Staré texty

Knihovna · Cesta mistra Čchang-čchuna na západ

VII. Dodatek: Čingischánovy listiny ve prospěch mistra

[Tato kapitola není u Bretschneidera. Je přeložena přímo z dodatku (fu-lu) čínského textu, jak je otištěn v použitém dřevořezovém vydání. Dodatek obsahuje čtyři císařské dokumenty a tři pozvání pekingských úřadů. Císařské listiny 2–4 jsou psány zvláštní „úřední mongolskou čínštinou“ – doslovným překladem z mongolštiny, s hovorovými částicemi a mongolským slovosledem – která ostře kontrastuje s klasickým stylem prvního dopisu; překlad se to snaží zachovat.]

1. Císařský list (čao-šu) – druhé pozvání, podzim 1220

Císař Čingis nařizuje pravému člověku, mistru Čchiou. Prošel jsem si vše, co jsi předložil o tom, že přicházíš na mé pozvání, a plně jsem to pochopil. Mistrova cesta převyšuje tři učitele,1 jeho ctnost je vážena na všech stranách. Nařídil jsem svému služebníkovi, aby nesl temné a světle červené hedvábí2 a poštovními koňmi spěchal tě navštívit u zeleného moře. Čas se sešel s přáním, Nebe se člověku nevzepřelo. Dva dvory tě opakovaně zvaly a nešel jsi;3 jediný posel tě pozval a ty ses ochotně zvedl. Říkám si, že to Nebe mi otevřelo cestu. Proto ses odevzdal a neodmítl vystavit se větru a mrazu, dobrovolně ses vydal přes písčité pustiny. Tvůj list mi došel; jak vypovědět mou radost a útěchu? Věci vojenské a státní nejsou to, co od tebe očekávám;4 srdce oddané cestě a ctnosti je vskutku hodno úcty. Protože ona tlupa byla nepokorná,5 tasil jsem zbraň a rozvinul vojska na hranicích; upevňuji, co je třeba: kdo přijde, poddá se, kdo odejde, obrátí se zády – vedu je skutečnou silou. Po dlouhém klidu je to tedy krátká námaha a doufám, že skončím, jakmile bude dílo dokonáno. Tak jsem znovu pozvedl svou moc a ctnost a nakrátko zastavil vůz na cestě. Znovu myslím na to, že tvůj oblačný vůz už vyrazil z Pcheng-laje a tvé jeřábí spřežení může doputovat až do Indie.6 Bódhidharma odešel na východ a předal nauku pečetí srdce; Lao-c’ odešel na západ, obrátil (barbary) a dovršil tao.7 Ač jsou řeky a cesty široké, hledím na tvou stoličku a hůl,8 jako by nebyly daleko. Tímto odpovídám na tvůj list, aby byl zřejmý můj úmysl. V podzimním horku, mistře, buď zdráv a v pokoji. Více nepíšu.

2. Svatý rozkaz (šeng-č’) o osvobození od daní – duben 1223

Svatý rozkaz císaře Čingise, sdělovaný úředníkům na všech místech:

Lidé v klášterech a obydlích, jaké kde má nesmrtelný Čchiou pro své cvičení,9 jsou ti, kdo den co den recitují posvátné texty, oznamují Nebi a přejí císaři dlouhý věk deseti tisíc krát deseti tisíc let. Všech daní a robotních povinností,10 velkých i malých, které by na ně připadaly, je všechny zprostěte. Podle toho ať jsou žáci nesmrtelného Čchioua, kteří opustili rodinu,11 i kláštery a obydlí na všech místech osvobozeni od daní a povinností. Kdo se kromě nich lstivě vydává za mnicha, aby se vyhnul daním a povinnostem, budiž oznámen úřadům a potrestán; tak ať rozhodne ten, kdo věc posuzuje. Jakmile toto dojde, ať je tak učiněno; nesmí být porušeno ani zaměněno. Je nutno vydat tuto listinu k užívání.

Tato listina se předává do rukou žáků nesmrtelného, aby ji uchovávali.

K provedení: mniši, kteří jsou žáky nesmrtelného, a ti, kdo přísně spravují kláštery, jsou všichni osvobozeni od daní a povinností. Tak se schvaluje.

Rok kuej-wej, rok ovce,12 třetí měsíc, dne (opatřeno) císařskou pečetí.

