Knihovna · Francouzská revoluce · Paměti Louveta de Couvray

Poznámka k tomuto vydání

Kdo byl Louvet

Jean-Baptiste Louvet se narodil 12. června 1760 v Paříži jako syn obchodníka s papírem. Před Revolucí se podepisoval Louvet de Couvray. Proslavil ho galantní román Les Amours du chevalier de Faublas (Lásky rytíře de Faublas, 1787–1790). Za Revoluce se stal řečníkem Jakobínského klubu a vydavatelem plakátového listu La Sentinelle a v září 1792 byl za departement Loiret zvolen do Národního konventu. Tam patřil k přátelům Rolandových a ke girondistům. Dne 29. října 1792 vystoupil na tribunu a obvinil Robespierra, že usiluje o diktaturu. Tato řeč z něho udělala jednoho z nejnenáviděnějších protivníků Hory.

Po převratu 31. května a 2. června 1793 nařídil Konvent zatčení devětadvaceti girondistických poslanců a Louvet byl mezi nimi. Kdo uprchl, byl brzy nato postaven mimo zákon. Kdo byl mimo zákon, mohl být po zjištění totožnosti popraven bez soudu. Louvet uprchl do Caen, kde se girondisté pokusili zvednout departementy proti Paříži. Po porážce povstání prošel s několika druhy pěšky Bretaní, přeplavil se z Brestu do ústí Gironde a skrýval se v Saint-Émilionu. V listopadu 1793 se sám vydal přes půl Francie do Paříže za svou ženou, které říkal Lodoïska. Dva měsíce žili ve skrýši, kterou mu v pařížském bytě postavila, a v únoru 1794 odešel do hor Jury u švýcarských hranic. Většina jeho druhů zahynula: Guadet, Salle a Barbaroux pod gilotinou v Bordeaux, Pétion a Buzot vlastní rukou v polích u Saint-Émilionu.

Po Robespierrově pádu se Louvet vrátil do Paříže a v březnu 1795 do Konventu. Zasedal potom v Radě pěti set, vedl knihkupectví a znovu vydával Sentinelle. Zemřel 25. srpna 1797, v sedmatřiceti letech. Podrobně jeho život líčí Aulardova úvodní studie, která následuje hned za touto poznámkou.

Co je tato kniha

Paměti psal Louvet jako psanec a ve dvou místech. První část sepsal na podzim 1793 v podzemním úkrytu v Saint-Émilionu a nechal ji u paní Bouquey, která psance schovávala a zaplatila za to životem. Pokračování psal od dubna do července 1794 v Juře. Dokončil je 22. července 1794, pět dní před Robespierrovým pádem. Protože první sešit neměl u sebe, shrnul v Juře jeho obsah znovu a stručně.

Roku 1795 vydal Louvet paměti sám ve svém knihkupectví pod názvem Quelques notices pour l'histoire et le récit de mes périls depuis le 31 mai 1793 (Několik zpráv pro dějiny a vyprávění o nebezpečích, jimiž jsem prošel od 31. května 1793). Kniha měla velký úspěch, ještě téhož roku vyšla ve třech vydáních a hned byla přeložena do angličtiny. První, saint-émilionský sešit v ní chyběl. Zachoval se v opise, který pořídil člen Konventu Charles Duval a který později získala pařížská Národní knihovna. Poprvé jej otiskl historik François-Alphonse Aulard roku 1889 v čele svého vydání. To je první úplné vydání pamětí a z něho překládáme.

První polovina knihy je politická: počátky Revoluce, jakobíni, spor o válku, zápas girondistů s Horou a jejich pád. Druhá polovina je vyprávění o útěku. Louvet byl romanopisec a píše rychle, vzrušeně a s citem pro scénu. Proto se jeho paměti čtou jako dobrodružný román, ačkoli líčí skutečné události a skutečné lidi.

Co kniha obsahuje

Paměti jsou přeloženy celé, bez zkracování. Před nimi stojí úplný překlad Aulardovy předmluvy z roku 1889, která podává Louvetův životopis a dějiny rukopisu a vydání. Za pamětmi následuje Louvetův dopis Konventu z 10. prosince 1794, jímž žádal o návrat do svého křesla.

Aulard připojil ke druhému svazku Louvetovy politické spisy z let 1792 a 1793. Příloha I přináší v úplném překladu nejslavnější z nich, Obžalobu Maximiliena Robespierra z 29. října 1792. Příloha II shrnuje dva dlouhé polemické spisy, Maximilienu Robespierrovi a jeho royalistům (1792) a Národnímu konventu a mým voličům o spiknutí z 10. března a o orleánské frakci (1793), a překládá z nich charakteristické pasáže. Krátký třetí spis, Několik slov dvěma podřadným pomlouvačům, je v příloze přeložen celý. Shrnutí je naše a je tak také označeno.

Dělení na kapitoly

Starší vydání pamětí kapitoly nemají. Deset kapitol zavedl Aulard. Jeho dělení zachováváme s jedinou změnou: desátou kapitolu, která je u Aularda dvakrát delší než ostatní, jsme rozdělili do tří (X, XI a XII). Kapitola I je saint-émilionský sešit, který před Aulardem nevyšel. Od kapitoly II jde o text, který Louvet vydal roku 1795. Názvy kapitol, mezititulky a úvodní odstavce v hranatých závorkách pocházejí od nás.

