Jan z Plano Carpini: Dějiny Mongolů, které nazýváme Tartary
Zpráva papežského vyslance o cestě ke dvoru velkého chána, 1245–1247. Sepsáno roku 1247.
O knize
Na jaře 1245, čtyři roky po mongolském vpádu do Polska a Uher, vyslal papež Inocenc IV. z Lyonu k Mongolům františkána Jana z Plano Carpini, jednoho z prvních druhů svatého Františka. Carpini putoval přes Čechy, Polsko a Kyjev k Bathymu na Volhu a odtud napříč Asií až do tábora velkého chána u Karakorumu. V srpnu 1246 tam byl přítomen volbě a nastolení Güjüka a přivezl papeži jeho list, který se dodnes zachoval ve Vatikánském archivu.
Jeho zpráva je první podrobný západní popis Mongolů. Není to cestopis, ale promyšlená zpravodajská zpráva pro papeže a křesťanské panovníky: popisuje zemi a lid, víru a pověry, mravy, právo a tresty, vznik říše a moc chána, vojsko a způsob boje, podrobené národy a nakonec radí, jak se Mongolům ubránit. Připojeno je Carpiniho vlastní vyprávění o cestě.
Carpini přišel k Mongolům o osm let dříve než Vilém z Rubruku a o čtvrt století později než taoistický mistr Čchang-čchun, jehož cesta vedla z opačné strany – z Číny.
O tomto vydání
Český překlad z latiny podle vydání C. R. Beazleyho (The Texts and Versions of John de Plano Carpini and William de Rubruquis, Hakluyt Society, Londýn 1903), které je volným dílem. Obsahuje Carpiniho Dějiny Mongolů (předmluvu a kapitoly 1–8), vyprávění o cestě ke dvoru velkého chána podle Vincence z Beauvais a jako přílohu Vincencovu zkrácenou verzi celého spisu. Pečlivě jej přeložila umělá inteligence a opatřila jej 112 vysvětlivkami k osobám, místům a mongolským reáliím; součástí je přehled hlavních postav a mapa cesty. Překlad neprošel redakcí odborného historika; nejisté údaje jsou ve vysvětlivkách označeny.
Ke stažení ve dvou formátech: EPUB 3 pro čtečky a telefony (vysvětlivky se otevírají klepnutím na číslo v textu) a PDF pro počítač a tisk (78 stran, vysvětlivky pod čarou).
Na obálce: list velkého chána Güjüka papeži Inocenci IV., listopad 1246 (Vatikánský apoštolský archiv).
Ukázka: o velkém chánovi Güjükovi (1246)
Tento císař, když byl povýšen na trůn, zdál se být asi čtyřicet nebo čtyřicet pět let stár. Byl prostřední postavy, velmi rozvážný, převelice lstivý, velmi vážný a v mravech důstojný. Nikdy ho nikdo neviděl snadno se smát nebo dělat nějakou lehkomyslnost, jak říkali křesťané, kteří s ním ustavičně pobývali. […] Je pak zvykem tohoto císaře, že nikdy nemluví vlastními ústy s cizincem, byť by byl jakkoli veliký, nýbrž naslouchá a odpovídá skrze prostředníka. A kdykoli jeho poddaní, byť by byli jakkoli velcí, přednášejí nějakou záležitost nebo slyší císařovu odpověď, setrvávají na kolenou až do konce řeči.
Období
Historický úvod k Mongolské říši a ke cestám evropských poslů na Východ najdete na stránce období Mongolská říše a cesty na Východ.