Knihovna · Francie prvních Bourbonů · Dějiny Francie od smrti Ludvíka XIII.

Titulní list, dedikace a Obsah díla

Titulní list

Benjamina Priola Dvanáct knih dějin francouzských věcí od smrti Ludvíka XIII.

Nejjasnějšímu knížeti a vznešenému senátu Benátské republiky.

Na tiskařském znamení okřídlený lev svatého Marka s otevřenou knihou, na níž stojí PAX TIBI MARCE EVANGELISTA MEVS („Pokoj tobě, Marku, můj evangelisto“), a nad ním páska s heslem VIRTVTE INVIDIAM VINCE („Ctností přemoz závist“).¹

V Charleville. Prodává se v Paříži u Frédérica Léonarda, v ulici Saint-Jacques, pod znamením Benátského štítu. 1665. S privilegiem.²

Nejjasnějšímu dóžeti a vznešenému senátu Benátské republiky přeje Benjamin Priolo štěstí, vítězství a triumfy

Toto je první památka mého ducha, nejjasnější kníže, vznešení páni,³ kterou rád a zaslouženě zasvěcuji vašemu slavnému jménu, a to v jazyce, který byl kdysi poutem lidského rodu a nyní zůstává pokladnicí věd. Je to Mazarinova vláda, dějepisný přehled našich věcí od smrti Ludvíka XIII. až do dnešního dne a do úsvitu nejšťastnějšího věku, kdy na nás sestoupila jasná pohoda míru.⁴ Lesk a ochranu si vypůjčuje od vás proti pomluvě a závisti. Přijměte ji, páni, a obklopte ji světlem; je to totiž ve vaší moci, neboť můžete povznášet i ponižovat, byť jen pověstí svého soudu.

Z rozličných důvodů se vám toto dílo hodí. V našich nedávných věcech poznáte stopy své moudrosti. Tyto věci, rozpálené žárem občanského rozbroje, převedl z nejbouřlivějšího stavu do nejslavnějšího vůdce, který u nás stál a kterého jste jako velkou ozdobu přijali mezi sebe.⁵ Vy jste s námi spojeni věčným spolkem a sesterstvím státní politiky tak, že naše protivenství byla vždy bolestí vaší republiky a co šťastného potkalo tuto říši, přijímali jste s radostí, a to od počátků obou národů, stejně starých. Komu by se toto dílo, plné politických naučení a příkladů, hodilo právem víc než nejmoudřejším správcům obce? Komu příhodněji než těm, kdo jsou ostatním smrtelníkům příkladem dokonalé vlády?

Celá látka jsou ctnosti, nebo zbabělost. Ctnosti vyprávěním doporučujeme, a vy jste jejich velikým vzorem, neboť jste je vždy měli a máte. Zbabělost zapuzujeme; jí jste byli v každém věku prosti, buď jste ji neznali, nebo jste ji přemohli. Jste docela podobni těm, kdo se nelekli žádné rány Štěstěny a po Trebii, Trasimenském jezeře a Kannách jen hněvivě vřeli:⁶ nikdy jste pod ztrátami neklesli a nejmocnější z lidských národů, Thráky, jste tolikrát přinutili ustoupit svými silami a svými svatými,⁷ zatímco přední evropští králové spolu z malicherných záminek zuřivě válčili ke zkáze křesťanského světa, jehož jste zároveň hradbou i divem.

Nevolá a nežádá vás sem jen látka, abyste ozdobili průčelí této práce, malé rozsahem, a snad věčné. Ještě víc mé vděčné srdce, které vám nabízí vaše vlastní dary: tak jako když konáme Bohu oběti a skládáme dar, činíme to pro sebe, ne pro něho. Neboť jsem-li něčím, páni, zasloužím-li si, aby na mne bylo ukázáno, mám-li být zařazen mezi ty, kdo nesmrtelnost neslibují, ale dávají, buď dík vám, v jejichž klíně jsem byl vychován. Nejprve mě svými naučeními prosytila ta vaše antenorská živitelka,⁸ sladká matka umění, úrodná školka dobré úrody, bujné osení ctností; jak si jí ceníte, poznáváme z toho, že ona jediná, padovská akademie, má víc učenců než celá království jiných. Ona mě naučila z vysokého hradu ducha shlížet na bloudící a ze skutečných příčin poznat, pod jakými temnotami leží den smrtelníků. Odtud mě přijaly Benátky, srdce a péče nebes, dílna rozvahy a zápasiště moudrosti. Tam jsem vstoupil na práh vaší vlády, která neukazuje, že knížecí muž se skládá ze zlých úskoků, z věrolomnosti a ze zatvrzelého pohrdání poctivostí, ani z planých kliček a lsti,⁹ ale z dobré víry, jejíž ctihodné jméno ukazuje u vás svou pravici, zástavu lidského blaha.

