Knihovna · Paměti maršála de Bassompierre · Deník mého života II: 1622–1640

VIII. Pád La Rochelle (červenec–prosinec 1628)

[Konec obléhání, zapsaný týmž suchým denním způsobem jako jeho začátek. Půl roku se Bassompierre stará o svůj úsek, o hráz a o pobřeží u Chef-de-Bois, kam se čeká anglický výsadek; vojsko kolem něho stůně, kardinál leží nemocen v la Saussaye, hrabě de Ribérac umírá a jeho čtrnáctiletý syn přebírá kompanii. Na podzim přijde anglická flota naposledy, nedokáže nic, a město se 28. října vzdá. Král vjíždí 1. listopadu do La Rochelle, kde zbylo z třiadvaceti tisíc obyvatel pět tisíc. Zbytek kapitoly je o tom, co přichází po vítězství: rozdělování kořisti a úřadů, bourání hradeb, hádky o to, kdo co dostane — a Bassompierre, který se s králem pohádá a odjíždí s vojskem domů. Třetím svazkem Deník končí u Saumuru, 23. prosince 1628.]

Pobřeží u Chef-de-Bois a čekání na Angličany (červenec 1628)

Červenec. – V sobotu prvního dne července jsem se rozhodl dát opevnit celý břeh, kde se dá vylodit, od Chef-de-Bois až k Plombu, a jel jsem jej obhlédnout.

La Fite se vrátil mluvit s Toupetem.

Ti, kdo drželi stráž v redutě Sainte-Marguerite poblíž La Fond, zabili dva Angličany a tři zajali při pokusu o přelezení, jímž je chtěli nepřátelé překvapit¹.

Večer vyjel z La Rochelle jezdec; zavedl jsem ho k panu kardinálovi, aby s ním promluvil, jak mi vzkázal², a ten ho potom nechal vrátit se do města.

V neděli 2. byl Saint-Chaumont učiněn polním maršálem v královském vojsku.

Dal jsem odvézt děla z pevnosti La Fond a z pevnosti Saint-Esprit, aby se dopravila k Chef-de-Bois.

V pondělí 3. jsem dal vykonat generální přehlídku svého vojska. Král učinil totéž u toho, které bylo na straně Coreilles. Odtud jsem jel do královského úseku; král spal, a tak jsem se šel rozloučit s panem de Châteauneuf.

V úterý 4. jsem dal začít záseky na břehu u Chef-de-Bois. Odtud jsem jel ke králi a v noci jsem dal dokončit sekání nepřátelského obilí mezi liniemi.

Ve středu 5. mě přijel navštívit pan de Bordeaux.

Dali jsme znovu posadit stroj, který se den předtím vychýlil z místa.

Ve čtvrtek se pan kardinál, který dva dny bydlel v Aytré, dal nemocen odvézt do la Saussaye.

Dal jsem pokračovat v zásecích na břehu.

V pátek 7. přijel pan de Bayonne obědvat ke mně. Přišel se mnou mluvit rochelský tambor. Jel jsem se podívat, jak se sázejí stroje do moře, a tam padla dělová rána tak blízko mé šalupy, že se málem naplnila vodou.

V sobotu 8. se záseky na břehu posunuly. Dali jsme začít velmi krásnou kontreskarpu a krytou cestu u pevnosti La Fond. Stroj, který se při sázení předešlého dne naklonil, byl narovnán.

V neděli 9. jsem jel navštívit nemocného pana kardinála do la Saussaye. Odtud jsem jel ke králi a potom obhlédnout vylodění u Cou-de-Vache³, abych je Angličanům znemožnil.

V pondělí 10. mě přijeli navštívit a obědvat se mnou pánové de Bordeaux a d’Aix⁴. Jeli jsme spolu do la Saussaye, kde ležel nemocný pan kardinál.

V úterý 11. přijel obědvat se mnou pan de Castille; vzal jsem ho na moře.

Dal jsem začít pevnost hráze a jel jsem navštívit nemocného Marillaka do pevnosti u Coreilles.

Ve středu 12. jsem se celý den zaměstnával svými pracemi, a rovněž ve čtvrtek 13.; potom jsem jel k nemocnému panu de Schomberg, kde se držela rada.

V pátek 14. jsem byl také u svých prací a potom těšit mladého hraběte de Ribérac⁵ nad smrtí jeho otce.

V sobotu jsem pokračoval ve svých pracích.

V neděli 16. jsem jel navštívit pana kardinála do la Saussaye.

V pondělí 17. přijel pan prezident le Coigneux obědvat ke mně. Přijel ke králi od Monsieura, svého bratra. Ten odjel od obléhání La Rochelle nespokojen, protože když tam přijel král, neměl už tutéž službu, jakou tam míval; a protože byl radou svých lidí, kteří hleděli víc na své pohodlí než na prospěch svého pána, ubytován v Dampierre, neměl už u vojska žádnou funkci⁶. Vrátil se do Paříže, a tam, dělaje nespokojeného, řekl královně své matce — když mu podávala zprávu o tom, co na jeho prosbu vyjednala o jeho sňatku s florentskou princeznou —, že už nemá žádný úmysl se ženit. Potom, za několik dní, když pan de Brèves nadhodil návrh sňatku mezi ním a princeznou Marií, dcerou nového vévody mantovského⁷, a jakmile královna dala najevo, že tu stranu neschvaluje, protože měla zájem na té florentské, se několik osob — aby jí udělali naschvál — snažilo do toho Monsieura zaplést; a před ní samou, když byli oba u ní v kroužku, se strojily úklady, aby je přiměly spolu mluvit. Paní de Verderonne, teta Puylaurensova⁸, nakloněná paní de Longueville⁹, paní de Moret a slečna de Vitry¹⁰ zašly v popichování královny tím zapletením tak daleko, že napsala panu mantovskému, aby svou dceru povolal k sobě; a on tehdy potřeboval královninu přízeň k tomu, aby se usadil ve svém novém stavu, tak nutně, že dal pro dceru v tu hodinu poslat. Monsieur se tím cítil dotčen a poslal pana le Coigneux ke králi, aby ho prosil, ať ji dá ve Francii zadržet — čehož dosáhl prostřednictvím pana kardinála, a královnu matku se to velmi dotklo¹¹.

