Knihovna · Paměti maršála de Bassompierre · Deník mého života II: 1622–1640

VII. Obklíčení La Rochelle, španělská flota a první jednání s městem (leden–červen 1628)

[Půl roku v zákopech před jedním městem, zapsané den po dni. Bassompierre vede svůj úsek obklíčení od mlýna de Beaulieu k Fort-Louis, bouře mu dvakrát rozmetá hráz a zanese ústí Port-Neuf a lednová aféra se zatoulanými volmi ukáže, jak se u královského stolu rozdává vina: dobytek vešel do La Rochelle a maršálové si přehazují, čí úsek ho propustil. Pak připluje slíbená španělská pomoc, po vysvobození Ré a v tak chatrném stavu, že zase odpluje. Na konci května přijde Grançay s první zprávou, že by se dalo jednat, a Rochelané zvolí komisaře.]

Obklíčení a aféra se voly (leden 1628)

V sobotu prvního dne ledna a roku 1628 jsem jej začal tím, že jsem vykonal zpověď a přijímání podle povinnosti, kterou v tom mám jako komtur svatého Ducha.

U pevnosti La Fond byl poplach: nepřátelé udělali, jako že vycházejí, ale zůstali na místě; přispěchal jsem tam.

V neděli 2. jsem jel do Aytré ke králi, potom jsem se vrátil po moři na naši hráz.

V pondělí 3. jsem přejel kanál v bárce a přijel na oběd k panu kardinálovi. Král tam přijel držet radu; potom jsem se vrátil na hráz.

V úterý 4. připravili nepřátelé zálohu na naši jízdní stráž poblíž Červeného Colombieru; přijel jsem tam a zahnal jsem je do města¹.

Toho dne jsem dal začít obklíčení La Rochelle ve svém úseku, který šel od mlýna de Beaulieu po Fort-Louis; odtud jsem vedl linii až na místo, kde jsem zamýšlel redutu před Saint-Maurice²³.

Jel jsem na oběd k panu de Nîmes do Fort-Louis s pány de Tours a de la Rocheguyon.

Ve středu 5. jsem tu začatou linii pokračoval. Na moři byla silná bouře.

Ve čtvrtek 6., v den Tří králů, jsem jel podívat se na zkázu, kterou natropila bouře předešlé noci: dala uváznout Toirasově lodi zvané Petit Ori, vyvrhla na břeh zápalný brander pana kardinála a jednu z vyzděných lodí určených k uzavření rochelského kanálu, srovnala hráz na naší straně a prolomila hráz u Coreilles.

V pátek 7. navalila bouře do ústí Port-Neuf takové množství kamení, že je ucpala. Dal jsem pracovat na jeho odklízení a na mocném postupu svých prací.

Fontenay přijel a zůstal u mne tři nebo čtyři dny.

V sobotu 8. jsem dal začít linii od pevnosti La Fond k pevnosti de Beaulieu.

Večer jsem měl poplach u Červeného Colombieru od nepřátel, kteří se tam objevili⁴.

Beauvilliers⁵ ke mně přijel do Laleu.

V neděli 9. byla bouře velmi velká. Přivedl jsem pány de Tours a de Nîmes, la Rocheguyon, Toirase a Argencourta na oběd k sobě.

V pondělí 10. jsem jel do Aytré ke králi a vracel se přes pevnost de Beaulieu, abych promluvil se Schombergem.

V úterý 11. jsem dal začít redutu Saint-Maurice.

Ve středu 12. jsem byl celý den na obhlídce svých různých prací.

Ve čtvrtek 13. jsem byl u všech svých prací.

V noci nepřátelé kolem jedenácté hodiny večerní vynutili redutu Labori⁶ směrem ke Coreilles a po moři vzali dvě královské pinasy.

Toho dne jsem obědval u pana de Schomberg, který mi řekl, že předešlé noci vešlo do La Rochelle sto dvacet volů, ale že se neví, bylo-li to na straně, kterou hlídám já, nebo na jejich. Ujistil jsem ho, že po mé nic neprošlo.

V pátek 14. jsem ke svým ostatním pracím přidal stavbu reduty u Červeného Colombieru. Dal jsem prozkoumat bažiny u La Fond a zdvojnásobit všechny své stráže, aby do města nic nevešlo, a ujistil jsem se, že voli tam neprošli — alespoň ne mým úsekem.

Král, který byl odjel na několik dní do Marans, kde zemřel la Rocheguyon, byl hned nazítří po tom, co sto dvacet volů vešlo do La Rochelle, zpraven panem d’Angoulême; ten mu vzkázal⁷, že vešli mými úseky, nad čímž se král velmi rozhněval, a v sobotu 15. ledna mi poslal markýze de Grimault⁸, jímž mi dal projevit nelibost, kterou má z mé nedbalosti a malé péče. Byl jsem tím vyslanectvím tak pohoršen, že jsem mu nechtěl odpovědět nic jiného, než že jsem zcela ochoten připustit, že ti voli vešli, ale že jsem tomu nemohl zabránit; a že navštívím Jeho Veličenstvo, jemuž podám zprávu o nemožnosti té věci — a to tehdy, až mi přikáže k němu přijít, a nikoli jinak.

V nedělní ráno jsem poslal ke králi pana de l’Isle-Rouet, který byl viděl, že po celém mém úseku není ani jediná stopa volů vešlých do La Rochelle; a požádal jsem ho, aby na cestě do Aytré — jsa myslivec a dobrý znalec — znovu prohlédl⁹ cestu, kudy ti voli mohli vejít. Ten šťastnou náhodou spatřil jejich stopu mezi Périgny¹⁰ a Aytré. Když přijel ke králi, dosvědčil mu spravedlivou nelibost, kterou mám z toho, že jsem haněn pro cizí chyby, a že mě král, aniž mě vyslechl a aniž byla věc prokázána, na zprávu mého nepřítele nejen soudil, ale odsoudil. „Jak to,” řekl mu král, „maršál de Bassompierre nepopírá, že ti voli prošli jeho stranou; říká jen, že tomu nemohl zabránit. A k čemu tam tedy je, ne-li proto, aby zabránil, že do La Rochelle něco vejde?” Odpověděl mu: „Vskutku, Sire, nemohl jim zabránit, když vešli úsekem pánů d’Angoulême a de Schomberg. Mohu totiž Vašemu Veličenstvu předně odpovídat, že úseky, které hlídá, neprošel ani jediný, a dále ji ujistit, že jich sto dvacet vešlo úseky zdejšími — a jsem hotov to hned ukázat, bude-li Vaše Veličenstvo chtít poslat se mnou někoho, kdo je myslivec.”

Nato dal povolat pány d’Angoulême a de Schomberg, jimž l’Isle-Rouet tvrdil, že ti voli vešli jejich úseky; a s jedním, jehož jméno bylo Croisille a kterého s nimi král poslal, vsedli na koně a on jim tu stopu ukázal.

