Knihovna · Čingischán · Dějiny Čingischána I: Předkové a cesta k trůnu

II. Předkové Čingischánovi: Qabul-chán, Bartan-bahadur a Jesügej-bahadur

Oddíl druhý. Příběhy o Qabul-chánovi, jeho synech a o válkách a bitvách, které vedli, jak se o nich dochovaly zprávy – o každém člověku a o každém místě zvlášť.

Příběh o Qabul-chánovi

O Qabul-chánovi¹ se vypráví mnoho událostí a příběhů. U mongolských kmenů požívá nejvyšší úcty a slávy, neboť byl samovládcem a vůdcem svých kmenů a stoupenců. Protože on i všichni jeho synové byli udatní bojovníci, nesmírně stateční a srdnatí, donesla se pověst o nich až do čínské země, k Altan-chánovi² a jeho emírům, a Qabul-chán v jeho očích vzrostl a nabyl váhy. Altan-chán hledal cestu, jak s ním navázat styky, aby mezi nimi byla z obou stran proražena široká cesta přátelství a spojenectví, a proto k němu vyslal posly s pozváním. Když Qabul-chán přijel, prokázal mu Altan-chán veškerou čest a vážnost: předkládali mu bez míry nejrůznější lahodná jídla a sladké nápoje.

Protože Číňané mají sklon k lstem a úskokům, věrolomně a potají odstraňují mocné nepřátele a jsou proslulí podáváním „lékařských koření“, pojal Qabul-chán podezření a obavu, že mu do jídla dávají jed. Každou chvíli proto pod záminkou, že si potřebuje odpočinout, vycházel ven a zase se vracel; a protože bylo teplo, chodil pod záminkou osvěžení do vody a prováděl v ní obraty, aby dobu, kdy se jí skopová hlava, strávil ve vodě. Jakoby ze zvyku stál v řece a úplně se tam vyzvracel. Potom se opět vracel k Altan-chánovi a jedl a pil podle svého obyčeje hojně. Číňané se divili a říkali: „Nejvyšší Pán jej stvořil pánem blahobytu a moci, když má takovou sílu, že se ani od hojného jídla a pití nepřesytí a neopije a nepřichází na něho dávení.“

Jednou se potom opil. Tleskaje rukama a potancovávaje přistoupil k Altan-chánovi, chytil ho za vousy a nakládal s ním potupně. Když emírové a hodnostáři spatřili tu drzost a svévoli, řekli: „Co je to za pohrdavé zacházení s naším samovládcem?“ a vrhli se na Qabul-chána. On však viděl, že se Altan-chán směje a je veselý, přistoupil k němu s lichotnými slovy a řekl:

„Dopustil jsem se opovážlivosti a prokázal drzost. Zda mě Altan-chán odsoudí, nebo mě nechá naživu, to je v jeho vůli. Vůle mi vyklouzla z rukou, a co jsem provedl, to jsem provedl!“

Altan-chán byl panovník shovívavý a rozumný. Věděl, že Qabul-chán má za sebou kmeny a stoupence: kdyby ho pro takovou maličkost napadl, povstali by potom jeho příbuzní v nepřátelství, aby se pomstili a oplatili, a nastaly by dlouhé sváry a nepřátelství. Proto to svedl na vtipný nápad a žert, spolkl hněv a přešel to bez povšimnutí. Poručil přinést z pokladnice zlata, drahokamů a rouch – a to víc, než kolik činila jeho výška –, všechno mu to daroval a propustil ho domů s nejvyššími poctami a úctou.

Emírové však Altan-chánovi mezi čtyřma očima řekli: „Není správné, žes mu dovolil odjet a jeho čin jsi pominul.“ Altan-chán hned za ním poslal posla, aby se Qabul-chán vrátil. Ten řekl: „Skončili jsme rozmluvy a porady, které jsme spolu měli, a já jsem odjel s dovolením. Co má znamenat toto předvolání?“ Pozvání nepřijal a pronesl několik hrubých slov. Poslové se vrátili. Altan-chán vyslal posly podruhé, aby ho povolali. Qabul-chán vyšel ze stanu pryč a jeho ženy řekly poslům: „Odjel, aby přivedl syny a snachy.“ Poslové se obrátili zpět.

Cestou však spatřili Qabul-chána, jak spěšně jede s několika služebníky; poznali ho, zajali a vedli s sebou. Na cestě dorazil ke stanu svého andy Saldžutaje.³ Když mu vylíčil, co se přihodilo, Saldžutaj řekl: „Nu, nevolají tě k ničemu dobrému, mají s tebou zlé úmysly.“ Měl šedého hřebce běhouna; dal mu ho a řekl: „Až přijde vhodná chvíle, švihni ho bičem a žeň, aby tě nedostihli.“ Poslové mu na noc přivazovali nohu ke třmenu. Ve dne však našel vhodnou příležitost, povolil otěže, hnal koně a uprchl. Nemohli ho dostihnout, dokud nedorazil domů. Poslové přijeli za ním. Snacha, kterou si vzal z kmene Qorlasů, jménem Metaj, měla nově vyzdobený stan: ten pro posly postavili a ubytovali je v něm.

Protože synové nebyli doma, řekl potom snachám a služebníkům:

„Proto jsem si vás vzal a proto mám tolik služebníků a sluhů, abyste v takové chvíli, kdy jde o život, byli všichni zajedno se mnou. Zabijme tedy posly; a jestli se zdráháte, zabiju vás. Protože Číňané mi ukládají o život a já stejně nezůstanu naživu, vyřídím nejprve vás, neboť se říká: Mezi lidmi je i smrt krásná.“

Všichni svolili, spolu s ním napadli posly, pobili je, a tak vyvázl z té příhody se zdravou kůží. Po nějaké době Qabul-chán onemocněl, zemřel přirozenou smrtí a zanechal svět svým synům.

