Knihovna · Paměti maršála de Bassompierre · Deník mého života II: 1622–1640

XIV. Arras, poslední zápis a rukopis, který se zavírá (1639–1640)

[Poslední kapitola celého Deníku, a maršál ji vede z Bastily jako kronikář cizích věcí. Rok 1639 mu vezme Harouel — du Hallier jej oblehne a srovná se zemí —, synovec Dommartin se dá k vévodovi lotrinskému a vybere si na zimní kvartýr právě strýcovo markrabství, a vévoda Bernard Výmarský, největší francouzská naděje za Rýnem, zemře na mor. Rok 1640 přinese dobytí Arrasu a druhého syna Francie. Pak zápis o smrti vévody de Guise — a rukopis se v polovině věty zavírá. Maršál je v té chvíli ve vězení deset let a vyjde z něho ještě po dalších dvou; o tom už ale Deník nic neví.]

Rok 1639 začíná: zimní tažení Výmarovo a pád věcí v Lutychu (leden–únor)

Leden. – Jako zima staví všechny války i cesty, tak ani počátek tohoto roku a celý jeho první měsíc nepřinesl žádnou novost než pokračování pokroků vévody Bernarda Výmarského; ten, nadmut velikým prospěchem svých věcí a velkými úspěchy roku předešlého, kdy byl třikrát nebo čtyřikrát zvítězil nad svými nepřáteli a vzal Breisach, chtěl na počátku tohoto roku překonat ještě i mráz a tvrdou roční dobu a držet pole, když se ostatní drželi u ohně, vrhnuv se do Burgundska¹, kde se stal pánem několika zámků, které se vzdaly bez odporu, a města Pontarlier², jež mu čelilo sedmnáct dní.

Věci Francie v zemi lutyšské³ začaly klesat a potom se zříti úplně, až k tomu bodu, že se abbé de Mouzon, který tam byl jako na místě residentově⁴, odtud zcela stáhl.

Ztratil jsem toho měsíce ještě nemocí jednoho šlechtice ze své čeledi, jejž jsem byl vychoval jako pážata, jménem Des Erables⁵, jemuž jsem se velmi silně zdůvěřoval a jehož mi bylo líto; a nepravosti podkoního Chaumontela⁶ v mých věcech, které byl tak zapletl, aby v nich mohl kořistit, že bylo všechno ve zmatku, a hlavně v Normandii, mě přinutily dát svou prokuraturu své sestře de Tillières.

Únor. – V následujícím měsíci únoru byla věc pana vévody de la Valette, která byla dosud jen nahozena, dána na přetřes, a 4. dne toho měsíce držel král v Saint-Germain o tom předmětu rozsáhlou radu, kam byla povolána knížata, vévodové a úředníci korunní i přední radové, a s nimi sedm presidentů v čepci pařížského parlamentu a děkan radů. Ti pánové z parlamentu, byvše povoláni nikoli jako sbor, nýbrž každý zvlášť jiným listem, přišli nejprve všichni spolu, sesedli v bytě pana de la Ville-aux-Clercs, státního tajemníka, který od krále vymohl, aby jim jeho úředníci připravili oběd; a potom měli velké spory o své místo, tvrdíce, že představují dvůr parlamentu. Když jim to král odepřel a povolil jen, že budou mít místo jako státní radové podle pořadí svého přijetí, nechtěli to přijmout a měli raději držet se všichni spolu pod státními rady, a tudíž hlasovali první; a když byl děkan králem přikázán říci své mínění, po tom, co byla vyšetření přednesena panem de la Poterie, komisařem, hájil, že se ta věc nemůže soudit nikde jinde než v parlamentu, hledě na stav a privilegia obžalovaného⁷; začež byl od krále silně odbyt, a potom i někteří z presidentů. Po čemž bylo z mínění samých tří vévodů a pairů, kteří v té radě byli, rozhodnuto, že podle závěrů lidí královských bude vévoda de la Valette obeslán na tři krátké dny, provoláván a vytrubován po městě, a nedostaví-li se, že mu bude proces veden a dovršen.

Téhož měsíce byl markýz de Ville⁸, jenž byl zajat při dobytí Lunéville, poslán na své slovo vyhledat vévodu Karla, který byl dal sem vzkázat jedním jezuitou, že si přeje urovnat se s králem a odebrat se od císaře a od krále španělského.

Téhož měsíce zemřel pan de Candale, nejstarší syn pana vévody d’Épernon, který byl generálním místodržitelem v Itálii, v Casale na purpurovou horečku⁹.

Toho měsíce se učinily rozličné svatby, jako svatba pana hraběte d’Harcourt s vdovou po panu de Puylaurens, svatba pana de Bonnelles, syna pana de Bullion, s vnučkou paní de Lansac, vychovatelky pana dauphina¹⁰, a jiné. A jako byl ten měsíc provázen mnoha svatbami, byl i mnoha souboji, jako soubojem d’Armentières¹¹, de Savignac¹², de Boucaut, de Roquelaure¹³, de Chatelus, de Cominges¹⁴ a jinými. A co se mého zvláštního týče: nad to, že mi téhož měsíce zemřel bratranec z prvního kolena jménem pan de Viange¹⁵ a můj dobrý příbuzný a dokonalý přítel hrabě de Ribeaupierre¹⁶, z čehož jsem měl citelnou nelibost, měl jsem ještě jednu velmi velkou od svého synovce de Dommartin¹⁷; ten, nespokojen tím, že se odebral k vévodovi Karlovi proti slovu, které jsem byl za něho dal, a učinil pro řečeného vévodu jakousi takousi kompanii lehké jízdy, požádal řečeného vévodu za svůj zimní kvartýr o markrabství harouelské, které je mé, a o abatství Bechamp¹⁸, jež je blízko něho, a přišel se tam ubytovat s velkým nepořádkem.

Březen. – Balet, který dal tančit pan kardinál¹⁹, zaměstnal počátek měsíce března: byl nejprve tančen v neděli 6. v Saint-Germain před Jejich Veličenstvy, potom v úterý 8. u pana kardinála v Paříži, a konečně v úterý 13.²⁰ jej tančili v Arsenalu a v Městském domě.

Španělé toho téhož měsíce (jak svým jménem, tak jako pomocníci kardinála savojského a princa Tomáše, jeho bratra, které byl císař ustavil poručníky malého vévody savojského) vytáhli v Itálii do pole a učinili rozličné výkony v Piemontu, zatímco naše oddíly byly většinou přišly vzít si své zimní kvartýry do Francie.

Téhož měsíce se pan vévoda württemberský urovnal s císařem prostřednictvím svých přátel a měl se vrátit do svých zemí, vyjma církevní majetky, které jeho předkové byli obsadili, když opustili katolickou víru; a k jeho větší bezpečnosti mu byli zjednali, že by si vzal jednu z dcer arcivévody Leopolda innsbruckého²¹. Ale mezi tím, zamilovav se nesmírně do jedné mé sestřenice, dcery hraběte Kazimíra, rýnského hraběte z Morhange²², vzal si ji — což jeho vyjednávání nějak zdrželo.

Dne 28. toho měsíce byl boj u Cencia v Itálii, kde Španělé měli nějakou výhodu nad našimi²³.

Markýz de Ville, vrátiv se do Paříže, a když ho pan de Chavigny byl ubytoval u sebe, čekaje, až ho odvede do vincenneského lesa, odebral se proti svému slovu jedné noci k vévodovi Karlovi. A co se mého zvláštního týče: toho měsíce zemřel můj dobrý přítel baron de Neuvy; zvěděl jsem, že můj synovec de Bassompierre je nesmírně nemocen a že ten de Dommartin, po tom, co vyplenil můj nábytek, vyplenil svého děda a zle s ním naložil, se konečně z Harouel odebral.

Rozdělení vojsk na rok 1639 (duben)

Duben. – Na počátku tohoto měsíce učinili všechna rozdělení královských vojsk v této podobě:

Pan bordeauxský dostal s velmi mocným lodním vojskem moc na Oceánu za krále. Pan hrabě d’Harcourt dostal velení na moři levantském jak nad okrouhlými lodmi, tak nad galérami, k nimž byl komisí dán komtur de Forbin²⁴, ježto pan du Pont-Courlay²⁵, generál galér, byl ve svém úřadu zastaven.

Pan de Longueville byl přidán k panu kardinálovi de la Valette, aby spolu veleli silám krále v Itálii, kam král odeslal také pány de Guiche a de Chavigny — prvního v hodnosti polního maršála, a druhého, jenž je důvěrným přítelem kardinála de la Valette, aby ho přivedl k tomu, aby bez šeptání přijal toho nového druha, kterého mu byli dali.

Poslali nějaké francouzské oddíly, nad ty, které tam už byly, aby zesílily vojsko vévody Výmarského.

Mocné vojsko dali velet panu de Feuquières s rozkazem obléhat Thionville. Vojsko královo dali velet panu de la Meilleraye, velkému mistru artilerie, s rozkazem obléhat Hesdin²⁶. Generálem jiného vojska učinili maršála de Châtillon, vypovězeného rozkazem krále do svého domu, odkud ho vytáhli, a ten dostal rozkaz položit se táborem ke Guise a ke Cambrai, aby přispěchal tomu z obou vojsk de la Meilleraye a de Feuquières, které by toho potřebovalo, a aby držel nepřátele v šachu.