Mezitím jsem přijel do pevnosti La Fond, která už byla schopna obrany. Byli se mnou pan du Hallier, Marcheville¹¹, La Courbe, don Agostino Fiesco a jiní. Viděli jsme, jak z Cognské brány vyjíždí pětadvacet obrněných jezdců. Dal jsem panu du Hallier padesát mušketýrů a osm ze své gardy s několika dobrovolníky, aby je zahnali zpátky do jejich nory. Vyjel tedy a já jsem ho následoval, jak mušketýři vycházeli z pevnosti; a vida, že postupuje příliš daleko ulicí předměstí La Fond proti nepřátelům, rozjel jsem se za ním, abych ho zastavil. Ale jak jsme tam byli, narazili jsme v zatáčce ulice na ty nepřátele na dvanáct kroků od nás, což nás přimělo zastavit, protože nás bylo jen deset koní a těch osm gardistů, kdežto oni byli všichni v plné zbroji. I oni zároveň zastavili a La Courbe na ně zvolal: „Pánové, vede se vám dobře — nebudete mít vždycky dvě modré stuhy na tak krásný úlovek.” V tu chvíli jeden z mých gardistů vystřelil z karabiny; a oni, myslice podle našeho držení, že nás někdo následuje, se stáhli. Tu jsme je pronásledovali, vidouce jejich zděšení, a vrhli jsme je do jejich kontreskarpy, kde je podpořilo dvě stě mušketýrů vyšlých z města, kteří začali šarvátku s těmi padesáti lidmi vyšlými z pevnosti; poslal jsem pro dalších sto. Když dorazili a když přišla i naše jízdní stráž, která přijela za hřmotem, a z druhé strany přispěchal La Borde-Vely s třiceti lehkými jezdci, jenž držel stráž před pevností de Beaulieu, usoudili nepřátelé, že se to neudrží. Ale vidouce při vstupu do Cognské brány pány d’Angoulême a de Schomberg zaměstnané ohledáváním místa, kudy voli vešli, obrátili se na ně, což je přivedlo do nouze; a já, vida to, jsem přijel galopem je podpořit s kompanií de Marconnay¹², kterou jsem dal jít za sebou. Nalezl jsem pana de Schomberg v čele s mečem v ruce, pátého, a pana d’Angoulême, jak jezdí sem a tam s osmi nebo deseti lidmi, aby se na něho nedala namířit děla; nebyli mému příjezdu neradi a ten přinutil nepřátele stáhnout se — ti se spokojili s tím, že na nás vypálili množství ran z děl.

V pondělí 17. mi přivedli sedm zajatců, kteří se chtěli vrhnout do města; byli to lidé dobrého vzezření, kdyby se jim dal odejmout nesmírný strach, že budou oběšeni. Zacházel jsem s nimi však vlídně.

Jel jsem ke králi, jemuž jsem přednesl množství stížností, a on mě zajisté uspokojil množstvím slov o tom, jak si mě váží a jak mě má v lásce.

Několik špehů, které král vydržoval v bastile, mu dalo zprávu, že Rochelané mají podnik proti Pont-de-la-Pierre a že ho mají ještě té noci přijít rozstřílet petardou. Pan kardinál tehdy nebyl na místě: odjel po moři do Brouage a protivný vítr zdržoval jeho návrat. Král to vzal jako poplach velmi horký a poslal mi jej vyhlásit i s tím dopisem, který byl dostal a v němž stálo, že šest set lidí má vyplout po moři v rochelských bárkách, přirazit po otevřeném moři do angoulinských plání¹³, vystoupit na zem, vynutit petardami Pont-de-la-Pierre, potom se znovu nalodit na tytéž bárky a vrátit se do La Rochelle. Když jsem o tom dopise uvážil, usoudil jsem, že zpráva je nesmyslná, a vzkázal jsem králi, že šest set lidí v bárkách je vidět připlouvat kanálem; že by se neodvážili vrhnout do plání, neboť by byli ztraceni; že by se nedokázali vylodit, aby je nerozbily pluky piemontský a de Rambures, ubytované v Angoulins, před jejichž úsekem by museli nutně projít; že i kdyby bez odporu vzali Pont-de-la-Pierre, jehož hrad je dobrý, dobře opříkopený a dá se dvaceti lidmi hájit proti celé moci La Rochelle, pokud nepřivezou dělo, nedokázali by se znovu nalodit, protože by moře za hodinu z plání odstoupilo; a že tedy Jeho Veličenstvo může spát v pokoji — a ujišťoval jsem je, že podniknou-li to nepřátelé, ohlásím jejich příjezd třemi ranami z děl vypálenými z Fort-Louis více než hodinu předtím, než se budou moci vylodit, a že to bude pro pluky piemontský a de Rambures hotová pastva. Nehledě na všechny tyto důvody poradili ti, kdo byli u krále, aby vsedl na kůň; pan d’Angoulême řekl, že bude blízko plání se třemi sty koňmi, Marillac požádal krále, aby mu dovolil hlídat Pont-de-la-Pierre se dvěma sty lidmi — a učinili všechno, co by se bylo mohlo učinit, kdyby v La Rochelle bylo třicet tisíc lidí, nutíce krále strávit noc na koni bez důvodu a bez příčiny.

V úterý 18. vyplulo v noci z kanálu šest velkých rochelských bárek. Královské lodě, které držely stráž, opustily své místo; dali nám silný poplach a král byl opět celou noc na nohách, a já také.

Ve středu 19. jsem byl celý den na obhlídce svých prací — jak pevnosti La Fond, kterou jsem dával dovést k dokonalosti, tak obklopovacích linií, hráze a Port-Neuf.

Totéž jsem učinil ve čtvrtek 20.

V pátek 21. jsem se rozloučil s králem, který se jel do Surgères zotavit z neužitečných námah, jež mu dali vzít na sebe. Odtud jsem jel k panu kardinálovi, který mě vzal na oběd k Marillakovi do pevnosti u Coreilles; a po obědě, když mu dorazilo patnáct lodí vyzděných zevnitř, dal před sebou sedm z nich potopit, aby obě hráze pomohly uzavřít kanál. Osm nepřátelských galiot vyplulo z jejich přístavu a připlulo hodně blízko k našim. Rány z rochelských děl přitom dělaly krásný hřmot a pan kardinál mě poslal přes kanál do mého úseku, abych dal rozkaz ty galioty odehnat dělovou palbou.

Téhož dne přišla zpráva, že spojené floty, francouzská a španělská, leží na kotvách u Saint-Martin-de-Ré pod velením pana de Guise a pod ním dona Fadrique de Toledo¹⁴.

Téhož dne byla reduta Saint-Maurice dokončena.

V sobotu 22. jsem přijel k panu kardinálovi na hráz u Coreilles; čekal na pana de Guise a na dona Fadrique, kteří tam dorazili. Toho dne mi přišla krásná galiota, kterou mi dal Vassal zřídit a vystrojit¹⁵, a v ní, když jsem oba admirály pozdravil, jsem se vrátil do svého úseku.

V neděli 23. jsem cestou vzal Schomberga a jeli jsme spolu na oběd ke strážci pečetí, který nás pozval, abychom po obědě drželi radu o věcech grisonských.

Předešlé noci Rochelané za odlivu vyšli proti palisádě z vyzděných lodí, kde se pokusili založit oheň; zabili tam zmužilého kapitána od piemontského pluku, Béarnce jménem Baure¹⁶.