O jeho synech se vypráví, že byli všichni udatní, stateční a srdnatí, takže ani jeden z nich neodvrátil tvář před útočícím vojskem a žádný nepřítel neměl možnost ani sílu se jim postavit. Příběhů o jejich hrdinství je mnoho. Všech šest synů bylo od jedné matky, jménem Qo'a-Qulqu:⁴ qo'a znamená „čistá“ a Qulqu je jméno. Tato choť byla z Kungirátů a měla mladšího bratra jménem Sajin-tegin; kvůli němu vedl Qada'an-bahadur⁵ mnoho válek s Tatary. Stalo se to takto: jednou Sajin-tegin onemocněl a k jeho léčení pozvali šamana z tatarského kmene jménem Džirqil-Buduj. Ten šamanil, ale nemocný zemřel. Šamanovi nic nedali a poslali ho domů. Potom šli Sajin-teginovi příbuzní a toho šamana zabili. Synové Qabul-chánovi pak pro své švagrovství a příbuzenství se Sajin-teginem museli vstoupit s Tatary do války a sváru.

Na místě zvaném Beran-Sengdan došlo mezi nimi k bitvě. Když proběhla velká šarvátka, postavili se proti sobě Qada'an-bahadur a Motor-bahadur z Tatarů,⁶ křičeli a vyzývali k souboji. Qada'an-bahadur sklonil kopí a vyrazil proti Motorovi a hrot kopí udeřil do sedla tak, že je rozštípl, pronikl až k tělu jezdce i koně, zranil je a povalil oba, muže i koně. Motor pak celý rok trpěl tou ranou; když se však vyléčil, střetli se oba znovu na místě zvaném Jula-Ilak a Ker-Ilak. Qada'an-bahadur tu zasáhl Motora kopím do zad tak, že mu vyšlo břichem, a zabil ho. V téže bitvě bojoval na Qada'an-bahadurově straně Ebügen-Najin, otec Usunův. Když mu šípem zasáhli koně do krku a zabili ho, šel pěšky; tu přijelo deset jezdců s kopími. Obrátil se proti nim, všechny je poranil, zahnal na útěk a vyšel z boje jako vítěz a vítězoslavný.

Po té události svedli synové Qabul-chánovi s Tatary další bitvy; vylíčení těch příběhů a ostatních hrdinských činů, které vykonali, přijde postupně na řadu. Ze šesti synů Qabul-chánových se stal panovníkem Qutula-qa'an⁷ a nějaký čas vládl jako chán. Ačkoli jeho bratři byli všichni udatní, on je předčil silou i statečností. Mongolští básníci složili k jeho chvále mnoho písní a opěvovali jeho statečnost a hrdinství. Říká se, že měl tak mocný hlas, že zvuk jeho křiku přešel přes sedm pahorků a podobal se ozvěně, která se rozléhá v horách a horských hřbetech. Jeho dlaně byly jako medvědí tlapy: člověka, který nebyl silnější a pevnější než on, uchopil oběma rukama a bez námahy a úsilí ho přelomil vejpůl jako dřevěný šíp, až mu zlomil páteř. Vypráví se také, že za zimních nocí přikládal do ohně celé kmeny stromů a spal vedle něho nahý; žhavé uhlíky z ohně mu padaly na tělo a pálily ho, on však tomu nevěnoval pozornost, a když se probudil, myslel si, že ho kouše veš, poškrábal se a zase usnul. Jeho jídlem byl pokaždé jeden velký beran a jeden velký džber kumysu, a ani tím se ještě nenasytil.

Protože tatarské kmeny zajaly jeho bratra Ökin-barqaqa a bratrance jeho otce Hambaqaj-qa'ana,⁸ vnuka Čaraqa-Lingqumova, a poslaly je k Altan-chánovi, který je dal přibít na dřevěného osla⁹ a zahubil je, sebral Qutula vojsko, vytáhl na Čínu, bojoval s kmeny a vojskem Altan-chánovým a vyplenil některé jeho kraje. I Čingischán, když vytáhl na čínskou zemi a zahájil válku s Altan-chánem, obrátil se s modlitbou k Pánu Bohu a řekl:

„Protože čínští samovládci zavraždili Hambaqaj-qa'ana, Ökin-barqaqa a Qada'an-bahadura, kteří byli mými staršími bratry, a týrali je, jdu je pomstít a prosím tebe, Veliký Pane, o vítěznou pomoc a sílu.“¹⁰

Potom vytáhl a vydal se na pochod.

Qutula-qa'anova výprava proti Altan-chánovi

Příběh o tom, jak Qutula-qa'an vytáhl do války s Altan-chánem, čínským samovládcem, aby pomstil krev Hambaqaj-qa'anovu; jak porazil čínské vojsko a vzal velikou kořist; jak na zpáteční cestě padl do rukou kmene Dörbenů, vysvobodil se a přijel domů právě ve chvíli, kdy po něm už chtěli strojit tryznu.

Hambaqaj-qa'an, vnuk Čaraqa-Lingqumův a syn Sorqaduqtu-Činův, který byl v té době panovníkem kmene Tajčiutů, odjel k tatarským kmenům, aby si z jejich dívek jednu vybral za manželku. Rozhněvali se: „Jak si to chtějí takhle brát naši dívku?“ a zajali ho i s několika služebníky. Protože tatarský kmen byl Altan-chánovi poddán a poslušen, poslali ho k němu. Altan-chán poručil, aby ho podle zavedeného obyčeje přibili na dřevěného osla, aby zemřel. Když ho vedli na popraviště, poslal k Altan-chánovi jednoho ze svých služebníků, Bulgačiho,¹¹ se vzkazem:

„Nezajal jsi mě svou statečností, uměním ani vojskem: zajali mě jiní a přivedli k tobě, a ty mě zabíjíš s takovým ponížením a žalem. Činíš si nepřáteli Qada'an-tajšiho, Qutula-qa'ana, Tödöjena, syny Jesügej-bahadurovy, vůdce a příslušníky kmenů a ulusu mongolského, a rozdmýcháváš válku: jistě povstanou, aby oplatili a pomstili mou krev. To nemáš dělat.“

Altan-chán nedbale a posměšně odpověděl: „Ty sám, který jsi přinesl toto varování, jdi a zvěstuj to té své chásce.“ Když Hambaqaj-qa'ana zabili, dali zmíněnému Bulgačimu povoz a vypravili ho na cestu, aby donesl zprávu o té vraždě jeho kmenům. Cestou dorazil ke kmeni Dörbenů¹² a žádal na nich přípřež; nedali mu ji. Řekl jim: „Jestliže zítra nepřivedu sem vojsko jako těžkou horu a tekoucí vodu, jaký jsem to člověk? Ať se nestane, že budete litovat a říkat: Proč jsme nedbali slov Bulgačiho?“ Nedali na něho, a tak musel jet dál s čínskými koňmi. Když se koně unavili, nechal je na cestě, šel pěšky a podrobně vylíčil, jak byl Hambaqaj-qa'an zabit, jeho synu Qada'an-tajšimu, jeho synu Tödöjenovi, Qutula-qa'anovi, který byl vládcem toho kmene, a Jesügej-bahadurovi, který byl Hambaqaj-qa'anovým bratrancem.

