Knihovna · Napoleonské války · Paměti seržanta Bourgogna
Doslov
Bourgogne se do Francie vrátil v březnu 1813. Byl jmenován podporučíkem 145. řadového pluku a s ním znovu odtáhl do Německa. Bojoval u Lützenu a u Budyšína a 12. října 1813 byl raněn v boji u Desavy a padl do zajetí.
V zajetí, kdy měl vzpomínky ještě čerstvé, si začal dělat poznámky o ruském tažení. Z nich a z dopisů, které posílal matce, později sestavil tuto knihu; podle vlastní poznámky ji uspořádal roku 1835.
Když Napoleon po prvním pádu odešel na Elbu, podal Bourgogne demisi. Sám k tomu později poznamenal, že sloužit už nechtěl, protože císař nebyl ve Francii. Vrátil se do Condé, 31. srpna 1814 se oženil s Thérèse-Fortunée Demarezovou a usadil se jako obchodník, stejně jako jeho otec. Obchod však brzy opustil kvůli průmyslovým podnikům, v nichž ztratil část jmění. Žena mu zemřela roku 1822 a zanechala mu dvě dcery; z druhého manželství s Philippine Godartovou z Tournai měl další dvě děti.
S ostatními veterány z Condé se scházel v kavárně, a kdykoli zajel do Paříže, navštívil staré druhy v Invalidovně. Každý rok v den výročí vstupu do Moskvy spolu povečeřeli a pili jeden po druhém z poháru přivezeného z Kremlu.
Po červencové revoluci roku 1830, kdy se znovu objevila trikolóra, se Bourgogne vrátil do služby. Na přímluvu poslance za Valenciennes byl 10. listopadu 1830 jmenován poručíkem a pobočníkem velitelství pevnosti v Brestu, 21. března 1831 dostal kříž Čestné legie a 25. července 1832 byl přeložen na stejné místo do Valenciennes, blízko rodného Condé. Tam sloužil až do odchodu na odpočinek roku 1853 a ve městě se dlouho vzpomínalo, jak se osvědčil za nepokojů roku 1848.
Druhá žena mu zemřela roku 1866 na choleru. Adrien Bourgogne zemřel ve Valenciennes v polovině dubna 1867 jako osmdesátník; vydavatelé jeho pamětí uvádějí 15. dubna, nápis na jeho hrobě na tamním hřbitově Saint-Roch 14. dubna. Kulka, kterou dostal u Esslingu do stehna, se nikdy nepodařilo vyjmout; za ta léta mu sjela až k noze.
Jeho rukopis o šesti stech šestnácti foliových stránkách byl roku 1891 uložen v městské knihovně ve Valenciennes a později se vrátil do rukou jeho dcery. Celé paměti vyšly tiskem až téměř třicet let po autorově smrti.
Údaje o autorově životě po roce 1813 čerpáme z předmluvy, kterou k francouzskému vydání jeho pamětí napsali Paul Cottin a Maurice Hénault, a z autorových vlastních poznámek.