Poslali velkou sumu peněz Holanďanům, aby rychle vytáhli do pole a učinili nějaký velký podnik.

Konečně dali generalitu Guyenne a Languedoku panu princi se dvěma vojsky: jedním na hranici u Fontarabie, kde byli místodržiteli páni de Gramont a de Sourdis; druhým v Languedoku, kde byl generálním místodržitelem maršál de Schomberg a pod ním vikomt d’Arpajon. Všichni ti generálové odjeli, aby šli přijmout své síly a připravit se učinit nějaké velké činy.

Ale co nejvíce tísnilo, byla Itálie, v níž princ Tomáš z jedné strany, princ kardinál z druhé a markýz de Leganés činili mnoho pokroků v Piemontu a v Montferratu. A protože síly krále byly většinou stáhnuty do Francie, nebyly ty, které zůstaly, dostatečné, aby vyšly do pole a čelily jim; takže v míhnutí oka, částečně silou a částečně shovívavostí Piemonťanů [kteří Francouze přirozeně nenávidí]²⁷, jimž se vláda Madame nezalíbila a kteří tkli vroucně milovali oba její švagry, se po tom, co bylo vzato Villanova d’Asti, potom Asti, Moncalieri a Ponte di Stura²⁸, vzdala jim téměř celá rovinatá zem piemontská. A majíce rozličná porozumění v Turině, přišli markýz de Leganés, byv se připojil k princi Tomášovi, položit se na počátku svatého týdne mezi Pád a město s velkou nadějí, že je vezmou, a také je dali vyzvat; ale když tam francouzské oddíly a kardinál de la Valette přispěchali, učinili obležení na Zelený čtvrtek²⁹ velmi velký výpad na Španěly, a zabivše jich množství, zrušili nepřátelé za málo dní³⁰ obležení, aby šli dokonat dobývání toho, co z Piemontu zbývalo a nebylo silně hlídáno.

Téhož měsíce byl Banér dvakrát ve střetnutí zbit Hatzfeldem; ale ten muž, jenž je zajisté velký vojevůdce, věda, že se Gallas, Hatzfeld a Marazzini³¹ mají všichni tři brzy spojit s velkými silami, rozhodl se potírat je rozdělené; a přišed velkými denními pochody potkat Marazziniho, dal mu bitvu³², rozbil ho a zajal.

Nastala téhož měsíce velmi neobyčejná věc: paní vévodkyně de Chaulnes, šedši ke karmelitkám v Saint-Denis v kočáře o šesti koních na Modré úterý, majíc s sebou tři ženy a jednoho šlechtice, dva lokaje a své kočí, byla při zpáteční cestě napadena pěti jezdci s falešnými bradami, kteří dali její kočár zastavit, zabili jednoho z lokajů, který se chtěl ozvat, a jeden z nich jí přišel vrhnout do tváře láhev plnou leptavé vody. Ona, vidouc ránu přicházet, postavila si před tvář rukávník, který měla v rukou, což způsobilo, že nebyla zraněna; a když vykřikla, že je ztracena, ti jezdci tomu uvěřili a stáhli se k dalším pěti mužům na koních, kteří na ně čekali. A nebylo možno od té doby zvědět, kdo tu zlobu učinil nebo dal učinit³³.

Hesdin, Thionville a zpustošené Harouel (květen–červenec 1639)

Květen. – Tímto měsícem začala válka ve Flandrech a v Lotrinsku, kde byl hned na počátku jeden z plukovníků vévody Karla jménem Cliquot rozbit blízko mého domu v Harouel oddíly vévody Výmarského, které ho sledovaly od Thannu.

Vojsko pana velkého mistra artilerie bylo první na nohou, vstoupilo do Flander, vzalo Lillers³⁴ a několik zámků a opevněných kostelů. Plukovník Gassion³⁵ měl nějaké oddíly rozbité Španěly, a pan velký mistr, po tom, co nějakou dobu hledal, které místo by měl napadnout, rozhodl se konečně dát obklíčit Hesdin, před nímž se přišel položit táborem a velmi dobře zakopat³⁶.

Pan de Feuquières byl ve sbírání svého vojska zdlouhavější: byl nicméně 27. téhož měsíce táborem před Thionville s vojskem dosti značným a hned se tam začal zakopávat a dělat své tvrze. Měl tu výhodu, že se vůbec netušilo, že by chtěl obléhat tak silné místo, takže v něm bylo málo mužů, a dokonce ani hrabě de Weltz³⁷, který je jeho guvernérem, tam nebyl, když bylo obklíčeno.

Dne 24. drželi v Saint-Germain jinou velkou radu, kam byli povoláni tíž, kdo tam byli předtím: pan de la Valette tam byl souzen a odsouzen, aby mu byla sťata hlava.

Nazítří 25. odjel král, aby jel do Abbeville, a jakmile tam přijel, odebral se nazítří k obležení Hesdinu a potom se vrátil do Abbeville.

Monsieur, králův bratr, učinil toho měsíce pro svou milenku Louison³⁸ velký rozruch³⁹ ve svém domě, z něhož vyhnal l’Espinaye a potom Briona⁴⁰; a já jsem učinil ztrátu, které budu litovat celý život, na své nebohé neteři de Beuvron, která byla v prostoru osmi hodin zabita prudkou nemocí mateřskou, v neděli 29. května v poledne: Bůh jí dej pokoj.

Červen. – Počátek tohoto měsíce byl pro Francii velmi nešťastný tím, že 7. přišel Piccolomini se silným vojskem udeřit do kvartýrů vojska pana de Feuquières před Thionville, ještě dobře nezakopaných a velmi vzdálených jeden od druhého. A když byl jeden vynutil a vstoupil do zákopů ležení, následoval své vítězství, rozbíjeje a láme sbory pluků jeden po druhém bez velkého odporu; a když se jízda zbaběle stáhla, přišel konečně udeřit na park artilerie, který byl zakopán a kde byl generál Feuquières sebral nějaké oddíly, které nakonec povolily — a on sám, zajat a poraněn, byl odveden jako zajatec do Thionville. Kanóny, munice, potraviny a všechna zavazadla byly vzaty, více než šest tisíc mužů zabito a množství zajato. Piccolomini přišel odtud do Lotrinska vzít Sancy⁴¹, Longuyon⁴² a několik jiných chatrčí; a potom, přišed se postavit před Mouzon, které nestojí za nic, nedokázal je nicméně vzít prvním rázem; a dostav zprávu, že maršál de Châtillon kráčí přímo na něho, aby ho přinutil obležení zrušit, nevyčkal ho a stáhl se.

Pan vévoda de la Valette, který byl předešlého měsíce odsouzen k smrti, byl ve středu 8. vykonán na podobizně v Paříži, v Bordeaux a v Bayonne. V Paříži při tom učinili tu ceremonii, že přišli položit jeho obraz do zábradlí, které je uvnitř Zámku, a na tom místě ho úředníci spravedlnosti po nějakých formalitách vzali.

Téhož měsíce pan princ, zanechav pět pluků pěchoty a nějakou jízdu pod velením panů de Gramont a de Sourdis, aby hlídali bayonnskou hranici, přišel se vším svým vojskem obléhat Salses⁴³ a potom pleniti celé grafství roussillonské až k Perpignanu.

Obležení Hesdinu, držíc ještě celý ten měsíc, se konečně vzdalo …..⁴⁴. Král chtěl přijet vidět to místo a všechno, co při tom obležení pokročilo, a chtěl také uznat tu službu pana de la Meilleraye, přidav k úřadu korunnímu, který už držel, úřad maršála Francie, jehož hůl mu dal …..⁴⁵ téhož měsíce.

Když přišly panům kardinálovi de la Valette a vévodovi de Longueville nějaké oddíly z Francie a nepřátelé se dali do posádek po dobu nesmírných žárů, které jsou v Piemontu v měsících červnu a červenci, přišli obléhat Chivasso⁴⁶, které se po několikadenním držení vzdalo.

Přijal jsem téhož měsíce dvě domácí nelibosti, které mi byly velmi citelné. Jedna byla, že můj synovec de Dommartin poslal říci panu du Hallier, který byl tehdy přišel jako guvernér Lotrinska, že má v záměru přizpůsobit se nadále mé vůli a přijít mě vyhledat, kdyby mu k tomu cíli chtěl poslat pas. Pan du Hallier, jenž je mým přítelem, byl nadšen, že mě tím může zavázat, a poslal mu jej — a můj řečený synovec jej potom užil k tomu, aby šel v bezpečí vyhledat vévodu Karla. Druhá byla, že bylo dohodnuto, že za Horna a Taupadela⁴⁷, zajatce císařovy, vydají čtyři přední zajatce císařské⁴⁸; ale když vévoda Výmarský poslal k tomu cíli žádat Jana de Werth a Enckevorta, aby je vydal, král je odepřel, a tak byla ta smlouva zlomena.