V pondělí 24. mi král poslal rozkaz, aby po dobu odlivu a po dobu vysokého přílivu držela stráž kompanie lehké jízdy; učinil jsem to téhož večera a jel jsem tam sám.

Zastavili jsme práce pro velký mráz.

Blainville přijel toho dne do mého úseku a já jsem ho ubytoval.

Chtěli dostat do La Rochelle šestnáct volů; byli však zajati strážemi u Červeného Colombieru od pluku de Ribérac.

V úterý 25. velký mráz pokračoval a naše práce stály.

Pan de Guise přijel na kvartýr do mého úseku. Za odlivu byl u kanálu poplach, neboť někteří nepřátelé udělali, jako že vycházejí. Jel jsem tam s tisícem lidí švýcarských i francouzských; pan de Guise tam chtěl jít také, a když poplach ustal, prosil mě, abych ho zavedl až ke svým nejvysunutějším hlídkám. Učinil jsem to tak dobře, že jsme došli až na dotek k jednomu nepřátelskému kusu, který mají na svém přístavu, aby kryl stroj, jímž ve svých příkopech zadržují vodu vysokého moře a jemuž říkají le Larron, Zloděj.

Ve středu 26. se pan de Guise vrátil do královského úseku tak nachlazený, že nemohl mluvit; a když se ho král otázal, odkud se mu to vzalo, řekl mu, že to je z kosti skopové kýty, kterou jsem mu dal předešlé noci okusit. (Ten kus, který kryl le Larron, se jmenoval Skopová kýta¹⁷.)

Ve čtvrtek 27. ledna jsem přeplul v galiotě do Coreilles, kam přijel pan kardinál, a ten mě vzal ke králi, kde měl slyšení don Fadrique de Toledo. Dorazili tam markýz Spinola a markýz de Leganés¹⁸, jeho zeť.

V pátek 28. mráz zuřivě pokračoval. Zůstal jsem ve svém úseku s Blainvillem. Feuquières¹⁹ byl zajat nepřáteli a poručík gardy pana kardinála byl zabit²⁰, když jeli obhlédnout Salinský most²¹.

V sobotu 29. jsem přešel do Coreilles a šel pěšky do královského úseku navštívit markýze Spinolu a markýze de Leganés a rozloučit se s donem Fadrique, který odjížděl. Šel jsem také navštívit markýze de Rambouillet, nedávno vrátivšího se ze Španělska²², jenž si zlomil ruku a jemuž jsem zapůjčil svůj byt v Aytré, aby se tam dal vyléčit.

V neděli 30. přijel pan de Nîmes na oběd ke mně.

Nepřátelé udělali výpad Novou branou; zahnali jsme je.

V pondělí, posledního ledna, přijeli pánové de Guise a de Mende na oběd ke mně a říci Blainvillovi, že nebude moci vidět krále, jak si žádal. Dovezl jsem je zpátky do Coreilles, a jak jsme přejížděli kanál, odnesla jedna salva z rochelského děla jedno z vesel mé galioty.

Mráz, španělská pomoc a práce na hrázi (únor–duben 1628)

Únor. – V úterý prvního dne února jsem přijel po moři do Coreilles, kde jsem nalezl krále; ten mě vzal do svého úseku a dal mi obědvat v pokoji pana Prvního²³. Markýzové Spinola a de Leganés se rozloučili s králem a já jsem jim šel dát sbohem; potom mě pan kardinál dovezl zpátky do Coreilles a já jsem ho na své galiotě zavezl podívat se na jeho potopené lodě.

Ve středu 2., v den Hromnic, jsem vykonal zpověď a přijímání.

Mráz pokračoval velmi silný.

Postavil jsem stráže na několik vyzděných lodí a na malý hrádek, který Pompeo Targone potopil ve středu kanálu a který vždycky zůstal stát.

Večer jsem jel za odlivu na jízdní stráž na kanál.

Ve čtvrtek 3. jsem jel do Coreilles k panu kardinálovi, který dával potápět v kanálu vyzděné lodě. Tu palisádu z lodí dokončil a použil na ni jedenatřicet lodí.

V pátek 4. jsem přejel kanál, abych viděl pana kardinála. Odtud jsme jeli, pan de Guise a já, navštívit pana d’Effiat, který byl na smrt nemocen; potom jsme se vrátili ke králi a odtud jsem se po moři vrátil do svého úseku.

V sobotu 5. jsem dal panem du Plessis-Besançon²⁴ vytrasovat pevnost Sainte-Marie²⁵; potom jsem jel k La Fond, kde nepřátelé učinili výpad.

Večer jsem jel s jízdní stráží za odlivu na břeh kanálu. Při nastupujícím moři byla bouře.

V neděli 6. pan de Guise odjel, obědvav předtím u mne. Odvezl Blainvilla, který se od svého příjezdu od mne nevzdálil. Zapůjčil jsem jim svůj kočár, aby je dovezl do Saumuru. Potom jsem jel v šalupě do kanálu podívat se na naše potopené lodě, které bouře vyvrátila z místa, jež jim bylo určeno.

V pondělí 7. nepřátelé vyšli, aby za odlivu pobrali ve svém kanálu trosky lodí, které bouře rozlámala, a naši lidé jim v tom zabránili; na jedné i na druhé straně byli zabití.

V úterý 8. se pánové d’Angoulême a de Schomberg nepohodli.

Jel jsem ráno ke králi, který mi dal připravit oběd v pokoji pana Prvního; potom držel radu. Pan kardinál mě dovezl zpátky na hráz a odtud jsem si odvedl na kvartýr pana de la Rochefoucauld.

Ve středu 9. jsem přejel ke králi, který mě pohostil jako den předtím. Po obědě mě Beautru mladší²⁶ zlomyslně rozkmotřil s králem, jenž se ke mně zachoval zle. Rozloučil jsem se s ním toho večera, protože nazítří odjížděl do Paříže; dal přitom panu kardinálovi rozsáhlou plnou moc, aby za jeho nepřítomnosti velel, s čímž jsme byli spokojeni.

Odjel tedy ve čtvrtek 10. do Paříže.

V pátek 11. jsem jel na oběd do Angoulins k panu kardinálovi, který po obědě držel válečnou radu.

Toho dne přišla zpráva o smrti kardinála de Sourdis²⁷.

V sobotu 12. jsem dal vytrasovat pevnost Sainte-Marie.

V neděli 13. jsem jel na oběd a k radě na Pont-de-la-Pierre a dal jsem pevnost Sainte-Marie začít.

V pondělí 14. jsem byl celý den na obhlídce všech svých různých prací.