Šťastná republika svými zřízeními! Jimi jako pouty se drží neohroženě proti pádu už skoro přes tři století a těší se pevnosti tisíciletého věku. Co je divného, když tolik ctností je čepy, kolem nichž se ten nesmrtelný stroj otáčí? Máte zákony nemnohé a nejlepší, jako léky, které nemají být ani mnohé, ani rozmanité. Advokacie, na níž lpí nepoctivost víc než kdekoli jinde na zemi, je u vás zkrocená: nikoho nevláčejí dlouhé spory. Mezi vámi je podivuhodná svornost, jejímž tmelem drží vaše věci pohromadě a, jak předpovídám, budou držet navěky. Ti, kdo vynikají, ukazují svou moc jen dobrodiními; nižší nezávidí, poddávají se ochotně a radují se z vaší výše. Nepřátelství obětujete republice a urážky odpouštíte pro vlast; nesoupeří se jinak než láskou k ní, která je vlastnictvím a dědictvím každého z velmožů.

Nikde se tolik neodměňuje věrné mlčení a nikde se tajemství neuchovávají v takové zamlklosti, takže jako jinde mezi národy vládne ohromná chuť všechno rozhlašovat, v Benátkách je zarputilá touha mlčet. To je skoro neuvěřitelné u urozené mládeže, která žvanivost, průvodkyni lži, odsuzuje vrozenou správností úsudku i výchovou. Mladík, který se bude jednou ucházet o úřady, stojí u dveří rady jako divák veřejného shromáždění dřív, než se stane jeho členem,¹⁰ a od útlého věku si pomalu zvyká na své budoucí hodnosti. Vy jste jejich spravedliví rozdělovatelé a soudci ctností, nikoho neošidíte o to, co mu náleží, a nejvýtečnější muže nevyčerpáváte náklady pod záminkou poct. Kdo jsou povýšeni k hodnostem, ti splácejí dřívější pokoru, ne zpupností, jak je tomu skoro všude na světě. Jako soukromníci posloucháte bez podlézavosti, a když vás štěstí vyzdvihne, vládnete s mírou. Mladí pronikají do nejvnitřnějších věcí, protože naslouchají starým a velké nadání zastírají vytrvalou střídmostí slov. Odhazují rozptýlení svého věku, když je třeba sloužit slávě, a protože jsou zvyklí ustavičně růst, nic jim není neznámé ani nové.

Veřejných peněz jste lakomí, svých šetrní, a nehromadíte je, abyste je rozhazovali, ale aby vám udržely důstojnost. V oděvu jste nejen umírnění, ale prostí: tak pokládáte za slušné dávat najevo skromnost ducha. A vskutku, ne hedvábné ani zlatem protkávané šaty jsou ozdobou velkých mužů, ale důkazem lehkomyslnosti. Nad lid vynikáte ctností, oděvem se mu podobáte. Nábytek u vás nevládne ostatnímu jmění; nepřehlušuje vás rozmanitost služebnictva ani množství průvodců. S attickou přísností trestáte přepych, ten ničitel majetku, důmyslný ničitel sebe sama, který zuří k vlastní škodě, zhoubu obcí a vyvraceče států. Lidé prázdní pravého dobra se blyští tím přejatým leskem, a kdo nemá ctnost, roztahuje se okázalostí a nádherou hostin, které jen dráždí další hlad. Jak podivuhodné, že vy, z nichž každý je králem, se ve všem vybavení stavíte jako skromní občané a pod prostým rouchem skrýváte osobu knížat, jimiž jste všichni! Onen majestát, který s sebou nosíte kamkoli, zvláště skrze vyslance, kteří slavným rodem všude ukazují vážnost republiky, má hlavní původ ve vaší vnitřní velikosti a je matkou cti a úcty, které vám náležejí a jsou vám prokazovány. Provází ji Sláva, pochodeň počestné mysli, vlastní nesmrtelným bohům nebo těm, kdo jsou jim, jako vy, pokládáni za nejbližší.