Na počátku měsíce července přišel pan du Hallier, sebrav nějaké oddíly, obléhat můj dům v Harouel; a po tom, co jej dal vyzvat a co ti, kdo v něm byli za vévodu Karla, odmítli jej vydat, bil jej dvěma kusy kanónů, které byl přivedl. A když dům vydržel⁴⁹ sedmdesát ran z kanónu, přijal jej řečený pan du Hallier na prosbu hraběte a hraběnky de Tornielle, kteří byli vevnitř s mým synovcem Gastonem, na smluvené podmínky ve středu 8.⁵⁰ a zanechal v něm posádku třiceti vojáků na mé výlohy.

Lodní vojsko, jemuž velel pan bordeauxský, dalo se na moře a šlo udeřit na španělský břeh do jednoho přístavu⁵¹, kde byla španělská flotila, kterou tam oblehlo a několik dní na ni ustavičně útočilo; ale když se zdvihla silná bouře, bylo přinuceno zvednout kotvu a vydat se na vysoké moře, kde bylo tak zbito nepohodou, že se vrátilo velmi zřízené do francouzských přístavů.

Král po dobytí Hesdinu šel navštívit své pikardské pobřeží. Během té cesty měl zprávu o dobytí Salses panem princem⁵².

Zatím vojsko Holanďanů, kteří byli králi slíbili učinit nějaký velký výkon, se stále drželo u Filipín, což jsou tvrze na jejich hranici, aniž odtud odešlo, jakékoli naléhání jim král mohl učinit.

Turín ztracen přepadem a smrt vévody Výmarského (červenec–srpen 1639)

Ale knížata savojská zatím nespala, a princ Tomáš, vida, že oba generálové královského vojska jsou zaměstnáni dobýváním jednoho zámku při vstupu do lagun⁵³, vykonal podnik, který kul na Turín s měšťany a obyvateli města, kteří byli jeho strany. Dal po jednom vejít až šest nebo sedm set vojáků, kteří říkali při vstupu do města, který že je z Ivrey, který z Chivassa nebo z jiných piemontských míst, a u brány je nechali projít. Konečně v noci na 27. tohoto měsíce dal pro formu vybuchnout petardu u jedné z bran a ostatní mu byly otevřeny, a jimi vstoupili téže noci řečený princ a markýz de Leganés se svými oddíly. Paní savojská, majíc odedávna takové podezření na obyvatele, že byla dala malého vévodu odejít a zdržovat se v Suze, měla toho dne dvě nebo tři zprávy o tom podniku; ale nemajíc dostatečné síly, aby mu zabránila, [přišla to říci svým švagrovým, zanechala jim své dcery a dámy s tím, co měla svrchků, a]⁵⁴ vzavši s sebou své drahokamy, stáhla se do citadely, z níž se do města vystřelilo teprve nazítří ráno, ježto nepřátelé měli celou noc, aby se proti té citadele zakopali. Vše, co Madame mohla učinit, bylo rychle o té nehodě vzkázat generálům francouzského vojska; a ti zrušili se vší rychlostí obležení onoho zámku a vydali se k Turínu. Přijeli do Millefleur u Turína posledního dne toho měsíce a tam se položili táborem.

Nastala nám ze strany Německa velká nehoda nenadálou smrtí vévody Bernarda Výmarského, který dostal mor ve městě Neuenburgu na Rýně⁵⁵, jak jej chtěl se svým vojskem přejít, aby šel dát zrušit obležení Hohentwielu⁵⁶, jejž bylo vojsko vévody bavorského oblehlo. Byl nemocen jen tři dny a zemřel …..⁵⁷, zůstaviv ve svém vojsku s velkým žalem velmi velký zmatek. Bylo to i pro mé zvláštní velmi velké neštěstí; neboť kdyby byl žil ještě měsíc, můj synovec de Bassompierre by vyšel z vězení, ježto císař byl povolil, aby byl vyměněn za Taupadela, generálního místodržitele řečeného vévody, který byl několik měsíců předtím zajat v jednom boji.

Nebylo to jediné neštěstí, které mi toho měsíce nastalo; neboť jsem ztratil smrtí jednoho ze svých nejdražších přátel, pana biskupa renneského⁵⁸, jenž byl na mé doporučení předtím k tomu biskupství dostal biskupství tréguierské.

Pan hrabě de Tornielle mi potom učinil stížnosti na tři obyvatele Harouel, kteří proti němu činili spolky, a dokonce jeden z nich pozbyl v jeho přítomnosti úcty.

Konečně jeden pokladník Francie jménem Greffeuille z Montpellieru mě byl deset let předtím požádal, abych vzal mladého chlapce jménem Ducros z téhož města za písaře svých tajemníků, což jsem byl učinil, a dokonce když jsem rozpustil svůj dům, byl jsem si ho zachoval, aby psal a opisoval věci, jichž bych si žádal. Ten nešťastník se dal, aby uhradil své výstřelky, obstřihovat pistole a byl za to 28. toho měsíce zajat.

Srpen. – Prvního dne měsíce srpna vstoupili generálové královského vojska v Itálii s mnoha oddíly do turínské citadely, přišli pozdravit Madame a potom s ní držet radu o tom, co mají činit. Bylo rozhodnuto, že Madame z toho místa vyjde a odebere se do Veillane, což učinila téhož dne, a oni se připravili učinit nazítří velmi velký výpad na město ze dvou míst. Ale protože nepřátelé měli sedm dní času, aby se zakopali, bylo jim to nejen neužitečné, nýbrž škodlivé to vykonat; neboť tam ztratili množství chrabrých mužů bez jakéhokoli účinku. Učinili ještě jiný útok o dva dny později, rovněž bezplodně, což způsobilo, že — tratíce naději vzít Turín zpět, byvši položeni na velmi zlém místě, kde nebylo vody, a nemajíce síly rovné silám nepřátel a den ode dne chřadnouce nemocemi — opustili záměr na Turín, aby pomysleli na uzavření klidu zbraní, jenž by jim dal způsob přispět Casale, které bylo tísněno. Byl uzavřen na dva měsíce, počínaje 24. dnem toho měsíce; ale proti očekávání těch, kdo ten klid zbraní jménem krále sjednali, zpozorovali brzy, že byl učiněn k jejich škodě. A nepřátelé, vidouce nás v Itálii slabé, se vůbec nestarali, aby jej dobře zachovávali; a Španělé podle svého zvyku zachovávají svou věru jen tolik, nakolik je do ní vmíšena jejich výhoda. Tak nechtěli strpět — podle toho, co byli povolili —, aby bylo z Casale vytaženo šest set nemocných a vloženo na jejich místo šest set jiných vojáků zdravých; a vyjednávali pod rukou s komturem de Sales, guvernérem Nice⁵⁹, aby vydal město i zámek princi kardinálovi. A ten dobrý a nábožný rytíř, přesvědčen, že jde o jeho svědomí, mu je vydal, ježto se město Villefranche⁶⁰ dva dny předtím vzbouřilo proti vévodkyni.

Král zatím navštěvoval svou hranici, zdržel se několik dní okolo Sedanu, buď v Donchery⁶¹, nebo v Mouzonu; během nichž pan hrabě de Soissons k němu poslal Sardiniho a král mu poslal jednoho šlechtice. Ale řečený hrabě, vida krále přibližovat se a boje se, aby nebyl v Sedanu obležen, dal do něho vstoupit dvěma tisícům mužů a rychle pracovat na opravě zemních opevnění, která byla sesutá. Během svého pobytu měl král nejprve zprávu o dobytí Turína, což ho dalo rozhodnout postoupit až k Langres⁶²; ale cestou se dozvěděl nejprve o těch dvou útocích a potom o klidu zbraní, který vůbec neočekával. Neotálel v téže hodině se tam vydat, jak nejrychleji mohl, odeslal rychle hraběte de Guiche a hraběte de Chavigny k vévodkyni a odvolal pana de Longueville z Itálie, aby mu dal převzít německé vojsko, jemuž byl vévoda Výmarský velel.

Zatím se princ Oranžský s holandským vojskem přišel položit táborem před Geldern; ale dostav zprávu, že mu kardinál infant přichází to obležení rušit, vrátil se do svých prvních postavení k Filipínám.

Učinil jsem, co jsem mohl, abych tomu bídnému obstřihovači⁶³ Ducrosovi zabránil v provazu; ale nakonec byl oběšen ve čtvrtek 11. toho měsíce. A zůstala mi ta lítost, že to byl jediný z tolika jiných sloužících, které jsem kdy měl, který kdy byl — ne odsouzen spravedlností, nýbrž jen obviněn nebo z něčeho podezírán.

Téhož měsíce se stal ve Flandrech boj u Saint-Nicolas a boj u Saint-Venant⁶⁴. První byl velmi krásný podnik, který byl učinil velký mistr artilerie a který by se mu byl zdařil s velkou výhodou, kdyby nebylo rozličných kanálů, jež jsou v těch zemích a jež jeho vojsko rozdělily, takže na té straně, kde udeřil, převrátil, co potkal, a vzal nějaký malý kus kanónu, ale na druhé straně námořní pluk a některé jiné z toho nevyšly tak dobře. Boj u Saint-Venant byl menší; ale neopomněl odvést jeden jezdecký kvartýr a vzít množství koní.

