pokrýt se jiného vyslance, kterého republika genovská ke králi poslala; že je to republika, která venecké neustupuje v ničem nebo ve velmi málo; že král dříve vyslance ferrarské, mantovské a urbinské pokrývat nedával; že od několika let je pokrývat dává; že Genova nejenže předchází je, nýbrž i samu Florencii, a že podle mého mínění je král pokrývat má; že se však, nebudou-li si toho nárokovat, může bez toho obejít. Nato přišel pan de Châteauneuf, a když se ho král otázal na totéž, řekl rovnou, že ne, a že Genované jsou jeho poddaní, kteří by si z toho ústupku vzali výhodu jako z právního titulu, že už poddanými Francie nejsou, a že by král zničil právo, které na tu republiku má. Nebylo třeba králi říkat více, [aby ho to přivedlo k tomu]⁷⁵, aby jim nedovolil mluvit s ním s pokrytou hlavou, takže přikázal panu de Herbault, aby jim řekl, ať se o to nepokoušejí.

Ve čtvrtek 26., když jsem byl u krále, přišli mi říci, že mě v mém bytě čeká pan nuncius Bagni: šel jsem tam hned za ním. Řekl mi v podstatě, že Jeho Svatost má republiku genovskou ve zvláštním poručenství; že mu nařídila, aby se staral o její zájmy a aby zprostředkoval dobré přijetí toho vyslanectví, které ke králi poslala, kdežto ona předvídá, že se mu tam stane znamenitá urážka tím odepřením, které se jim činí, aby se při audienci pokryli, což je proti veškeré spravedlnosti a rozumu, uváží-li se, že předešlého vyslance, kterého ta republika k Jeho Veličenstvu poslala, král pokrýt dal; že je to velká republika, která má přednost před všemi knížaty italskými, hned po králích, spolu s Venecií; a mnoho jiných věcí, které mi uváděl. Řekl mi, že právě o to naléhal u pana kardinála, který mu slíbil tu věc urovnat, ale že k tomu, aby v ní měl rozhodující slovo, nemá být jejím předkladatelem; že já bych byl velmi vhodný tu věc otevřít a že mi může jeho jménem říci, abych to učinil, jako o to řečený nuncius rovněž naléhavě prosil, ujišťuje mě, že kromě závazku, který by mi za to řečená republika měla, bude mi Jeho Svatost velmi vděčna. Odpověděl jsem mu, že bych si za velkou čest pokládal prokázat tu malou službu Jeho Svatosti a té republice; ale že se bojím, že k tomu nejsem vhodný, uváží-li se, že jsem se s tím králi již otevřel a on vzal opačné mínění, které mu bylo dáno, za lepší než mé; že Jeho Veličenstvo je zatvrzelý, když si jednou věc vezme do hlavy, a rychle se rozhněvá na ty, kdo mu odporují; a že když jsem mu to řekl, nabízím Jeho Nejosvícenější Milosti⁷⁶, že učiním, co mi přikazuje, a že týmž krokem půjdu za panem kardinálem, abych zvěděl formu a pořádek, který mám v té věci zachovat. A tak jsem se s ním rozloučil a šel za panem kardinálem, který mi řekl, že je třeba, abych ten návrh učinil, a že mě dobře podpoří; že zařídí, aby se polní maršálové a Bullion přidali k mému mínění a aby pan de Châteauneuf své podporoval slabě.

Na to ujištění jsem po obědě přišel do rady, kde jsme vyřídili množství věcí, po nichž pan de Herbault řekl králi, že viděl vyslance genovského i jejich listiny, jimiž dokazovali, že se někdy pokryli, a že nežádají audienci, leč za té podmínky. Král se silně zatvrdil a já viděl, že budu mít co činit se silným protivníkem. Tehdy mu pan kardinál řekl: „Bude-li se vám líbit, Sire, vyslechnout mínění těchto pánů, poté sám posoudíte, co se vám zlíbí.“ Tehdy začal král naschvál u mne a žádal mé mínění, aby měl příležitost na ně odpovědět; a jak jsem otevřel ústa, abych promluvil, řekl: „Žádám vás o ně; ale nebudu se jím řídit: neboť už dobře vím, že směřuje k tomu, aby se pokryli, a že to činíte na přímluvu Augustina Fiesqueho⁷⁷, který je u vás.“

To se mě dotklo a odpověděl jsem mu:

„Sire, kdyby se vám zlíbilo uvážit mé minulé činy, poznal byste, že dobro vaší služby a vaše vlastní sláva byly vždy mým hlavním zájmem. Nemám s republikou genovskou žádný zájem ani styky; a kdybych je měl, ustoupily by těm, které mám pro vaši službu. Don Augustin Fiesque je můj přítel a má ke mně mnohem větší závazek než já k němu; a kdybych jej i já k němu měl, musel byste mě mít za velmi lehkovážného a velmi nerozvážného, kdybych vám v jeho prospěch sloužil špatně. Konečně, Sire, přísaha, kterou jsem složil ve vaší radě, mě zavazuje dát vám své mínění podle svého citu a svého svědomí; ale protože tak zle soudíte o mé poctivosti, zdržím se, bude-li se vám líbit, dávat vám své mínění.“

„A já,“ řekl král nadmíru rozhněván, „vás přinutím, abyste mi je dal, protože jste z mé rady a berete z ní plat.“

Pan kardinál, pod nímž jsem seděl, mi řekl: „Dejte je, ve jménu Božím, a neodporujte dále.“ Tehdy jsem řekl králi:

„Sire, protože Vaše Veličenstvo naprosto chce, abych mu řekl své mínění, je ono toto: že by vaše práva a práva vaší koruny vzala zkázu, kdybyste tím aktem přiznal Genovanům svrchovanost, kterou nad nimi nárokujete vy, a že je máte slyšet s hlavou odkrytou jako své poddané, a ne pokrytou jako republikány.“

Tehdy král vstal v silném hněvu a řekl, že se mu posmívám a že mi dá dobře poznat, že je můj král a můj pán, a mnoho jiných podobných věcí; a já jsem už neotevřel ústa, abych řekl jediné slovo. Pan kardinál ho upokojil a dal shromáždit mínění, která byla všechna taková, že vyslanec genovský bude při audienci mluvit pokrytý. Potom král vstal a šel dát gardám konat cvičení. Večer jsme přišli na hudbu krále, který ostatním neřekl ani slovo ze strachu, aby jedno neřekl mně, a jen bručel.

V pátek 27. měl vyslanec genovský audienci.

Král šel navštívit Madame a ona přišla navštívit jeho.

Otázal jsem se pana kardinála, co učinit s heslem; neboť kdybych je dal vzít některému polnímu maršálovi, král by se urazil, a snad by se urazil i tehdy, kdybych si o ně šel sám. Pan kardinál o tom promluvil s králem, který mu řekl, abych si o ně šel k němu a nečinil mu ani výmluvy, ani výčitky; a taková byla nesnáz, v níž král byl, když jeho hněv přešel a on poznal, že neměl právo obracet se na mne za věc, o níž jsem mluvil jen pro jeho službu. Vzal jsem si tedy od něho heslo a mluvil s ním potom, a on se mnou, jako dříve.

