Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Otrokem u Turků a Tatarů

4. Bajezid dobude Karaman (1392)

Nejprve, když jsem byl u něho, započal válku se svým švagrem, který se jmenoval Karaman¹ a to jméno měl podle země, a hlavní město v té zemi slove Laranda, a to proto, že mu nechtěl být poddán; a tu na něho táhl se sto šedesáti tisíci muži. Když se dozvěděl, že král Bajezid na něho táhne, připravil se a táhl mu vstříc se sedmdesáti tisíci muži, s nejlepšími, které ve své zemi měl, a myslil si, že králi Bajezidovi dobře obstojí. A tu táhli na pláň, která ležela před městem jménem Konya, jež patřilo řečenému pánu Karamanovi, a tam se setkali a začali bojovat; a téhož dne svedli dvě bitvy, takže jeden druhého nemohl přemoci; a v noci měli odpočinek na obou stranách, jeden druhému bez škody. A ten Karaman měl tu noc velikou radost s trubkami a s bubny a s rozděláváním ohňů, aby Bajezida postrašil; ale Bajezid nařídil, aby se už nedělaly ohně, leda

10 aby se při nich uvařilo jídlo a potom se zase uhasily. Tu poslal Bajezid v noci třicet tisíc mužů za nepřítele a řekl jim, až on ráno potáhne na nepřítele, aby oni táhli na ně zezadu; a když se rozednilo, táhl Bajezid proti nepřátelům a tu táhlo těch třicet tisíc mužů, které Bajezid od sebe poslal, zezadu na nepřátele. A když to Karaman viděl, že na něho táhnou zezadu i zpředu, dal se na útěk do svého města jménem Konya a postavil se ve městě k obraně; tu se Bajezid položil před město a ležel před ním jedenáct dní, protože je nemohl dobýt. A potom poslali měšťané ven k Bajezidovi a nabídli mu, že mu město vydají, chce-li jim darovat život a statek; a to jim slíbil, a tu mu nabídli, aby tedy přitáhl a útočil, že oni ustoupí od hradeb a že tak město dobude. A to se stalo, jak se spolu dohodli; a když Karaman viděl, že Bajezid vešel do města, táhl s jízdním lidem na něho ve městě a bojoval s ním; a kdyby byl měl od měšťanstva malou pomoc, byl by Bajezida mocí z města vyhnal. Ale když viděl, že žádnou pomoc nemá, dal se na útěk a tu byl zajat a přiveden k Bajezidovi; tu se ho Bajezid tázal a řekl: „Proč mi nechceš být poddán?" Tu mu Karaman odpověděl a řekl: „Proč bych ti měl být poddán, když jsem právě tak pánem jako ty?" A když to Bajezid uslyšel, rozhněval se a řekl svému lidu, kdo by se chtěl Karamana ujmout? A řekl to dvakrát, a nikdo z jeho lidí se ho ujmout nechtěl; tu to řekl potřetí; tu vystoupil jeden a ujal se ho a odvedl ho stranou a sťal ho a šel potom k Bajezidovi. A když ho Bajezid spatřil, tázal se ho, jak s ním naložil; i řekl mu, že ho sťal; a tu počal Bajezid slzet a nařídil potom

11 jinému, aby tomu, který Karamana zabil, učinil, jak on učinil jemu; i vzal ho a odvedl ho na to místo, kde sťal Karamana, a sťal i jeho. A to se stalo proto, že Bajezid mínil, že když pán něco takového v hněvu nařídí, nemá to nikdo ihned vykonat, neboť se domníval, že má chvíli počkat, až ho hněv přejde; a bylo to také proto, aby se nikdo neosmělil takového pána usmrtit nebo se toho ujmout. A potom Bajezid nařídil, aby se Karamanova hlava nastrčila na kopí a nosila po městě, k tomu účelu, aby se ostatní města a hrady tím spíše vzdaly, až uslyší, že jejich pán je mrtev. A potom osadil město Konya svým lidem a položil se pak před město Laranda; a když před město přitáhl, vzkázal dovnitř, aby se vzdali, neboť on je jejich pánem; a nechtějí-li to učinit, že je k tomu donutí mečem. Tu k němu měšťané vyslali ven čtyři nejlepší z nich a prosili ho, aby jim zajistil život a statek; a žádali také na něm, je-li pravda, že jejich pán Karaman je mrtev, že má ve městě dva syny, aby tedy z těch dvou jednoho ustanovil pánem nad městem, a bude-li to chtít učinit, že mu město vydají. Tu jim odpověděl a řekl, že jim zajistí život i statek, a až bude města mocen, že jim pána dobře ustanoví, ať už to bude jeden z Karamanových synů nebo někdo z jeho pánů; a tak se rozešli. A když měšťané uslyšeli Bajezidovu odpověď, nechtěli mu město vydat a řekli: je-li jejich pán mrtev, zanechal přece dva syny, u nich chtějí mřít i žít. A stavěli se králi na odpor pět dní; a když Bajezid viděl, že se mu staví na odpor, poslal ještě více lidu a kázal přivézt děla a stavět obléhací stroje. A když to Karamanovi synové a jejich matka viděli, povolali k sobě nejlepší měšťany a řekli jim: „Milí páni! vidíte dobře, že vás proti Bajezidovi uhájit nemůžeme, neboť je na nás příliš mocný; a abyste kvůli nám měli zahynout,

12 toho by nám bylo líto a nemohli bychom vám to nahradit; proto jsme se s naší matkou shodli, že se chceme vzdát na jeho milost." A to se měšťanům také zalíbilo; a tu vzali Karamanovi synové svou matku a nejlepší měšťany k sobě z města a klíče od bran a vyšli ven k Bajezidovi. A když se přiblížili k vojsku, vzala matka své syny, každého za jednu ruku, a šla k Bajezidovi; a když Bajezid spatřil svou sestru s jejími syny, vyšel jí vstříc ven před stan; a když přišli ke králi, padli mu k nohám a líbali mu nohy a prosili o milost a dali mu klíče od bran; a když to král Bajezid viděl, nařídil svým pánům, kteří stáli vedle něho, aby je pozdvihli; a to se stalo; a tu zaujal město a dosadil do města jednoho ze svých pánů; a svou sestru a její dva syny poslal do svého hlavního města, které slove Bursa.