Scanevellova věc a ostrý list králův (srpen–září 1639)

Král, pokračuje ve své cestě, přijel 13. do Sainte-Menehould, odkud napsal guvernérovi Bastily list, aby mi jej sdělil, dosti divný; jehož předmět povím, abych dal poznat, jak bídní jsou nešťastní lidé — i ve věcech, kde by jejich neštěstí mělo skončit. Když se byl vévoda Bernard Výmarský stal pánem Breisachu, učinil král, co mohl, aby mu to místo, které [bylo dobyto] vojskem vydržovaným z jeho peněz, bylo složeno; ale vévoda naproti tomu hájil, že je král smlouvou, kterou s ním byl učinil, povinen vydat mu Colmar a Haguenau se vším, co záviselo na alsaském lantkrabství, o jehož investituru řečený vévoda žádal. A protože to obležení bylo začato, vedeno i dokonáno radou, prostřednictvím a pomocí plukovníka d’Erlach, chtěl mu jeho hlídání svěřit. Ten plukovník d’Erlach je chrabrý muž, šlechtic ze starého domu v zemi bernské ve Švýcarech, a strávil sedm nebo osm svých nejkrásnějších let u krále švédského s takovou úctou toho knížete, že ho dvě léta předtím, než se od něho odebral, byl učinil plukovníkem pluku své gardy. Ale protože Švédsko není velmi příjemné obydlí a protože jeho otec a matka zemřeli a zůstavili ho dědicem dosti velkých majetků jak v zemi bernské, tak u Basileje na dosti krásném panství jménem Castelen, přivedla ho touha spatřit znovu svou vlast a v ní zůstávat, a záměr se oženit, k tomu, aby řečeného krále opustil a vrátil se do své země ke konci roku 1625 — kdy jsem já v týž čas šel jménem krále jako mimořádný vyslanec ke kantonům. A protože jeho starší bratr⁶⁵ byl kdysi vychován jako pážata u mého otce a protože jeho dům byl velmi přátelský s mým, přišel mě hned navštívit do Solothurnu a já jsem s ním učinil úzké přátelství, poznávaje ho za osobnost velké zásluhy. A když jsem byl roku 1630 znovu poslán králem jako jeho mimořádný vyslanec do Švýcar s rozkazem podniknout obnovení Graubündenských v jejich svobodě, utlačené předešlého roku císařskými silami, jimž velel hrabě de Mérode, sdělil jsem mu — projížděje Bernem na cestě do Švýcar — svůj záměr nejprve, jako osobě, jíž jsem se zdůvěřoval, jež byla mým zvláštním přítelem, jež byla velmi zručná, aby mi v tom radila, a velmi způsobilá, aby mi pomohla a přispěla při jeho vykonání. K tomu se přidávalo, že smrtí bernského avoyera Grafriera byl jeden z jeho bratranců téhož jména d’Erlach učiněn avoyerem bernským⁶⁶ a že řečený avoyer jej dal být v úzké radě toho města — čehož pomoci a přispění jsem měl v té přítomné věci velkou potřebu, a oni byli všemocní, aby mi je zjednali. Ale protože obtíže ve vykonání mého záměru, způsobené našimi nedostatky, vzestupem Rýna⁶⁷ a otevřením války v Itálii, jej učinily nemožným, byl jsem zavázán rozkazem, který jsem dostal od pana kardinála de Richelieu, učinit ve Švýcarech rychlý nábor šesti tisíc mužů, abych mu je přivedl; z kteréhožto náboru jsem polovici dal velet v hodnosti plukovníka řečenému panu d’Erlach de Castelen, který přešel do Itálie, kde nemoci zničily jeho pluk po přispění Casale, při němž byl zaměstnán, což ho zavázalo žádat o jeho rozpuštění, jež bylo i záměrem královým. A maje rozkaz vyjednávat s ním o tom rozpuštění, byl jsem velmi rád, že si mohu přidružit maršála de Schomberg, aby odmítání činil on, aniž by se zdálo, že jsem to já; ale řečený maršál ani já jsme neměli mnoho námahy se s ním přít ani mu odporovat, neboť se v tom nesl tak šlechetně, že učinil vše, co jsme mu navrhli, a tak jsme se s ním dohodli. Ale když jsem byl mezitím vložen do vězení, navrhl pan d’Hémery⁶⁸, který chtěl dělat dobrého hospodáře, aby si u krále získal důvěru, že by se to rozpuštění mohlo učinit o čtyři tisíce écu méně, než jsme byli s řečeným Erlachem sjednali, a že se mu ta suma musí srazit — což rada a maršál d’Effiat, superintendant financí, byli velmi rádi učinit, aby platili méně. Ale tím toho chrabrého muže rozmrzeli a obrazili tak, že službu krále úplně opustil a stáhl se, aniž do ní od té doby chtěl vstoupit, byť mu nabízeli velmi krásné úřady. A když se byl stáhl do svého zámku Castelen, byl — v době, kdy vévoda Výmarský přezimoval na Franches-Montagnes, kde už nemohl obstát, byv všechno vyjedl — navštíven řečeným plukovníkem d’Erlach, jejž znal; a ten mu poradil, aby učinil záměr na čtyři lesní města, totiž Laufenburg, Waldshut, Rheinfelden a Säckingen, kde by nalezl mosty na Rýně, jež by mu daly způsob podniknout něco ve Švábsku. Uvěřil mu a podnikl to s úspěchem, který každý zná, a potom obležení Breisachu; a když se mu zdařilo, učinil pana d’Erlach jeho guvernérem. Nuže, jak se v Paříži zvěděla smrt vévody Výmarského, řekli ti, kdo věděli o vroucí přízni, kterou mi d’Erlach nesl, snad že by mě mohl žádat, abych na místě vévody Výmarského velel vojsku, které měl; a protože nejsem v Paříži nenáviděn a protože lidé mají mou bídu v soucitu, to, co málo lidí řeklo z dohadu, mnozí říkali jako věc skutečnou, a dokonce dodávali, že d’Erlach — s nímž se vyjednávalo o vložení města Breisachu do rukou králových — nechce nic slíbit, nebude-li předem povolena má svoboda. Několik lidí mi tu běžící zvěst řeklo, a dokonce i guvernér Bastily; ale já, soudě o věcech zdravěji, jsem se všem těm zvěstem vysmál a byl jsem i rozmrzen tím, že běží. Nedovedl bych říci, zda ti, kdo v Paříži vedli věci za krále, nenalezli ty zvěsti dobrými, anebo zda — nenávidějíce mě — se mi tím chtěli hleděti učinit zlo⁶⁹, naváděje jednoho jménem Scanevelle⁷⁰; anebo zda ten Scanevelle, zlý člověk a šibal, který byl předešlého roku příčinou, že byla sťata hlava Feuquièrovu švagrovi jménem Heucourt⁷¹, hleděl si získat důvěru tím, že mi ten kousek učinil; anebo i zda to dali učinit odjinud, aby králi ukázali, že činím věci proti jeho službě, které zasluhují, aby mě po tak dlouhém čase drželi ještě zajatcem. Ale jakkoli to bylo, je zcela pravda, že ten Scanevelle, který měl jezdeckou kompanii ve vojsku vévody Výmarského pod panem de Guébriant⁷², se vydával za jiného Scanevella, jenž byl vychován jako mé pážata (a ten je už dvanáct let mrtev), a přišel vyhledat pana de l’Espinay, pokladníka drobných výdajů (který má o mé věci nějakou péči), a řekl mu, že — přijav u mne své vychování — si přeje učinit mi velkou službu, a že kdyby mohl, zjednal by ve vojsku vévody Výmarského, aby mě žádali za generála. Pan de l’Espinay ho vyslechl a odpověděl mu, že je chvalitebné být vděčen za dobré vychování, které u mne přijal. Když mu Scanevelle řekl, že mi musí dát zvědět svou dobrou vůli, řekl mu ten druhý, že je zdržen obrnou na lůžku, z něhož nebude moci vyjít měsíc, a snad ani dva; ale že kdyby mu Bůh učinil tu milost, aby se postavil na nohy, dosvědčil by mi tu dobrou vůli, kterou ke mně má. A tak ho Scanevelle opustil — a šel vypravovat ne to, co byl řekl l’Espinayovi, nýbrž že vstoupil do Bastily, že se se mnou poradil a že jsem ho odeslal k Erlachovi, abych ho požádal, aby Breisach králi nevydával, dokud nebudu předem dán na svobodu. Nevím také, řekl-li to, anebo byla-li to záminka, které se chopili k napsání toho ostrého listu, jímž král přikazoval panu du Tremblay, aby mi řekl, že mě ten čin činí vinným; abych přiznal, co se mezi mnou a řečeným Scanevellem jednalo; a že kdybych to opomněl pravdivě prohlásit, uvádím se v divný stav; a konečně že mám, k zadostiučinění a napravení svého zlého chování, napsat řečenému Erlachovi list, v němž se toho zřeknu. Nebyl jsem vůbec vyděšen⁷³, když jsem ten list viděl, nikdy toho Scanevella nevida, neznaje ani s ním neobcuje a nevěda, co to je. Psal jsem o tom předmětu panu des Noyers, abych o tom ujistil krále a Jeho Eminenci, a psal jsem také Erlachovi ve shodě s tím, co list králův nesl; a za několik dní, zvěda, co ten Scanevelle řekl l’Espinayovi, napsal jsem to ještě panu des Noyers. Což jsem chtěl vyložit celé do šířky, abych dal uvidět, kolika rozličným hněvivým potkáním je podroben člověk, který je ve zlém štěstí. Nedostal jsem žádnou odpověď na své dva listy psané panu des Noyers, ani na ten, který jsem byl řečenému panu des Noyers poslal, aby jej poslal Erlachovi; nevěda ani, byl-li mu vydán — mé první listy byvše psány 22. toho měsíce a ten poslední 24.⁷⁴