Král potom vyslechl markýze Striggiho, mimořádného vyslance mantovského; pak mu Madame poslala velmi krásný dar z kusů⁷⁸ horského křišťálu, po němž mu Genované učinili dar dvanácti truhlíků výtečných zavařenin: otevřel jeden a rozdělil jej společnosti; dva, které byly z cedrátové šťávy⁷⁹, poslal královně své matce, která je velmi milovala, a devět ostatních truhlíků dal mně — a tak byl učiněn můj mír. Potom mi večer řekl, že opouští své vojsko piemontské, aby odešel k tomu u Valence; že jeho generálem činí pana kardinála a pana de Créquy a mne generálporučíky a abychom zůstali u řečeného pana kardinála.

Večer onemocněl pan de Herbault a na tu nemoc zemřel. Zoufali si o jeho životě již od prvního dne a naléhalo se ve prospěch pana de Lavrillière, k čemuž jsme pana kardinála tehdy nenalezli příliš ochotným.

V sobotu 28. odjel král do Francie. Šel se rozloučit s Madame; pak jsme ho vyprovodili až do Chaumontu.

Není bez místa říci zde slovo o panu jeho bratru, protože jeho moc generála královského vojska přestala teprve toho dne. Odešel, jak jsem už řekl, z Château-Morand, kam jsem k němu jel, do Dombes, kde se obveseloval honbou. Král, jemuž jsem to řekl při svém příjezdu do Grenoblu, mu poslal šlechtice, aby mu dal vědět o svém postupu k Suze, a prosil ho, aby si pospíšil tam přijet a vzít svůj dobrý díl jak na slávě, tak na nebezpečí. Odpověděl králi, když Jeho Veličenstvo přijíždělo do Briançonu, že, jak se vydal na cestu, [aby ho nalezl]⁸⁰, dověděl se o odjezdu paní princezny Marie, jímž byl tak dojat, že odjíždí do jednoho ze svých domů přebolet svou nelibost a čekat tam na rozkazy Jeho Veličenstvu. Nato, když uslyšel, jak král vynutil suzský průsmyk a své nepřátele k tomu, aby mu přiznali vše, co od nich žádal, vrátil se ke svým obvyklým záležitostem; a napsal královně své matce, že ji žádá, aby nedopustila, by princezna Marie opustila Francii. Tu vedla paní de Longueville k Paříži, a pan Vrchní⁸¹, odjev od Monsieura do Paříže, vyvolal u královny poplach, že Monsieur chce princeznu Marii unést a pojmout za ženu: nato poslala paní de Longueville i ji⁸² zatknout a dala je odvést a držet pod bezpečnou stráží ve vincenneském lese. Monsieur si na to poslal královně své matce stěžovat a poslal také šlechtice ke králi, který mu odpověděl, že nevěděl nic před zatčením princezny Marie, ale že schvaluje vše, co královna jeho matka učinila, jelikož to učinila pro dobro jeho služby. Nato Monsieur svou nelibost ukázal. Pan kardinál to zajetí příliš neschvaloval, čímž dal nelibost královně matce, která, přesvědčena kardinálem de Bérulle na ujištění, jež jí dal otec Gondran⁸³, že Monsieur nemá vůbec v úmyslu ji unést a že za to odpovídá, ji nějakou dobu nato⁸⁴ dala vypustit na svobodu; a Monsieur se celé léto obveseloval honbou v Montargis.

Když jsme krále dovedli do Chaumontu, vrátili jsme se do Suzy rozloučit se s panem princem a paní princeznou piemontskou, které jsme vyprovodili až do Bussolenga.

V neděli 29. držel pan kardinál u sebe radu o všech věcech válečných, což učinil i nazítří.

Květen. – V úterý prvního dne května vypravil pana de Comminges k panu savojskému.

Šel jsem navštívit vyslance genovského a vyslance venecké.

Vyslanec genovský mi návštěvu nazítří vrátil; a ve čtvrtek 3. jel pan kardinál do Bussolenga za panem princem piemontským a jednat s ním.

V pátek 4. přijel pan maršál de Créquy do Suzy obědvat ke mně.

V sobotu 5. poslal pan kardinál pana de Châteauneuf za panem savojským; ten nalezl pana prince piemontského ve Veillane a vrátil se v neděli 6., s čímž pan kardinál nebyl spokojen a dal ho téhož dne vrátit zase k panu savojskému.

V pondělí 7. jel pan kardinál nařídit zákopy v průchodech a jiné práce, jež bylo třeba vykonat.

Vyslanec venecký požádal, aby mě viděl: šel jsem k němu.

V úterý 8. jsem šel navštívit markýze Striggiho, vyslance mantovského.

Vrátil se pan de Châteauneuf a přinesl uzavření všech našich věcí.

Ve středu 9. byl dán rozkaz vypravit oddíly, které měly jít spojit se s králem, a dát je pochodovat po etapách.

Ve čtvrtek 10. jsme pan kardinál a my jeli do Bussolenga obědvat k panu de Créquy. Po obědě tam přijel pan princ piemontský, aby se s námi rozloučil.

V pátek 11. odjel pan de Longueville zrána přes Mont Cenis a pan kardinál odjel po obědě, a já s ním, abychom se vrátili do Francie; pana maršála de Créquy jsme zůstavili s mocí za horami. Vyprovodil nás až do Chaumontu; pak jsme prošli Exilles a Salbertrandem⁸⁵ a přijeli na nocleh do Oulx, kde panu kardinálovi přinesli zprávu o míru podepsaném mezi Francií a Anglií⁸⁶. Dostal také zprávu o svobodě, kterou královna matka vrátila paní de Longueville a princezně Marii⁸⁷.

V sobotu 12. jsme prošli Cézanne, a přes Mont Genèvre jsem se dal nést v nosítkách; přijeli jsme na nocleh do Briançonu; v neděli 13. na nocleh do Embrunu, na večeři k arcibiskupovi⁸⁸, a v pondělí do Gapu, v úterý do …..⁸⁹

Ve středu jsme přešli průsmyk Cabre⁹⁰ a přijeli na nocleh do Die⁹¹, na večeři k biskupovi.

Privas (květen 1629)

Nazítří jsme tam zůstali.

V pátek 18. přijel pan kardinál na nocleh do Loriolu⁹².

V sobotu 19. přijeli pánové strážce pečetí, d’Effiat a Bouthillier navštívit pana kardinála a obědvat s ním; ten přešel Rhônu u Baix⁹³ a přijel za králem do tábora před Privas⁹⁴.

Pan de Montmorency, kterému Schomberg ze zapomenutí či jinak dovolil vzít v králově radě místo před sebou, chtěl totéž učinit mně, což jsem nestrpěl. Pro tu příčinu se král v radě vůbec nechtěl posadit.

V noci jsem byl při otevření zákopu gard, které se začaly teprve tu noc; pak jsem si zrána šel ubytovat do špatného bytu, kde ležel pan de Schomberg, a dal jsem tam přinést postel svého synovce de Bassompierre, který byl ve vojsku u krále přede mnou.