V úterý 15., když jsem se díval na práce na pevnosti Sainte-Marie, zpozoroval jsem, že z Nové brány vyjíždí asi dvacet nepřátelských koní a přechází bažinu směrem k pevnosti Saint-Esprit. Přispěchal jsem k redutě u Červeného Colombieru, kde drželo stráž dvanáct lehkých jezdců z kompanie la Roque-Massebaut; dal jsem jim vzít na hlavu šalíře a přikázal jsem zmužilému vojákovi jménem Rives²⁸, který jim velel, že až mu dám z pevnosti Saint-Esprit znamení a vyrazím do útoku, ať vyrazí také ze své strany. Pak jsem odjel galopem k pevnosti Saint-Esprit a dal jsem vyjít padesáti mušketýrům na kontreskarpu, aby mě podpořili. Měl jsem s sebou jednoho šlechtice, dva ze svých gardistů a kapitána od pluku de Vaubecourt jménem Molère²⁹; a jak jsem vyjel z pevnosti, abych viděl jejich držení, sňal jsem klobouk, abych něco přikázal hraběti de Ribérac, jenž držel stráž v pevnosti s částí svého pluku. Rives se domníval, že mu dávám to znamení, o němž jsem s ním mluvil, a vyrazil do útoku plnou uzdou. Jak jsem viděl, že se věc rozjela, vyrazil jsem také, pátý, a to tak, že nepřátelé náš útok nevydrželi a chtěli bažinu přejít zpátky. Zabili jsme jim však dva koně a jednoho člověka a já jsem zajal mladého šlechtice, synovce pana de Courtaumer³⁰, dobře vystrojeného a vyzbrojeného, který krýval ústup a sám se mi vzdal; jmenoval se Bonneval, a pan kardinál mě o něho poslal požádat, aby se ho pokusil vyměnit za Feuquièra³¹.

Ve středu 16. jsem pokračoval ve svých pracích a v noci jsme měli poplach od dvou bárek, které vypluly z La Rochelle a na něž lodě ležící na kotvách vypálily množství ran z děl. Neboť velké lodě požádaly, aby se mohly stáhnout a jít přezimovat do Brestu, nemohouce v bouřích na těch nízkých mořích vydržet; komtur de Valençay navrhl hlídat celou zimu lodě, které byly pod³² dvě stě tun nosnosti — bylo jich dvaadvacet — a nabízel se, že s nimi bude hlídat ústí kanálu i proti anglické flotě, kdyby přišla. Vykonal to tak, jak byl slíbil, a to pro pomoc, kterou měl z obou stran, pro malou hloubku vody v kanálu, jež působila, že se k němu velké lodě nemohly přiblížit, a pro strach, který ostatní měly, že uváznou u jednoho z obou břehů, kde by jejich zkáza byla zjevná.

Ve čtvrtek 17. jsem byl u rady u pana kardinála; potom jsem se vracel přes své práce.

V pátek 18. jsme za odlivu drželi stráž na břehu kanálu.

V sobotu 19. nepřátelé vyšli směrem k pevnosti de Beaulieu, kam jsem jel.

V neděli 20. — pan kardinál se už několik dní necítil dobře, ale toho dne měl velmi silnou horečku. Jel jsem ho navštívit.

V pondělí 21. přišli nepřátelé, aby odnesli redutu u La Fond, která ještě nebyla docela dohotovena. Nalezli však odpor a jízda přišla rychle na pomoc se dvěma sty lidmi, kteří vyšli z pevnosti La Fond.

V úterý 22. jsem byl celý den zaměstnán svými pracemi.

Ve středu 23. jsem učinil totéž.

Ve čtvrtek 24. jsem přijel na oběd na Pont-de-la-Pierre, kde se držela rada.

Pan du Hallier odjel do Paříže.

Jel jsem se rozloučit s panem de Rambouillet a navštívit Beauvilliera, který umíral.

V pátek 25. bylo zlé povětří; nepracovalo se.

V sobotu 26. přišel Jean Farine³³ vystřelit z pistole na Švýcara, jenž bral drny pro redutu u La Fond. Byl jsem tam poblíž s panem de Toiras, který se za ním rozjel, a jiní také, a já rovněž; dojeli jsme až k zátaraze Cognské brány, která byla zavřená, a Jean Farine se vrhl do kontreskarpy. Na hradbách nebyl ani jediný člověk, aby na nás vystřelil — kromě na zpáteční cestě, kdy na nás vypálili pět dělových ran, které nás málem zabily.

Večer se mi z vězení zachránil zajatec jménem Saint-Symphorien.

Bouře začala siroistem³⁴, který trval celou noc.

V neděli 27. bouře pokračovala a zastavila práci na naší hrázi.

V pondělí byl nesmírný déšť příčinou, že se nemohlo pracovat na ničem.

V noci vyplula z La Rochelle bárka našemu námořnímu vojsku navzdory.

V úterý 29. jsem jel na oběd ke Schombergovi; potom jsem jel k panu kardinálovi k radě. Odtud jsem jel navštívit pana de Beauvilliers, jenž se chýlil ke konci.

Březen. – Ve středu prvního dne března jsem dostal zprávu o jeho smrti.

Toho dne bylo mé obklíčení dovršeno a uzavřeno.

Večer jsem se jel projet po moři.

Ve čtvrtek 2. jsem byl celý den zaměstnán svými díly.

V pátek 3. jsem přijel na oběd do Aytré ke Schombergovi, který se tam přišel ubytovat.

Smířili jsme Ambleville³⁵ a Sabrana³⁶.

La Meilleraye se bil s … ³⁷, Rochelanem, a byl zraněn. Pan de Schomberg a já jsme ho jeli navštívit do jeho úseku v Nieulu³⁸.

V sobotu 4. jsem si dal pustit žilou. Množství lidí mě přišlo navštívit.

V neděli 5. mě pan kardinál poslal pozvat k radě, kde jsme la Meilleraye odsoudili k vypovězení a ke ztrátě úřadu za to, že se bil bez dovolení pana kardinála nebo mého; ale pan kardinál pak uznal za dobré, abych napsal králi v jeho prospěch.

V pondělí 6. jsem přijel na začátek svého úseku přijmout pány d’Angoulême, de Schomberg, la Curée, Marillaka, de Châteauneuf a jiné, kteří mě přijeli navštívit a obědvat u mne.

V úterý 7., v den masopustu, nás pan de Schomberg pohostil, a já večer velmi dobrou společnost. Toho dne se nepracovalo.

Ve středu 8. března, v den Popelce, šel Toiras vypustit své honicí psy, aby štval zajíce mezi našimi liniemi a La Rochelle, na milost dělovým ranám z města. Jel jsem ho odtud odvést a rozhněvat se na něho; on přesto přišel se mnou povečeřet.

Ve čtvrtek 9. jsem byl u rady u pana kardinála.

V pátek 10. mi pan kardinál napsal, abych k němu přijel nazítří v sobotu 11., což jsem učinil, a on mi oznámil podnik, který připravil: rozstřílet La Rochelle petardou od kanálu, který do města vchází a tvoří přístav. Vyzval mě, abych tam přišel se dvěma tisíci lidí pěších a třemi sty koňmi. Dal jsem večer potichu tlouci na pochod a šel přímo k Rompsay, kde bylo moje shromaždiště. Pan kardinál tam dorazil krátce po mně s týmž počtem vojenských lidí. Zřídili jsme svůj pořádek, hotovi podepřít petardu a udeřit; ale Marillac a nosiči petardy s pěti sty lidmi, kteří měli udeřit před námi, se celou noc nenašli, a ta noc uplynula bez poplachu ve městě, kde se o našem podniku nic nedozvěděli až nazítří k večeru. Vrátil jsem se nemocen hlízou na hrdle, která se téhož večera prorazila a o níž se věřilo, že je to mor.