Král pokračoval ve své cestě k Itálii, projev Langres, kde se zdržel⁷⁵; odtud přijel do Dijonu; potom, přijev do Chalon na Saôně⁷⁶, upadl v nemoc, měl silnou horečku provázenou velkým rozvolněním; ale protože je Jeho Veličenstvo silné povahy a protože Bůh má o jeho zachování velmi zvláštní péči pro dobro křesťanstva, byl dosti brzy vyléčen a pokračoval ve své cestě.

Září. – Nastala mi v měsíci září nehoda, kterou je už jen říci směšné a mně hanba, že jsem ji tak pocítil, ale která mi byla mnohem nesnesitelnější než několik jiných důležitějších, jež mi běh mého života dal přijmout. Měl jsem malého chrtíka, který nebyl vyšší než půl stopy, jménem Medor, srsti isabelové a bílé, nejlépe znamenaného na světě, byv zcela jako ti krásní koně plaví⁷⁷; a byl to nejkrásnější, nejživější, nejhezčí a nejmilejší pes, jakého jsem kdy viděl. Má stará fena Diana, kterou jsem byl velmi miloval, jej byla učinila asi rok předtím, než zemřela, jako by mi byla chtěla zůstavit v mém vězení tuto útěchu — která mi byla zajisté velmi velká, neboť mě mnoho rozptyloval a činil mi vězení sladším. Přiznávám, že jsem k němu byl vložil příliš mnoho své lásky; ale nakonec jsem ji k němu vložil. Stalo se, že v pondělí 12. září, jak jsem byl vystoupil na terasu Bastily s pány hrabětem de Cramail, du Fargis a s paní de Gravelle⁷⁸ a hrabětem d’Estelan⁷⁹, který mě toho dne byl přišel navštívit, velká a ošklivá černá chrtice pana du Coudray — které jsem se pro svého psa vždy tak bál, že jsem ho obyčejně bral do náručí, když jsem věděl, že je nahoře — mu při hraní položila nohu na jeho malé tělo tak, že mu v mé přítomnosti rozdrtila srdce. Zajisté ta nehoda rozdrtila to mé a zarmoutila mě tak silně, že jsem z toho byl velmi dlouho smutný a že mě i vzpomínka na to nebohé zvíře trápí v mysli⁸⁰.

Vzkázali mi toho měsíce, že je znovu nějaká naděje na výměnu mého synovce de Bassompierre za nějakého zajatce; ale ta zvěst nepokračovala.

Zatímco v Itálii trval klid zbraní, dal princ kardinál vzbouřit proti své švagrové nejprve město Villefranche a potom město i zámek Nice Provensálské, o čemž král dostal zprávy cestou a které ho pro důležitost té věci velmi silně rozhněvaly.

Princ Kazimír, bratr krále polského⁸¹, který byl předešlého roku zatčen a držen jako zajatec v Salonu v Crau⁸² v Provenci, byl velmi čestně odveden až do vincenneského lesa, kam vstoupil ve čtvrtek 15. toho měsíce, a je tam hlídán.

Jedna osoba, která je mi velmi blízká, jménem la Tour⁸³, hrála a rozmařile vydala mnoho peněz, o čemž jsem byl toho měsíce zpraven, což mě velmi rozhněvalo.

Král, který pokračoval ve své cestě se záměrem vidět paní savojskou, svou sestru, a poradit se s ní o přítomných věcech, hleděl ji přivést do Vimy⁸⁴ u Lyonu a k tomu cíli k ní poslal pana de Chavigny, aby ji k tomu vybídl. Ale ona neuznala za vhodné vzdálit se od Savojska a od vévody, svého syna, na tak velkou dálku, z obavy, aby se během její nepřítomnosti v té zemi něco nezměnilo; což dalo krále rozhodnout vydat se až do Grenoblu, kam ho paní jeho sestra přijela vyhledat ve velkém průvodu 27. toho měsíce, ježto jí Jeho Veličenstvo bylo vyšlo vstříc hodně daleko za město. A nazítří, kterýžto bylo 28., zemřel v osm hodin ráno v Rivoli v Piemontu pan kardinál de la Valette, který tam byl čtrnáct dní nemocen.

Říjen. – Na počátku měsíce se pan velký převor champagneský, strýc pana kardinála, z domu de la Porte, stal velkým převorem Francie smrtí velkého převora de Bois-Boudran⁸⁵, která nastala 2. října.

Král se rozloučil s paní svou sestrou v Grenoblu a vracel se do Paříže s malým uspokojením z ní; neboť nechtěla povolit, aby byl zámek Montmélian vložen do rukou krále, a tím méně dát mu malého vévodu savojského, svého syna, aby ho odvedl do Francie.

Téhož měsíce odjel princ pfalcký z Holandska, neznán a přestrojen, se šesti poštovními koňmi, přijel do Francie a dostal se až do Saint-Pierre-le-Moutier⁸⁶, aby se vydal přes Švýcary do Breisachu v naději, že tam bude přijat a učiní se náčelníkem vojska, jemuž byl předtím velel vévoda Bernard Sasko-Výmarský — ježto bylo to vojsko určeno králem švédským a protestantskými knížaty německými, aby sloužilo ve čtyřech krajích, jichž jsou kurfiřti pfalčtí náčelníky; a byv řečeným králem i řečenými knížaty uznán za kurfiřta, tvrdil, že to vojsko má po právu být pod jeho velením. Král byl o jeho průjezdu zpraven a dal ho v řečeném Saint-Pierre-le-Moutier zajmout a potom odvést na zámek v Nevers.

Král ustanovil pana hraběte d’Harcourt svým generálním místodržitelem v Itálii na místě pana de Longueville, jejž odtud odvolal, aby mu dal velení vojska, jemuž byl v Německu velel pan Výmarský, a na místě pánů kardinála de la Valette a hraběte de Candale, kteří oba v Itálii zemřeli. Řečený kardinál držel sedmdesát tisíc écu renty jak na arcibiskupství bordeauxském, tak na patnácti abatstvích, která byla tehdy všechna rozdána jednotlivým osobám. Byl rovněž guvernérem města Metz a země metské: tu správu dal král panu de Lambert, který byl dlouho v mé čeledi a který byl tehdy polním maršálem v jeho vojsku a guvernérem la Capelle v Pikardii; tato správa byla dána panu de Roquepine⁸⁷, který velel v Metz pod zemřelým kardinálem de la Valette. Téhož měsíce⁸⁸ se učinilo urovnání o Breisach, který uznal krále, ježto plukovník d’Erlach v něm zůstal guvernérem a vojsko složilo přísahu panu de Longueville za Jeho Veličenstvo⁸⁹.

Salses, Harcourtův průraz u Chieri a konec roku 1639

Obležení Salses pořád pokračovalo⁹⁰, a pan princ, chystaje se dát je zrušit, postavil na nohy třiadvacet tisíc mužů, maje generálním místodržitelem maršála de Schomberg, a postavil se 24. toho měsíce se svým vojskem k večeru před zákopy nepřátel, které byly toho dne náhodou tak zle hlídané a tak zle učiněné, že by bylo bývalo málo námahy je vynutit; a maršál navrhl, aby se — bez čekání na zadní stráž, kterou vikomt d’Arpajon vedl jinou cestou — ten podnik zkusil, což by se bylo neomylně zdařilo. Ale protože rozhodnutí, které byli učinili v radě před odjezdem, tomu návrhu nebylo ve shodě, nechtěl je pan princ s mnoha důvody změnit — čehož ho potom výsledek dal litovat. Neboť k noci přišla tak neobyčejná nepohoda a pokračovala celou noc tak prudce, že se celé jeho vojsko rozpadlo se ztrátou více než tří tisíc mužů, kteří buď zahynuli, anebo je už nikdo nespatřil, a potom se rozpadlo mnoho oddílů. Pan princ nicméně a řečený maršál neztratili žádnou péči ani čas, aby je uvedli ve stav učinit nový pokus.