Rodová souvislost těch, kdo byli jmenováni, je tato: Hambaqaj-qa'an, syn Sorqaduqtu-Čina, syna Čaraqa-Lingquma, syna Qajdu-chánova. Qada'an-tajši, syn Hambaqaj-qa'anův. Tödöjen, syn Qada'an-tajšiho, syna Hambaqaj-qa'anova. Qutula-qa'an, syn Qabul-chána, syna Tumbinaj-chána, syna Qajdu-chánova. Jesügej-bahadur, syn Bartan-bahadura, syna Qabul-chána, syna Tumbinaj-chána, syna Qajdu-chánova.¹³

Když k nim ta zpráva dorazila, sešli se Qada'an-tajši, Tödöjen a Jesügej-bahadur svorně s množstvím mongolských kmenů a ulusů k poradě, aby vykonali odvetu a pomstili krev Hambaqaj-qa'anovu. Na chánství dosadili Qutula-qa'ana: všechna vojska se k němu shromáždila a vytáhla na Čínu. Když tam dorazili, dali se do boje, porazili vojsko Altan-chánovo, pobili množství Číňanů, plenili a nabrali kořisti bez míry, rozdělili ji mezi vojsko a vrátili se. Qutula-qa'an jel sám a cestou lovil s dravými ptáky. Kmen Dörbenů, když ho spatřil samotného, využil vhodné příležitosti, sebral vojsko a přepadl ho na cestě. Jeho vojsko a služebníci se rozprchli a on utíkal, až se dostal na místo, kde bylo veliké bahnisko. Vehnal do něho koně, ten se propadl a uvízl; on sám postavil jednu nohu na sedlo, přeskočil a ocitl se na břehu. Nepřátelé, kteří jeli v jeho stopách, dojeli na tento břeh a volali: „Když se Mongol odloučí od koně, co může dělat?“ S vtipy a veselím se obrátili zpět. On jich nedbal, vystřelil na ně několik šípů, obešel bahnisko a opět přišel ke břehu; chytil koně za hřívu, bez námahy ho vytáhl z bahna a vyvedl na pole, hned nasedl a odjel, a nepřítel zůstal na druhé straně vody.

Dříve než Qutula-qa'an dorazil domů, přišlo tam jeho vojsko a služebníci, kteří se dali na útěk; a protože on za nimi nepřišel, měli za jisté, že byl zabit. Jesügej-bahadur připravil tryzní hostinu a zanesl ji k lidem Hambaqaj-qa'anovým, Qada'an-tajšimu, Tödöjenovi a choti Qutula-qa'anově, aby uslyšeli zprávu o té události a přijali tryzní číši.¹⁴ Když to oznámil, Qada'an-tajši a Tödöjen hlasitě zabědovali. Choť Qutula-qa'anova, když viděla, že přijel zástup mladších příbuzných, že přišli pospolu a byli zaražení, podivila se, jaká neblahá novina je potkala; když ji však uslyšela, neuvěřila jí:

„Nevěřím takovému slovu, ať je od kohokoli – leda bych spala a viděla to ve snu! Vždyť o Qutula-qa'anovi se říká, že jeho hlas je jako ozvěna dosahující až k nebesům a jeho dlaň jako tlapa tříletého medvěda. Jistě to není člověk, jehož smrt by přišla z ruky kmene Dörbenů. Dá-li Bůh, je asi zaměstnán nějakou věcí a nenadále přijede.“

Qutula-qa'an zatím vytáhl koně z bahna, jel a mluvil sám k sobě: „Jak to, že mi ti ničemové provedli takový kousek, a já si od nich nic neodnesu a přijdu domů s prázdnýma rukama?“ Obrátil se zpět. V těch místech se pásla jejich stáda koní: chytil jednoho dobrého hřebce a hnal před sebou stádo klisen. Protože bylo jaro, našel v té stepi mnoho vajec divokých kachen. Neměl je do čeho dát; stáhl si tedy z nohou boty, naplnil je kachními vejci a zavěsil je k řemenům u sedla svého koně. Pak usedl na hřebce bez sedla,¹⁵ vlastního koně vedl a klisny hnal před sebou, až dorazil domů právě ve chvíli, kdy Jesügej-bahadur přinesl tryzní hostinu a začali s tryznou. Když na něho padl jejich zrak, všichni se rozveselili a zaradovali, oddali se jásotu a tryzna se proměnila v blahopřání. Jeho choť řekla: „Neříkala jsem, že to není člověk, kterého by někdo mohl zabít?“

Verš: Takový světový bojovník, jako je Dastán, syn Sámův,¹⁶

nevloží hlavu, skloniv se, do oka smyčky.

Porada tajčiutských kmenů po Hambaqaj-qa'anovi

Když tatarské kmeny z příčiny, která byla vyložena, zajaly Hambaqaj-qa'ana a odvedly ho k Altan-chánovi, jenž ho usmrtil, sešli se po nějakém čase jeho příbuzní, synové a tajčiutští begové, aby na jeho místo dosadili někoho za panovníka. Nějaký čas strávili touto poradou a nemohli se na nikom shodnout. Nakonec se jednou shromáždili a řekli Tödör-Bilgemu, který byl jedním z jeho bratranců, vůdcem a stařešinou kmene: „Co řekneš k této věci a koho pokládáš za hodna a způsobilého pro tuto hodnost?“ Odpověděl: „Ať promluví Tarqutaj-Kiriltuq:¹⁷ i on je jedním z jeho bratranců, syn Adal-chánův.“ Ten také řekl: „Co já řeknu? Ať promluví Mütügen-sečen.“ Mütügen-sečen řekl:

„Co já řeknu? Mám jako vrabec skočit do oka, aby se mi noha chytila do smyčky? Černá vlaštovka odletěla na vrcholek modřínu a do oka nepadla. Jsem prostý poddaný: jaké mám postavení, abych mluvil? Vy, vladaři, mluvte slova plná dobrých myšlenek, abychom my, prostý lid, vám jako hříbě, které saje mléko dvou kobyl a je syté a tučné, přáli blahobyt. Budete-li mít jednu radu a budete-li svorní, půjdou všechny věci i všichni lidé podle vaší vůle; nebudete-li svorní, najdou si rozličné rozbroje a zkázy cestu k vašemu ulusu.“

