Staré texty

Knihovna · Carské Rusko a revoluce · Carské Rusko za velké války

Ediční poznámka

O knize a o tomto vydání

Maurice Paléologue (1859–1944) byl francouzským velvyslancem v Petrohradě od ledna 1914 do května 1917. Deník, který si v té době vedl, vydal po válce pod názvem La Russie des tsars pendant la grande guerre ve třech dílech. Tato kniha je prvním z nich a zahrnuje jedenáct měsíců od 20. července 1914 do 2. června 1915 – od státní návštěvy prezidenta Poincarého v Petrohradě, několik dní před vypuknutím války, po Putilovovu předpověď revoluce a „deseti let anarchie“.

Není to pamětní spis psaný zpětně. Paléologue zapisoval rozhovory s Mikulášem II., se Sazonovem, s velkoknížetem Nikolajem a s dvorem bezprostředně, den po dni, a vedle diplomacie v knize stojí ruská církev, Rasputin, dvorské intriky a cestopisné pasáže o Moskvě a Petrohradě. Autor své zápisky mezi vydáními upravoval a byl za to kritizován; přeložili jsme vydání, které máme v ruce, a nedoplňovali je odjinud.

Předlohou byl Plonův tisk z roku 1929 (Plon-Nourrit, 8 rue Garancière, 27. vydání); vlastní text prvního dílu zabírá strany 1 až 372. Francouzský originál má 102 478 slov, český překlad 80 532; počítáno jako slova oddělená mezerami, bez značek stran.

První české vydání

Paléologuovy ruské paměti česky nikdy nevyšly, ani v úplnosti, ani ve výběru. Vyšly francouzsky, anglicky (An Ambassador's Memoirs, přel. F. A. Holt, 1923–1925), rusky (Дневник посла), německy (Am Zarenhof während des Weltkrieges, 1925–1927) a maďarsky ve výběru (1982).

Česky je doložena jediná věc: recenze francouzského vydání v Českém časopise historickém z roku 1923. Kniha tedy u nás byla odborně zaznamenána hned po vydání, a přeložená přesto nikdy nebyla. Není to text zapomenutý, nýbrž text sto let odkládaný.

Jak byla připravena předloha

Vycházeli jsme ze skenu Plonova tisku z internetového archivu a z jeho textové vrstvy. Ta vrstva je použitelná, ale ne bezvadná, a práce na ní tvořila nezanedbatelnou část celé edice: text byl rozdělen na strany podle původní sazby, doplněn o značky stran, jimiž se v rejstříku odkazuje, a prošel řadou kontrol – srovnáním počtu a polohy všech 371 značek stran, nezávislým novým OCR každé strany a porovnáním obou čtení, kontrolou dne týdne proti datu u všech 242 datovaných zápisů a čtením kotev a poznámek pod čarou.

Tyto kontroly našly v textové vrstvě desítky vad – vynechaný řádek, zkomolená vlastní jména a letopočty, zbytky běžícího záhlaví a tiskových signatur vložené doprostřed věty, spojovníky zapomenuté po spojení dělených slov. Každé sporné místo bylo prohlédnuto na skenu v původním rozlišení. Záznam o všech opravách, i o těch, které se po ověření ukázaly jako naše vlastní chyba a byly staženy, je součástí pracovní dokumentace edice.

Kalendář

Rusko žilo do roku 1918 podle juliánského kalendáře, který byl ve 20. století o třináct dní pozadu za gregoriánským. Paléologue datuje gregoriánsky a starý styl označuje v celém prvním díle jedinkrát, výslovně: „1. ledna (starého stylu) v Carském Selu“ – v obsahovém podtitulu kapitoly VIII. V originále stojí (v. s.), tedy vieux style.

Čtenář tedy musí počítat s tím, že ruské události, které zná podle juliánského kalendáře, stojí v této knize o třináct dní později: ruský Nový rok je zde 14. ledna, velikonoční svátky odpovídajícím způsobem posunuté. Tam, kde na tom záleží, uvádějí vysvětlivky obě data.