V neděli 20. mě pan maršál de Schomberg vedl podívat se na ležení, utáboření a baterie Phalsbourgovy⁹⁵ a Amboisovy⁹⁶, kde byl pan d’Effiat. Pan kardinál tam přijel a vzal mě k sobě na oběd. Po obědě byl spor mezi panem de Montmorency a mnou rozsouzen v můj prospěch.

V pondělí 21. šel pan kardinál obědvat s panem de Montmorency, který byl rozhněván.

Gardy francouzské a švýcarské, které byly v Piemontu, dorazily do táboru. Ubytoval jsem je blízko sebe; byl jsem utábořen nahoře na malé rovině mezi městem a bytem krále⁹⁷.

V noci jsme udělali velké shromaždiště.

V úterý 22. dorazil pluk Champagne, který jsem utábořil blízko bytu pana kardinála, jejž on nepokládal za bezpečný. Dorazil také pan d’Alais s lehkou jízdou, kterou jsme vedli z Piemontu.

Pan de Schomberg, který měl velkou důvěru v Maine-Chabanse⁹⁸, dal jej pracovat v ležení gard. Bylo tam jiné ležení, které útočilo na rohové dílo, kde pracoval pluk Pikardie s panem de Montmorency, jemuž byl dán le Plessis-Besançon, což mě mrzelo. Ale protože jsem s sebou přivedl Argencourta, dal jsem panu de Schomberg uvidět, že ta první práce⁹⁹ nestojí za nic, že je z města tak viditelná, že tam ztratíme množství lidí, a že nás odvádí od ležení Pikardie, k němuž jsme se měli přiblížit a spojit se s ním. Zatvrdil se v tom tak, že jsem mu, abych ho uspokojil, Chabanse i s jeho dílem zůstavil, aby je dal pokračovat, a já jsem dal pracovat Argencourtovi a dal mu vzít napravo, blíž k panu de Montmorency a k Pikardii.

Ve středu 23. dorazil pluk Piemont, který byl uložen na stanovišti pluku Champagne, jejž jsme poslali do Veyras¹⁰⁰.

Tu noc se jen upravila práce začatá v předešlé.

Ve čtvrtek 24., v den Nanebevstoupení, jsem přijal velikonoční svátost.

Dorazily pluky Rambures, Languedoc, Vaillac a Annonay¹⁰¹. Pluk Piemont šel spojit se s plukem Champagne a s nimi byl poslán pan de Portes, polní maršál, kterého jsem přivedl z Piemontu, aby udeřil na pevnost Saint-André k Boutières¹⁰².

Schomberg onemocněl. Byl spor o sedadla v radě mezi pány de la Valette a hrabětem d’Alais: pan de la Valette jej vyhrál.

V pátek 25. jsme u gard postoupili se svou prací dosti blízko ke kontreskarpě; a získala se zřícenina blízko města na straně Phalsbourgově. Na straně Pikardie se rohové dílo tlouklo šesti děly.

V sobotu 26. jsem dostal ráno v zákopu velkou ránu kamenem, která mě složila na zem.

Po obědě bylo rozhodnuto, že na své straně získám kontreskarpu a na straně Pikardie se udeří na rohové dílo, kdežto zároveň Phalsbourg na své straně podnikne něco jiného, aby nepřátele odvedl. Byla to Normandie, kdo měl vzít večerní stráž v zákopu [gard]¹⁰³, pročež jsem poslal pro Manicampa a barona de Meslay¹⁰⁴ a dal jim před sebou udělat jejich rozkaz; potom jsem je vedl do zákopu, abych jim ukázal, co mají činit. Manicamp tam dostal velmi malou ránu kamenem, kterou dal jevit velmi velkou. Pak jsem je poslal zpět, aby byli hotovi vstoupit na stráž zavčas. Dal jsem také rozkaz, aby nám dělostřelectvo dodalo všechny potřebné věci, a odtud jsem šel dát rozkaz Phalsbourgovi o tom, co má činit. Pak jsem se odebral do zákopu, kde, když dorazil pluk Normandie, jemuž velel Meslay — neboť Manicamp ležel pro svou ránu kamenem¹⁰⁵ —, se také nalezli pan de la Valette a pan d’Effiat s panem de Biron, polním maršálem.

Phalsbourg začal tanec, udeřil a vynutil jiný dům proti městské bráně, který nepřátelé opevnili. Krátce po něm udeřila Pikardie na rohové dílo, které bylo nejprve odneseno, pak nepřáteli zase získáno a dobrovolní šlechtici je přinutili ještě jednou je opustit. A já jsem se zároveň s plukem Normandie přišel uložit pod kontreskarpu, a když jsme v úhlu řečené kontreskarpy udělali dvě krytá postavení po osmi mušketýrech, která bočně střežila řečenou kontreskarpu nalevo a napravo, vzali jsme ji nepřátelům, kteří nám ji po tři hodiny upírali. Pánové de la Valette a d’Effiat tam byli několikrát ve velkém nebezpečí. Měl jsem tam asi dvacet pět mrtvých nebo ranených.

Téhož večera a v téže době udeřil pan de Portes na straně Boutières s pluky Champagne a Piemont na pevnosti Saint-André a Tournon¹⁰⁶ a vzal je ztečí, zabíjeje, co v nich nalezl; ale nazítří ráno, v neděli 27. května, byl zabit mušketovou ranou do hlavy, když obhlížel zákop, který nepřátelé udělali na hoře. Byla to velmi velká ztráta; neboť to byl chrabrý a dostatečný muž, který šel velkou cestou k tomu, aby byl co nejdříve maršálem Francie.

Pokračovali jsme ve svém postavení, a v noci ke druhé hodině v pondělí 28. zrána, když jsme prorazili příkop, zpozorovali jsme ve zdi otvor, kterým nepřátelé vcházeli do svého příkopu, a z města se už nestřílelo. Dlouho jsem smlouval, než jsem jej chtěl dát obhlédnout: nakonec, když jsem tam odvážil jednoho seržanta s kruhovým štítem, vešel do města a nenalezl tam nikoho, neboť nepřátelé je opustili, aby se stáhli do pevnosti Toulon¹⁰⁷ na hoře. Načež jsme vstoupili do města, které jsme nalezli již obsazené lidmi pluku Phalsbourgova — ti, byvše zpraveni jednou chudou ženou, že nepřátelé Privas opustili, do něho tehdy vešli; a krátce potom poslaly do města plenit všechny pluky ze všech ležení a většina se rozběhla tak, že kdybych nebyl dal Švýcarům vzít zbraně k obklíčení Toulonu, byli by se nepřátelé mohli stáhnout bez zábrany.