Konečně téhož měsíce generál Oquendo⁹¹, který velel španělské flotile a který byl šťastně přivedl velkou pomoc mužů i peněz do Flander, podnikl odjezd z anglických přístavů, aby se vrátil do Španěl; ale námořní vojsko Holanďanů, jemuž velel jejich generál Tromp⁹², napadlo španělskou flotilu⁹³ a uvedlo ji v porážku, spálivši několik lodí, jiné vzavši a některé jiné dalo uváznout na nepřátelských březích.

Listopad. – Na počátku tohoto měsíce listopadu se pan hrabě d’Harcourt, nový generál královského vojska v Itálii, který už od předešlého měsíce byl přijel do Carignana⁹⁴, a když klid zbraní skončil už 24. října, připravil vhodit nějakou pomoc mužů do Casale, jež jich byl mor zbavil. Odjíždí tedy z Carignana s velmi malým vojskem, ale velmi odhodlaným dobře konat, a jehož jízda je nejlepší ze vší jízdy královy, a přišel obléhat Chieri⁹⁵, které mu učinilo malý odpor, byť nepřátelé byli na dohled od města, aby mu přišli přispět, a silnější než francouzské vojsko. Po čemž dal své vojsko rychle kráčet přímo k Casale, kam vhodil tisíc mužů pěších, a potom se vrátil zaujmout své ležení u Chieri. Markýz de Leganés a princ Tomáš Savojský, kteří měli každý vojsko silnější než vojsko hraběte d’Harcourt a kteří — nevěřivše, že by řečený hrabě měl odvahu vytáhnout před nimi do pole, a tím méně projít až k Casale — se nepospíšili mu v tom zabránit, [chtěli] pospíšit si tehdy uzavřít mu cestu návratu a položili se táborem mezi Chieri a Carignano, kudy měl projít. Hrabě, nemaje sil rovných, aby jim je postavil, zůstal v Chieri, dokud měl potraviny; ale když mu vyšly, rozhodl se projít, anebo slavně umřít. K tomu cíli odjel z Chieri, a k nástupu noci, která byla tehdy velmi jasná, potkalo ho vojsko Leganésovo po pravici a vojsko princa Tomáše po levici, která mu v týž čas přišla čelit. Ale francouzské vojsko, které vidělo, že nemá jiné brány k návratu než chrabrost, pobízeno svým generálem a pány de Turenne, du Plessis-Praslin a la Mothe-Houdancourt⁹⁶, polními maršály, svými jednotlivými náčelníky a vlastní odvahou, se po čtyři hodiny mužně hájilo; na jejichž konci převrátilo vojsko princa Tomáše, dalo vojsku Leganésovu ustoupit a prošlo napříč oběma proti jejich vůli, aby se dostalo do Carignana — což je jeden z nejvyšších a nejchrabřejších činů, jaké se v tomto století staly⁹⁷.

Král přijel do Versailles v předvečer svatého Martina, kam ho přijel vyhledat Monsieur, jeho bratr.

Na straně Salses učinil pan princ 2. tohoto měsíce nový útok proti ležení nepřátel, který se mu nezdařil.

V neděli 13. byl pfalcký odveden jako zajatec do vincenneského lesa, nad princem Kazimírem Polským.

Nazítří⁹⁸ složil pan de Cinq-Mars, nový favorit krále, přísahu velkého podkoního.

Ve čtvrtek 17. dostala paní de Hautefort, která byla prohlášenou milenkou Jeho Veličenstvu, od něho rozkaz, přinesený panem de Loménie⁹⁹, aby se odebrala od dvora; totéž řekli jedné jiné z královniných dívek jménem Chemerault¹⁰⁰ a jednomu králově komorníku jménem Lespine. A nazítří bylo učiněno znehodnocení lehkých pistolí, jejichž dovolené vydávání bylo způsobilo Francii znatelnou újmu¹⁰¹.

Toho měsíce byl zabit podkoní maršála d’Estrées¹⁰² a jeho hlava položena na most svatého Anděla v Římě, byv vypovězen za to, že silou vyrval člověka odsouzeného na galéry. Ta smrt uvedla papeže a krále do zlého, takže maršál d’Estrées už od papeže neměl audienci a že ji ve Francii odepřeli jeho nunciovi: zapověděli i biskupům ho navštěvovat a mít s ním jakékoli porozumění nebo obcování.

Předešlého léta se byl stal v městě Rouenu nějaký nepořádek proti královým výběrčím, v důsledku čehož se jich dopustili také v Caen a v dolní Normandii, kde se zdvihli nějací croquanti. To bylo příčinou, že — po tom, co se vojska z jedné i druhé strany stáhla z pole — poslal král plukovníka Gassiona s tisícem koní a čtyřmi tisíci mužů pěších do Normandie, aby ty vzbouřence potrestal. Ten se vydal nejprve do Caen a ubytoval se tam, a potom, dostav zprávu, že croquanti jsou u Avranches a Villedieu¹⁰³, šel je tam rozsekat na kusy, se ztrátou barona de Courtaumer, jenž byl zabit při útoku na avranchské předměstí.

Syn pana hraběte d’Alais¹⁰⁴ zemřel téhož měsíce, což byla ztráta pro ten dům. Ale protože to dítě bylo malé, nebyla ta ztráta rovná té, kterou přijal dům guiseovský smrtí pana princa de Joinville, jejž měli za nejdokonalejší knížete své doby: Bůh ho drž mezi svými vyvolenými.

Téhož měsíce zemřel také pan de Valençay, můj dobrý a drahý přítel, a který byl kdysi mým druhem v úřadu, když jsem byl polním maršálem.

Paní vévodkyně de Croÿ, která se byla provdala za mého bratrance z druhého kolena, zemřela také na mrtvici v noci z pondělí na úterý 15. tohoto měsíce; a má neteř, abatyše d’Espinal, se provdala za markýze de Haraucourt¹⁰⁵ dne …¹⁰⁶

Prosinec. – Byv tolik let držen jako zajatec v zámku Bastile, kde nemám jiné práce než prosit Boha, aby mé dlouhé strasti brzy ukončil mou svobodou nebo mou smrtí — co mohu psát o sobě nebo o svém životě, když jej vždy prožívám týmž způsobem, ne-li to, že mi v něm čas od času nastanou nějaké zlovolné nehody? Neboť dobrých jsem zbaven od té doby, co jsem zbaven své svobody. Pročež, nemaje co povědět o sobě, zaplňuji papír tím, co se každý měsíc děje ve světě a co přichází k mé známosti. A protože v zimě všechny věci odpočívají nebo se připravují jednat na jaře, je tento měsíc prosinec na novosti velmi hubený a neplodný, nestavši se nic jiného, než že — když přišla zpráva o druhém pokusu o zrušení obležení Salses, který se vůbec nezdařil — rozhodl se král dát učinit třetí, a k tomu cíli odeslal markýze de Coislin k panu princi, aby mu to nařídil¹⁰⁷; k čemuž se připravoval na den nového roku. Zatím Espenan¹⁰⁸ kapituloval, že nebude-li do dne Tří králů přispěn, vydá to místo Španělům.

Pan kancléř byl králem ustanoven jít do Rouenu a do dolní Normandie, aby dal učinit příkladnou spravedlnost nad vzbouřenci a rebely té provincie, a odjel z Paříže v úterý 20. tohoto měsíce.

Paní de Hautefort a slečna de Chemerault, které byly přijely do Paříže, opustivše dvůr, dostaly rozkaz z ní odjet v pondělí 26.; čímž tento rok ukončím.

Rok 1640: Rouen, Casale a tisíc liber za svobodu

Leden. – Nedoufám, že by mi tento nový rok měl být velmi šťastný, začínaje jej zlou zprávou, kterou jsem přijal prvního ledna — že můj nový synovec de Haraucourt má tajný záměr odebrat se k vévodovi lotrinskému. Což by mi bylo způsobilo citelnou nelibost, že by se osoba tak blízká odebrala od služby krále hned po tom, co vstoupila do mého spříznění; a tím spíše, že by neomylně byli podezírali mou neteř, jeho ženu, že ho k tomu záměru přivedla, hledě na zlé mínění, které už o ní v té věci mají. Bůh mi učinil tu milost, že jsem se od té doby dozvěděl, že ta zvěst je falešná a že on na to neměl žádnou myšlenku.

Pan kancléř přijel do Rouenu 4. tohoto měsíce, ježto tam plukovník Gassion byl se svými silami vstoupil pět dní předtím. Nazítří po vstupu pana kancléře poslal interdikci dvoru parlamentu, dvoru dávek, bailliage a pokladníkům Francie; v důsledku čehož dal učinit několik exekucí těch, o nichž věřil, že se namočili do zmatku předešlého léta.

Salses bylo kapitulovalo, že se vydá v předvečer Tří králů, nebude-li přispěno. Pan princ se téhož rána postavil, aby pomoc zkusil; ale bylo uznáno za úplně nemožné ji učinit, což bylo příčinou, že Espenan z něho 7. tohoto měsíce vyšel s posádkou — kterýžto den byl nicméně Francii šťastný tím, že se královna znovu nalezla obtěžkanou.