Jak Louveta číst

Louvet je svědek, a zároveň strana sporu. Píše ve skrýši, bez knih a bez novin, a o smrti přátel se dovídá z doslechu. V datech a jménech se proto někdy mýlí. Na takových místech nechává překlad jeho znění a omyl opravuje vysvětlivka.

Důležitější je jeho přesvědčení, které prostupuje celou knihu. Louvet věřil, že Hora a pařížská Komuna pracovaly pro vévodu Orleánského a pro cizí mocnosti a že Marat, Danton a Robespierre byli nástroji tohoto spiknutí. Dnešní historiografie tento výklad nesdílí. Zářijové masakry roku 1792, 10. březen 1793 ani převrat 31. května nebyly dílem orleánského ani zahraničního spiknutí. Vysvětlivky to na příslušných místech krátce připomínají. Stejně je třeba číst i jeho soudy o protivnících a o lidu pařížských sekcí.

Předloha a překlad

Předlohou je Aulardovo vydání (Mémoires de Louvet de Couvrai sur la Révolution française, Paříž, Librairie des bibliophiles, 1889, dva svazky) v digitální kopii Francouzské národní knihovny (Gallica). Francouzský text jsme získali strojovým čtením skenů a opravili jsme jej stranu po straně podle obrazu tisku. Pro kontrolu jsme jej srovnali s vydáním Bervilla a Barrièra (Paříž, Baudouin frères, 1823), které otiskuje znění z roku 1795. Kde se obě vydání liší, držíme se Aularda. Aulard zachovává pravopis 18. století.

Louvet několikrát nahrazuje jméno hvězdičkami nebo tečkami, aby neohrozil lidi, kteří mu pomohli, a někdy i ty, které viní ze zrady. Tato místa necháváme tak, jak jsou. Kde osobu určila pozdější literatura, říká to vysvětlivka.

Na jednom místě Aulardovo vydání vypouští autorovu poznámku, kterou starší vydání mají (kapitola IX, o Guadetovi a Sallovi u Montpontu). Tu jsme přeložili podle vydání z roku 1823 a ve vysvětlivce to uvádíme.

Český překlad vznikl s pomocí umělé inteligence. Úplnost překladu byla ověřena odstavec po odstavci proti předloze. V druhém kroku byl celý text větu po větě srovnán s francouzským originálem, opraveny byly významové chyby, čísla a jména a vysvětlivky byly věcně ověřeny. Je to pracovní čtenářský překlad, nikoli vědecká edice. Nejistá místa předlohy jsou označena ve vysvětlivkách.

Vysvětlivky

Louvet psal pro současníky, kteří jeho přátele i nepřátele znali. Dnešní čtenář je nezná, a proto je vysvětlivek mnoho. Každá osoba je při prvním výskytu v kapitole krátce představena. Vysvětleny jsou také události, úřady, narážky a místa.

Poznámky pod čarou jsou v Aulardově vydání dvojí. Louvetovy vlastní poznámky jsou přeloženy celé a uvozeny slovy „Poznámka Louvetova:“. Co přebíráme z poznámek vydavatele, je uvozeno slovem „Aulard:“. V úvodní studii, kde mluví Aulard sám, jsou jeho poznámky uvozeny slovy „Poznámka Aulardova:“. Ostatní vysvětlivky jsou naše. Nejisté údaje jsou označeny slovem „patrně“.

Jména, míry a kalendář

Autorovo jméno píšeme Louvet de Couvray. Aulard píše Couvrai, starší vydání Couvray. Louvet sám se za Revoluce podepisoval jen Jean-Baptiste Louvet. Jeho žena se jmenovala Marguerite Denuelle. Louvet jí v pamětech říká Lodoïska podle hrdinky svého románu a toto jméno ponecháváme.

Francouzská jména necháváme v původní podobě a skloňujeme je. Ženská jména nepřechylujeme, s výjimkou paní Rolandové, jak je v češtině zvykem a jak ji píšeme i v jejích pamětech. Jméno poslance Delacroixe, zvaného častěji Lacroix, píšeme tak, jak je píše Louvet.

„Reprezentant na misi“ je poslanec Konventu vyslaný s neomezenou mocí do departementu nebo k armádě. „Sekce“ jsou městské obvody Paříže a jejich shromáždění, „Komuna“ je pařížská obecní rada. „Hora“ je levice Konventu, jejíž členové se nazývají montagnardi.

Míle je francouzská lieue, asi čtyři kilometry. Libra (livre) je základní peněžní jednotka, tolar (écu) má tři libry, sou je dvacetina libry. Asignáty jsou revoluční papírové peníze. Data republikánského kalendáře uvádíme tak, jak je má předloha, a v hranatých závorkách nebo ve vysvětlivce připojujeme datum gregoriánské.

Související knihy ve Starých textech

Tytéž události z jiné strany líčí Paměti paní Rolandové, psané ve vězení roku 1793. Louvet v nich vystupuje jako přítel domu a Rolandová o něm podává portrét. Počátky Revoluce z lavic šlechty v Ústavodárném shromáždění popisují Paměti markýze de Ferrières. Obě knihy jsou ke stažení na www.stare-texty.cz.