V tom smyslu pronesl mnoho rýmovaných průpovědí, přísloví a rad a s pláčem odešel ze shromáždění. Na tomto shromáždění nebylo vladařství nikomu přiřčeno. A ačkoli není známo ani jisté, na čem se potom usnesli, v dějinách se uvádí toto: protože Jesügej-bahadur zemřel mlád a tajčiutské kmeny vstoupily do sváru s Čingischánem – a ze všech první začal ten svár Tarqutaj-Kiriltuq, syn Adal-chánův –, dali mu patrně Tödöjen, Qoril-bahadur, Angqu-Ququču¹⁸ a několik dalších begů vrchní velení a vůdcovství, jak o tom bude ještě vyprávěno a jak už bylo dříve uvedeno v příběhu o Tarqutaj-Kiriltuqovi. Pravda však je, že po smrti Qutula-qa'anově vládl jeho synovec Jesügej-bahadur, syn Bartan-bahadurův a otec Čingischánův.¹⁹ A ačkoli o synech Qabul-chánových kromě Bartan-bahadura koluje mnoho příběhů, v těchto dějinách jsme je natolik zkrátili; příběhy o Bartan-bahadurovi a jeho dětech se uvádějí zvlášť, v jednom vyprávění.

Vyprávění o Bartan-bahadurovi, synu Qabul-chánovu

Má dva oddíly. Oddíl první: úvod o jeho poměrech a o jeho dětech, výklad a rozdělení jejich větve.

Bartan-bahadur byl Čingischánovým dědem; mongolsky se děd nazývá ebüge. Měl starší manželku jménem Sünigil-fudžin z kmene Bargutů²⁰ a od ní měl čtyři syny.

První byl Mönggetü-Kijan.²¹ Měl mnoho synů, ale jeho dědicem a nástupcem byl Čingšut: v Čingischánově době vládl vojsku, kmeni a poddaným Mönggetü-Kijanovým a za války Čingischána s Tajčiuty byl se svým vojskem v Čingischánově družině. Po něm přišli jeho synové Köki-nojan a Mögetü-bahadur; Mögetü-bahadur byl begem tisíce a vůdcem kmene Mönggetü-Kijanova. Rozplozením a rozmnožením je dnes z jejich větve víc než jeden mongolský tümen. Větší část toho kmene je v Dašt-i Qipčaku u Tochty; jejich begů je mnoho a jsou vážení a někteří také slouží u qa'ana. Kmenů Kijatů je mnoho, ale tito Kijatové jsou zvláštní: z kijatské větve jsou někteří známí jednotlivě a některé příběhy, které se jich týkají, budou uvedeny na příslušných místech dějin; odtamtud se o nich bude vědět.

Druhý syn byl Nekün-tajši, z jehož rodu pochází kmen Hojin. Nazývají je hojin irgen proto, že za Čingischánových časů změnili smýšlení, odpadli od něho a odešli k Tajčiutům do lesů; jejich přízviskem se tak na znamení pohrdání stalo „lesní kmen“. Tajčiuti a několik jiných kmenů se nazývali týmž jménem. Příčina je ta, že každý kmen, jehož jurta byla blízko lesa, se počítal k lesnímu lidu. Protože lesy byly daleko od sebe, neměly jejich kmeny, pokolení a větve mezi sebou spojitost; a ačkoli všechny nazývali lesním lidem, podle polohy lesa se u nich určovalo, o který kmen jde.

Tento Nekün-tajši měl mnoho synů. Nejstarší, který nastoupil na jeho místo, se jmenoval Qučar.²² Střílel neobyčejně daleko a přesně a touto vlastností se proslavil. Střílel tak daleko, že ho Mongolové pro to chválili a říkali nadneseně: „Qučarův šíp letí tak, že se stane neviditelným.“ Když Čingischán zůstal po otci chlapcem a jeho kmeny se přiklonily k Tajčiutům, přidal se tento Qučar se svým vojskem k Čingischánovi, dlouho byl v jeho družině a prokázal mu chvályhodné služby. Když Čingischán válčil s kmenem Tatarů, uzavřeli úmluvu: „Budeme svorně bojovat a kořist brát až potom; co získáme, rozdělíme rovným dílem, aby se válečné dílo neodkládalo.“ Syn Qutula-qa'anův Altan, tento Qučar a Čingischánův strýc Daritaj-otčigin však slovu nedostáli a kořist si vzali. Čingischán poručil, aby jim ji zase odebrali. Z té příčiny změnili smýšlení, a když mezi Čingischánem a Ong-chánem došlo ke sváru a roztržce, přiklonili se pod nějakou záminkou na Ong-chánovu stranu, stali se pomocníky a přisluhovači nepřítele a duší úkladů a války. Když byl Ong-chán poražen, utekli k Najmanům a znovu bojovali s Čingischánem. Nakonec mu však Nejvyšší Pán dal vítězství a on dal zabít i Qučara a Altana. Proto nikdo z jeho kmene a dětí, kdo přežil, nemá úctu ani jméno, a navíc je jich ve srovnání s ostatními Čingischánovými příbuznými málo. Nekün-tajši měl vnuka jménem Bügün-Džavkat: toho dal Čingischán Čagatajovi; zdržoval se u Čagataje a jeho děti a kmeny jsou dodnes spolu s rodem Čagatajovým a zvláštní úcty nepožívají.

Třetí syn byl Jesügej-bahadur, otec Čingischánův; od jeho rodu pocházejí Kijat-Bordžiginové. Bordžigin znamená „šedooký“.²³ A skutečně, děti, které se narodily Jesügej-bahadurovi, jeho dětem a rodu až do nynějška, byly většinou šedooké a světlé pleti. Tuto okolnost připisují tomu, co řekla Alan Qo'a, když otěhotněla: „V noci ke mně přichází proti mému oku světlo v podobě člověka a zase odchází, vzezřením světlé a šedooké.“ Protože tento znak znovu vyvstal v osmém pokolení, jímž je Jesügej-bahadur, projevuje se tím podle jejich slov znamení vladařské hodnosti dětí Alan Qo'y, jak bylo předpověděno, a tento vzhled byl důkazem pravdivosti jejích slov a pravosti onoho zjevení. Protože příběhy o větvi Jesügej-bahadurově budou uvedeny ve zvláštním vyprávění, nebudeme se o něm na tomto místě šířit.