Hledali téhož měsíce rozličné prostředky, jak nalézt peníze na podporu velkých nákladů, které bylo třeba na válku činit; mezi nimiž byl přijat prostředek nového zřízení šestnácti mistrů žádostí a předložen parlamentu k schválení a zapsání. Ale protože mistři žádostí učinili silné pletichy a protože parlament měl to nové zřízení v nenávisti, byl odmítnut; čímž se král cítě obražen vypověděl dva rady, Laisného a Scarrona¹⁰⁹, a posledního dne toho měsíce poslal do Bastily mistra žádostí Gamina.

Únor. – Měsíc únor začal nádherným vjezdem vyslance polského, přišlého zprostředkovat svobodu princa Kazimíra, bratra krále polského, drženého jako zajatec ve vincenneském lese; ten přijel do Paříže v den Hromnic.

Pan kancléř, po tom, co dokonal trestání Rouenu, šel učinit totéž v Caen.

Mademoiselle, dcera Monsieurova, tančila 17. balet čtyřiadvaceti dívek, velmi krásný a nádherný, u pana kardinála. Dne 23. jej tančila v Arsenalu a 26. v Městském domě.

Měl jsem v neděli 5. v poledne zprávu o věci, která mi byla velmi příjemná¹¹⁰, a potom ještě o jiné — že má neteř de Haraucourt, nově provdaná, je obtěžkána. Ale abych neměl dlouhou radost, měl jsem v týž čas zprávy, že u dvora nejsou uspokojeni s nějakými řečmi, které můj synovec markýz de Bassompierre vedl ve svém vězení o Francii, a o nichž se od té doby ověřilo, že jsou falešné.

Má malá neteř, nejstarší dcera pana a paní de Houailly, která byla velmi hezká a dobře urostlá, zemřela 23. v devět hodin ráno; a tři dny předtím, totiž 20., zemřela v mém domě v Harouel v Lotrinsku paní hraběnka de Tornielle, babička mých synovců, kterou jsem velmi silně miloval.

Březen. – Měsíc březen byl pamětihodný smrtí Velkého Turka tehdy panujícího¹¹¹, způsobenou mrtvicí, a také proto, že zůstavil dědicem jediného, kdo z otomanského domu zbýval.

Vypustili téhož měsíce princa pfalckého, zajatce ve vincenneském lese, pod podmínkou, že zůstane šest měsíců ve Francii.

Pan kancléř, po tom, co dokonal exekuce proti vzbouřencům a croquantům, se vrátil do Paříže. A u dvora byl 19. tohoto měsíce vyhnán la Chesnaye¹¹², první komorník krále a velmi v jeho dobré milosti, s le Perray¹¹³, bratrem pana presidenta de Bailleul, a s několika jinými z jejich kliky.

Dohodli se o svobodě pana de Feuquières výměnou za Enckevorta, zajatce ve vincenneském lese, a dvacet tisíc écu. Dali i Enckevorta na svobodu a ten mě 15. přišel navštívit; ale v sobotu 17., když přišla zpráva o Feuquièrově smrti 13., vložili ho zpět do vězení.

Duben. – Měsíc duben jsem začal zlou zprávou, kterou mi vzkázali, o nedorozumění, jež bylo mezi panem hrabětem de Tornielle, dědem a poručníkem mých synovců, a mou neteří de Haraucourt, jeho vnučkou; ta dala zabavit všechen majetek mých ostatních synovců a učinila v tom velký nepořádek.

Poslal jsem 8. do Holandska svého synovce de Dommartin, druhého syna mého zemřelého bratra, který byl výstředník a byl mě obrazil: nicméně jsem ho chtěl vydržovat, nemaje on nyní nic platného¹¹⁴.

Ztratil jsem 22. toho měsíce pana de Puisieux, svého dobrého a věrného přítele, který zemřel po dosti dlouhé nemoci.

To je, co se týče mého zvláštního. A co do věcí veřejných: Casale bylo oblehnuto markýzem de Leganés už 9. tohoto měsíce, a pan hrabě d’Harcourt, dostav od krále rozkaz vsadit vše, aby mu přispěl, šel s asi devíti tisíci mužů pěších i jezdeckých proti řečenému Leganésovi, který jich měl dvaadvacet tisíc ve svých velmi silných a dokonaných zákopech; a ty napadl 29. téhož měsíce tak rázně a s tolikou odvahou a vytrvalostí, že — po tom, co byl čtyřikrát odražen — je nakonec popáté vynutil, uvedl v porážku vojsko Leganésovo a vzal mu kanón, munice i všechna zavazadla. Ztratil při těch rozličných útocích nějaké lidi, a mezi jinými nejmladšího z dětí pana du Tremblay, guvernéra Bastily, jménem Villeblavin¹¹⁵, mladého muže, který o sobě nesmírně mnoho sliboval a jejž jsem zvláště miloval.

Z druhé strany Banér, ztrativ přepadem jedno město, kam byl stáhl svá zavazadla a své munice, byl přinucen opustit výhodné postavení, v němž byl, a stáhnout se k Erfurtu, který byl zůstal na straně švédské; kam byl rychle následován císařským vojskem, jemuž velel arcivévoda Leopold¹¹⁶ a pod ním Piccolomini.

Dne 20. byl konečně v parlamentu schválen edikt o nových zřízeních mistrů žádostí a počet omezen na dvanáct. Téhož dne byla obnovena třetí vyšetřovací komora, která byla tak dlouho interdikována, s rozkazem radům Bitaultovi¹¹⁷ a Sevinovi, aby se zbavili svých úřadů, a s interdikcí presidentu Perrotovi de Saint-Dié¹¹⁸, aby do řečené komory vstupoval a vykonával tam svůj úřad, až do nového rozkazu krále.

Královna pocítila pohnout se své dítě v pátek 20.

Arras a poslední zápis (květen–říjen 1640)

Květen. – Velký úspěch u Casale pobízel naše ostatní generály, aby rychle vytáhli do pole a učinili ze své strany nějaký znamenitý výkon; a už 22. minulého měsíce odjel maršál de la Meilleraye z Paříže s velkou výzbrojí artilerie, táhna k Mézières, kde se mělo konat shromáždění mocného vojska, jemuž velel. Pan kardinál, aby dal všem chrabrým opustit Paříž, z ní odjel 2. tohoto měsíce, a král se už byl vydal na stranu Pikardie¹¹⁹, kde měl mít také maršál de Châtillon vojsko na nohou, aby hájil hranici a držel nepřátele v šachu, zatímco by maršál de la Meilleraye začal nějaké obležení důležitosti. Ten, sbíraje své oddíly, přijal malou pohromu nějakou jízdou, která mu byla rozbita, a množstvím odvedených koní od artilerie; což mu nicméně nezabránilo přijít rychle obklíčit Charlemont¹²⁰, velmi silné město na řece Máze, které by byl podle všeho vzal, kdyby se mu nebylo postavilo nebe ustavičnými dešti, jež mu zabránily se tam zastavit a daly mu změnit jeho záměr v záměr na Mariembourg¹²¹ — kde rovněž nepřátelé, protrhnuvše jedno stavidlo, zatopili zem tak, že mu bylo silou obležení zrušit. Nato mu král vzkázal, aby své vojsko, umdlené a zchřadlé zlým časem, přivedl zpět, aby je spojil s vojskem pana maršála de Châtillon a aby obě podnikla vynucení nějakého velkého místa v Artois.

Téhož měsíce paní vévodkyně de Chevreuse, která předešlého roku¹²² byla učinila odchod z Francie a přešla do Španěl, potom ze Španěl do Anglie, a konečně z Anglie přešla do Flander, kam krátce potom přijel levoboček krále dánského¹²³ se čtyřmi tisíci mužů posily kardinálovi infantovi.

Hrabě d’Harcourt, po vítězství u Casale zesíliv své vojsko několika pluky, které mu byly přišly z Francie, přišel položit obležení před Turín¹²⁴ — byť se byl princ Tomáš Savojský málo dní předtím do něho vrhl s pěti tisíci mužů pěších a patnácti sty koňmi a byť markýz de Leganés, který byl s tím, co ze své porážky u Casale zachránil, silnější než řečený hrabě, očekával ještě velké síly z milánského vévodství, které mu kardinál Trivulzio¹²⁵ přiváděl. Všechny tyto věci, které by měly ohromit jiného, pobízely toho vítězného muže podniknout to velké obležení, které začal rázně tísnit, a stal se hned pánem jednoho opevněného předměstí, odkud nepřátele vyhnal; což dalo markýzi de Leganés pospíšit si přijít rychle Turínu přispět a znovu jej zásobit, a napadl ležení hraběte d’Harcourt¹²⁶, ještě zle opevněné pro ten malý čas, který k tomu měl. Nicméně se hájil tak šlechetně, že byl markýz přinucen stáhnout se se ztrátou bezmála tří tisíc mužů; ale z naší strany byl vikomt de Turenne poraněn a několik jich zabito¹²⁷.

Také Holanďané, vystoupivše na zem ve Flandrech a chtějíce přejít kanál u Brug, byli zadrženi hrabětem de Fontaines¹²⁸, který se jejich přechodu postavil a po tom, co jich zabil více než osm set a několik důstojníků, je přinutil se stáhnout.