Obklíčil jsem Toulon dvanácti sty Švýcary, zatímco se Privas plenilo a krátce potom bylo zapáleno. Ke druhé hodině po polednách mi lidé z Toulonu poslali žádost, aby se mohli vzdát. Poslal jsem to říci králi, který je nechtěl přijmout jinak než na milost a nemilost, což odmítli. Tehdy jsme je ze všech stran obklíčili gardami, Švýcary, Champagne, Piemontem, Normandií, Phalsbourgem, Vaillacem, Languedokem, Lestrangem¹⁰⁸ a Annonayem a postavili jsme Pikardii na přístupy od Boutières. Saint-André de Montbrun¹⁰⁹, který uvnitř velel, požádal, aby se vzdal, a přišel se vydat do našich rukou na milost a nemilost. Král chtěl, aby lidé v pevnosti učinili totéž, a Saint-André jim k tomu účelu napsal; poslal jsem i Marillaka a Birona, polní maršály, aby je přijali: ale nemohli se shodnout ani mezi sebou, ani s námi, a na to přišel zuřivý déšť, který trval celou noc. Ten mě zavázal být na nohách, neboť jsem se bál, že se nepřátelé v přízni té bouře pokusí uniknout, protože naši nebyli dosti pečliví, aby jim v tom zabránili. Byla to jedna z nejhorších nocí, které jsem ve svém životě prožil; ale díky Bohu, nepodnikli to.

V úterý 29. volali naši vojáci, kteří obklíčili pevnost Toulon, na obležené, že Saint-André byl oběšen, což je přivedlo k zoufalství: král mi ho poslal, abych jim ho ukázal, a oni byli spokojeni vzdát se na milost a nemilost. Ale v tu samou dobu přišli naši vojáci bez rozkazu ze všech stran ke zteči a vzali pevnost, zabíjejíce vše, co potkali. Asi padesát z těch, kdo byli jati, bylo oběšeno a dvě stě jiných posláno na galeje. Pevnost byla také zapálena¹¹⁰. Uniklo ještě asi dvě stě jiných, které potkali Švýcaři, co vedli dělostřelectvo do Veyras, a část jich zabili.

Ve středu 30. byl dán rozkaz odeslat zajatce, stáhnout dělostřelectvo do parku a připravit odchod vojska.

Ve čtvrtek 31. jel král podívat se na práce. Šel jsem na večeři k panu de Montmorency, s nímž jsem se dva dny předtím urovnal.

Červen. – V pátek prvního dne června odjel pan de Montmorency, aby přivedl k poslušnosti krále několik míst svého guvernérství, která se mu chtěla poddat. Dali mu tři pluky a nějakou jízdu.

V sobotu 2. se la Gorce, Vallon a Barjac¹¹¹ poslaly vzdát králi, a prostřednictvím Brisonova bratra (jmenovaného Chevrilles)¹¹² byly rovněž přivedeny k jeho poslušnosti Boutières s hrady la Tourette, Donan, Chalançon, la Chaise, Pierregourde, la Tour de Gros a le Chellart¹¹³.

V neděli 3., v den svatodušní, jsem přijal velikonoční svátost a posluhoval jsem králi, když přijímal svou.

Došly zprávy z Grisonska, že hrabě de Mérode¹¹⁴ obsadil Steig a rýnský most s dvanácti tisíci muži.

Král učinil maršálem Francie pana de Marillac¹¹⁵.

V pondělí 4. odjel král se svým vojskem z Privas, přešel sedlo Coiron¹¹⁶, které je velmi zlé, jel do Mirebelu a přijel na nocleh do Villeneuve-de-Berg¹¹⁷.

V úterý 5. odtud odjel, prošel Vallonem a la Tour de Salavas, kde přešel řeku Ardèche¹¹⁸, nechal po levé ruce la Gorce a přijel na nocleh do Barjaku.

Ve středu 6. jsem odtud odjel za rozbřesku, prošel jsem ležením pana de Montmorency a spolu jsme jeli obhlédnout Saint-Ambroix¹¹⁹ ze dvou stran; zahnali jsme nepřátele, kteří na nás vyšli, až do jejich bran. Pak jsem se vrátil podat o tom zprávu králi, který zůstal v Barjaku.

Ve čtvrtek 7. jsem se už ve čtyři hodiny ráno nalezl na shromaždišti vojska, které bylo na dohled od Saint-Ambroix, a našel jsem tam pana de Montmorency, který mi řekl, že lidé z města žádali o rozmluvu s biskupem uzèským¹²⁰, bratrem Peraultovým, aby se králi vzdali. Krátce nato tam přijel král a postavil své vojsko do šiku sám. Přijeli poslanci ze Saint-Ambroix, které mi přikázal dovést do Saint-Étienne¹²¹, ležení pana kardinála, a zůstavil nám moc s nimi uzavřít, což jsem učinil; a když přijali od pana kardinála kapitulaci, kterou se králi zlíbilo jim dát, dovedl jsem je do Saint-Ambroix, které jsem od nich zároveň přijal a dal do něho vejít gardy francouzské i švýcarské. Pan de Montmorency přijal jejich vojenské lidi a šel je dovést na bezpečné místo.

Král se jel ubytovat do Saint-Victor¹²², kam jsem se vrátil za ním a ubytoval se tam také.

Shromaždiště vojska bylo v pátek 8. června na pahorku blízko Saint-Victor. Král je chtěl dát pochodovat v pořádku a přikázal mi vést předni voj, který byl utábořen před Salindres¹²³, kde se král ubytoval.

Večer jsem se znesvářil s prvním podkoním panem de Saint-Simon o svůj byt, který mi chtěl odejmout, aby tam uložil malou stáj¹²⁴, a to z pouhé zlomyslnosti, protože měl lepší. Král chtěl, abych si svůj podržel; ale ten malý pán mi to od té doby schovával a dobře se pomstil tisícem zrad, které mi učinil, a zlými službami u krále.

V sobotu 9. bylo shromaždiště vojska na rovině blízko Alès. Jel jsem obhlédnout město; pak jsem se dal nalevo, kde jsme přešli řeku¹²⁵ a přišli se utábořit na cestě z Anduze do Alès. Nový maršál de Marillac přijel se mnou a nabídl se tam konat polního maršála. Přijeli tam také pánové de la Valette a d’Aluin, a jak jsem jel obhlédnout město blíže na té straně, kde bylo stanoviště pluku Normandie, položili mi nepřátelé zálohu, která ze dvaceti kroků na mne vypálila; byli na výšině a měli zeď, která nám bránila jít na ně. Kůň barona des Francs¹²⁶, chrabrého šlechtice, který mě provázel, byl zabit a on sám ranen do nohy, z čehož po pěti dnech zemřel. Argencourtův kůň byl také ranen, a když přišla předni hlídka Normandie, aby je odrazila, Campagnols, který jí byl poručíkem, dostal prostřelené stehno a na to zemřel.

V neděli 10. jsem jel navštívit naše stanoviště, pak jsem jel navštívit krále do Salindres, kam se byl vrátil ubytovat.

Nepřátelé učinili výpad na straně Normandie, který naši chrabře a se ztrátou nepřátel odrazili. Při útoku Pikardie, který byl dán panu de Montmorency, vzali zákop, který byl blízko starého mostu. Poslal jsem večer na podporu Pikardie pluk Rambures a šest set mužů půl druhé míle od táboru na přístup od Anduze, aby zabránili posile mužů, kterou chtěli vrhnout do Alès.

Napadla mě žlučová kolika, která je přísná nemoc.

V pondělí 11. jsem jel do Marmirautu¹²⁷, kam se byl král přijel ubytovat, a nebylo mu tam dobře: odtud se nazítří přestěhoval, aby jel na stranu Pikardie, kde byly kyselé vody dobré králi k pití.