Čtvrtý syn byl Daritaj-otčigin.²⁴ Protože měl s Čingischánem mnoho sporů a nepřátelství, upadl jeho rod nakonec mezi otroky. Zpočátku, když se Čingischánovy kmeny a vojsko přiklonily k Tajčiutům, byl sice se svým vojskem s Čingischánem, po nějakém čase se však spolčil s kmenem Tajčiutů, potom opět přešel k Čingischánovi; znovu pak při braní kořisti, z příčiny, která byla zmíněna, změnil smýšlení a odešel k Ong-chánovi; potom se opět octl u Najmanů a po nich se přidal ke kmeni Dörbenů. Mnohokrát s Čingischánem bojoval a zase k němu přecházel. Byl zabit spolu s Altanem a Qučarem a mnoho lidí z jeho kmene a rodu bylo pobito. Měl syna, dědice a nástupce, jménem Tajnal-bej: toho dal Čingischán i s dvěma sty lidmi, kteří mu patřili, svému synovci Eldžigidej-nojanovi. Byli v postavení jeho otroků a až dodnes je jeho rod s rodem Eldžigidej-nojanovým. Z toho kmene a rodu přišel s Hülegü-chánem²⁵ Burqan. Ačkoli neměl právo sedět v řadě dětí (princů), Hülegü-chán nařídil, že když je princů sedících v řadě málo, smí Burqan sedět v řadě synů. Z jeho dětí byl Kürüg, beg tisíce, na něhož přešlo Burqanovo místo. Z jeho příbuzných byl Boralgi-Kijataj, nositel slunečníku a důvěrník Argun-chánův, který byl zajedno s begy, kteří proti Argun-chánovi zosnovali zradu a věrolomnost.

[Oddíl druhý obsahoval vyobrazení Bartan-bahadura a jeho choti Sünigil-fudžin a rodokmennou tabulku jejich potomků: Mönggetü-Kijan (od jeho rodu pocházejí všichni Kijatové; jméno dostal pro velikou statečnost, neboť kijan znamená mongolsky „prudce se řítící horský proud“) s nástupcem Čingšutem a jeho syny Köki-nojanem a Mögetü-bahadurem; Nekün-tajši (jeho potomky nazývají hojin irgen, „lesní lid“, neboť jejich sídla ležela blízko lesa) se synem Qučarem, „který střílel neobyčejně“, a vnukem Bügün-Džavkatem; Jesügej-bahadur, otec Čingischánův, jehož větev se uvádí zvlášť; a Daritaj-otčigin se synem Tajnal-bejem.]

Počátek příběhu o Jesügej-bahadurovi

Když si věčná vůle Nejvyššího Pána přeje, aby pána štěstí, velikého mocí a hrozného přísností – jezdce na kolbišti dobývání zemí a stavitele budovy rozdávání rozkazů – v určený čas oděla do roucha stvoření a zjevení a posadila ho na širý trůn vladařství na povrchu obydlených končin tohoto proměnlivého a vzpurností dýchajícího světa, tu pravice Boží všemohoucnosti, jak toho žádá chvíle Boží moudrosti, vychovává drahokam bytosti toho pána štěstí na cestě postupného vzrůstu, od stupně ke stupni, v perlorodkách beder a lůn otců a matek, dokud jej nepřiblíží ke stupni dokonalosti. A když nastane čas, kdy se mají projevit známky toho štěstí a odhalit tajemství té blaženosti, tu vychází ze závoje obzoru nového věku lesk prvních paprsků jitřenky toho jitra a prvotiny, jež ohlašují toho očekávaného, se objevují nepřetržitě a neustále. Tak tomu bylo i s Jesügej-bahadurem: jeho nesrovnatelná bytost byla perlorodkou, z níž vzešla perla světového moře, a vzestup souhvězdí jeho štěstí byl předzvěstí toho, jak se sjedná nesčetná sultánská moc Čingischána, dětí jeho slavného rodu, jeho rodiny a velikých potomků, a zvláště vládce těchto dnů, samovládce islámu, pomocníka víry Boží, sultána Mahmúda Gházán-chána²⁶ – kéž jsou provazy stanů jeho sultánské moci přivázány a upevněny ke kolíkům věčnosti a kéž jsou posily jeho vítězství a štěstí bez konce a počtu, s pomocí Boží, Prorokovou a jeho rodu!

Vyprávění o Jesügej-bahadurovi, synu Bartan-bahadurovu

Má dva oddíly. Oddíl první: úvod o jeho poměrech, výklad a rozdělení větve jeho dětí a některé příběhy o nich.

Jesügej-bahadur je otcem Čingischánovým; Mongolové nazývají otce ečige. Byl panovníkem množství mongolských kmenů: jeho příbuzní, totiž strýcové a bratranci, ho všichni poslouchali a byli mu poddáni a svorně ho ze svého středu dosadili na vládu. Udatnost a statečnost byly jeho vlastnostmi. Vedl mnoho válek a bitev s jinými mongolskými kmeny, zvláště s kmenem Tatarů, i s čínskými begy a vojskem, a tak se jeho sláva a jméno rozšířily, staly se známými a všichni ho uznávali a ctili.

Měl mnoho žen z nejrůznějších kmenů. Starší z nich, matkou jeho milých a vážených dětí a synů, byla Ölün-fudžin, zvaná také Ölün-eke – Hö'elün²⁷ –, z kmene Olqunutů. Fudžin znamená čínsky „choť“; protože sídlili blízko hranic té země, užívali jejích odborných výrazů. Tajču-kürgen, jemuž Čingischán dal svou nejmladší dceru Altalun, byl bratrem Hö'elün. Od této starší choti měl Jesügej čtyři syny a ani jednu dceru. Ještě jednoho syna, nejmladšího ze všech, měl od jiné choti; jmenoval se Belgütej-nojan, ale úcta patřila oněm čtyřem synům.

První syn, nejstarší a nejlepší ze všech, byl Temüdžin. Když se v jednapadesáti letech stal panovníkem a zabil panovníka Najmanů, dali mu jméno Čingischán.²⁸ Příběhy a vyprávění o něm jsou nad míru a nad všechno vylíčení; některé z nich budou podrobně uvedeny ve vyprávění o něm.