To vše vás zdobí; podporou a základem vašich věcí je však náboženství, jímž se poddaní stávají lepšími a klidnějšími. Je vám vtištěno staré a od předků převzaté slovo, že všechno nám bylo ustanoveno od Boha a skrze Boha. Je chvályhodné tomu věřit, ale tak jako vy, totiž vyhýbat se bezbožnosti i pověře, dvěma velkým morům. Hříčky lidské slabosti, mocné v hrubých dobách, přijímáte jen naoko. Nenutíte k víře ty, kdo nechtějí, ale máte za to, že pravé smýšlení o věcech posvátných vštěpuje lidským myslím Bůh a že Božstvu není milá zbožnost, která nepřichází dobrovolně. Zlá mínění se podle vás přemáhají během času, ne násilím a mocí těch, kdo jsou povoláni ke službě oltáři, všechno rozjitřují a z ní si nechávají jen jméno a důchody. Ty k svým radám nepřibíráte, protože víte, že jsou většinou nevěrného ducha a obávané smělosti, bez umírněnosti, a že nebezpečně obratně pronikají do myšlenek knížat a do nejvnitřnějších věcí republiky.¹¹ Věci posvátné ctíte, ale jejich služebníkům předpisujete míru majetku. Vaše zákony stanoví, že bez svolení senátu se církevní statky nesmějí rozmnožovat;¹² máte totiž za bezbožné, aby se rozvracely zbožné štědrosti a poslední vůle umírajících obracely k tomu, k čemu je sami nedali. Mezi zjevným zanedbáním věcí božských a otrockým strachem z Boha plujete šťastně jako mezi dvěma útesy.

Odtud u vás kvete ona neochvějná a přísná spravedlnost bez průtahů a bez hádanek práva, která dává každému, co mu patří; odtud tolik národů pod spravedlivými zákony srostlo s vašimi mravy a s vaší vládou. To podpíráte velkými zřízeními: nic není u vás na prodej, veřejné úřady jsou odměnou ctnosti; a je-li tomu někde jinak, přiměly k tomu těžké časy.¹³ Daně jsou mírné, nikdy se nemění hodnota mince, a nesou je skoro stejným dílem nejvyšší i nejnižší. Bohatství, které z nich plyne, nemizí dřív, než přijde k pravé potřebě, množstvím těch, kdo s ním zacházejí, a snadností rozdávání, kdy si je jednotliví zčásti ponechávají jako své a zčásti rozhazují jako cizí. Malé peníze na velké věci si vymáháte vlídností, nikdy vydíráním, což je obratná míra věcí; proto si nikdo nestěžuje, a když přece, nikdy se po tom nepátrá, neboť senát je daleko od jakékoli pomsty na hanobitelích. Neposlouchá udavače a netrestá udané; pokládá za hanbu věřit tomu, k čemu se nedává příčina, a za vlastnost jen špatného knížete, když naklání svědomí k víře v udání.

