Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Otrokem u Turků a Tatarů

6. Schiltberger se zúčastní pokusu zajatých křesťanů o útěk

A když Bajezid přišel do svého hlavního města a měl v úmyslu nějaký čas tam zůstat, v tom čase se nás šedesát křesťanů shodlo, jak bychom se odtud mohli dostat; a tak jsme mezi sebou učinili úmluvu a přísahali jsme si navzájem, že budeme spolu mřít i žít; a tu jsme si určili čas a že se každý na ten čas připraví; a tak jsme se v ten čas všichni sešli, jak jsme se spolu umluvili; a tu jsme mezi sebou zvolili dva hejtmany, a co ti učiní a nařídí, toho máme být poslušni. A tak jsme se zvedli po půlnoci a jeli k jednomu pohoří; a když se rozednilo, dostali jsme se k tomu pohoří; a když jsme do pohoří vešli, sesedli jsme a nechali koně odpočinout, dokud slunce nevyšlo, a tak jsme zase nasedli a jeli jsme ten den i noc. A když Bajezid uslyšel, že jsme uprchli, poslal za námi pět set koní a nařídil, aby nás, kde by nás našli, zajali a přivedli před něj; a tak nás dojeli u jedné soutěsky a volali na nás, abychom se vzdali; a to jsme učinit nechtěli, a tak jsme sesedli s koní a šli pěšky proti nim a postavili jsme se k obraně a chvíli jsme na sebe stříleli; a když hejtman viděl, že jsme se postavili k obraně, vystoupil a vyvolal příměří na jednu hodinu; a tak jsme příměří dali. A potom k nám přišel a prosil nás, abychom se vzdali, že nám zajistí život; i dali jsme mu odpověď, že se o tom poradíme. Tak jsme šli k sobě a poradili se; poté jsme mu dali odpověď, že dobře víme, že jakmile budeme zajati a před něj přivedeni, musíme zemřít; že je tedy mnohem lepší, abychom zemřeli zde se zbraní v ruce pro křesťanskou víru. Když hejtman viděl, že jsme takto pevní, promluvil k nám znovu a prosil nás, abychom se vzdali, že nám na svou přísahu slíbí, že nás při

14 životě zachová, a kdyby snad král byl tak rozhněván, že by nás chtěl usmrtit, že se dá nejprve usmrtit sám; a to nám slíbil na svou přísahu, a tak jsme se vzdali a tak nás jako zajatce odvedl před krále. A když nás před krále přivedl, nařídil král, abychom byli ihned usmrceni; tu vystoupil hejtman, který nás zajal, a poklekl před králem a prosil ho, aby nám daroval život, neboť spoléhal na jeho milost a slíbil nám na svou přísahu, že nám zajistí život. Tu se ho král otázal, zda jsme v zemi nenapáchali škodu; i řekl, že jsme žádnou škodu nenapáchali; a tak nás dal uvěznit; tam jsme leželi devět měsíců v zajetí; a v tom čase nás dvanáct zemřelo. A když přišel pohanský velikonoční den, prosil za nás jeho starší syn jménem Mirmirsiriamon¹, a tak nás král propustil; a potom nás odvedli před krále; tomu jsme museli slíbit, že od něho nikdy více nechceme odejít ani se o to pokoušet; poté nám zase dal jezdit a zvýšil nám žold.