Druhý syn byl Džoči-Qasar.²⁹ Džoči je jméno a qasar znamená „lev“; protože byl veliký silou a mocí, dostal toto označení. Říká se, že jeho ramena a hruď byly tak široké a pas tak nesmírně útlý, že když spal na boku, procházeli psi pod jeho bokem. A síla v něm byla taková, že když uchopil člověka oběma rukama, přehnul ho vejpůl jako dřevěný šíp, až mu zlomil páteř. Většinou byl se svým bratrem Čingischánem zajedno a svorný, i když za války s Ong-chánem byl od něho odloučen a několikrát jindy se stalo, že se mu nedostávalo poslušnosti. Ve velké bitvě, kterou Čingischán svedl s Tajang-chánem, panovníkem Najmanů, mu však svěřil velení středu vojska. Džoči-Qasar v té bitvě prokázal horlivost a vynaložil veškeré úsilí, a proto ho Čingischán obdařil a dal jemu i jeho dětem hodnost, postavení a titul bratrství a princovství nad všemi bratry a synovci. Až dodnes je v Čingischánově rodě obyčejem, že ze všech strýců a bratranců se do řady princů posazuje jen rod Džoči-Qasarův, kdežto všichni ostatní sedí v řadě begů. Některé příběhy o Džoči-Qasarovi a jeho dětech přijdou v průběhu vyprávění a dějin Čingischánových.

Měl mnoho dětí: vypráví se, že měl na čtyřicet synů, známi a proslulí jsou však tři: Jegü, Tuqu a Jesüngge.³⁰ V Čingischánově jarlyku je uvedeno jméno Jegü a Jesüngge, jméno Tuqu však uvedeno není. Jegü byl malého vzrůstu, Tuqu ještě menší, Jesüngge však byl vysoký, rudolící, s dlouhým obličejem a vousem. Když Džoči-Qasara nebylo, zasedl na jeho místo jeho nejstarší syn Jegü; když nebylo Jegüa, zaujal jeho místo jeho syn Harqasun; po něm zasedl jeho strýc Jesüngge. Za věku Möngke-qa'ana a Kublaj-qa'ana byl Jesüngge nástupcem Džoči-Qasarovým: jeho jméno a pověst se proslavily, měl přístup k nejdůležitějším záležitostem a k poradám o věcech říše a prokazovali mu velikou úctu a vážnost. Podle obyčeje velel všemu vojsku a kmeni svého otce i svým příbuzným. Když vypukl svár mezi Kublaj-qa'anem a Arik-bökem,³¹ byl Jesüngge u Kublaj-qa'ana a patřil k jeho vojsku, jak bude podrobně vyloženo v dějinách Kublaj-qa'anových. Říká se, že v pětasedmdesáti letech přijel k Kublaj-qa'anovi na sněm a vlasy mu ještě nezbělely.

Když Čingischán rozděloval vojsko svým dětem, dal jeden tisíc starším synům Džoči-Qasarovým, totiž Jegüovi, Tuquovi a Jesünggemu, a ze zvláštních vojsk k tomu sto mužů. Potom měl to vojsko ve své moci a péči vždy ten z jeho rodu, kdo velel na jeho místě; dnes se rozplozením po pokoleních stali početnými. Za časů Möngke-qa'ana bylo ještě naživu několik starších chotí Džoči-Qasarových a Möngke je ctil a vážil si jich. Jurta a sídlo Jesünggeho a rodu Džoči-Qasarova jsou uvnitř Mongolska, na severovýchodní straně, v končinách Arguně, Kula-nóru a Chajlaru, poblíž jurt Džibua, syna Tagačarova a vnuka Otčigin-nojanova.

[Následuje výčet Džoči-Qasarových vnuků: Jegüovi synové Bajtaq a Harqasun a Tuquův syn Ebügen veleli každý jedné setnině; Jesünggeho syn Emegen držel za Kublaj-qa'ana Džoči-Qasarovo místo a ulus a po něm jeho syn Siktür. Ten se nakonec spolčil s Tagačarovými vnuky z rodu Otčigin-nojanova a zosnoval proti Kublaj-qa'anovi vzpouru; Kublaj je dal popravit a jejich vojsko rozdělil. Jedna větev Džoči-Qasarova rodu přišla do Íránu, kde byla za Abaqa-chána, a někteří jsou tu i nyní.]

Další syn Džoči-Qasarův se jmenoval Maquldar; toto jméno mu dali pro jistou menší slabost jeho tělesné konstituce. Jeho matkou byla Altan-chatun z kmene Qorlasů.

[Maquldar měl dva syny. Jeden z nich, Džirkidaj, měl pět synů: Qipčaqa (od souložnice; jeho synové Tajču a Qoladaj), Sutua a Kuku (oba bezdětní), Tudana-Tuchtu a Tergila (jeho synové Baba, Buralgi a Pulad). Druhý Maquldarův syn zemřel v dětství a jeho jméno není známo.]

Džoči-Qasar měl ještě jiného syna, jménem Qaralču. S ním se to má takto: jeden z otroků Džoči-Qasarových jménem Tumetaj měl pohlednou ženu jménem Kökčin. Džoči-Qasar ji jednou uviděl v poli a její půvaby mu padly do oka. Vyspal se s ní; potom si pomyslel, že protože se jí dotkl, je možné, že otěhotní, a poručil, aby ji střežili odděleně. Po devíti měsících se narodil syn a dali mu jméno Qaralču. Džoči-Qasar ho dal své choti Altan-chatun a řekl: „Máš jednoho syna; ať je i tento z tvých dětí.“ Altan-chatun ho vykojila a vychovala.

[Qaralču měl sedm synů: Temüra (bezdětného), Saliho, Mukdua (synové Bukertaj a Kurumša), Qutuqua (jeho syn Arslan přišel s Hülegü-chánem, stal se nepřítelem a zemřel), Salsuqtu (synové Qurdžan a Džamudži), Mundera (syn Ürgtemür) a Qurtaqu (bez synů).]

