Knihovna · Dějiny Mongolů, které nazýváme Tartary

Ediční poznámka

Jan z Plano Carpini (Giovanni da Pian del Carpine, asi 1185–1252) byl františkán z okruhu prvních druhů sv. Františka a zkušený organizátor řádu v Německu. Na jaře 1245 ho papež Inocenc IV. vyslal z Lyonu k Mongolům. Mongolové krátce předtím zpustošili Polsko a Uhry a papež potřeboval zjistit, co zamýšlejí, a vyzvat je, aby zanechali válek.

Carpini putoval přes Čechy, kde mu král Václav I. poradil cestu přes Polsko a Rus; ve Vratislavi se k němu připojil bratr Benedikt Polák. Dále pokračoval přes Kyjev k Batuovi na Volhu a odtud napříč Asií do tábora velkého chána nedaleko Karakorumu. Tam byl v srpnu 1246 přítomen volbě a nastolení Güjüka a přijal jeho odpověď papeži. V listopadu 1247 se vrátil do Lyonu. Brzy nato se stal arcibiskupem v Baru (Antivari) v dnešní Černé Hoře.

Jeho zpráva Ystoria Mongalorum quos nos Tartaros appellamus („Dějiny Mongolů, které nazýváme Tartary“) je první podrobný západní popis Mongolů. Na rozdíl od Rubrukova osobního dopisu je to promyšlená zpravodajská zpráva pro papeže a křesťanské panovníky. Popisuje zemi a lid Mongolů, jejich víru, mravy, právo a tresty, vznik a uspořádání říše a moc chána. Dále popisuje vojsko a způsob boje, podrobené národy a nakonec radí, jak se Mongolům ubránit. Pro poznání mongolského státu je to pramen prvního řádu.

Uspořádání této knihy:

• Dějiny Mongolů (předmluva a kapitoly 1–8): úplný latinský text, jak jej podle rukopisu vytiskl Richard Hakluyt (1598).
• Cesta ke dvoru velkého chána: Carpiniho vlastní vyprávění o cestě (v originálu kapitola 9). Hakluytův úplný text je nemá, proto je přeloženo z podoby, kterou do svého Zrcadla dějin převzal Vincenc z Beauvais. Číslování kapitol 19–33 je Vincencovo.
• Příloha: Vincencova zkrácená verze Carpiniho popisných kapitol. Obsahem se kryje s kapitolami 1–8 a je zařazena pro úplnost.

Překlad je pořízen přímo z latinského textu otištěného v edici C. R. Beazley, The Texts and Versions of John de Plano Carpini and William de Rubruquis (Hakluyt Society, Londýn 1903), která je volným dílem. Porušená místa latinského textu jsou přeložena podle smyslu. Překlad i vysvětlivky vytvořila umělá inteligence (Claude) a neprošly redakcí odborného historika. Nejistá místa jsou vysvětlena v poznámkách. Vysvětlivky jsou nové. Jména mají v textu Carpiniho podobu, moderní tvary uvádějí vysvětlivky a přehled níže.

Starší český překlad (E. Knobloch, Putování k Mongolům, SNKLU, Praha 1964) je autorsky chráněný a pro tento překlad nebyl použit.

Na obálce: list velkého chána Güjüka papeži Inocenci IV. z listopadu 1246, psaný persky a opatřený otisky chánovy pečeti v mongolštině. Právě tento list Carpini přivezl roku 1247 do Lyonu; roku 1920 byl znovu nalezen ve Vatikánském archivu (volné dílo).

Za přehledem hlavních postav je zařazena mapa Carpiniho cesty. Svazek vychází v projektu Staré texty (www.stare-texty.cz), digitální knihovně českých překladů pramenů z veřejné domény. Cílem není nahradit filologickou edici, ale zpřístupnit českému čtenáři čitelný a okomentovaný text.