Knihovna · Cesta mistra Čchang-čchuna na západ

VI. Epilog: poslední léta a smrt mistra (1224–1228)

[Bretschneider zde přerušuje překlad: „Když jsem ctihodného cestovatele přivedl z dlouhé a strastiplné cesty zpět na rodnou půdu, končím vyprávění o jeho dobrodružstvích. Si-jou-ťi pokračuje v Čchang-čchunově životopise až do jeho smrti; další události jeho života však mají malý zájem a nesouvisejí s mým programem.“ Uvádí jen následující shrnutí. Právě tyto pasáže – včetně básní, elegií a zázraků při mistrově „nanebevstoupení“ – tvoří značnou část čínského originálu.]

Mistr zůstal v Pekingu. Na rozkaz Čingischána mu byl přidělen pozemek zahrad severního paláce Ťinů, aby tam zřídil taoistický klášter. Tento klášter byl postaven na ostrově Čchiung-chua a lidem bylo zakázáno sbírat v parku na ostrově palivo a lovit ryby v jezeře.¹ Mistr, který tam žil, někdy vycházel na vrchol pahorku na ostrově a těšil se z nádherného výhledu na okolní zahrady.

Dále ve vyprávění čteme: „Třiadvacátého dne šestého měsíce (8. července) 1227 bylo mistrovi oznámeno, že se vlivem prudkého deště zřítila jižní hráz jezera a že voda vtrhla do východního jezera, takže to bylo slyšet na vzdálenost několika li. Poté zmizely všechny ryby a želvy a jezero vyschlo.“² Čchang-čchun to považoval za znamení své smrti, a skutečně zemřel devátého dne sedmého měsíce (23. července) 1227.³

Příštího roku postavili jeho žáci s pomocí velkého množství jiných taoistů, kteří přišli z různých částí Číny, pro mudrcovy tělesné pozůstatky klášter, jehož budovy byly dokončeny za čtyřicet dní. K obřadu přenesení a pohřbení těla byl stanoven devátý den sedmého měsíce (10. srpna) 1228. Během šestého měsíce (července) nepřetržitě hustě pršelo.⁴ Lidé se báli, že obřadu bude bráněno; ale prvního dne sedmého měsíce (2. srpna) se nebe náhle vyjasnilo a všichni byli velmi potěšeni. Když byla rakev otevřena, byl mistrův vzhled stejný, jaký měl zaživa. Po tři dny přicházeli lidé zblízka i zdaleka, knížata, úředníci a jiní, více než deset tisíc. Všichni byli tímto zázrakem ohromeni a přikládali si ruce k čelu. Pohřební obřady trvaly tři dny.

Osmého dne sedmého měsíce (9. srpna) v osm hodin ráno přeletěli od jihozápadu nejprve černí jeřábi a po nich následovali bílí jeřábi.⁵ Lidé na ně hleděli s úžasem. Devátého o půlnoci se konal poslední pohřební obřad, po němž byly mistrovy tělesné pozůstatky (doslova „svlečená schránka nesmrtelné části člověka“) pohřbeny v klášteře. Tento klášter dostal jméno Paj-jün-kuan (Klášter Bílých oblaků).⁶

Dodatek: jména z přílohy cestopisu

[Čínský text končí dodatkem (fu-lu), který obsahuje Čingischánovy listiny ve prospěch mistra a taoistů a pozvání pekingských úřadů (obojí přeloženo v kapitole VII) a seznam „žáků, kteří doprovázeli mistra na cestě“ (š’-sing men-žen) – osmnáct jmen, mezi nimi Li Č’-čchang (autor cestopisu), Jin Č’-pching (pozdější patriarcha školy), Sung Te-fang, Wang Č’-ming, Sun Č’-ťien, Čang Č’-su, Ťü Č’-jüan, Čeng Č’-siou, Meng Č’-wen, Che Č’-čching, Pchan Te-čchung a další – a nakonec jména čtyř průvodců, kteří mistra na císařský rozkaz chránili (vyslanec A-li-sien, vyslanec Liou Čung-lu ad.). Bretschneider tuto přílohu nepřekládá.]

Vysvětlivky