Knihovna · Třicetiletá válka · Vyprávění Sydnama Poyntze, 1624–1636

Ediční poznámka

O textu

Kniha přináší český překlad vyprávění anglického vojáka Sydnama Poyntze o jeho osudech za třicetileté války v letech 1624–1636. Poyntz je sepsal po návratu do Anglie v domě sira Lewise Treshama. Sám uvádí rok 1636; podle vydavatele však psal až na samém konci roku 1636 nebo počátkem roku 1637. Rukopis o sedmdesáti foliích, psaný Poyntzovou rukou, je uložen v Bibliothèque nationale v Paříži (Fonds Anglais 55), kde jej objevil a poprvé opsal Maurice Ettinghausen.

Tiskem vyšel pod názvem The Relation of Sydnam Poyntz, 1624–1636. Pro Royal Historical Society jej vydal reverend A. T. S. Goodrick, M.A., někdejší Fellow of St John's College v Oxfordu, v řadě Camden Third Series jako svazek XIV, Londýn 1908. Titulní list uvádí „Scholar“; opravujeme podle errata, které je k němu ve vydání přiloženo. Překlad vychází z tohoto vydání a přináší je celé kromě rejstříku: Goodrickův úvod, Poyntzovo vyprávění, dva přívěsky o Valdštejnovi a tři dodatky.

O autorovi

Sydnam Poyntz, psaný také Sydenham Poyntz nebo Poynes, byl pokřtěn 3. listopadu 1607 jako čtvrtý syn Johna Poyntze z Reigate v hrabství Surrey a Anny Skinnerové; pocházel ze zchudlé větve starého rodu. V Londýně byl dán do učení k obchodníkovi, uprchl a roku 1625 se dal na vojnu v Nizozemí. S Mansfeldovým vojskem došel do Uher, podle vlastního líčení strávil několik let v tureckém zajetí, potom sloužil saskému kurfiřtovi a po svém zajetí císaři, pod plukovníkem Walterem Butlerem. Bojoval u Breitenfeldu, Lützenu a Nördlingenu a v císařském vojsku dosáhl hodnosti strážmistra (sergeant-major); u Schorndorfu ve Württembersku získal statek. Do Anglie se vrátil nejpozději roku 1644. V květnu 1645 převzal za občanské války velení nad vojsky Parlamentu na severu (Northern Association) a stal se guvernérem Yorku; 24. září 1645 porazil u Rowton Heath královo vojsko a Parlament mu přiznal odměnu 500 liber. Dne 8. července 1647 ho vzbouření vojáci zajali a poslali k Fairfaxovi, načež uprchl do Holandska. Ve svých obhajobách z let 1645–1648 si stěžoval na nevděk Parlamentu; z jedné z nich je výňatek v Dodatku B. Roku 1650 odplul s lordem Willoughbym do Západní Indie (tehdejší název Karibiku) a usadil se na ostrově Svatého Kryštofa (dnes Svatý Kryštof, anglicky St Kitts, první trvalá anglická kolonie v Karibiku); podle Dictionary of National Biography byl možná v letech 1661–1663 guvernérem Antiguy. Zemřel zřejmě ve Virginii, v neznámém roce.

O spolehlivosti vyprávění

Poyntz není spolehlivý kronikář. Oxford Dictionary of National Biography o jeho vyprávění říká, že je přesné jen „místy“ („fitfully accurate“). Goodrick v úvodu rozlišuje: kde byl Poyntz očitým svědkem, je jeho svědectví cenné, kde však čerpá z doslechu nebo z vlastních nedbalých zápisků, mýlí se ve jménech, datech, počtech i v zeměpise a opakuje vojenské klepy. Vyprávění je proto třeba číst s poznámkami, které jeho omyly uvádějí na pravou míru.

Zásady překladu a úpravy

Překlad se snaží o srozumitelnou dnešní češtinu bez archaizace; dlouhá souvětí originálu jsou členěna tam, kde to čtení usnadní. Foliace rukopisu, kterou Goodrick uvádí na okraji stran, je vypuštěna. Mezery, které Poyntz v rukopise nechal pro jména a číslice, jsou vyznačeny výpustkou.

Místní jména uvádíme v dnešní, pokud možno české podobě (Cheb, Řezno, Vratislav), osobní jména v podobě ustálené. Poyntzovu zkomolenou podobu ponecháváme jen tam, kde je místo nebo osoba nejistá, například Lintz, Tupania nebo Duvalt.

Poznámky jsou v každé kapitole číslovány od jedné. Poznámky vydavatele končí označením „(Goodrick)“; poznámky bez označení jsou naše. Goodrick v nich nejčastěji uvádí správnou podobu jména, které Poyntz zkomolil; protože překlad má v textu už podobu dnešní, zůstává v poznámce jen Goodrickovo určení. Kde s ním nesouhlasíme, říká to naše poznámka: jde hlavně o „Duvalta“, v němž vidíme švédského velitele Jakoba Duwalla, a o „Belgradu“, kterou pokládáme za Stoličný Bělehrad.

Odkazy „(s. 89)“ a podobné v Úvodu a v poznámkách míří na strany původního vydání z roku 1908; v tomto překladu jeho stránkování vyznačeno není. Zjevné omyly v Goodrickových odkazech na strany jsme opravili. Erratum a addendum vydání jsou zapracovány do poznámek.

Za Poyntzovým podpisem jsou v rukopise jeho rukou zapsány ještě dva texty: zpráva o Valdštejnově smrti datovaná z Vídně a krátká charakteristika Valdštejna. Podle Goodricka nejde o Poyntzovo vlastní dílo, nýbrž nejspíš o opis nebo překlad některé z dobových zpráv. Zařazujeme je jako samostatné kapitoly.

Překládali jsme podle digitalizovaného exempláře University of California. Na stranách 134 a 135 je jeho sken poškozen skvrnou; několik slov je tam doplněno podle čitelných zbytků písmen a podle souvislosti. Jde o místo, kde kapitán Devereux zabíjí Valdštejna, a o začátek Valdštejnovy charakteristiky; smysl doplněním dotčen není.

Právní výrazy v Dodatku A, v podání ke kancléřskému soudu, jsou převedeny českými procesními termíny, které jsou jim nejblíže.

Překlad vznikl s pomocí umělé inteligence a prošel kontrolním čtením proti originálu. Přes všechnu péči v něm mohly zůstat chyby; za upozornění na ně budeme vděčni.