V úterý 18. jsem se jako obvykle zaměstnával svými pracemi.

Ve středu 19. dorazila nová kompanie přidaná k pluku švýcarské gardy ve prospěch plukovníka Salise¹² a král ji chtěl vidět. Jel jsem za tím účelem do Aytré, když jsem se předtím zastavil u pana kardinála, jenž se uzdravil a toho dne přijel ke králi.

Ve čtvrtek 20. přijel pan kardinál obědvat ke mně, cestou viděl mé linie a pevnosti, které shledal velmi krásnými; odtud přešel k Chef-de-Bois, viděl baterii a záseky na břehu, pak přijel k Port-Neuf a k hrázi a odtud jel na moře podívat se na naši flotu.

V pátek 21. jsem byl u strážce pečetí a potom k radě ke králi.

V sobotu 22. jsem dal pracovat na pevnosti hráze a uzavřít baterii u Chef-de-Bois.

V neděli 23. obědvali u mne prezident Daffis, dva bordeauxští radové, pan de Roannez¹³ a pan de Crussol¹⁴. Pan de Gramont tam přijel na nocleh.

V pondělí 24. jsem provedl pana de Gramont po všech svých pracích a odtud na moře navštívit Valençaye. Potom jsem ho dovedl k Schombergovi a pak ho dovezl domů.

Jel jsem do la Saussaye k panu kardinálovi a přivezl jsem Marillaka na hráz.

Král toho dne jel do Surgères.

V úterý 25. jsem se obíral obhlídkou svých prací.

Ve středu 26. jsem jel obědvat s panem kardinálem.

Ve čtvrtek jsem si dal pustit žilou. Schomberg a La Curée obědvali u mne.

V pátek byl zásek u baterie dokončen.

Pan de Roannez se mi přišel rozloučit.

V sobotu 29. jsem jel do la Saussaye navštívit nemocného pana kardinála, jenž odpočíval. Vrátil jsem se na naši hráz, kde byla nejzuřivější bouře od siroistu, jakou jsme dosud viděli¹⁵.

V neděli 30. jsem byl na hrázi, kde jsem nalezl pány de Schomberg, de Bordeaux, de Saint-Chaumont a le Hallier; vzal jsem je na oběd do la Saussaye, kam přijel pan strážce pečetí. Drželi jsme tam radu.

V pondělí 31. mě přijel navštívit pan nuncius¹⁶; vzal jsem ho na projížďku po zemi i po moři.

Blokáda se utahuje: zběhové, vyzvání heroldem, Buckinghamova smrt (srpen–září 1628)

Srpen. – V úterý prvního dne srpna chtěli někteří hugenoti z kraje dopravit do města přes mé linie třicet pytlů mouky; ale byvše odkryti, utekli a pytle nechali.

Pánové arcibiskupové z Aix a z Bordeaux přijeli obědvat ke mně.

Ve středu 2. jsme jeli držet radu do la Saussaye.

Pan de Montbazon přijel na břeh u naší hráze podívat se, jak se do moře sází devět strojů du Plessis.

Ve čtvrtek 3. posadili dalších devět strojů.

Král se vrátil ze Surgères.

V pátek 4. držel král velkou radu o návrhu, který podal Schomberg — dobýt La Rochelle útokem —, a ten byl zamítnut. Král v té radě mluvil velmi dobře, a pan kardinál také.

V sobotu 5. jsem jel, dobře doprovázen, pozdravit pány z pařížské účetní komory, ubytované v Angoulins, a potom jsem jel obědvat do la Saussaye k panu kardinálovi, jehož jsem provázel do Aytré, kde se držela rada; na jejím konci měli pánové z komory slyšení a po nich provensálští vyslanci, kteří mluvili ústy pana arcibiskupa z Aix.

Večer ke mně přišel ten kapucín, syn nebožky královny Markéty a Chanvallonův, jménem otec Archange, a napovídal mi množství nepatřičností.

V neděli 6. přijel pan kardinál obědvat ke mně a potom odjel na lodě.

V pondělí 7. jsem konal své obvyklé práce¹⁷.

V úterý přijeli obědvat ke mně pánové de Bordeaux a de Canaples.

Ve středu 9. jsem byl v la Saussaye.

Ve čtvrtek 10. se u Saint-Martin-de-Ré objevilo pětatřicet holandských lodí, které nám daly poplach.

V pátek 11. jsem jel obědvat do la Saussaye a potom k radě do Aytré ke králi. Večer posadili několik strojů.

V sobotu 12. jsem byl v la Saussaye, kam přijel král držet radu.

V neděli 13. jel král do Surgères.

V pondělí 14. vyšlo padesát vojáků z města směrem k pevnosti Sainte-Marie a žádali, aby se mnou mohli mluvit: chtěli se vzdát a přivést s sebou ještě dalších dvě stě se dvěma kapitány. Odmítl jsem je však¹⁸.

V úterý 15., na den Panny Marie, jsem vykonal zpověď a přijímání.

Posadili stroj na hrázi.

Množství rochelských vojáků mě dalo znovu žádat, aby mohli vyjít; ale marně.

Ve středu 16. mi bylo přikázáno poslat ještě jednou herolda, aby vyzval město, ať se vzdá králi; nechtěli ho však vyslechnout.

Ve čtvrtek 17. mi byl od těch z La Rochelle poslán jeden měšťan, aby se omluvil, že nemohli herolda vyslechnout.

Přijel jsem k pevnosti de Beaulieu přijmout pány z komory, kteří přijížděli obědvat ke mně. Dal jsem všude, kudy procházeli, nastoupit do zbraně, zavedl jsem je na hráz a potom jim vystrojil krásnou hostinu; pak jsem je zavedl k Chef-de-Bois, dal vypálit salvu ze všech děl, na niž odpověděla flota, a potom jsem je zavedl k Port-Neuf a do pevnosti, kde na ně čekaly mé kočáry, aby je odvezly. Vystrojil jsem jim krásnou svačinu.

V pátek 18. jsem byl nemocen a zůstal doma.

V sobotu 19. přijeli obědvat ke mně pan de Nemours a markýz de Nesle.

Pánové z bordeauxského parlamentu mě přijeli pozdravit jménem svého parlamentu.