Měl jsem toho měsíce zprávy, že císař s mým synovcem de Bassompierre, zajatcem v Benfeldu, příznivě naložil, povoliv seržanta bitvy Javelitského¹²⁹ k výměně za něho, a poslal ho do úschovy do Strasburku.

La Tour¹³⁰ odjel 30., aby šel s Gassionem.

Červen. – Obležení Arrasu, obleženého 13. dne tohoto měsíce června, dalo strach oběma stranám: jedné, aby nebyl vzat, a druhým, aby jej nezmeškali vzít. Pročež se každý připravil — totiž ti vnitřní dobře se hájit, my pevně útočit a Španělé jej přispět. První z nepřátelských náčelníků, který přišel rušit naše práce, byl Lamboy¹³¹; a pan maršál de la Meilleraye, chtěje ho ohledat¹³², přišel s nějakou jízdou blízko jeho zákopů a dokonce potlačil nějaké oddíly, které byly vyšly k harcování. Ale naši, pronásledujíce neuváženě utíkající, přišli udeřit tak blízko Lamboyova ležení, že jsme tam ztratili množství dobrovolníků a lidí z hlavního velení: markýz de Gesvres¹³³, polní maršál, tam byl zajat, a Bréauté¹³⁴, seržant bitvy a polní mistr pluku pikardského, zabit — což byla zajisté velmi velká škoda, neboť to byl muž, který měl jednoho dne dospět k největším úřadům.

Červenec. – V tomto měsíci červenci pokračovalo obležení Arrasu s velkou tvrdostí z jedné i druhé strany, a když byla obkroužení dokonána, šlo se zákopy přímo k městu ze dvou rozličných míst¹³⁵. Ale kardinál infant, sebrav všechny své síly, se přišel položit táborem tak blízko Arrasu, že bylo velmi obtížné dát tam projít potravinám nebo vojenským municím, jichž se v ležení nedostávalo; což bylo příčinou, že se zkoušely rozličné konvoje. Mezi jinými podnikl plukovník de l’Échelle vést jeden přes Péronne, a dav o svém záměru zprávu, odjel maršál de la Meilleraye se třemi tisíci koní, aby ho přišel potkat na místě mezi nimi ujednaném¹³⁶; ale jak se tam vydával, potkal hainautskou korouhev, kterou vedli hrabě de Buquoy¹³⁷ a několik pánů s ním, a tu maršál napadl a rozbil, ne bez velké námahy a ztráty mužů. Nicméně se stáhla a [maršál ji nechtěl pronásledovat, aby ji úplně rozbil]¹³⁸, na zvěst, že celé nepřátelské vojsko postupuje: vzal nějaké zajatce stavu a stáhl se do ležení bez konvoje, který se tam nedočkavě očekával, a ten byl potkán onou hainautskou korouhví, která jej rozbila a odvedla zboží, jež nesl. To uvedlo ležení ve velký zmatek, neboť už nebylo potravin ani vojenských municí; ale o dva dny později¹³⁹ dal Saint-Preuil jeden šťastně dojít, což bylo příčinou, že obležení nebylo vůbec zrušeno a že město bylo rázně tísněno.

Markýz de Leganés z druhé strany učinil ještě jeden pokus¹⁴⁰ na ležení hraběte d’Alais před Turínem; ale nezdařil se mu lépe než poprvé, a stáhl se se ztrátou.

Srpen. – Měsíc srpen byl pozoruhodný zlým úspěchem Holanďanů, znovu zbitých při novém útoku, který chtěli podniknout, aby přešli kanál ve Flandrech; což je dalo zoufat, že mohou na straně Flander něco učinit, a přivedlo je k obležení Gelderna. Ale ustavičné dešti, které nastaly, a několik stavidel, která nepřátelé protrhli, s příchodem dona Filipa de Silva, Andrey Cantelma¹⁴¹ a de Fontaines s deseti tisíci mužů, je daly rovněž to obležení zrušit a stáhnout se ke Gennepu.

Měl jsem toho měsíce zprávu, že císař prohlásil náš dům za pošlý v přímé mužské linii od Oldřicha, hraběte z Ravensbergu, mladšího z domu kleveského, a že nás uznává za knížata toho domu, a že kolegium kurfiřtů k tomu rovněž dalo své schválení¹⁴².

Přišly mi také zprávy, že můj synovec de Bassompierre má být za málo dní dán na svobodu, ježto Javelitský, za nějž byl vyměněn, byl už v úschově ve Strasburku. Můj řečený synovec mi dal psát, aby měl mé svolení vzít si sestru princezny de Cantecroix¹⁴³.

Ale prvního dne srpna, když byly práce u Arrasu pokročily až k tomu, že byly přilepeny k baštionům města, byl hlad v našem ležení nicméně tak velký a obtíž přivést tam potraviny taková — ježto byl král k tomu cíli zavázán rychle povolat vojsko, jemuž velel pan du Hallier při obléhání Sancy v Lotrinsku, které byl konečně vzal¹⁴⁴, a dát vytáhnout síly z pikardských posádek, sebrav vojsko pětadvaceti tisíc mužů a postaviv na nohy konvoj šesti tisíc vozů —, že pan maršál de Châtillon zůstal při obležení a pan maršál de la Meilleraye odjel z řečeného ležení s dvanácti tisíci mužů ve středu prvního řečeného měsíce, aby přišel pomoci vstříc, což učinil na jmenovaný bod. A jak byli v objímání nad tím šťastným úspěchem, přišly zprávy, že nepřátelé přišli napadnout naše obkroužení, z něhož vzali tvrz Rantzau¹⁴⁵ a rozsekali na kusy pluk Roncherollesův¹⁴⁶, který byl vevnitř. Tehdy přijel Gassion s tisícem koní v plném běhu k našemu ležení a byl následován panem de la Meilleraye s tím, co byl přivedl konvoji vstříc. Ale když mu pan maršál de Châtillon vzkázal, že to není nic a že nepřátelé, zkusivše nadarmo útok na linie, byli od nich odraženi a stahují se po levé ruce, kteráž byla k příchodu konvoje, vrátil se s touž rychlostí k řečenému konvoji. Nepřátelé tehdy pokračovali ve svém útoku, při němž odrazili několik našich oddílů. Páni de Vendôme¹⁴⁷ činili toho dne divy, byvše stále na milost tisíce ran mezi nepřáteli, zabíjejíce vše, co potkali, a pobízejíce naše lidi po prostor čtyř hodin, co útok trval; v němž pan maršál de Châtillon učinil, co se lidsky učinit mohlo, a měl pod sebou zabitého koně. Ale konečně, když konvoj přijel do ležení bez střetnutí, s vojskem pana du Hallier a s tím, které byl přivedl pan de la Meilleraye, nebyla už hra nepřátelům udržitelná a ti dobrovolně opustili tvrz Rantzau a stáhli se v krásném řádu, vidouce k sobě přicházet pluky champagneský a navarrský v krásném řádu, aby je odtud vyhnaly. Tehdy nepřátele tísnili tak, že mina, kterou dali vybuchnout při útoku de la Meilleraye, otevřela více než šedesát kroků průlomu; což dalo nepřátele kapitulovat, že vydají to místo králi, nebudou-li do 8. toho měsíce přispěni. Nepřátelé neopomněli se ještě postavit, aby učinili nějaký pokus; ale shledavše tu věc nemožnou, stáhli se, a oddíly krále vzaly ve čtvrtek 9. srpna město Arras v držení.

Přijal jsem téhož měsíce malou nelibost odepřením, které mi pan hrabě de Tornielle, děd mých synovců, učinil, že mi nedá nejmladšího z řečených svých synovců jménem Gaston, abych ho u sebe vychoval. Ale v náhradu jsem měl to uspokojení, že jsem zvěděl, že má neteř de Houailly šťastně porodila dceru 30. téhož měsíce.

Září. – Král se vrátil k Paříži na počátku měsíce září¹⁴⁸, zanechav pana kardinála u hranice, který se šel zdržovat v Chaulnes¹⁴⁹.

Měli jsme toho měsíce dva šťastné úspěchy: jeden z narození druhého syna Francie, ježto královna porodila ….¹⁵⁰; a dobytí Turína, k němuž došlo … toho měsíce¹⁵¹.

Vzbouření Katalánců lze také položit mezi štěstí Francie, ježto je to k nevýhodě jejích nepřátel.

Říjen. – V tomto měsíci říjnu zemřel jeden z nejšlechetnějších, nejchrabřejších a nejlepších knížat, které jsem kdy poznal¹⁵², a který mi činil tu čest, že mě draze miloval: také jsem jeho ztrátu pocítil v srdci tak živě jako žádnou věc, která mě dávno postihla. Vytrpěl po devět let mnoho trápení a stíhání od zlého štěstí: vyhnán z Francie, ztrativ svou správu; jeho majetky zničeny; a co vystál ve své rodině ztrátou svých dvou dětí, z nichž nejstarší¹⁵³ byl nejdokonalejší kníže své doby, a zlým vedením třetího¹⁵⁴, který nežil podle svého povolání¹⁵⁵.