3. Ústní rozkaz předaný vyslancem A-li-sienem – 19. října 1223

Vyslanec A-li-sien osobně přijal svatý rozkaz císaře Čingise:

Nesmrtelný Čchiou, veřejné záležitosti, které jsi mi oznámil, jsou správné, velmi dobré. Už dříve jsem ti dal svatý rozkaz v písemné podobě, kterým ti nařizuji, abys spravoval všechny dobré lidi v Podnebesí, kteří opustili rodinu.13 Dobré i špatné, nesmrtelný Čchiou, vyřizuj sám podle svého uvážení; jen ty to rozeznáš. Jakmile toto dojde, ať je tak učiněno.

Rok kuej-wej, devátý měsíc, dvacátý čtvrtý den.

4. Ústní vzkaz předaný vyslancem a vrchním maršálem Ťia Čchangem – 8. prosince 1223

Vyslanec a vrchní maršál Ťia Čchang14 předal svatý rozkaz císaře Čingise:

Nesmrtelný Čchiou, na jaře ses vydal na cestu a odloučil ses ode mne až do letních dnů; na cestě bylo horko a těžko. Dostával jsi cestou dobré poštovní koně k jízdě? Měl jsi po cestě dost jídla a pití? Když jsi přišel do Süan-te a na jiná místa, starali se o tebe úředníci dobře? Získal jsi tam dole prostý lid? Je tvé tělo zdravé a tvé srdce v pokoji? Já tady na tebe, nesmrtelný, stále myslím. Já jsem na tebe nezapomněl; ty nezapomínej na mne.15

Rok kuej-wej, jedenáctý měsíc, patnáctý den.

5. Tři pozvání pekingských úřadů

[Dodatek uzavírají tři zdvořilostní listy v klasické čínštině, v nichž nejvyšší úředníci mongolské správy Pekingu zvou mistra, aby se natrvalo usadil v klášteře Tchien-čchang-kuan a přijal jeho vedení. První, datovaný osmým měsícem roku kuej-wej (září 1223), podepisuje „pan Š’-mo z pekingského Sekretariátu“ – Š’-mo Sien-te-pu, kitanský místodržitel Pekingu; argumentuje tím, že Peking je „kořenem všech čínských krajů, podle něhož se řídí blízcí i vzdálení“, a že kdo chce „položit základ k přijímání lidí, nemá lepší místo než sídlo nejvyšší dobroty“. Druhý, z téhož měsíce, podepisuje „pacifikační komisař a cenzor Wang“ (Wang Ťi); píše, že Tchien-čchang-kuan je „purpurové sídlo mezi lidmi“ a že jen mistr může být jeho pánem. Třetí, z osmého měsíce roku ping-sü (září 1226), podepisuje opět Š’-mo; prosí, aby mistr neopouštěl Peking „pro hluboké hory a pusté rokle“, ale „navěky zůstal pánem Velké nejzazší (Tchaj-ťi) a Mo-chua“16 – tj. setrval v klášteře, kde pak roku 1227 zemřel.]

Vysvětlivky

Vysvětlivky

  1. „Tři učitelé“ (san-c’) – nejspíše mistrovi tři spolužáci, o nichž sám v odpovědi Čingischánovi píše: „Byli jsme čtyři, kdo jsme byli zároveň vysvěceni; tři dosáhli svatosti“ (Ma Jü, Tchan Čchu-tuan, Liou Čchu-süan) – císař mu tedy zdvořile odporuje. Někteří vykládají i jako „tři velcí učitelé“ (Konfucius, Lao-c’, Buddha). Tento list je Čingischánova odpověď na mistrův dopis z jara 1220 (kap. I); mistr ho obdržel v zimě 1220 v Te-singu (kap. II). ↩

  2. Jüan-sün – temně černé a světle červené hedvábí, tradiční obřadní dar, jímž čínští panovníci zvali mudrce a poustevníky do svých služeb (podle kanonické Knihy obřadů). „Zelené moře“ = pobřeží Šan-tungu, mistrovo bydliště. ↩

  3. Ťinové a Sungové; viz kap. I. ↩

  4. Mistr v dopise psal, že „veřejné a válečné záležitosti nejsou v mé moci“; Čingischán ho ujišťuje, že od něj čeká výklad o tao a ctnosti, nikoli politické rady. ↩