V neděli 20. jsem projel přes la Saussaye a potom přijel obědvat ke Schombergovi, jenž hostil účetní komoru. Odtud jsem jel navštívit strážce pečetí.

Při návratu mě jeden voják z města žádal, aby se mnou mohl mluvit o samotě; dal jsem ho napřed prohledat a našli u něho pod kabátcem skrytou nataženou kapesní pistoli. Poslal jsem ho zpátky, aniž jsem mu chtěl ublížit.

V pondělí 21.¹⁹ se několik rochelských vojáků pokusilo probít našimi liniemi a utéct a zabili jednu naši hlídku; ale pomstili jsme se jim dobře.

Posadili do moře stroj du Plessis.

V úterý 22. jsem jel navštívit pana kardinála, který odjížděl od vojska do Chastelier-Barlot²⁰.

Ti z města mi dali troubit na vyjednávání; dal jsem však po trubači střílet, podle rozkazu, který jsem o tom měl.

Ve středu 23. přijeli na nocleh ke mně Canaples, Fontenay, Rambures a jiní velitelé z královy strany.

Ve čtvrtek 24. jsme zrána posadili do moře stroj. Potom jsem přejel kanál a přijel obědvat k Saint-Chaumontovi. Odtud jsem jel do La Jarne²¹ navštívit strážce pečetí a potom do La Jarrie k pánům vyslaným z parlamentů toulouského a bordeauxského.

V pátek 25. mi pan hrabě, který přijel k vojsku den předtím²², vzkázal, že přijede obědvat se mnou. Jel jsem k němu na hráz u Coreilles, a když jsem mu vzdal poklonu, vzal jsem ho [do své galioty na svou stranu. Vzal jsem ho]²³ k Chef-de-Bois; a když mi potom prokázal čest a poobědval u mne, doprovodil jsem ho až za hranice svých úseků.

Pánové z toulouského parlamentu mě přijeli navštívit.

Večer jsme vykonali generální salvu k svátku svatého Ludvíka.

V sobotu 26. posadili na hráz stroj.

V neděli 27. jsem jel na palubu ke komturu de Valençay.

V pondělí 28. jsem vystrojil hostinu pánům de Schomberg, de Vignolles, Marillakovi, de Castille, Marionovi²⁴, de Castelbayard a jiným.

V úterý mě přijel navštívit pan de Châteauneuf.

Ve středu 30. přijeli obědvat ke mně pan prezident de Flesselles²⁵ a tři další mistři účtů.

Toho dne došlo k rozmíšce mezi markýzem d’Effiat a Châteauneufem.

Ve čtvrtek, posledního dne srpna, jsem dal pospíšit s naší hrází, co jsem mohl.

Září. – V pátek prvního dne září byla na moři silná bouře od západního větru, který se obrátil v jihozápadní.

V sobotu 2. bouře stále pokračovala a ustala až k večeru.

Rochelané požádali Corbevilla, aby s nimi promluvil²⁶.

V neděli 3. jsem jel do Angoulins rozloučit se s pány z účetní komory. Odtud jsem jel navštívit strážce pečetí, potom Châteauneufa, a obědvat k Schombergovi s Effiatem, s nímž jsem se srovnal. Hráli jsme celý den primero.

Totéž jsme dělali v pondělí 4. u pana de Castille, kde společnost obědvala. Předtím jsem se zastavil u pana de Châteauneuf.

V úterý 5. přešel pan hrabě v mé galiotě na Ré.

Arnauld vyšel z La Rochelle²⁷ a jel k panu kardinálovi.

Zajal jsem rochelského špeha, který nesl dopisy těm z Montaubanu, a dal jsem ho oběsit.

Toho dne jsem vykonal generální přehlídku vojska.

Ve středu 6. jsem obhlédl všechny své práce.

Ve čtvrtek 7. jsem jel za panem kardinálem do Marans a potom jsem ho dovezl do la Saussaye.

V pátek 8., na den Panny Marie, přivedl Arnauld k panu kardinálovi dva vyslané z La Rochelle, z nichž jeden se jmenoval Rifaut a druhý Journault²⁸.

V sobotu 9. přešli na Ré pánové de Castille a de Dreux²⁹ s jeho ženou, obědvavše u mne.

V neděli 10. se král vrátil ze Surgères. Jel jsem za ním do Aytré.

V pondělí 11. jsem jel za panem kardinálem do la Saussaye a ten mě vzal k radě do Aytré. Cestou zpátky jsem se převrhl.

V úterý 12. mě král znovu povolal, abych přijel k radě.

Ve středu 13. přišla zpráva o Buckinghamově smrti³⁰.

Jel jsem znovu do Aytré rozloučit se s králem, jenž odjížděl do Surgères. Odtud jsem jel do Grolaud³¹ navštívit pana hraběte a potom za panem kardinálem.

Ve čtvrtek 14. mě přijel navštívit Senneterre; provedl jsem ho po všech našich pracích.

V pátek 15. jsem jel vykonat přehlídku Švýcarů mezi aytréským úsekem a mým. Přijeli tam pánové d’Angoulême, d’Alais, de Schomberg, de Vignolles, de Saint-Chaumont a Toiras. Dal jsem provést různé obraty a sestavy, které shledali velmi krásnými. Plukovník Greder složil svou první přísahu³², a rovněž tak kapitáni Hessy³³, Reding³⁴ a Salis. Odtud jsem jel obědvat k Schombergovi.

V sobotu 16. přijel obědvat ke mně pan de Nemours a potom přešel s Toirasem na mé galiotě na Ré.

V neděli 17. jsem byl v la Saussaye. Pan de Nemours se vrátil na nocleh ke mně.

V pondělí 18. byli u mne na hostině pánové d’Angoulême, d’Alais, d’Effiat, de Marillac, de Bautru, de la Vrillière a jiní a odtud přešli na Ré.

V úterý 19. jsem byl v la Saussaye.

Ve středu 20. jsem dal začít práci na mořské linii směrem k La Rochelle.

Ve čtvrtek 21. mě pan kardinál poslal pozvat k radě.

V pátek 22. mě přišlo navštívit velké množství lidí.

Dal jsem pospíšit se svými pracemi na zprávu, kterou jsme měli o velkých anglických přípravách.