Z toho krásného podniku, tak špatně vykonaného, jsme se vrátili v neděli 12., kdy jsem měl velmi silnou horečku. Pan kardinál mi poslal svého lékaře pana Sitoy, jenž u mne zůstal.

Pokračovala i v pondělí 13., kdy v pět hodin ráno učinil Marillac podnik, aby napravil ten od Salinského mostu³⁹, u pevnosti de Tasdon⁴⁰; zdařil se mu stejně špatně a ti, kdo se o něj pokusili, se stáhli v nepořádku na jedno slovo, které Marillac řekl — totiž „Obraťte se!” místo „Vpravo!“, aby se stáhli —, takže vznikl velký zmatek a bylo přes čtyřicet zabitých i raněných.

V úterý 14. moje horečka pokračovala. La Meilleraye se mi přišel rozloučit.

Ve středu 15. mi pustili žilou. Množství lidí mě přišlo navštívit.

Ve čtvrtek 16. mi pustili žilou znovu a moje horečka polevila pro velké množství hmoty, kterou ten karbunkl vyvrhl.

V pátek 17. mě horečka opustila; vstal jsem. Schomberg mě přišel navštívit a obědvat se mnou.

V sobotu 18. jsem zůstal ještě v pokoji ze strachu před chladem.

V neděli 19. jsem vzal léčivo.

Pan kardinál mi dal místo l’Isle-Roueta, jenž odjel do své správy v Concarneau⁴¹, pana de Tavannes⁴² a abbého de Beauvau⁴³, aby mi pomáhali s hrází a měli ji pod mým vedením na starosti.

V pondělí 20. mě pan kardinál přijel navštívit a já jsem poprvé od své nemoci vyšel a provázel ho po všech svých pracích, které jel obhlédnout a shledal výtečnými.

Pan du Hallier se toho dne vrátil z Paříže.

V úterý 21. převzal⁴⁴ starost o naše práce, které shledal téměř hotovými, a já jsem ho je jel ukázat.

Ve středu 22. zlé povětří zastavilo všechna naše díla.

V noci vešla do La Rochelle bárka našim strážním šalupám navzdory a dvě další uvázly na straně od Coreilles; jedna z nich — v níž velel jistý Sacremore — se hájila tak dobře, že vešla do přístavu ještě, jak se příliv vrátil, i navzdory silnému útoku, který na ni Marillac vedl. Té první, co vešla, velel jistý David⁴⁵; dovezly do města dvaadvacet sudů obilí.

Téhož dne dorazil k obléhání La Rochelle můj synovec de Bassompierre.

Ve čtvrtek 23. jsem dal zřídit na břehu moře mezi Port-Neuf a hrází baterii o čtyřech dělech; ta baterie byla v pátek dokončena.

V sobotu 25. jsem vykonal zpověď a přijímání.

Starší Rothelin⁴⁶, který měl po smrti svého bratra poručnictví dělostřelectva, přijel do mého úseku.

V neděli 26. ke mně přijel Marillac, aby se se mnou srovnal; byl jsem se na něho před několika dny rozhněval. Obědval se mnou a s Fontenay-Mareuil.

Pan kardinál de la Valette se toho dne vrátil do Aytré.

V pondělí 27. přišla bouře s vítrem siroistem. Nemohli jsme pracovat.

V úterý 28. jsem jel navštívit do Périgny nemocného pana de Schomberg a potom do Aytré pana kardinála de la Valette, jenž byl přijel.

Zlé povětří zastavilo všechna naše díla.

Ve středu 29. ke mně přišel rochelský tambor, aby se mnou mluvil o několika zajatcích; od něho jsem dostal zprávu o nedostatku, který v La Rochelle začínal, o tom, jak čekají anglickou pomoc a jak věří, že prolomí hráz a dopraví do města potraviny — a kdyby se to nestalo, že budou jednat —, a také zprávy, které měli o panu de Rohan⁴⁷. Dal jsem o tom vědět panu kardinálovi.

Ve čtvrtek 30. mě pan kardinál de la Valette a Schomberg přijeli navštívit, obědvali u mne a prohlédli si mé práce, baterie a hráze.

V pátek 31.⁴⁸ jsem se zaměstnal jejich pokračováním.

Duben. – V sobotu prvního dne dubna jsem jel na oběd k panu kardinálovi a potom držet radu, kde bylo rozhodnuto, že pan de Schomberg odjede do Limousinu, aby zabránil, že se tam něco pohne.

V neděli, v pondělí a v úterý jsem dal dovést k dokonalosti celé obklíčení, které bylo velmi krásné, a jeho příkopy dal prohloubit.

Toho úterý mi dělová rána z věže Saint-Barthélemy padla mezi nohy koně, aniž způsobila jakoukoli škodu. Ten týden jsem byl odsouzen k tomu, aby na mě stříleli z děl: ve středu 5. mě jiná dělová rána zasypala u La Fond zemí a zabila tři vojáky, s nimiž jsem mluvil.

Ve čtvrtek 6. ke mně přišel rochelský tambor a přinesl mi množství dopisů od těch z La Rochelle, s nimiž jsem byl ve srozumění. Přejel jsem kanál s panem de Châteauneuf, který byl přijel obědvat ke mně, a odnesl jsem je panu kardinálovi.

V pátek 7. — na odpověď, kterou mi král dal ve prospěch pana de la Meilleraye, a na to, co o tom napsal panu kardinálovi — se vrátil k vojsku zastávat svůj úřad.

Na moři byla bouře od jihozápadu.

V sobotu 8. přijel pan kardinál obědvat ke mně s panem kardinálem de la Valette a s několika dalšími. Ukázal jsem mu návrh strojů, které le Plessis⁴⁹ vynalezl; shledal je velmi po své chuti a přikázal mi, abych na nich dal pracovat.

Dal jsem postavit čtyři děla do pevnosti Saint-Esprit.

V neděli 9. se nepracovalo, ani v pondělí, pro zlé povětří.

V úterý 11. nás pan kardinál poslal pozvat na oběd k sobě a k radě, na níž byl le Coudray-Montpensier⁵⁰ zbaven úřadu kapitána lehké jízdy.

Po obědě, když jsem byl v pevnosti La Fond, vyjela nějaká nepřátelská jízda na Marsovo pole (tak se nazývalo úvalí mezi pevností a městem, kde dělové rány z jedné ani z druhé strany nemohly škodit a kde každý den byla nějaká malá šarvátka); tato však malá nebyla. Neboť když jsem je se svou jízdní stráží zahnal, vyšlo z města dvě stě lidí pěších. Dal jsem vyjít stejnému počtu a vzkázal panu de la Meilleraye, aby dal postoupit padesáti mušketám na výšinu po naší levé ruce. Nepřátelé však na něho vyslali dalších dvě stě lidí, a když mu u nohou zabili toho, kdo těch padesát vojáků vedl a kdo byl vystřílel všechen svůj prach, stáhli se ti vojáci velmi rychle a nechali tam svého polního mistra. Nato jsem vyrazil s patnácti koňmi své gardy, s mečem v ruce, přímo k němu, zatímco pan du Hallier předměstím a Villemontée, korneta Monsieurovy lehké jízdy, s dvaceti jezdci přes Marsovo pole učinili týž útok, a vyprostili jsme pana de la Meilleraye, jenž by byl jinak zajat. Dal jsem přijít dvěma stům lidí z pevnosti Sainte-Marie, jízdní kompanii de Marconnay, která tam držela stráž, a dalším dvěma stům lidí z pevnosti La Fond; s tím jsme byli až do noci v rukou s Rochelany, krytými svými kurtinami a kontreskarpou, a ta nás nakonec rozdělila se ztrátou nejméně třiceti lidí z jedné i z druhé strany.