V úterý 12. mě moje nemoc přinutila odejít od vojska a přijel jsem na nocleh do Lussanu, odkud jsem ve středu 13. odjel a přijel se ubytovat do Bagnols¹²⁸, abych byl blízko vod de Maine, dobrých k vyléčení mé nemoci.

Mír v Alès (červen–červenec 1629)

Ve čtvrtek 14. byl Marillac ranen do ruky před Alès.

Pan a paní d’Uzès¹²⁹ přijeli do Bagnols.

V sobotu 16. lidé z Alès kapitulovali a král tam vjel nazítří, v neděli 17.

V pondělí přijelo do Bagnols velké poselství Languedoku ke králi; všichni mě přijeli navštívit. Odjeli odtud následující středu a dal jsem je provázet Arnautovou kompanií, kterou jsem si s sebou odvedl, a svými gardami.

Ve čtvrtek 21., cítě se ze své nemoci lépe, jsem odjel z Bagnols, abych se vrátil k vojsku. Pan d’Uzès jel pod mou ochranou. Na cesty přišli lapkové, které jsme rozehnali, a jednoho, kterého jsme jali, jsem dal oběsit.

Nalezl jsem krále v Alès, kde čekal na rozhodnutí o míru, které bylo uzavřeno¹³⁰ v sobotu 23.; a poslanci vyznavačů reformovaného náboženství přijeli nazítří, aby je s panem kardinálem rozhodli, pak se vrátili, aniž je ještě uzavřeli, pro některé obtíže, které se tam našly.

V pondělí 25. přijeli poslanci na nocleh do Alès.

V úterý 26. bylo docela rozhodnuto a část poslanců se vrátila do Anduze, aby je dala ratifikovat svým generálním shromážděním, které tam tehdy bylo.

Ve středu 27. odjel král z Alès se svým vojskem a přijel na nocleh do Lédignanu¹³¹.

Ve čtvrtek 28. tam přijel pan kardinál s poslanci, kteří krále požádali o prominutí své vzpoury; král jim je udělil a dal jim mír.

V pátek 29. se král zrána cítil nemocen a chtěl večer odjet z Lédignanu se svým vojskem, které dal pro velká vedra pochodovat v noci, a přijel o půlnoci na nocleh do Saint-Jattes¹³².

V sobotu 30. tam přijel pan kardinál a přivedl poslance s ratifikací shromáždění, které mír přijímalo.

Červenec. – V neděli prvního dne července přijeli poslanci z Uzès učinit králi své poddání.

V pondělí 2. dorazili rukojmí ze Sevenn, pak ti z Uzès¹³³.

Léonor a Madelon de Mirabel, dvě výtečné krásky¹³⁴, přišly k večeři krále, který odjel a přijel v noci na nocleh do Covillasu¹³⁵ a pan kardinál do Saint-Privat¹³⁶.

V úterý 3. přijeli poslanci z Nîmes a celé dopoledne jednali s panem kardinálem.

Král odjel a jeho vojsko přešlo po mostě du Gal¹³⁷ a přišlo o půlnoci ubytovat se do Besousse¹³⁸.

Ve středu 4. se zůstalo v Besousse. Přijel tam za králem maršál d’Estrées: pohostil jsem ho. Večer přijel král podívat se na svůj předni voj utábořený u Saint-Gervasy¹³⁹. Vedro bylo nesmírné.

Ve čtvrtek 5. se pan maršál de Schomberg vrátil k vojsku.

Pan kardinál a pan de Montmorency přivedli poslance z Nîmes, kteří učinili králi své poddání.

Pan hrabě odjel od vojska nemocen a jel do Sommières.

V pátek 6. se maršál d’Estrées vrátil do Besousse požádat krále o dovolení vrátit se do Paříže.

V Nîmes byl mír vyhlášen a byly tam zapáleny radostné ohně.

V sobotu 7. přijel pan de Guise do Besousse: byl jsem jeho hostitelem.

Lidé z Nîmes poslali svá rukojmí, ale ne ta, která jsme žádali, a byla poslána zpět.

Král odjel večer z Besousse a přijel do Beaucaire.

V neděli 8. se držela rada. Pan de Guise, který byl ubytován v Tarasconu (městě jeho guvernérství), přijížděl po ránech obědvat ke mně a po obědě do rady, pak se vracel do Tarasconu¹⁴⁰. Rokovalo se a bylo rozhodnuto o posádkách a o rozpuštění vojska.

V pondělí 9. jsme byli ještě v radě, pak jsme přišli, pan de Schomberg a já, [ke mně]¹⁴¹ odsoudit Besançona k setnutí hlavy¹⁴².

Lidé z Uzès přijeli prosit krále, aby přijel do jejich města, k čemuž se odhodlal.

Večer šel podívat se na vodě na tarasku¹⁴³ a na jiné rozmanité zábavy.

Ze Sommières přišly zprávy, že se panu hraběti vede velmi zle.

V úterý 10. jsme s panem de Schomberg přijeli zrána do Uzès dát potřebné rozkazy. Král tam přijel večer.

Ve středu 11. jsme zůstali v Uzès a čekali na rukojmí z Nîmes.

Ve čtvrtek 12. přijel generál avignonský¹⁴⁴ složit králi poklonu: pohostil jsem ho.

Pan hrabě byl se svou nemocí v krajnosti.

V pátek 13. jsme dostali rukojmí z Nîmes a jejich poslanci přijeli žádat krále, aby chtěl jejich město uctít svou přítomností.

V sobotu 14. přijel král do Nîmes, prošel pevností des Moulins a viděl pevnost u věže Magne. Byl velmi dobře přijat; potom šel podívat se na arény.

V neděli 15. odjel král z Nîmes, aby se vrátil do Francie, a zůstavil mě s panem kardinálem, abych pod ním velel zbraním v osmi provinciích, kam se jeho moc rozprostírala, čehož bylo několika velkým velmi líto. Vyprovodili jsme ho do poloviny cesty k Montfrinu¹⁴⁵, kam jel na nocleh, a vrátili jsme se do Nîmes.

Byla nějaká malá naděje na zdraví pana hraběte.

V pondělí 16. jsme zůstali v Nîmes a drželi tam radu. Pan de Guise odtud odjel a jel navštívit pana hraběte do Sommières.

V úterý 17. pohostil pan d’Effiat pány maršály de Schomberg, de Marillac a mne a pana de Montmorency, a potom jsme odjeli s panem kardinálem, který jel na nocleh do Marsillargues, a my do Lunelu.

Ve středu 18. jsme dorazili do Montpellieru. Šli jsme podívat se na citadelu a projít se s dámami na esplanádě. Byl jsem ubytován u pana de Greffeuille¹⁴⁶, jehož žena porodila, právě když jsem vstupoval do jeho bytu.

Ve čtvrtek 19. nám pan kardinál vystrojil hostinu, pak nás zavedl podívat se na královskou zahradu léčivých rostlin¹⁴⁷. Pan d’Effiat nám vystrojil hostinu k večeři a potom hudbu.

V pátek 20. přijel pan de Longueville a ujistil nás, že pan hrabě je z nebezpečí venku.