V sobotu 23. — Saint-Chaumont dostal předešlého večera poblíž pevnosti Tasdon mušketovou ránu — jsem ho jel navštívit.

Zajali jsme odpadlého kněze, který vycházel z La Rochelle; dal jsem ho oběsit. Odtud jsem jel obědvat k panu de Châteauneuf.

V neděli 24. jsem jel obědvat a hrát primero k panu kardinálovi.

Posadili do hráze dva stroje du Plessis.

V pondělí dali znovu posadit do moře další dva stroje.

Dal jsem oběsit jednoho špeha a tři další dal losovat kloboukem; jeden z nich byl oběšen také.

V úterý 26. jsem jel obědvat do la Saussaye se svými dvěma polními maršály a potom hrát primero.

Ve středu 27. nás pan kardinál na zprávy přišlé z Anglie svolal k radě na břehu hráze u Coreilles k Marillakovi.

Poslední anglická flota a námořní boj (konec září – říjen 1628)

Ve čtvrtek 28. se Angličané objevili na dohled od ostrova Ré, o čemž nás zpravila znamení, a večer jsme mohli rozeznat jejich plachty u Fosse de Loix³⁵; mohlo jich být všeho všudy sedmdesát lodí. Noc jsem strávil u Chef-de-Bois.

V pátek 29. se Angličané dali do plachet, ač s malým větrem, a přiblížili se k zátoce u Cou-de-Vache a k Plombu. Nastoupili jsme do zbraně; ale protože vítr nebyl takový, aby jim dovolil velký výkon, dal jsem se vrátit k práci na hrázi. Potom jsem jel vstříc panu kardinálovi, který přijel obědvat ke mně, a sedl jsem si do jeho kočáru. Dělová rána z města mu naplnila kočár zemí.

Po obědě mi král vzkázal, že se přijede ubytovat do mého úseku, ale že tam neposílá žádné ubytovatele, a že ho mám ubytovat podle své vůle. Učinil jsem to, a tak dobře, že jsem kromě jeho sedmi úřadů, jeho komory, jeho šatny, jeho tělesné gardy a dalších potřebných osob ubytoval ve svém úseku v Laleu i jeho mušketýry na koních, jeho lehkou jízdu, jeho gardisty a přes dvanáct set šlechticů, nepočítaje prince a velmože. Krom toho jsem dal střechu šesti gardovým kompaniím a třem švýcarským nad ty tři, které tam už byly, a přijal a hostil jsem tu společnost tak a bez zmatku, že se tomu každý podivil. Také jsem vydával osm set escu denně po celou dobu, co tam král pobyl, a bylo to pět týdnů.

Nepřátelé se přiblížili k Plombu; král je jel obhlédnout. Přibylo jim ještě asi patnáct lodí. Dal jsem všem svým úsekům nejlepší pořádek, jaký jsem mohl, zesílil jsem stráže a celou noc jsem nepřestal objíždět břeh u Plombu.

V sobotu, posledního dne září, jel král na břeh podívat se, jak si Angličané počínají; ti se nehnuli ze svého místa a čekali na příliv. Odtud jsem ho zavedl k baterii u Chef-de-Bois, kde nalezl třicet děl v dobrém stavu k tomu, aby nadělala hluk. Uznal za dobré nechat mezi Chef-de-Bois a Port-Neuf připravit ještě dvě baterie, aby se do nich děla mohla postavit; tam potom jel a odtud až na konec mé hráze, kterou shledal v tak dobrém pořádku, a v kanálu tolik strojů, potopených lodí a jiných překážek, že usoudil, že Angličané nemohou nic zmoci.

Po obědě se u Antiošské úžiny objevilo šestnáct velkých lodí a ještě patnáct, které se toho dne připojily k flotě, takže jich bylo všeho všudy blízko sto dvacet plachet. Ti z floty se dali ke druhé hodině do plachet a připluli mezi Chef-de-Bois a Sablanceaux³⁶. Viděli celý ten břeh opevněný a obsazený vojenským lidem a vystřelili tam bez jakéhokoli účinku několik ran z děl. Zato byli při průjezdu poblíž Chef-de-Bois dobře pozdraveni více než dvěma sty dělovými ranami, což je přimělo držet se co nejblíž Ré. Odpluli zakotvit do Antiošské úžiny s těmi šestnácti velkými loděmi, na témž místě jako flota, která přišla v květnu.

Celou noc jsem byl na koni, abych všude dal rozkazy.

Pánové hrabě, de Nemours, de Harcourt³⁷, de la Valette a několik dalších se přijeli ubytovat zase ke mně do Laleu a nalezl jsem pro ně střechu. La Rochefoucauld přijel téhož večera s třiceti šlechtici, které jsem ubytoval rovněž.

Říjen. – V neděli prvního dne října připlulo k anglické flotě ještě sedm nebo osm lodí. Po obědě se daly do plachet a čekaly na příliv, aby k nám připluly; ale vítr je opustil. Naše pozemní vojsko bylo postaveno do bitevního pořádku; pánové d’Angoulême a de Schomberg učinili totéž na straně od Coreilles, kde měli umístěno dvacet děl. Dal jsem je stáhnout, vida, že se nepřátelé nemohou přiblížit.

Do královského úseku přijelo ještě nesmírné množství šlechty; někteří tam nalezli střechu, jiní si ji vzali v Nieulu, v Lagordu, v L’Houmeau, v Lauzières, v Saint-Xandre³⁸ a v mých pevnostech a reduttách, jak nejlépe mohli.

V pondělí 2. jsem byl od tří hodin ráno u Chef-de-Bois; ale vítr byl při ranním přílivu protivný. Nepřátelé poslali s přílivem jakési zápalné stroje, aby nám spálili lodě; nezpůsobily však žádný účinek, ačkoli jich vyslali až deset.

Byl jsem celou noc na nohou, a v úterý 3. října v pět hodin ráno, jak se začínalo rozednívat, jsme zpozorovali, že se Angličané chystají k nám vyplout — což jsem tušil už přes dvě hodiny předtím podle luceren bárek jezdících k lodím a zpět. Byl jsem u Chef-de-Bois a poslal jsem se vší pílí l’Isle-Roueta dát o tom zprávu králi a svého synovce de Bassompierre k panu kardinálovi, jenž se předešlého večera přijel ubytovat do mého úseku. Byl jsem na břehu co nejblíže naší flotě, abych viděl, jaký pořádek drží, a zvěděl, mohu-li jim v něčem nebo lidmi pomoci.