Jméno města

Sankt-Petěrburg byl 31. srpna 1914 přejmenován na Petrohrad, protože původní jméno znělo německy. Paléologue ten posun důsledně dodržuje a překlad jej zrcadlí: v zápisech do 31. srpna 1914 stojí Sankt-Petěrburg, od 1. září 1914 Petrohrad. Rozhoduje přitom datum zápisu, ne to, o jaké době se v něm mluví.

Je to jediné místo, kde se jméno uprostřed knihy mění, a je to změna autorova, ne naše.

Přepis jmen

Paléologue je Francouz a ruská jména píše francouzskou transkripcí: Soukhomlinow, Stchéglovitow, Yannouchkéwitch. Tu jsme do češtiny nepřeváděli – vycházeli jsme z ruského originálu v azbuce, takže Soukhomlinow je Suchomlinov, ne „Soukhomlinov“.

Pravidla, která z toho plynou a která edice drží:

Místopis

Edice drží dobové tvary tam, kde jsou zároveň českými dobovými tvary: Vilno, Kovno, Grodno, Lvov, Charkov, Cařihrad, Tiflis, Caricyn. Kde čeština má zavedené exonymum, použili jsme je: Toruň, Poznaň, Vratislav, Gdaňsk, Lipsko, Drážďany, Halič. Kde je nemá, zůstává domácí tvar – a u polských měst tedy polská grafika: Suwałki, Mława, Kraśnik, Piotrków, Płock, Łomża, Augustów, Tarnów, Chełm, Jasło, Wisłoka, Warta.

Vysvětlivka u prvního výskytu uvádí dnešní jméno tam, kde se podstatně liší.

Čtyři spojenectví

V knize vystupují čtyři různá spojenectví a jejich záměna mění smysl věty:

Autor přitom výraz Triple-Alliance užívá ve dvou významech. Dvakrát jím označuje německý blok, a dvakrát – poprvé, když Poincaré naléhá, aby se Trojdohoda konečně proměnila „en Triple-Alliance“ – jej myslí obecně, jako závazné spojenectví tří proti pouhé dohodě. Překlad proto na dvou místech uvádí Trojspolek a na dvou trojstranné spojenectví. Je to rozlišení výkladové, ne pravopisné, a patří sem, aby bylo zjevné, že jsme autora nesjednocovali k vlastnímu obrazu.

Emendace předlohy

Zásadou bylo neopravovat autora, ale opravit tisk a jeho čtení. Kde byl tisk vadný nebo nečitelný, bylo místo prohlédnuto na skenu a emendováno; kde se mýlí autor, zůstalo v textu jeho znění a vysvětlena je skutečnost.

Nejvýznamnější emendace: biblický odkaz „Job, III, 2, 5.“ → „Job III, 25“ (tisková chyba předlohy, ověřeno na skenu). Dále dva poškozené letopočty, zkomolená jména řek a míst (Wartha, Tarnów) a pětadvacet spojovníků zapomenutých po spojení dělených slov.

Autorovy věcné omyly

Paléologue se v drobnostech mýlí, jak se mýlí každý, kdo si večer zapisuje, co slyšel ráno. Jeho omyly jsme nechali v textu a vysvětlili pod čarou – mimo jiné „Alexandr II.“ tam, kde patří Alexandr I., „pondělí“ u data, které bylo pátkem, „gregoriánský kalendář“ tam, kde míní juliánský, „Ilno“ na frontové linii, kde takové místo není, záměnu dvou Bobrinských, Židovskou nevěstu mezi rembrandty Ermitáže, kde nikdy nebyla, a koně plavého v citátu ze Zjevení, kde je kůň ryšavý.

Tiché opravování by z deníku udělalo učebnici a připravilo by čtenáře o to, co je na něm cenné: že je to svědectví jednoho člověka, s jeho rozhledem i s jeho mezerami.

Přímá řeč

Předloha sází dialog pomlčkami, ne uvozovkami, a překlad to ponechal, protože to drží vizuální podobu deníku. Uvozovky zůstávají vyhrazeny citátům uvnitř řeči.