Ve středu 12., v den mého narození, jakož i v následující čtvrtek a pátek, jsme se zabývali svými obvyklými pracemi.

V sobotu 15. jsem jel navštívit pana de Montbazon, jenž přijel do Aytré, a dovezl jsem ho přes Saint-Rogatien⁵¹, abychom navštívili nemocného pana hraběte d’Alais⁵², na nocleh do svého úseku.

Toho dne jsme ucpali kanály kašen vedoucí do La Rochelle.

V neděli 16. jsem jel na oběd do Aytré k panu kardinálovi, který mě vzal s sebou do Surgères vstříc králi, jenž se vracel z Paříže k svému vojsku.

V pondělí 17. dorazil král do Surgères a v úterý jsem se vrátil do Laleu.

Ve středu 19. jsem dal v noci založit oheň na dvou větrných mlýnech, které stály před Cognskou branou.

Ve čtvrtek na Zelený čtvrtek, v pátek a v sobotu, jakož i v neděli velikonoční, kdy jsem vykonal zpověď a přijímání, se nestalo nic mimořádného.

V pondělí 24. jsem jel na oběd s panem kardinálem a potom s ním vstříc králi, jenž dorazil do Aytré. Večer jsme ve všech úsecích vykonali salvy k radosti z jeho příjezdu a dali vypálit množství ran z děl jak na zemi, tak na moři.

V úterý 25. mě přijeli navštívit a obědvat se mnou všichni nově příchozí z Paříže a obdivovali moje práce.

Dali Rochelany vyzvat heroldem, kterého nechtěli vyslechnout.

V noci jsem dal z Fort-Louis střílet do města zápalné kule, které je na dvou místech zapálily, s velikou vřavou po městě.

Ve středu 26. mi král poslal vzkaz, abych k němu přijel do Coreilles se svou galiotou, jež byla nejkrásnější a nejlépe vystrojená, jak jen bylo možné. Nasedl do ní, aby viděl obě hráze, potom přijel ke svému námořnímu vojsku, jímž byl zdraven množstvím ran z děl. Vstoupil na admirálskou loď a pak se vrátil přes angoulinské pláně do Aytré, kde jsem obědval.

Ve čtvrtek 27. jsem dal dovršit přerušení trubek od kašen.

V pátek 28. jsem jel na oběd k panu kardinálovi a potom k radě ke králi, kde se jednalo o způsobech, jak odolat anglické flotě, o jejímž příchodu byla zpráva.

V sobotu 29. mi král poslal zprávu — a vzkázal mi ji jako jistou —, že Rochelané mají příští noci učinit nápor na pevnost La Fond; tropil jsem si z toho žerty. Přesto jsem tam jel strávit noc, aniž jsem tam stráže zesílil.

V neděli 30. jsem dal začít velkou baterii na hrotu Chef-de-Bois, který jsem dal uzavřít a opevnit.

Květen. – V pondělí prvního dne měsíce května přijel král obhlédnout moje úseky, moje pevnosti a moje linie a byl z nich velmi uspokojen.

V úterý jsem dal pokračovat v baterii u Chef-de-Bois.

Večer byl u La Fond poplach, kde jsem strávil celou noc.

Ve středu 3. mě množství lidí přijelo navštívit.

V noci byl falešný poplach, že dorazila anglická flota a že se má vylodit v Plombu, což mě zase udrželo celou noc na koni.

Ve čtvrtek 4. bylo velmi zlé povětří.

V pátek 5. jsem jel na oběd k panu de Schomberg a potom jsme jeli spolu k radě.

V sobotu 6. přijeli ke mně na oběd pánové kardinál de la Valette, de Montbazon a jiní. Dovezl jsem je ve své galiotě do Coreilles, kam dorazili pan kardinál a Schomberg, a ty jsem dovezl k Chef-de-Bois a do Port-Neuf.

V neděli 7. přijel na kvartýr do mého úseku otec Josef⁵³ s několika inženýry, které přivedl, aby na kanálech rochelských kašen podnikli něco nového. Nechal jsem je dělat.

Ten den byl velmi zlý a něco mi na pracích pokazil; dal jsem to napravit nazítří v pondělí 8., kdy mě Saint-Chaumont přijel navštívit a obědvat u mne.

V úterý 9. jsem dal postavit dvanáct děl do baterie u Chef-de-Bois a potřebnou munici.

Ve středu 10. jsem jel na oběd k panu kardinálovi a potom jsem se vracel přes všechny své práce, v nichž jsem zavedl potřebný pořádek pro případ příchodu floty, o jejímž vyplutí jsme měli jisté zprávy.

Anglická flota před Chef-de-Bois (květen 1628)

Ve čtvrtek 11. — když ke mně přijeli obědvat pan de Maillezais, nový arcibiskup bordeauxský⁵⁴, a několik dalších — zavedl jsem je potom k poledni k baterii u Chef-de-Bois; a v tu dobu se u Baleines⁵⁵ objevila anglická flota. Zpozorovala ji hlídka, kterou k tomu účelu postavili na zvonici v Ars na ostrově Ré, a Toiras, zpraven o tom, poslal se vší pílí dát na pevnosti de la Prée znamení, na němž jsem se s ním byl dohodl: tři rány z děla a hustý dým. Zpozoroval jsem je v témž okamžiku z baterie u Chef-de-Bois, kde jsem byl s těmi pány, a dal jsem také udělat znamení, jímž se měla zpravit naše vojska zemská i námořní — tři rány z děla z té baterie —, a poslal jsem zprávu panu kardinálovi (jenž se byl přišel ubytovat na mé straně v zámku zvaném la Saussaye, půl míle od La Fond). Tu se naše námořní vojsko, jemuž velel komtur de Valençay, dalo pod plachty a postupovalo k hrotu Sablanceaux. Ke dvěma hodinám se anglická přední stráž objevila u Saint-Martin-de-Ré. Král o tom byl ihned zpraven panem kardinálem, s nímž přijel do Coreilles, aby viděl přicházet nepřátelské námořní vojsko. Pan kardinál odjel na kvartýr do Aytré, aby se postaral o tu stranu. Celá flota, která šla ve třech řadách, byla složena z dvaapadesáti lodí, totiž ze čtyř velkých královských ramberg, sedmi dalších lodí o pěti stech tunách nosnosti a jednačtyřiceti malých lodí o sto tunách a méně — jak zápalných branderů, tak lodí naložených potravinami, pokud se dalo soudit. To nám dalo úplnou jistotu, že nebudou moci nic vykonat a že naše flota je bez přirovnání silnější než jejich, protože ani rambergy, ani jiné velké lodě nenacházely dost vody, aby vešly do kanálu.