Valençay mi poslal svého bratrance de l’Isle, aby mě ujistil, že — ač je vítr, který jim byl protivný, trochu mate — se anglické floty nebojí, a abych také hleděl dát střílet tak, aby dělové rány neobtěžovaly jejich lodě. Zařídil jsem, aby zaujali své místo o něco dozadu, aby měly mé baterie krásnější hru. Pan de la Rochefoucauld zůstal pořád se mnou; velmi dobře posoudil nepřátelské úmysly a byl mi velmi dobrou a užitečnou oporou. Zároveň jsem dal našim oddílům tlouci na pochod a nechal jsem le Hallier, aby jim velel a vedl je na břeh, kde je pan vévoda de la Valette, generální plukovník pěchoty³⁹, držel ve velmi dobrém pořádku a čekal, až bude kde přiložit ruku.

Král a pan kardinál dorazili vzápětí a anglické vojsko, sestavené do tří řad, přišlo — přední stráž, která lavírovala několikrát, aby chytila vítr — konečně k půl osmé na dostřel děl naší floty a obou hrotů; potom, obracejíce bok, vypálili všechna děla z jedné strany, a když se otočili, učinili totéž z druhé strany. Když to každá loď vykonala, ukázala záď a vracela se tam, odkud vyplula; a poté, co přední stráž vypálila svou salvu, učinily totéž jejich střed i zadní voj, a vraceli se třikrát týmž způsobem. My jsme přitom na své straně nespali.

Neboť kromě toho, že je naše námořní vojsko bez ustání ostřelovalo, měl jsem na Chef-de-Bois čtyřicet kusů děl, které dělaly krásnou muziku a byly velmi dobře obsluhovány. Na straně od Coreilles jich bylo pětadvacet a vykonaly také velmi dobře svou povinnost po ty dvě a půl hodiny, co ta slavnost trvala a při níž bylo z jedné i z druhé strany vypáleno nejméně pět tisíc ran z děl. Král byl v baterii u Chef-de-Bois, kde mu přes hlavu přelétlo více než tři sta dělových ran, které dopadaly ještě víc než tři sta kroků za ní. Jak moře ustupovalo, ustoupili i nepřátelé — bylo to kolem desáté —, a my potom s jistotou, že nám Angličané neublíží, ani naší flotě, která byla velmi odhodlána je dobře přijmout. Nepřátelé ještě vrhli několik těch zápalných strojů, které plavou po vodě a jimž říkají létající mina, bez jakéhokoli užitku — a nic lepšího nesvedla ani loď plná ohňostrojů, od níž čekali divy a která shořela dřív, než se dostala k naší flotě.

Nepřátelé podle vlastní zprávy ztratili v té šarvátce na svých lodích blízko dvě stě lidí a několik lodí zůstalo dělovými ranami ze země silně otlučeno; my jsme jich ztratili jen sedmadvacet. Získali jsme také dvě nepřátelské šalupy a třetí, kterou dělová rána potopila, a byl jim zabit i jeden z nejlepších námořních kapitánů. Z našich sedmadvaceti mrtvých byli čtyři zabiti u Coreilles ranou z děla vypálenou z města⁴⁰, která doletěla až tam, což se pokládalo za div; neboť nikdy dělová rána z města nedostřelila tak daleko. I ti z města vykonali svou povinnost a stříleli po nás, ale s velmi malým užitkem — kromě té rány, která zabila Des Friches a tři další, totiž Brélise-Pienna, du Laca, komisaře dělostřelectva, a levobočného bratra pana de Vignolles.

Po obědě byl ještě poplach od Angličanů, kteří dělali, že se chystají vyplout; ale nepřipluli.

Z králova rozkazu jsem vypravil jednoho ze svých lidí jménem Casemajor ke královnám; král jim o tom, co se ráno stalo, napsal⁴¹.

Noc byla z jedné i z druhé strany pokojná; ale ve středu 4. října se nepřátelé za rozbřesku chystali znovu a týmž způsobem jako předešlého dne, až na to, že admirálská a viceadmirálská ramberga se nehnuly, protože neměly dost vody, aby se přiblížily, a zůstaly s loděmi naloženými potravinami. Lavírovali stejně, dokud nebyli na půl dostřelu děla, a pak se šarvátili týmž způsobem jako předešlého dne, podle mého však ne tak čile, a velmi se báli našich děl ze země.

Vítr mezitím dovolil naší flotě zaujmout výhodnější místo než předešlého dne.

Nepřátelé na nás poslali devět branderů a jednu loď s minou; ale naše šalupy jim na milost dělových ran vyjížděly vstříc a daly je unášet ke srázu u Chef-de-Bois, aniž mohly způsobit jakoukoli škodu. Potom se stáhli jako předešlého dne a večer se chystali a dělali, že se vracejí k boji jako předtím; ale rozmysleli si to.

Rochelané, kteří byli v anglickém námořním vojsku, žádali, aby s námi mohli mluvit; l’Isle pro ně jel v mé galiotě. Byli dva, vyslaní od ostatních, a jmenovali se Friquelet a Lestreille. Vzal jsem je při vylodění do svého kočáru a zavezl k panu kardinálovi, který je krátce nato poslal zpátky, protože nemluvili o ničem jiném než o tom, že chtějí vejít do La Rochelle a vidět, v jakém je stavu, aby to přišli svým povědět — a to byl nezdvořilý požadavek.

Noc jsem strávil u Chef-de-Bois.

Zajali jsme toho špeha Tavarta, který už byl dvakrát v našich rukou a utekl, čímž upadl velký probošt de la Trousse⁴² v nemilost; a ze strachu, aby neutekl potřetí, jsem ho nazítří, ve čtvrtek 5., dal oběsit. Pak jsem jel podat králi zprávu o tom, co se v noci stalo, a že při větru, který vane, nemohou Angličané k nám. Po obědě držel radu a večer přijel Monsieur, jeho bratr, s třiceti šlechtici, které jsem musel uložit, ubytovat a vydržovat.