Montpellier, Languedoc a pokoření Montaubanu (červenec–srpen 1629)

V sobotu 21. bylo provedeno spojení daňového dvora s účetní komorou¹⁴⁸.

V neděli 22. vystrojil Fossé¹⁴⁹, guvernér Montpellieru, hostinu pánům de Montmorency, de Bordeaux, d’Effiat a třem maršálům. Potom jsme šli rozhodnout o stavbě kostela¹⁵⁰ a o esplanádě¹⁵¹; v pondělí ověřit edikt o volených výběrcích¹⁵²: biskup¹⁵³ přišel jménem duchovenstva oslovit pana kardinála latinskou řečí.

V úterý 24. jsme šli navštívit kostel, který se měl znovu vystavět¹⁵⁴, a vzal jsem si tam jednu kapli.

Ve středu 25. bylo přineseno odmítnutí, které stavy učinily, ověřit edikt o volených. Pan kardinál poslal stavy rozpustit a zakázat jim, aby se v budoucnu dále shromažďovaly¹⁵⁵.

Ve čtvrtek 26. bylo rozhodnuto o prostranství před radním domem¹⁵⁶.

Pan kardinál odjel a jel na nocleh do Frontignanu. Zůstal jsem, abych se rozloučil s biskupem a se svými přáteli.

V pátek 27. jsem přijel na oběd do Loupianu¹⁵⁷ a na nocleh do la Grange-des-Prés¹⁵⁸ k panu de Montmorency, který nám vystrojil velké hostiny.

Pan kardinál onemocněl¹⁵⁹.

V sobotu 28. dorazili poslanci z Montaubanu a odmítli přijmout mír, leč při zachování svých opevnění. Byli posláni zpět a Guron s nimi, aby je dovedl; a pan kardinál, jsa nemocen, mi zároveň řekl, že je na mně, abych šel přivést lidi z Montaubanu k poslušnosti, nebo je obléhat.

Odjel jsem v neděli 29., projel jsem Pézenas, abych se rozloučil s pány de Montmorency a jeho ženou, de Schomberg, de Marillac a d’Effiat, a přijel na nocleh do Béziers, dav vojsku postoupit.

V úterý jsem jel na nocleh do Trèbes¹⁶⁰ a ve středu prvního dne srpna jsem přišel na nocleh do Alzonne, kde jsem zůstal nazítří, abych počkal na oddíly.

V pátek 3. jsem přišel na nocleh do Saint-Papoul¹⁶¹; v sobotu 4. do Saint-Félix-de-Caraman, kam pan Princ poslal pana de Nangis, svého polního maršála, aby mi vydal do rukou své vojsko¹⁶²: vzkázal mi, že odjel navštívit pana kardinála.

V neděli 5. jsem přijel na nocleh do Loubens-de-Verdalle, kam mě přijel navštívit pan de Lavaur¹⁶³.

V pondělí 6. jsem odtud odjel do Verfeil¹⁶⁴.

V úterý 7. jsem se přijel ubytovat do Saint-Sulpice¹⁶⁵; ale mor tam byl tak silný, že jsem byl přinucen se o dvě hodiny později přestěhovat a přijet do Buzetu¹⁶⁶, kde jsem zůstal nazítří: toulouský parlament mě poslal navštívit a přijeli tam páni d’Arpajon a de Biron, kteří mi přivedli oddíly, které byly u Castres s panem de Ventadour¹⁶⁷.

Ve čtvrtek 9. za mnou přijeli páni de Nangis a de Charlus¹⁶⁸, aby přijali mé rozkazy pro kompanie lehké jízdy a gardových jezdců pana Prince. Požádal jsem pana markýze de Nangis, aby v královském vojsku pokračoval v úřadu polního maršála, což přijal. Přivedl jsem s sebou za polního maršála pana de Constenan¹⁶⁹; ale ten se nerozuměl ničemu než plenění.

Odjel jsem z Buzetu a přijel na nocleh do Frontonu¹⁷⁰. Poslanci z Montaubanu, cítíce, že se blížím, a protože je Guron vyzýval, aby mu řekli své rozhodnutí, aby mi je donesl, požádali ho o odklad do nazítří, aby mi skrze něho odpověděli, o čemž mě zpravil; a napsal jsem mu, aby přijel ke mně a odebral se z Montaubanu, který jsem chtěl obklíčit.

Přijel ke mně nazítří, v pátek 10., a obědval se mnou. Přinesl mi slova lidí z Montaubanu, a já jsem chtěl skutky. Požádali ho, aby, vidí-li v tom nějakou obtíž, přijel o tom jednat do Renies¹⁷¹, kde se poslanci z Montaubanu večer sejdou. Poslal jsem ho tam zpět s příkazem, aby jim přinesl pichlavá slova. Charost¹⁷² a Plessis-Praslin¹⁷³ mě požádali, aby mohli jet s ním, což jsem jim dovolil, a dal jsem jim za ochranu dvacet svých gard. Poslali mi v noci vzkaz, že se poslanci z Montaubanu nechtějí odhodlat k věcem, které jsem od nich žádal, a že je požádali, aby přijeli sami do Montaubanu mluvit k lidu, což jim přislíbili, budu-li to mít za dobré. Dovolil jsem jim to; ale mezitím jsem dal postoupit loďkám, aby se nad Montaubanem i pod ním udělaly dva mosty.

Pan d’Épernon¹⁷⁴ mi poslal vydat své oddíly svým polním maršálem, vikomtem de Foucaude¹⁷⁵, kterému jsem tu hodnost v královském vojsku ponechal.

Dal jsem celému vojsku postoupit, aby obklíčilo Montauban, a připravit všechny věci, abychom tam za dva dny položili obléhání. Ale téhož dne mluvil Guron tak dobře a oni poznali svou zkázu tak zřejmou, že přijali podmínky, které jsem jim poslal, a pan de Guron mi to přijel říci v sobotu 11. zrána. Tehdy jsem mu dal jména rukojmí, která jsem žádal, a nařídil jim poslat čestné poselstvo k panu kardinálovi, který (vyléčen ze své nemoci) se dal donést do Albi, kam jsem se rozhodl za ním jet a dovést mu to poselstvo s úplnou poslušností města Montaubanu. Pan de Guron si pospíšil vrátit se do Montaubanu a vykonat vše, na čem jsme se společně dohodli, tak dobře, že ještě téhož dne odtud¹⁷⁶ odjel s dvaadvaceti poslanci, které dovedl s dvaceti mými gardami na nocleh do Villemuru.

V neděli 12. jsem odjel z Frontonu s pány de Biron a d’Arpajon, zůstaviv velení vojska Constenanovi, a přijel na mši a na oběd do předměstí Rabastens, kde mě poslanci z Montaubanu čekali. Přijeli tam za mnou také páni de Foucaude a de Sainte-Croix¹⁷⁷, které jsem vzal s sebou do Albi, kde jsem nalezl pana kardinála.

Poslanci z Montaubanu toho dne pana kardinála vůbec neviděli; ale nazítří, v pondělí 13., ho viděli a dali mu plné zadostiučinění.