Aparát

Aparát má tři vrstvy:

  1. Vysvětlivky pod čarou – nosná vrstva. Každé jméno, místo a dobová reálie dostává poznámku při prvním výskytu, tak jako v ostatních knihách této knihovny: kdo to byl, jakou měl funkci a v kterých letech, jak skončil; u míst, co to je a jak se jmenují dnes; u termínů, co znamenají. Celkem 597 poznámek, z toho 592 heslových a pět k autorovým věcným omylům. Dál se poznámka neopakuje – podruhé pomůže rejstřík. Životní data stojí hned za heslem v kulaté závorce; rozsah bez závorky je doba úřadu, ne života. Poznámka stojí u prvního výskytu v textu, nikoli v autorově osnově obsahu, kterou každá kapitola začíná. Odborné termíny – architektonické, lékařské, vojenské – se nevykládají soustavně, nýbrž jen tam, kde by bez poznámky věta nedávala smysl (rozhodl Libor 31. 10. 2026).

  2. Anotovaný rejstřík osob, míst a reálií, se soupisem stran u každého hesla – 615 hesel. U téhle knihy je potřebnější než u jiných: na každé druhé straně vstupuje nová osoba a hned mizí, a rejstřík je jediné místo, kde se dá zjistit, kdy jsme ji už viděli.

    Rejstřík uvádí strany, na nichž je heslo jmenováno – plným jménem, přídomkem, přídavným jménem od jména odvozeným nebo označením, které v této knize patří jen jedné osobě („carevič“). Strany, kde je někdo zmíněn jen titulem („car“, „ministr“), se neuvádějí; u hesel, která se v knize vyskytují průběžně, stojí za několika prvními stranami „a passim“. Seznamy stran byly odvozeny z celého textu překladu a každé sporné místo bylo přečteno.

  3. Tato ediční poznámka.

Vysvětlivky i autorovy vlastní poznámky stojí pod čarou v jedné číselné řadě a nerozlišují se značkou: při pěti stech poznámkách by opakované „pozn. překl.“ stranu jen zahltilo. Odlišit je snadno – autorovy poznámky mluví o věcech z jeho vlastní doby a často odkazují na jiné strany knihy, vysvětlivky vykládají jména, místa a dobové reálie. Výjimka je jediná: poznámka k autorovu věcnému omylu je uzavřena „Pozn. překl.“, aby bylo jasné, kdo autora opravuje.

Doklady se do vysvětlivek netisknou. Ověřovalo se stejně přísně, jak je v edici zvykem, ale do knihy jde jen to, co má čtenář vědět – ne to, jak jsme se k tomu dostali.

Pomlčka, kurziva a čísla stran

Text užívá českou pomlčku „–“, i tam, kde předloha sází francouzskou dlouhou.

Ruské a jiné cizí reálie – mužik, starec, ochranka, versta, zemstvo, činovník, izba, gradonačalnik, ispravnik, chlysti a další – stojí kurzivou při prvním výskytu, tam, kde je vykládá poznámka pod čarou; dál se sázejí obyčejně. České názvy institucí (Svatý synod, Státní duma, Výbor ministrů) kurzivu nedostávají.

Čísla na okraji stránky jsou stránkování původního vydání (Plon 1929). Na ně odkazuje rejstřík, autorovy vlastní odkazy uvnitř poznámek i odkazy v této ediční poznámce. Stránkování českého vydání slouží jen obsahu.

Vyobrazení

Původní vydání má jedenáct vyobrazení a tato edice je přejímá: portrét Mikuláše II. jako frontispis, portréty carevny Alexandry Fjodorovny, velkokněžny Jelizavety Fjodorovny, velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče a Rasputina, čtyři akvarely Georgije Lukomského (Zimní palác, moskevský Kreml, Petropavlovská pevnost, Velký palác v Carském Selu), Rasputinův autograf a celkovou mapu Ruska. Lukomskij zemřel roku 1952, jeho akvarely jsou tedy volným dílem.

O překladu

Knihu přeložila umělá inteligence a text prošel několika koly kontrolního čtení a strojových kontrol proti předloze. Rozhodnutí o přepisu jmen, o místopisu a o tom, co se vysvětluje a co ne, učinil vydavatel.