V noci jsem objížděl břeh.

V pátek bylo moře rozbouřené a vítr zůstal Angličanům protivný; celou noc jimi zmítala bouře.

V sobotu 7. se utišila; ale celý den pršelo a vítr byl pro nás.

Monsieur obědval i večeřel pořád u mne.

V neděli 8. byl vítr týž, což přinutilo Angličany zůstat na kotvách.

Posadili jsme na hráz ještě dva stroje; pracovalo se na ní bez ustání. Launay-Razilly⁴³ položil také napříč proudem hráze palisádu z lodních stěžňů.

Přijel pan de Chevreuse a ubytoval jsem ho.

V pondělí 9. jsem ráno zavedl Monsieura na hráz a ten mě prosil, abych mu řekl, co král soudí o jeho sňatku s princeznou Marií a co mi o tom říká. Řekl jsem mu, že se mnou o tom nikdy nemluvil. Odvětil mi: „Je možné, aby vám, když s vámi mluví bez ustání jako teď, o tom neřekl nic?” Řekl jsem mu, že měl v té době kvůli mému úřadu tolik věcí, které mi musel říci, že mu jich ještě mnoho zůstávalo na hrotu pera, a že teď, když má král před sebou Angličany a za sebou Rochelany, je jeho nejmenší starostí starost o jeho sňatek. Monsieur to řekl panu vévodovi de Bellegarde a prezidentu le Coigneux, a ti, přejíce mi zle, řekli královně matce, že jsem Monsieurovi řekl, že nejmenší starostí králových je jeho sňatek a že je mu lhostejný. Královna matka se na mne za to tak rozdurdila, že se mnou rok nepromluvila.

Angličané neměli příznivý vítr, aby k nám připluli. Král jel štvát zajíce. Přijel maršál d’Estrées⁴⁴ a ubytoval jsem ho.

V úterý 10. byl vítr Angličanům zase protivný. Přijeli pan kardinál de la Valette a maršál de Saint-Géran.

Ve středu 11. byla u Oléronu zajata anglická bárka; lidi z ní přivedli ke králi⁴⁵.

Ve čtvrtek 12. vítr pokračoval týž.

Přijeli pánové de Montbazon a princ de Guémené a ubytoval jsem je.

Angličané poslali šalupu, aby si vyžádali své zajatce a glejt pro Montagua⁴⁶, aby mohl přijet k panu kardinálovi; bylo mu to povoleno.

Monsieur, bratr králův, toho dne onemocněl.

V pátek 13. byli po dohodě posláni zajatci zpátky z jedné i z druhé strany.

Rada se držela.

Monsieurova nemoc pokračovala; král ho jel navštívit.

V sobotu 14. přijel Montagu mluvit s panem kardinálem.

Vítr byl anglický; ale nezvedli kotvy.

Monsieurovi pustili žilou.

Král se jel projet k Port-Neuf a vystřelili na něho z La Rochelle dvě dělové rány, které dopadly dosti blízko.

V neděli 15. se Montagu vrátil obědvat k panu kardinálovi.

V pondělí 16. jsme s panem kardinálem přijeli na palubu ke komturu de Valençay, kam dorazil i Montagu. Pan kardinál s ním vstoupil na mou galiotu a ukázali jsme mu hráz a všechny stroje, které přetínaly kanál. Podivil se našemu dílu a dosvědčil nám, že kanál prorazit nelze.

Monsieur ve své nemoci pokračoval a vzal léčivo; pan kardinál odjel do la Saussaye.

V úterý se z la Saussaye vrátil.

Poslali mi rochelského tambora s žádostí, aby jeden Rochelan mohl jet k anglickému vojsku a že potom budou mluvit o tom, že se vzdají; ta strana však nebyla přijata⁴⁷.

Monsieur se uzdravil.

Ve středu 18., když moře ubývalo⁴⁸ a vítr byl protivný a vše bylo v královském vojsku dobře zřízeno jak na této straně kanálu, tak na oné, odjel král na několik dní se zotavit do Surgères. Jel jsem ho provázet až do Périgny; potom jsem jel navštívit pana de Beauclerc⁴⁹ a odtud pana de Herbault, který ztratil ženu⁵⁰, a potom raněného Saint-Chaumonta. Odtud jsem se vrátil do svého úseku, kde jsem měl pořád ještě přes pět set šlechticů a množství princů.

Beaulieu-Persac projel s malou lodí skrz anglickou flotu, což jim dalo poplach a přimělo je vyplout — a oni nám jej dali zase a přiměli nás nastoupit do zbraně. Nepřátelé zajali jednu naši bárku u Cou-de-Vache.

Ve čtvrtek 19. odjel Monsieur do Niortu. Jel jsem ho provázet; potom jsem přijel do la Saussaye, kde nám pan kardinál vystrojil hostinu — panu kardinálovi de la Valette, de Chevreuse, d’Angoulême, d’Alais, de Bellegarde, de Montbazon a mně.

Té noci vložili několik pytlů prachu do bytu rochelského starosty jménem Guitton.

Nepřátelé zajali u Cou-de-Vache ještě jednu bárku.

V pátek 20. se anglické šalupy a naše celý den šarvátily.

V sobotu 21. jsme v noci, při návratu přílivu, poslali do anglického vojska čtyři brandery; ale zapálili je tak brzy, že nezpůsobily žádný účinek.

V neděli 22. nás pan kardinál pohostil znovu, tytéž, které hostil tři dny předtím.

Vzdání města a králův vjezd (konec října – listopad 1628)

Francouzi z anglického vojska poslali tambora, aby mě požádali o glejt pro vyslané, které chtěli poslat k panu kardinálovi; poslal jsem jim ho teprve nazítří, v pondělí 23., kdy se Angličané kolem deváté hodiny ranní dali do plachet a připluli chytit vítr nad naše vojsko, které zůstalo na kotvách, ale nezapomnělo vypálit množství ran z děl, jako i my z našich hrotů u Chef-de-Bois a u Coreilles. Z jedné i z druhé strany bylo za dvě hodiny vypáleno přes dva tisíce dělových ran a poslali na nás ještě pět branderů. Ke konci dorazil pan kardinál a zastihl tam pány kardinála de la Valette a de Chevreuse.