  5. Chórezmská říše: roku 1218 dal místodržitel Otraru povraždit Čingischánovu obchodní karavanu a vyslance, což se stalo záminkou západního tažení (1219–1224). Listina je psána z tažení, „na cestě“. ↩

  6. Pcheng-laj – bájný ostrov nesmrtelných u pobřeží Šan-tungu; „oblačný vůz“ a „jeřábí spřežení“ jsou taoistické obrazy pro cestu nesmrtelného. Tchien-ču = Indie; Čingischán tehdy skutečně tábořil u indických hranic. ↩

  7. Dva vzory „učitele putujícího do ciziny“: Bódhidharma, indický patriarcha, který v 6. století přinesl do Číny čchanový (zenový) buddhismus a „předal učení přímo z mysli do mysli“; a Lao-c’, který podle taoistické legendy odešel na západ za průsmyk a tam „obrátil barbary“ (chua-chu) – tj. založil buddhismus. Znak před „a dovršil tao“ je v tisku nečitelný (patrně chu, „barbaři“). Pisatel, zjevně Číňan (nejspíš Jelü Čchu-cchaj), tak lichotivě přirovnává mistrovu cestu na západ k Lao-c’ově. ↩

  8. „Stolička a hůl“ (ťi-čang) – uctivé označení starce; podle obřadních knih dostával stařec nad sedmdesát let od panovníka opěrnou stoličku a hůl. ↩

  9. „Nesmrtelný Čchiou“ (Čchiou šen-sien) – titul, který Čingischán mistrovi udělil při první audienci (kap. IV). „Cvičení“ (siou-sing) = taoistická praxe, kultivace. ↩

  10. Čchaj-fa šuej-fu – mongolské „daně a povinnosti“: čchaj-fa (mong. alba) byly robotní a naturální povinnosti vůči státu (poskytování koní, ubytování, práce), šuej-fu daně z půdy a majetku. Osvobození od obojího bylo výsadou, kterou Mongolové udělovali duchovním všech náboženství (buddhistům, muslimům, křesťanům) výměnou za modlitby za chána; tento edikt je jedním z nejstarších dochovaných dokladů této politiky. ↩

  11. „Opustit rodinu“ (čchu-ťia) = stát se mnichem; „lidé, kteří opustili rodinu“ = mniši a mnišky. ↩

  12. Kuej-wej = 1223; „rok ovce“ je mongolské zvířecí označení téhož roku – v mongolských listinách se používalo obojí. Třetí měsíc = duben 1223; podle cestopisu (kap. V) vydal císař tento výnos „s císařskou pečetí“ sedmého dne třetího měsíce (8. dubna 1223) při mistrově loučení. ↩

  13. To je klíčová věta: Čingischán tu potvrzuje, že mistrovi svěřil správu všech mnichů v Podnebesí – nejen taoistů. Škola Čchüan-čen si to vyložila jako nadřazenost nad buddhisty, obsazovala buddhistické kláštery a nutila mnichy k přestupu; z toho vzešly slavné buddhisticko-taoistické disputace u dvora (1255, 1258, 1281), které taoisté prohráli, a Chubilaj nechal pálit taoistické spisy. Datum: 24. den 9. měsíce kuej-wej = 19. října 1223. ↩

  14. Ťia Čchang – čínský důstojník v mongolských službách, nositel titulu tu-jüan-šuaj (vrchní maršál) a süan-čchaj (císařský vyslanec). Datum: 15. den 11. měsíce = 8. prosince 1223; mistr tehdy zimoval v Lung-jang-kuanu u Te-singu (kap. V). ↩

  15. Nejosobnější z Čingischánových dochovaných textů: doslovný přepis ústního vzkazu v mongolské větné stavbě („ty nezapomínej na mne“ – ni siou wang-liao wo če). Otázka „získal jsi tam dole prostý lid?“ naráží na mistrovo přijetí v Süan-te a v Pekingu, kde lidé „zatarasili cestu“ (kap. V). ↩

  16. Tchaj-ťi („Velká nejzazší“) je jméno síně, resp. staršího názvu kláštera Tchien-čchang-kuan („bývalý palác Tchaj-ťi“, jak píše první list); Mo-chua (Mo-che?) je patrně jméno jeho druhé části – tj. „zůstat pánem obou pekingských klášterů“. ↩