K sedmé hodině večerní se anglická flota přiblížila, aby zakotvila u Chef-de-Bois. Abych jim v tom zabránil, dal jsem z baterie vypálit asi padesát salv z děl na lodě předního oddílu; tři rány padly do trupů lodí a zabily několik lidí, ostatní do plachet. To je přimělo vzít na širé moře k Antiošské úžině⁵⁶ proti rochelskému kanálu, kde se položily na kotvy. Královské námořní vojsko zaujalo své místo⁵⁷ v kanálu mezi oběma hroty a palisáda z potopených lodí byla obsazena plukem Chastelier-Barlot na mé straně a plukem d’Estissac na straně od Coreilles. Mezi hráz a město bylo rovněž postaveno šestatřicet galiot, na něž vložili nad obvyklý počet po dvaceti lidech, aby zabránily výpadům, které by ti z města mohli v kanálu učinit. V noci jsem jel obhlédnout naše námořní vojsko a shledal jsem je ve velmi dobrém pořádku a dobře odhodlané k boji.

V pátek 12. května král, který byl v Surgères⁵⁸, dorazil zrána na zprávu o příchodu Angličanů; ti zůstali na kotvách. Jel jsem k panu kardinálovi do kanálu, kde obhlížel palisády. Po obědě začala bouře, a byla velmi násilná. V noci jsem jel obhlédnout své pevnosti a svou baterii u Chef-de-Bois.

V sobotu 13. jsem jel dát znovu nalodit naše lidi, které bouře a uváznuvší lodě vytáhly z palisády.

Pan kardinál mi poslal pana de Bordeaux, jenž se mnou obědval.

Všechny ty dny, co byli nepřátelé na moři před námi, jsem byl velmi na pozoru a ustavičně obhlížel své linie, své pevnosti, hráz, baterie a palisády.

V neděli 14. jsem byl zaměstnán tím, abych se opatřil vším, co bylo k boji potřebné; neboť královské lodě byly rozhodnuty, kdyby je anglické vojsko přišlo napadnout, zaklesnout se každá do své a pak přijít uváznout na mém břehu — a tu bych byl vykonal svou povinnost: vskočit do nepřátelských lodí a prostřílet je dělovou palbou.

V noci jsem dal střílet, abych dal zprávu šalupám, které držely stráž mezi městem a hrází, o jedné nepřátelské šalupě, jež se neznatelně vklouzla mezi naše námořní vojsko a prošla; vešla však do města jim navzdory.

Celou noc jsem byl na obhlídce svých stráží.

V pondělí 15. mě král poslal pozvat Nogentem⁵⁹. Byl jsem u rady, odtud na oběd u pana kardinála. Při návratu jsem byl v poplachu od Angličanů, kteří se dali do plachet, což mě přinutilo přivolat na náš břeh Švýcary a pluk de Vaubecourt. Pan kardinál přešel na mou stranu a já jsem ho dovezl zpátky na jeho, protože bouře Angličanům zabránila cokoli podniknout.

V úterý 16. bouře pokračovala.

Angličané poslali na naše námořní vojsko zápalný brander, který šalupy odvrátily pod naši baterii u Chef-de-Bois. To mě přivedlo do jistého poplachu a poslal jsem postavit oddíly do bitevního pořádku na břeh kanálu; potom jsem přešel do Coreilles k panu kardinálovi, jenž mě poslal pozvat. Při návratu jsem nalezl královské mušketýry, které mi poslal, abych je vložil na naše lodě; a krátce potom se Jeho Veličenstvo přijelo ubytovat ke mně. Jel jsem je přijmout k redutě Sainte-Anne, dal jsem mu povečeřet a dal mu připravit dobré lože; potom jsem odjel [strávit noc]⁶⁰ na obhlídce našich lodí a naší rejdy. Při návratu jsem nenalezl místa k odpočinku jinde než ve svém kočáře.

Ve středu 17. král obědval u mne. Potom jel k Chef-de-Bois pozorovat anglické vojsko a odtud na lov.

Nepřátelé nám v noci poslali zápalné stroje, které se ztratily, než k nám dorazily; přesto mi to dalo poplach a přinutilo mě strávit noc u Chef-de-Bois.

Ve čtvrtek 18. král obědval a držel radu u mne, potom přijel k Chef-de-Bois a odtud se vrátil do svého úseku v Aytré. Jel jsem ho provázet až k La Fond, odkud jsme zpozorovali, že se Angličané dávají do plachet; to mě přimělo vrátit se se vší pílí s panem de Gramont k Chef-de-Bois, odkud jsme viděli rambergy a velké lodě přijet až na dostřel děl od Chef-de-Bois, vypálit všechna svá děla do naší floty — a pak se obrátily a stáhly se docela⁶¹. Provázeli jsme je očima, pokud jsme mohli, a pak jsme se vrátili k dobré tabuli bez strachu z nepřátel a s dobrou nadějí na brzké vzdání La Rochelle.

V pátek 19. jsme pan de Gramont a já jeli ke králi, jenž, zproštěn anglické floty, odjel krátit si čas do Surgères.

Béthune⁶² se přijel ubytovat ke mně.

V sobotu a v neděli následující jsem dal napravit své práce, které bouře pokazila nebo rozvalila.

Množství lidí mě přijelo navštívit.

V pondělí pan kardinál odjel do Brouage; kardinál de la Valette se přijel ubytovat ke mně.

[V úterý 23. jsem si dal pustit žilou. Toiras a otec Suffren mě přišli navštívit.]⁶³

Ve středu 24. přijeli pánové strážce pečetí, de Schomberg a množství dalších z rady prohlédnout si moje úseky a obědvali u mne.

Ve čtvrtek 25. se u Saint-Martin-de-Ré objevilo dvaadvacet holandských kupeckých lodí, což v nás vzbudilo podezření, že se k nám vracejí Angličané.

V pátek 26. vystrčili Rochelané ze svého města zbytečná ústa; zahnal jsem je zpátky.

Marillac přijel obědvat ke mně a pan kardinál de la Valette tam přijel na nocleh.

V sobotu 27. se vrátil.

V neděli 28. se král vrátil ze Surgères a pan kardinál z Brouage. Saint-Chaumont přijel obědvat do mého úseku.

V pondělí 29. bylo zajato několik Rochelanů, kteří se snažili vyjít.

Byl jsem u rady u krále.

V úterý 30. přijeli obědvat se mnou pánové kardinál de la Valette, de Luxembourg, le Lude⁶⁴, de Liancourt a jiní.

První rozmluvy s městem (červen 1628)

Ve středu, posledního května, ke mně přišel městský tambor a dal mi zvědět o nedostatku nepřátel, kteří se kolísali, mají-li se vzdát. Saisigny⁶⁵, jenž byl ve městě, dal říci Grancey⁶⁶, poručíku lehké jízdy prince de Marcillac⁶⁷, že by se dalo jednat, kdybych chtěl za tím účelem poslat někoho mluvit s Rochelany. Přikázal jsem řečenému Grancey, aby tam jel z mé strany.

Červen. – Ve čtvrtek prvního dne června jel Grancey do La Rochelle a já do Aytré dát o tom zprávu králi a panu kardinálovi, kteří to shledali velmi dobrým.