Večer přivezli l’Isle a Treuillebois⁵¹ v mé galiotě vyslané od Rochelanů, kteří byli u anglické floty, a já jsem jim poslal svůj kočár, aby je dovezl do la Saussaye, zatímco jsem jel tryskem k pevnosti La Fond mluvit s vyslanými z La Rochelle, jichž bylo šest a kteří žádali o vyjednávání. Dal jsem to vzkázat panu kardinálovi a on mi přikázal, abych mu je přivedl, což jsem v tu hodinu učinil, a téměř zároveň, kdy můj kočár přivážel ty z moře. Pan kardinál je dal uvést do pokoje, kde bydlel pan de Bordeaux, a krátce nato dal do své galerie uvést vyslané z námořního vojska. Potom, když u něho byli pánové de Schomberg, Bouthillier⁵² a já, dal vejít těm, kdo přicházeli z moře, a dal jim slyšení. Řekli mu v podstatě, že ho prosí, aby jim dovolil vidět ty z La Rochelle, a že jsou si jisti, že až s nimi promluví, vrátí se k své povinnosti. Potom byli připuštěni ti z La Rochelle; ti žádali, aby jim bylo dovoleno poslat ke svým, kteří byli u anglického vojska, a že pak vydají město do rukou královských, prosíce velmi poníženě pana kardinála, aby jim zjednal nějaké snesitelné podmínky. Na to jim pan kardinál odpověděl, že slíbí-li mu, že s nimi nebudou mluvit, ukáže jim vyslané z floty; a když mu to slíbili, odešel pan kardinál do své galerie a řekl oněm dvěma vyslaným z lodí, že ujistí-li ho, že nebudou s Rochelany mluvit, dá jim je v tu hodinu spatřit. Když se na tom shodli, zavedl je do svého pokoje, kde byli s námi. Pozdravili se zdálky s takovým úžasem, že to byla krásná podívaná; potom je dal zase odvést do galerie. Tu nabídli, že se vrátí k poslušnosti králově, a prosili pana kardinála, aby jim zjednal jeho milost; on jim to slíbil a řekl jim, že král odjel na osm dní na projížďku a že s ním po jeho návratu promluví. Nato jeden z vyslaných vykřikl: „Jakže, Monseigneure, za osm dní? V La Rochelle není z čeho žít tři!” Tu k nim pan kardinál promluvil vážně a ukázal jim stav, do něhož se dostali; že je však přiměje krále k nějakému milosrdenství. A v tu hodinu jim sepsal články, aby je donesli do La Rochelle, o nichž řekli, že je jistě přijmou. Tak se vrátili, a ti z lodí také; ti dostali dovolení promluvit se svými druhy a prosit je, aby je zahrnuli do dohody, což pan kardinál pod královou libostí povolil. Potom jel do Grolaud navštívit nemocného pana de la Trémoille.

V úterý 24. poslal pan kardinál dát Jeho Veličenstvu zprávu o tom, co se s vyslanými stalo, a pozvat ho zpět do Laleu; to král učinil ve středu 25. zrána a Monsieur, jeho bratr, se vrátil z Niortu do Laleu hodinu po něm.

Ve čtvrtek 26. se vyslaní od Rochelanů, kteří byli na moři, vrátili poděkovat panu kardinálovi za milost, již jim jménem královým udělil, a ti z La Rochelle rovněž přijali podmínky, které jim byly navrženy.

Král se jel projet po moři ke své flotě.

V pátek 27. bylo všechno dohodnuto o vzdání La Rochelle.

Král se jel projet k Plombu.

V sobotu 28. dostali pánové de Marillac a du Hallier rozkaz podepsat články za krále, který je nechtěl podepisovat se svými poddanými; a my jsme to po něm také učinit nechtěli.

Král se jel v noci projet k Chef-de-Bois podívat se na anglickou flotu za velmi krásného počasí a velmi jasného měsíce.

V neděli 29. se Monsieur rozloučil s králem, aby se vrátil do Paříže; jel jsem ho doprovodit. Potom mě přišel Toiras prosit, abych svolil, aby jakožto guvernér Aunis přivedl vyslané z La Rochelle, až budou králi skládat pokoru. Řekl jsem mu, že všechny správy přestávají tam, kde jsou generální poručíci; že je jakožto polní maršál může jít s le Hallier vyzvednout a přivést mi je, a já že je představím panu kardinálovi a on králi. Bylo mu to líto, ale přijal ten důvod. Šel jsem je tedy vzít u vstupu do linií, když je polní maršálové Marillac a le Hallier jménem mým vyzvedli u Nové brány. Dal jsem je sesednout asi tři sta kroků od královského bytu, a zůstávaje na koni, vedl jsem je do Laleu; u vchodu do pokoje si je pan kardinál přišel vzít, aby je představil králi. Vrhli se mu k nohám a složili velmi pokornou pokoru. Král jim potom řekl několik slov a strážce pečetí obšírněji, a nakonec jim odpustil.

V pondělí 30. přijel král k pevnosti de Beaulieu podívat se, jak procházejí oddíly vstupující do La Rochelle, totiž jeho garda francouzská a švýcarská; potom se vrátil obědvat do Laleu a pak se jel projet kolem města od Nové brány až k Tasdonu a odtud se vracel po hrázích. Na té u Coreilles se pod ním propadl trám, a kdyby nebyl býval tak hbitý, aby se vrhl dopředu, šel by ke dnu moře.

V úterý 31. bylo velmi zlé povětří. Král se nehnul z Laleu. Pan kardinál de la Valette odjel do Paříže.

Listopad. – Ve středu prvního dne listopadu, na Všechny svaté, vykonal král v Laleu zpověď a přijímání; posluhoval jsem mu. Potom se dotýkal nemocných. Vykonal jsem zpověď a přijímání také.

Po obědě přijel k pevnosti La Fond a odtud ke Cognské bráně, kde mu pan kardinál předal klíče od města a potom lid, který k němu volal o milosrdenství. Pak vjel do města, maje bezprostředně před sebou pana kardinála samotného a před ním v jedné řadě pány d’Angoulême, de Schomberg a mne, potom polní maršály, la Curée a d’Effiat, po dvou; a v tom pořádku se šlo až k Sainte-Marguerite, kde měl otec Suffren kázání a po něm nešpory. Všechna děla ve městě, na hrotech i na moři vypálila. Potom se král vrátil do Laleu.