Vypráví se, že za doby, kdy byl Ögedej-qa'an panovníkem a Čagataj žil odděleně od něho ve svém ulusu, poslal Čagataj Ögedej-qa'anovi vzkaz: „Lidí, s nimiž jsme nerozluční a v pevném přátelství a s nimiž jíme pokrm a pijeme víno, ubylo. Ráčí-li qa'an prokázat milost a poslat z tohoto kmene několik lidí, bude to jeho rozkaz.“ Ögedej-qa'an poručil, aby z rodu Džoči-Qasarova určili několik lidí, a ze všech určili Qaralčua. Altan-chatun, která ho vychovala, řekla: „Jak bych ho mohla nechat samotného?“ Odešla s ním a vzala s sebou i svého vnuka Džirkidaje, který byl ještě dítětem. Pobývali pak v Čagatajově družině. Když Baraq,³² Čagatajův pravnuk, přitáhl válčit s Abaqa-chánem, přišly s ním z uvedené příčiny i děti Qaralčuovy a Džirkidajovy. Došlo k bitvě. Když Baraq uprchl a jeho vojsko se rozprchlo, uradili se příštího roku svorně: „Dříve nás poslal qa'an; nyní pojďme k Abaqa-chánovi, prokažme mu horlivost a přejme mu blaho.“ Všichni přišli a dostavili se do služby k Abaqa-chánovi v Sukurluku; byli přijati v audienci a zvlášť obdarováni.

[Abaqa-chán pak Kuku a Sutua zařadil do družiny Argun-chánovy, Tudanu a Tergila ustanovil správci zásob, Tergila však pro nedbalost sesadil a vzal do své družiny; Temür, Sali, Mukdu a Qutuqu byli veliteli v tümenu Širamun-nojana, Salsuqta, Munder a Qurtaqa sloužili v družině Abaqa-chánově v postavení princů.]

Třetím synem Jesügej-bahadurovým byl Qačiun.³³ Měl mnoho žen a dětí, ale jeho nástupcem byl Eldžigidej. Ten byl velmi vážený: Ögedej-qa'an, Möngke-qa'an i Kublaj-qa'an ho vždy ctili a vážili si ho a v důležitých věcech se s ním radili. Jeho ulus a jurta leží na východě, přímo na východní straně, uvnitř Mongolska, v končinách zdi, kterou Číňané vedli od Qara-mürenu až k Džurdženskému moři, blízko země Džurdženů. Místa, která leží nablízku, jsou stará jurta kmene Ikiresů, místo Qalaldžin-Alat a končiny řeky Olqui. Až dodnes jsou jeho děti a vojska v družině qa'anově; v této říši však z jejich rodu nikdo není. Když Čingischán rozděloval synům vojska, dal Eldžigidej-nojanovi tři tisíce mužů; jejich vůdcem byl Etsaudaj Učegaš-govan – Etsaudaj je jméno větve, Učegaš jméno člověka a govan titul. Tento beg byl z kmene Najmanů a ostatní begové z kmenů Urjanchajů a Tatarů, neboť větší část těch tří tisíc vojska byli Najmani, Urjanchajové a Tataři. Nyní se rozplozením po pokoleních rozmnožili.

[Nástupnická řada Eldžigidejova: Čaqula – Qalaur – Qadan – Šinglaqar; každý z nich měl mnoho synů. Kublaj-qa'an dal jeho větev na zkoušku sečíst a napočítalo se šest set lidí. Poslední z nich se spolčil s rodem Otčigin-nojanovým a jinými princi a zosnoval proti Kublaj-qa'anovi zlé; Kublaj je dal popravit a jejich vojsko rozdělil.]

Čtvrtým synem byl Temüge-otčigin.³⁴ Temüge je jméno a otčigin znamená „pán ohně a jurty“: tak nazývají nejmladšího syna (edžen). Obecně se mu říkalo Otčigin-nojan a pod tímto jménem je znám. Měl starší choť jménem Sandaqčin z kmene Olqunutů; byla z příbuzných Čingischánovy matky, a proto ji velmi ctili a vážili si jí. Otčigin-nojan ze všech Mongolů nejvíc miloval stavby: na každém místě, kam přišel, zřídil palác, pavilon a zahradu. Čingischán ho miloval víc než ostatní bratry a posazoval ho výše než jeho starší bratry, a dodnes sedí jeho děti výše než děti oněch dvou bratrů. Když Čingischán rozděloval dětem vojsko, dal mu pět tisíc mužů: dva tisíce z nich byly z kmene Urjaut z kmenů Kilunggutů, jeden tisíc z kmene Isut a dva tisíce sebrali z různých kmenů.

Měl mnoho dětí a jeho nástupcem byl Tagačar-nojan. Ten měl veliký ulus a vojsko; rozplozením po pokoleních se z oněch pěti tisíc stalo početné vojsko a byli vážení. Jeho země a jurta byla na severovýchodě, na samém okraji Mongolska, takže z té strany už nebyl žádný jiný mongolský kmen. Vždy býval na kurultaji a v důležitých věcech v radě u Kublaj-qa'ana a byl velice vyvyšován a ctěn. Když Arik-böke začal svár s Kublaj-qa'anem, jmenoval ho Kublaj-qa'an velitelem vojska a poslal ho do boje. Porazil vojsko Arik-bökeho a potom se podle Kublaj-qa'anova jarlyku neustále zabýval vojsky. Žil velmi skvěle a dlouho.

[Nástupnická řada: Džibu – Tagačar – Ečul – Najan; každý z nich měl mnoho synů. Na rozkaz Kublaj-qa'ana sečetli rod Otčigin-nojanův a bylo ho sedm set lidí.]

Zmíněný Najan žil na sklonku Kublaj-qa'anovy doby. S princi, kteří byli syny jeho strýců – se Siktürem z rodu Džoči-Qasarova, Šinglaqarem z rodu Eldžigidej-nojanova, Ebügenem z rodu Kölgenova, s potomky Kötena, syna Ögedej-qa'anova, i s dalšími princi, kteří byli u Kublaj-qa'ana –, se všichni domluvili a usnesli, že se spojí s Qajduem, a stali se qa'anovými nepřáteli. Když se ten spolek prozradil, sebral qa'an vojsko, zajal je, některé popravil a jejich vojska rozdělil. Nyní z jejich ulusu nikdo nezůstal.³⁵

Pátý syn Jesügej-bahadurův, Belgütej-nojan,³⁶ se narodil z jiné choti a nepočítali ho mezi ostatní bratry. Vždy byl v družině ve službách Čingischánových. Když jednou hodovali s kmenem Kijat-Jürkin, jehož náčelníky byli Sača-beki a Tajču, strhla se mezi nimi hádka, a uprostřed té rozepře, když Belgütej-nojan dohlížel na pořádek u stanu, mu šavlí rozťali rameno: ten příběh bude s výkladem uveden ve vyprávění o Čingischánovi.