Po obědě jsem šel podívat se na kostel v Albi, který je pro to, co obsahuje, podle mého vkusu jeden z nejkrásnějších ve Francii. Večer jsem byl s panem kardinálem pro všechny naše věci.

V úterý 14. jsem se vrátil na nocleh do Rabastens, kam poslanci dorazili a přijeli za mnou večer, aby se mnou jednali.

Ve středu 15., v den Panny Marie¹⁷⁸, jsem jel na oběd do Frontonu.

Ve čtvrtek 16. nechtěli lidé z Montaubanu už dodržet úmluvu, kterou jejich poslanci učinili, protože byli odzbrojeni lidé z Caussade¹⁷⁹ a pro nestoudnost některých vojáků.

V pátek 17. bylo v Montaubanu vše urovnáno Guronovou přičinlivostí. Poslali mě ujistit, že své slovo dodrží, a prosit, abych přijel do jejich města. Byli jen v nesnázi z toho, že toulouský parlament ještě nechtěl ověřit mírový edikt, který král přiznal vyznavačům reformovaného náboženství. Psal jsem o tom několikrát ke dvoru, a dokonce ve čtvrtek, předešlého dne, v hodně naléhavých slovech, prohlašuje jim, že porušení míru a vzpírání lidí z Montaubanu bude přičteno jejich zatvrzelosti a že, nedostanu-li ověření nazítří, otevřu válku, která jim učiní více škody než mně, jenž z ní žiji jako ze svého řemesla. Toho dne je napadl dobrý rozmar, edikt ověřili a poslali mi jej svým prvním vrátným, který mě našel ve Villemuru, kam jsem přijel¹⁸⁰ v domnění, že tam naleznu pana kardinála; ale ten zůstal poněkud nemocen v Saint-Géry¹⁸¹. Lidé z Montaubanu mír odpřisáhli, zapálili radostné ohně a vystřelili ze svých děl, a o hodinu později dostali skrze Plessis-Praslina, kterého jsem k nim poslal, ověřený mírový edikt, čímž byli velmi uspokojeni.

V sobotu 18. jsem přijel do Montaubanu¹⁸². Lidé z města mě přijali s velkou radostí: dali mi rukojmí, která jsem chtěl, a poslal jsem je do Villemuru na hrad. Večer jsem šel navštívit nuncia, který tam přijel. Přijel mě navštívit první president toulouský a po něm president de Montrabe¹⁸³, poslaný parlamentem, aby pozdravil pana kardinála.

V neděli 19. jsem postavil své gardy ke dveřím modlitebny, aby se bohoslužba konala svobodně a bez pohoršení. Potom jsem dal vejít šesti kompaniím gard, dvanácti z Pikardie a šesti z Piemontu a umístil je na místa, která jsem uznal za nejpříhodnější; dal jsem u nich zachovat takový pořádek, že žádný voják nevstoupil do žádného domu.

Přijela paní de Roquelaure¹⁸⁴ a šel jsem ji navštívit. Dal jsem večeři panu nunciovi, maršálu de Marillac, prvnímu presidentovi a panu de Lavrillière.

Byl jsem ještě navštíven biskupy, poslanci parlamentu, kapitouly toulouskými, jinými obcemi a montaubanským konzistoriem.

V pondělí 20. přijel pan kardinál. Jel jsem mu vstříc. Byl mu vystrojen vjezd a jel sesednout ke kostelu, kde bylo zpíváno Te Deum.

Rozpustil jsem patnáct pluků, dvě kompanie gardových jezdců a pět kompanií lehké jízdy.

Pan d’Épernon [přijel do Montech a]¹⁸⁵ poslal mi hraběte de Maillé¹⁸⁶, aby mě požádal, abych se u pana kardinála dozvěděl, na kterém místě by ho mohl po cestách nalézt, aby ho viděl a pozdravil, neboť slyšel, že nazítří odjíždí, aby se vrátil ke dvoru, a že člověk jeho věku se po přejezdu, který toho dne vykonal, cítí zemdlen, což mu zabránilo dojet až do Montaubanu, nehledě k nepohodlí bytu, který by tam byl mohl nalézt pro sebe a pro svou družinu. Šel jsem vykonat to poselství panu kardinálovi, který je měl za velmi zlé a představil si, že se sláva pana d’Épernon nechce snížit tak, aby ho přijela navštívit v jeho guvernérství guyennském, pro něž byl král panu kardinálovi dal moc neomezenou. Velmi se rozhněval a řekl mi, abych mu vzkázal, že ho nechce vůbec vidět po polích ani mimo Guyennu a že pojede přes Bordeaux, byť si byl rozhodl cestu přes Auvergne, jen aby se tam dal poznat a byl poslouchán podle své moci, a že tam zavede takový pořádek, že bude moc, kterou tam pan d’Épernon má, tím více snížena. Mírnil jsem ty řeči, když jsem odpovídal hraběti de Maillé, a napsal jsem panu d’Épernon, abych ho pobídl přijet do Montaubanu a vyhnout se tomu, aby si toho všemohoucího člověka přivedl na krk. Hrabě de Maillé jel a vrátil se po třech hodinách s odpovědí, že pan d’Épernon přijede nazítří ráno do Montaubanu pozdravit pana kardinála, protože ten neodjíždí před obědem, jak byl ujištěn; a že mě prosí, aby mě mohl vidět před svým příjezdem, a pana de Montmorency také; a nadto, že očekává, že mu dám oběd. Šel jsem večer říci ten příjezd panu kardinálovi, který byl zase upokojen, uznal za dobré, abych mu jel vstříc, chtěl i to, aby se pěchota při jeho příjezdu postavila do zbraně, a řekl mi, že mu chce dát oběd a mně také a že bychom mu oba učinili pohanu, kdybychom učinili jinak. Pan de Montmorency se dělal chladným jít mu vstříc a já jsem ho k tomu nechtěl příliš tlačit.

Ve středu 22. jsem jel do poloviny cesty k Montech, kde jsem našel pana d’Épernon a dovedl jej do Montaubanu. Pan kardinál se byl vrátil od toho, že s paní de Roquelaure držel u křtitelnice dítě pana de Faudoas (svého bratrance)¹⁸⁷, a čekal na pana d’Épernon ve svém bytě; přijal ho s velkou ctí, nicméně s několika štípáními. Po obědě ho požádal, aby se urovnal s panem de Bordeaux, což učinil s nechutí a tak, že si byli v srdci více zlí než dříve: ani pan kardinál z toho nebyl uspokojen.

Pan kardinál odjel, aby jel na nocleh do Frontonu: pan d’Épernon ho vyprovodil, pak já jeho k Montech, a odtud jsem se vrátil do Montaubanu, odkud jsem dal vyjít všem oddílům, které se tam velmi dobře chovaly. Páni z Montaubanu mě prosili, abych v jejich městě zůstal do nazítří, aby mě mohli provést přes baštu du Moustier, kterou byli ve dvou dnech tak srovnali, že by nikdo nebyl uměl říci, kde byla a kde býval příkop¹⁸⁸, tak bylo vše rovné.

Paní de Roquelaure se se mnou přijela rozloučit, pak já s ní a s biskupy a prvním presidentem toulouským.