Pan de Chevreuse odjel.

Ve čtvrtek 2. vjel král ráno Novou branou, objel hradby a potom přijel do svého bytu. Po obědě se držela rada.

V pátek 3. dal král vykonat generální procesí a nesla se Nejsvětější svátost. Pánové d’Angoulême, d’Alais, já a Schomberg jsme nesli nebesa; pan de Luxembourg žádal, aby je jakožto vévoda a pair nesl před námi, ale neuspěl, ačkoli namítal, že to není válečný úkon, že válka skončila a že v čas míru jsou kladeni před nás; k tomu se nepřihlédlo.

Večer se Montagu vrátil z Anglie.

V sobotu 4. mě pan kardinál poslal pozvat na oběd a potom mi učinil návrh, abych dál velel vojsku a odvedl je do Piemontu na pomoc Casale⁵³. Omluvil jsem se a řekl mu, že bych je při té příležitosti velet jel rád, ale že sto dvacet tisíc escu, která jsem při tom obléhání vydal, mě nutí jet napřed do Paříže urovnat své věci.

Jel mluvit s Montaguem do Marillakovy boudy v Coreilles.

Pan hrabě a pan de la Valette odjeli.

Hrál jsem s králem míčovou hru a jeho chytila dna v jedné noze.

V neděli 5. vstoupily do města do posádky pluky de Chappes, du Plessis-Praslin a de Castelbayard a gardy jim udělaly místo.

Král si dal pro svou dnu pustit žilou.

V pondělí 6. měl král dnu dál a zůstal na loži.

V úterý 7. byla na moři bouře od jihozápadu tak násilná, že na hrázích leccos rozlámala.

Král držel radu a potom mu znovu pustili žilou, jak pro dnu, tak pro vzkypění krve, které ho chytilo po celém těle.

Dali odvézt děla do Fouras⁵⁴ s pluky piemontským a de Rambures.

Ve středu 8. přišly zprávy, že sedm lodí z anglické floty uvázlo pod Fouras a vzdalo se těm z Brouage, kteří na ně dali vojáky a sedláky, aby je hlídali. Pan kardinál odjel do Brouage.

Pohádal jsem se se Schombergem a panem d’Angoulême, za něž se král postavil; ale srovnali nás a jel jsem k Schombergovi na večeři.

Ve čtvrtek 9. dělali Angličané, že se chystají odplout; ale vítr jim byl protivný.

Dna krále neopouštěla.

Jel jsem znovu večeřet a hrát k Schombergovi a byla tam muzika.

V pátek 10. zapálili Angličané pět svých lodí a chtěli odplout; ale slabý vítr je zadržel.

V sobotu 11. odplula anglická flota před rozedněním, o dvaadvacet lodí menší, než přišla — kvůli branderům, uváznuvším lodím a těm, které zapálili.

V neděli 12. se král cítil dál nedobře.

U Tasdonu dali vybuchnout dvěma minám⁵⁵.

Rozpuštění vojska, bourání hradeb a odjezd (listopad–prosinec 1628)

V pondělí 13. jsem si dal pustit žilou. Pan kardinál se vrátil. Král vstal a zanechal městu potřebný řád. Všechna městská děla snesli na náměstí u hradu a bylo jich šestasedmdesát všeho druhu.

V úterý 14. dal král řád, jímž se měla řídit posádka, a přijel se podívat na přehlídku na náměstí u hradu.

Ve středu 15. se po obědě držela rada o rozpouštění a o pochodových trasách našich oddílů. Měl jsem znovu rozepři s králem kvůli vojenským lidem.

Jel jsem večeřet k Effiatovi.

Ve čtvrtek 16. mě král poslal pozvat do své úzké rady a řekl mi tam, že pro dobro své služby je třeba, aby dal rozbořit několik míst ve svém království, jako Saintes, Niort, Fontenay⁵⁶ a jiná; a došel až k citadele na Ré, o níž řekl, že je tak silná, že kdyby ji obsadil jeden ze dvou sousedních králů, bylo by pro něho téměř nemožné ji znovu dobýt, a že na tom ostrově Ré stačí k jeho hájení pevnost de la Prée. Že o tom se mnou chtěl mluvit proto, že to patří do úseku, který jsem měl, abych to Toirasovi navrhl a dal mu to schválit; a že mu chce dát dobrou náhradu. Záměr králův jsem schválil, ale řekl jsem mu, že je to věc, která má vyjít z vlastních úst Jeho Veličenstvu, a že pošle-li pro něho a řekne mu to, jsem si jist, že to přijme v dobrém. Tu pro něho poslali a král s ním promluvil. Dostal slib dvou set tisíc livrů, že mu bude zaplaceno, co mu náleží, že dostane náhradu za zbraně a střelivo, které se v tom místě najdou, a že mu král zaplatí loď, kterou mu Holanďané zadrželi. Požádal o nějaké zaměstnání a já jsem navrhl, aby mu bylo dáno vést vojsko do Itálie.

V pátek 17. držel král radu a jel se projet k Řetězové věži.

Jel jsem se rozloučit s panem kardinálem, protože mě král nechtěl nechat odjet do Paříže před sebou a řekl mi, že mě chce představit královnám. Pan kardinál odjel toho dne do Richelieu.

V sobotu 18. odjel král z La Rochelle a přijel na nocleh do Surgères; v neděli do Niortu, v pondělí do Parthenay, v úterý do Thouars, ve středu do Saumuru, kde jsme ve čtvrtek 23. vykonali zpověď a přijímání u Panny Marie Ardillierské, a pak na nocleh do Langeais; v pátek na oběd do Tours a na nocleh do Amboise; v sobotu do Marchenoiru⁵⁷, v neděli do …⁵⁸ a v pondělí do Dourdanu⁵⁹, kde zůstal i v úterý, a ve středu přijel do Limours⁶⁰, kam za ním přijeli Monsieur a královny; představil mě jim, a ve čtvrtek 30. listopadu jsem dorazil do Paříže, byv od svého odjezdu až do návratu právě čtrnáct měsíců⁶¹.