Měl mnoho dětí a z nich se jeho nástupcem stal Džautu. Nazývali ho Džautu proto, že měl sto žen a sto synů;³⁷ a zestárl tak, že nepoznával své ženy a děti. Když Kublaj-qa'an poslal svého syna Nomoqana s jinými princi do války s Qajduem a tito princové se mezi sebou uradili, povstali proti Nomoqanovi a zajali ho, byl Džautu v té radě a zajedno s nimi. Když se vrátil, poslal beg Tagačar-nojan z rodu Eldžigidej-nojanova qa'anovi zprávu: „Džautu prý spáchal takovou věc; mám ho popravit, nebo ne?“ Qa'an poručil: „Mám vůči němu pevný závazek, nemohu ho zabít.“ Ten závazek spočíval v tom, že za války […] s qa'anem Džautu qa'anovi pomohl. Proto ho qa'an neusmrtil, ale odebral mu vojsko a poslal ho na pobřeží Činu a svěřil mu jejich ostrahu. Džautu tehdy nosil prosté čínské střevíce, chodil v nich a sám nosil dříví na vaření. Strážci říkali: „My je přineseme,“ on však odpovídal:

„Moje odplata je v tom, že jsem zprvu konal dobré služby, naposledy jsem však spáchal zlo a provinil se, a přesto mi darovali život.“

Taková se s ním stala příhoda a takovým způsobem žil. Kublaj-qa'an dal na zkoušku sečíst jeho rod: bylo ho osm set lidí. Řekl: „Jak to, že z rodu dětí Džoči-Qasarových, kterých bylo čtyřicet, se narodilo osm set lidí, a z rodu dětí Belgütej-Džautuových, když jich bylo sto, se narodilo také osm set lidí a víc ne?“ Potom sám řekl: „Rod Džoči-Qasarův je mocný a vede se mu dobře, kdežto rod Belgütej-nojanův je dervišský; proto se ho narodilo méně.“ Nyní je jeho rod ve službách qa'anových. Takový je výklad a rozdělení větve dětí Jesügej-bahadurových, kromě Čingischána.

O válkách a bitvách Jesügej-bahadurových

Většina válek a bitev Jesügej-bahadurových byla s tatarskými kmeny, které byly v té době nejslavnějšími z tureckých kmenů a jejich vojsko bylo větší než u ostatních. Od té doby, co kvůli smrti Sajin-tegina, bratra choti Qabul-chánovy, a zavraždění tatarského šamana Džirqila jeho příbuznými nastalo mezi dětmi Qabul-chánovými a tatarskými kmeny nepřátelství, jak bylo zmíněno ve vyprávění o Qabul-chánovi, upevnil se svár na obou stranách. Neustále spolu válčili a svedli mnoho bitev. Nakonec je Jesügej-bahadur porazil a přemohl svou silou. Potom Čingischán celý ten kmen i několik jiných kmenů uvrhl do pout svého otroctví a nevolnictví, jak je dnes na očích vidět, že všechny turecké kmeny jsou otroky a vojskem rodu Čingischánova.

Zvláště v době požehnaného narození Čingischánova válčil Jesügej-bahadur s Tatary, zabil Temüdžin-ügeho a Qori-buqu,³⁸ kteří byli jejich panovníky, a vyplenil jejich statky a majetek. Když se vrátil, Čingischán se šťastně narodil. Tu událost pokládal za dobré znamení a dal mu jméno Temüdžin. Vylíčení té okolnosti bude podáno ve vyprávění o Čingischánovi.

Rodokmen Jesügej-bahadurův

Oddíl druhý: vyobrazení Jesügej-bahadura a jeho choti a tabulka větve jejich dětí.

Jesügej-bahadur měl, jak bylo podrobně zmíněno v předchozím oddíle, pět synů a ti měli mnoho potomků a dětí; kromě Čingischána jsme zapsali ty, kdo se stali váženými a slavnými. V tomto oddíle, když jsme umístili vyobrazení jeho a jeho choti, zaneseme do tabulky větve jména jeho dětí a zmíněných vnuků; jména Čingischánových potomků však budou postupně uvedena ve zvláštním vyprávění.

Pod jménem Čingischánovým stojí v tabulce tato slova: „Zprvu se jmenoval Temüdžin. Bylo mu třináct let, když mu zemřel otec.³⁹ Nejprve od něho příbuzní i poddaní odpadli a po dvacet osm let byl ve zlém postavení. Potom jeho štěstí vzrostlo: když svrhl Ong-chána, panovníka Kerejtů, nazvali ho Čingischán, to jest veliký panovník; když pak usmrtil Tajang-chána, panovníka Najmanů, upevnila se říše v jeho rukou. Vztyčil bílý prapor o devíti nohách a dali mu přízvisko Čingischán. To jméno mu dal Teb-tengri, syn Mönglik-ečigeho: nazývali ho Kököčü a přízviskem Teb-tengri.“⁴⁰

[Zbytek tabulky znovu v přehledu uvádí potomstvo ostatních synů, jak bylo vyloženo výše: Džoči-Qasar („jeho děti jsou udatní a všichni slouží u qa'ana“) se syny Jegüem (synové Bajtaq a Harqasun, který zaujal otcovo místo), Tuquem (syn Ebügen) a Jesünggem (zaujal místo Harqasunovo; syn Emegen, vnuk Siktür); Maquldar se synem Džirkidajem, který přišel k Čagatajovi s Qaralčuem, jehož byl synovcem, a jehož potomci přešli s Baraqem řeku a rok po Baraqově porážce vstoupili v Sukurluku do služeb Abaqa-chána; Qaralču, kterého Ögedej-qa'an poslal do Čagatajovy družiny, se sedmi syny a vnuky; Qačiun s řadou Eldžigidej-nojan („byl velmi vážený“) – Čaqula – Qalaur – Qadan – Šinglaqar; Temüge-otčigin s řadou Tagačar – Džibu – Tagačar – Ečul – Najan; a Belgütej-nojan se synem Džautuem, „kterého tak nazývali, protože měl sto žen a sto synů“.]