Ve čtvrtek 23. jsem odjel z Montaubanu a přijel na nocleh do Rabastens. Pan kardinál byl přijel do Saint-Géry s panem nunciem.

V pátek 24. jsem jel na oběd do Saint-Géry s panem kardinálem, s nímž jsme po obědě přijeli do Combefa¹⁸⁹, hradu, který náleží panu biskupovi albijskému¹⁹⁰; ten nám tam vystrojil hostinu.

V sobotu 25. se pan de Montmorency rozloučil s panem kardinálem, který přijel na nocleh do Nocelles¹⁹¹, abatství pana de Valence.

V neděli 26. jsme přijeli do Rodez, kde byl panu kardinálovi vystrojen vjezd. Pan de Noailles¹⁹² nám vystrojil hostinu.

V pondělí 27. jsme šli s panem kardinálem podívat se na kostel a na ostatky a na zvonici, která je nejkrásnější ve Francii. Urovnali jsme spor biskupa¹⁹³ a konzulů a jeli jsme na nocleh do Espalionu¹⁹⁴; v úterý do Laguiolu¹⁹⁵ a ve středu do Caudesaigues¹⁹⁶, kde jsme zůstali nazítří, a v pátek posledního dne srpna jsme přišli na nocleh do Coyrinu, domu pana de Montgon blízko Saint-Flour¹⁹⁷.

Září. – V sobotu prvního dne září jsme přijeli do Brioude¹⁹⁸.

V neděli 2. jsme šli podívat se na most ve Vielle-Brioude¹⁹⁹, který je nejkrásnější mostní oblouk, jaký jsem viděl, a přijeli na nocleh do Issoire²⁰⁰, kam přijel pan d’Effiat.

V pondělí 3. jsme přijeli do Clermontu, kde nám vystrojili krásný vjezd. Biskup²⁰¹ nám vystrojil nádhernou hostinu.

V úterý 4. jsme prošli Montferrandem a jeli na oběd do Rionu²⁰² k Muratovi²⁰³, generálporučíkovi, pak na nocleh do Effiatu²⁰⁴, kde jsme zůstali do 8. toho měsíce a krátili si čas. Tančil se tam balet a byly to ustavičné hostiny. Rozhodli jsme tam také o vojscích pro Savojsko a Piemont a poslali rozkazy, aby se tam vypravila.

V sobotu 8., v den Panny Marie²⁰⁵, říkal pan kardinál mši, pak po obědě odjel z Effiatu a přijel na nocleh do Saint-Porsain²⁰⁶.

V neděli 9. jsme se nalodili blízko Moulins a přijeli na nocleh do Villeneuve, pak do Poulli²⁰⁷ a odtud do Briare, kam přijeli páni de Schomberg, de Nantes a d’Auxerre²⁰⁸.

Ve středu 12. jsme přijeli na nocleh do Montargis; a ve čtvrtek 13. jsme obědvali v Nemours²⁰⁹, kam za panem kardinálem přijeli páni kardinálové de Bérulle a de la Valette, páni de Longueville, de Chevreuse, de Saint-Paul, de Montbazon, de la Rochefoucauld, strážce pečetí, Bouthillier a téměř celý dvůr; a pan kardinál s tou družinou přijel do Fontainebleau. Jel sesednout ke královně matce, která byla s královnou svou dcerou²¹⁰ a s princeznami. Královna matka pozdravila a přijala pana kardinála velmi chladně, a když mě pak jemu představil, neřekla mi ani slovo, stejně jako maršálu de Schomberg: mluvila pouze s maršálem de Marillac. Ihned po něm přijel král, který učinil panu kardinálovi výtečné přijetí, zavedl ho do kabinetu královny své matky, a pan kardinál ho požádal o dovolení odejít. Král mu řekl, že je chce smířit, a potom, vrátiv se do komnaty královny matky, mi řekl množství krásných slov.

V pátek 14. svár trval a pan kardinál poslal pro paní de Combalet²¹¹, pana de la Meilleraye²¹² a jiné osoby od královny, které byly jeho tvory, a řekl jim, aby se připravili odejít od ní, jako i on chce odejít od věcí a od dvora. Toho večera se však učinilo tolik chůzí tam a zpět a král ukázal takovou horoucnost pro to urovnání, že se nazítří, v sobotu 15., stalo k obecnému uspokojení celého dvora, který zůstal ještě nějakou dobu ve Fontainebleau a potom se vrátil do Paříže (říjen) krátce před Všemi svatými.

Zatím Monsieur, bratr krále, obávaje se návratu Jeho Veličenstvu, se odebral do Lotrinska, kam prostřednictvím královny matky poslali pány de Bellegarde a Bouthilliera, aby mu návrat usnadnili a vrátili ho do dobré milosti krále, což se podařilo; a Monsieur požádal, aby se mohl na nějakou dobu odebrat do Orléansu, aniž by krále viděl²¹³.

Zatím bylo Casale znovu obléháno markýzem Spinolou, který nastoupil po donu Gonzalovi v guvernérství milánského vévodství; a Němci, vešlí do Itálie přes Grisonsko, jehož země obsadili, šli pod velením hraběte de Collalto²¹⁴ a ve jménu císaře obléhat Mantovu. Král se rozhodl poslat pana kardinála jako svého generálního vikáře do Itálie s mocným vojskem, jehož generálporučíky jsme měli být pan maršál de Créquy a já (listopad): ale pan de Schomberg, který po tom úřadu dychtil, dal silně naléhat vyslanci veneckým a mantovským, aby mě poslali do Švýcarska ke třem cílům: k jednomu, abych viděl, jakých prostředků by bylo k tomu, aby byli Grisoni uvedeni na svobodu a císařské vojsko z nich vyhnáno; k druhému, abych zabránil, aby císařští, kteří byli v Itálii, mohli zesílit své vojsko silami ze Švýcarska; a k třetímu, abych tam učinil mocné nábory, bude-li toho třeba. Takže mi pan kardinál jedno ráno řekl, že je nutně třeba, abych vykonal cestu do Švýcarska, která bude krátká, a že mi mezitím bude mé místo a můj úřad ve vojsku italském zachován. Přijal jsem tu komisi, protože mě jí král chtěl zatížit, a připravil se tam odebrat, jako učinil i pan kardinál pro svou cestu do Itálie.

Mezi tím zemřela v Paříži paní de Longueville²¹⁵; byla u ní paní princezna Marie, která byla dána k paní hraběnce de Saint-Paul²¹⁶, dokud o ni nebude jinak postaráno panem jejím otcem (prosinec).

Pan kardinál krátce před svým odjezdem vystrojil nádhernou hostinu králi a královnám, s komediemi, balety a výtečnými hudbami. Potom 29. prosince odjel od dvora, aby se vypravil do Lyonu, a velmi mi připomněl, abych tam byl při jeho příjezdu, abych odtud přešel do Švýcarska; a posledního dne roku mi král přikázal provázet pana hraběte do účetní komory, aby se tam ověřilo množství ediktů — neboť je nutné, chce-li král, aby prošly bez odporu, aby tam poslal prince své krve, úředníka korunního a dva státní rady dlouhého taláru, jimiž tehdy byli páni de Roissy²¹⁷ a de Bullion.