Je třeba to připsat jedinečné moudrosti, jakoby vrcholu vašich ctností, že jste jako ti, kdo předvídají tolik hrozících věcí, zahnali výhrůžná mračna; byli jste vždy rozhodčími rozvaděného světa, o vaši přízeň se usilovalo i tehdy, když jste byli v tísni, a v protivenstvích jste přesvědčili, že ve vašem přátelství je víc ochrany než ve skvělých slibech mnoha králů. Kdo by nežasl, že to všechno dokážete s cizím vojskem a s cizím vojevůdcem?¹⁴ Uměním vaší vlády je spoléhat na cizince, a není to znamení ochablé zdatnosti. Jak prozíravé! Aby totiž nikdo z vás, pyšný na vojenskou slávu, nebažil po tom, co kdysi zahubilo republiku římskou, vaši sestru; jinak jste jejími velkými napodobiteli, zvláště v příkladech mírnosti. Vystačíte s jediným vězením, a to bývá často prázdné. Žil jsem u vás sedm let¹⁵ a viděl jsem popravit jediného ubožáka, a soudce přitom vzdychal a plakal. Žádnému knížeti se nezalíbily mírnější tresty, a to znamenitě: majestát totiž není v tom, aby se ho lidé báli; to je ukrutnost. A nic krásnějšího nemůže stát na vrcholu, než mnohé odpouštět, o nic nežádat a ničeho nepotřebovat.

To jsme my Francouzi šťastně poznali. Kdo kdy četl nebo slyšel o tolika mírnosti, kolik jsme jí zakusili my? Uplynulo víc než osmnáct let, a my jsme neviděli meč tasený jinak než proti nepřátelům, ač bylo tolik podnětů k přísnosti. Ten, kdo u nás bděl nad nejvyšší péčí a řídil otěže veřejného osudu, chtěl raději, aby se zdálo, že dobré lidi našel, než že je udělal; tak upevnil veřejný klid bez velkého krveprolití a nikdo jeho přičiněním nezemřel, aby jeho majetek připadl pokladně pro bezpečí vlády. Mírností dosáhl toho, že se lidé styděli hřešit, a proto mu štěstí přálo ve všech jeho podnicích, k závisti užaslého světa. To je ten kardinál Mazarin, o němž jste tolikrát slyšeli jako o vítězi a o muži velkých zásluh; ale zvláště v majestátní podobě této doby, v níž se mu po nesmrtelném Bohu přičítá spása Francie a tolik slavných činů. Jako vrchol své slávy jste ho zapsali do seznamu tolika hrdinů,¹⁶ jejichž jména, nesena na voze Slávy a Cti, poletí do nejvzdálenějších krajin; těch, kdo na vlnách založili vaši svobodu, kdo dali zákony moři, kdo vám učinili poplatnými moře i Amathús, Alkinoův dům, Odysseovy krby a Diovo dětské království, o něž se dnes tak urputně bojuje.¹⁷

Ó krvi, neposkvrněná žádným sprostým plebejstvím, a ó zápale ducha, nezkažený žádnou vadou nižšího lože! Ani kdybych měl ohnivou sílu ducha, nemohl bych důstojně vyrovnat pocty vznešeného národa, který vzešel z nepatrných končin, vesly vnikl do hlubiny a rozprostřel ruce spolu se samým sluncem. Ó vlasti, ó paní širého moře, poznej svého občana, milého ti už pro samo jméno Priolo!¹⁸ Kéž tvé národy pod nejlepším knížetem mají navěky nejlepší, totiž pokojný stav, a kéž si ho přejí mít navěky; kéž se mírumilovných tóg děsí kopí; kéž se tvůj osud nikdy neobrátí nazpět; kéž nikdy neroste Osman,¹⁹ jásající nad tvými troskami, ten divoký, ten vždy ohrožující vysoké ctnosti; ale ať tvá vláda kvete bez konce.

Dáno v Paříži, právě na Nový rok 1665.

Obsah díla

Je to věc jedinečně hodná ocenění a nic slavnějšího neviděl žádný věk. U Francouzů, když nastoupil pětiletý chlapec, vládly cizí královna a přistěhovalý Mazarin, zatímco provincie byly vzpurné, národy vzbouřené, princové i parlament se stavěli na odpor a Španěl i Angličan číhali. Přes to vše byl slavně uzavřen mír a v objetí krále umírá ten, proti němuž se strojilo tolik nepřátelských úkladů, tolik nástrah a tolik potup. To je věc velká, a jako krásu látky je v ní třeba uvážit i obtížnost. Jinde totiž drží čtenáře v napětí sama novost; tady se nevykládá nic, co by bylo neznámé, všechno je známé a rozhlášené. Proto se musím věnovat jen způsobu podání, a v něm, když se čeká jen ono, je těžké uspokojit.