Rochelané zvolili za komisaře la Vigerie, Toupeta, Salberta⁶⁸ a Saisignyho; ti po obědě poslali pro Grancey znovu a vstoupili hodně daleko do konference.

Večer jsem připravil odpověď, aby jim ji Grancey donesl.

V pátek 2. dostali Rochelané dopis od anglického krále, jímž jim slíbil, že vsadí své tři královské země na jejich spasení a že za nemnoho dní pošle takovou flotu, že jim bude plně pomoženo. To vzpružilo horlivce, aby přivedli lid k rozhodnutí vytrpět všechny krajnosti raději než se vzdát; dali mi to zvědět Grancey a poslali mi opis toho dopisu⁶⁹.

V sobotu 3. jsem se rozloučil s králem, který odjížděl do Talmontu⁷⁰. Obědval jsem u pana kardinála a jel navštívit nemocného Schomberga.

V neděli 4. přijeli obědvat ke mně markýz de Mirabel, vyslanec španělský, a don Alonso Ramírez de Prado z indické rady; zavedl jsem je, aby viděli všechny naše pevnosti, linie, hráz, přístavy a baterie.

V pondělí 5. přijeli obědvat se mnou pánové d’Humières⁷¹, de la Vrillière⁷² a Ardier⁷³, a v úterý 6. pánové de Herbault, d’Ocquerre, le Châtelet⁷⁴ a Targone, kteří byli odtud mou galiotou odvezeni na ostrov Ré.

Ve středu 7. jsem jel do Aytré navštívit pana kardinála, ale nemohl jsem ho vidět. Fontenay, Rambures a několik dalších se se mnou vrátili a zůstali několik dní v mém úseku.

Ve čtvrtek 8. jsem měl několik rochelských tamborů, kteří mi odtud přinesli zprávy. Na doporučení těch, s nimiž jsme byli ve srozumění, jsem dal vyjít dívce jménem Gabrielle, která mi od nich přinesla mnoho zpráv.

V pátek 9. jsem jel do Dampierre rozloučit se s Gramontem a potom do Aytré navštívit pana kardinála. Odtud se Schomberg vrátil a přejel se mnou kanál, abychom viděli stroje du Plessis-Besançon, které byly na břehu moře.

V sobotu 10. přivezl pan de Saint-Chaumont⁷⁵ obědvat ke mně mantovského vyslance jménem hrabě de Canossa.

V neděli 11., v den svatodušní, jsem vykonal zpověď a přijímání, a nazítří přijeli obědvat ke mně vyslanec španělský a don Alonso⁷⁶ Ramírez de Prado; don Agostino Fiesco je provázel, potom v mé galiotě na Ré, a druhého dne přepluli zpět a přijeli zase obědvat do mého bytu.

Ve středu 14. jsem byl u rady u krále, kde se probíralo, bude-li mít Rothelin, poručík dělostřelectva, u rady sedadlo, když velký mistr úřad nevykonává. Bylo usouzeno, že v nepřítomnosti velkého mistra tam může vstoupit a stát za námi, aby přijímal rozkazy, a že až bude velký mistr u vojska, nebude mít vstup žádný.

Ve čtvrtek 15. přijel Marillac obědvat ke mně.

Měl jsem rochelského tambora, který mě zpravil o jejich nedostatku.

V pátek 16. mě přijeli navštívit a obědvat u mne pánové de Bordeaux, de Brézé⁷⁷, de Belin⁷⁸, de Rouville⁷⁹, de Villandry⁸⁰ a jiní, aby viděli, jak se do moře sází sedm strojů du Plessis, což bylo velmi krásné podívání.

V sobotu 17. jsem jel zrána navštívit pana kardinála do la Saussaye; ten se přijel nalodit v Plombu, aby jel do Brouage.

Posadili devět strojů du Plessis-Besançon.

V neděli 18. dorazili hrabě de Fiesque⁸¹ a Piles⁸². Fontenay se přijel ubytovat ke mně.

V pondělí 19. jel král obědvat do Brouage, kde ho pan kardinál skvostně přijal.

Z Ré přišla pověst o příchodu Angličanů.

V úterý 20. se le Hallier vrátil z Brouage a tu pověst nám vzal.

Ve středu 21. se pan kardinál vrátil do la Saussaye a nazítří, v den Božího těla, přijel do mého úseku. Jel jsem ho provázet až k redutě Sainte-Anne, do níž vstoupil a shledal ji velmi krásnou. Tu mě požádal, abych pro hráz dodal co nejvíce povozů; řekl jsem mu, že jich je v parku na královském stavu jen padesát a že jsem mu už sedmatřicet dal, a že mu dám ještě dvanáct a ponechám si jen jeden pro potřeby parku — za což mi velmi poděkoval.

V pátek 23. přijeli obědvat ke mně Saint-Chaumont a jiní. Potom jsem jel na moře obhlédnout stroje du Plessis.

Večer poslal pan kardinál Rothelinovi nařízení, jímž mu přikazoval vzít dvanáct povozů z dělostřeleckého parku královského úseku a osm z mého a jet do Saumuru za válečnou munici. Rothelin mi své nařízení poslal jistým Beauregardem⁸³, jemuž jsem řekl, že v parku žádné povozy k vyslání do Saumuru nejsou; a ten Beauregard přišel panu kardinálovi říci, že jsem povozy dát nechtěl. Tu se pan kardinál, který si už nepamatoval, že mi je dal všechny vydat na hráz, velmi rozhněval a poslal mi nazítří, v sobotu 24., svého kapitána gardy Beauplana⁸⁴ s velmi pichlavým dopisem⁸⁵. Jel jsem k němu do la Saussaye, kde padla ještě hrubá slova, a já jsem vyložil své důvody; pak jsme se dohodli a já jsem zůstal u něho na obědě, a Schomberg také. Potom jsem se vrátil do svého úseku.

V neděli 25. nám jeden námořník přinesl jisté zprávy o nové anglické přípravě na pomoc La Rochelle.

Jel jsem do Lagordu navštívit hraběte de Ribérac, který umíral.

V pondělí 26. přijeli obědvat ke mně pan kardinál, d’Effiat, de Bordeaux, de Châteauneuf a Marillac; potom jsme vstoupili na mou galiotu a jeli na moři obhlédnout stroje du Plessis. Odtud jel kardinál podívat se na lodě a vstoupil na admirálskou, kde se Valençay a komtur des Gouttes⁸⁶ pohádali; pan kardinál prvního silně sepsul a my jsme je srovnali.

V noci jsem dal posekat obilí, které stálo mezi našimi liniemi a městem směrem ke Cognské bráně; přišli jsme při tom jen o jednoho vojáka.

V úterý přijeli obědvat se mnou pánové de Bordeaux, Marillac a de Brézé.

Ve středu 28. jsem jel k panu kardinálovi do la Saussaye, kde jsme drželi válečnou radu.

Ve čtvrtek 29. šel la Fite⁸⁷ mluvit s Toupetem k Cognské bráně. Já jsem jel na moře dát posadit jeden stroj du Plessis. Rochelský tambor mi přinesl zprávy z města.

V pátek 30. jsem jel obědvat k markýzi d’Effiat; potom jsme jeli spolu k radě ke králi.