Knihovna · Čingischán · Dějiny Čingischána I: Předkové a cesta k trůnu

III. Rod Čingischánův, jeho manželky a potomci

Kapitola druhá druhé části prvního svazku knihy Sborník letopisů.¹

Vyprávění o Čingischánovi a jeho slavném rodu, z něhož někteří byli samovládci celého svého věku a jiní se stali panovníky vlastního ulusu,² se stručnými zprávami o vladařích zemí světa, kteří byli jejich současníky, až do nynější doby, totiž do roku 705 hidžry.³ Vyprávění je celkem šestnáct.

Vyprávění o Čingischánovi, synu Jesügeje-bahadura

Skládá se ze tří oddílů, rozvržených takto:

Oddíl první: výklad jeho rodu; popis a rozdělení jeho synů, dcer a vnuků, kteří se až do této doby rozvětvili; popis jeho manželek a zeťů; jeho podobizna a rodokmen větví jeho slavných dětí.

Oddíl druhý: dějiny a příběhy doby jeho vlády; vyobrazení trůnu, manželek, princů a begů v době, kdy dosedl na chánský stolec; původ jeho begů; popis bitev, které kdy svedl, a vítězství, jichž dobyl, a délka jeho vlády.

Oddíl třetí: příběhy a zprávy vztahující se k době jeho vlády, jeho myšlenky, výroky a dobrá naučení, která pronesl a nařídil, jeho chvályhodné vlastnosti a povahové rysy – vše, co se nevešlo do dvou předchozích oddílů. Co se však o něm dozvídáme od různých lidí a z různých knih jen roztroušeně a útržkovitě, bude sepsáno zvlášť.

Oddíl první: Rod Čingischánův, jeho manželky, synové, dcery a zeťové

Ačkoli dějiny a vyprávění o jeho předcích až po Alan Qo'u byly sepsány zvlášť, bude přece jasnější, zapíšeme-li v tomto vyprávění podrobně jeho rodokmen až k Alan Qo'e, aby čtenář, který se chce poučit, zde nalezl porozumění dříve, než se pustí do čtení ostatních vyprávění. Uvedeme také, jakým jménem Mongolové ve své obrazné mluvě nazývají každého z předků a dědů. Rodokmen Čingischánův a názvy jeho předků jsou tyto:

Otec Čingischánův Jesügej-bahadur – mongolsky se nazývá ečige. Děd Čingischánův Bartan-bahadur – mongolsky ebüge. Praděd Qabul-chán – mongolsky elenčik. Čtvrtý předek Tumbinaj-chán⁴ – mongolsky budatur. Pátý předek Baj-Šingqor – buda-ukur. Šestý předek Qajdu-chán – jürki. Sedmý předek Dutum-Menen – dutakun. Osmý předek Bodončar. Pro předky vzdálenější než sedmý stupeň už zvláštní názvy nejsou; všem se společně říká eledžigin-ebüge.⁵ Pramáti všech byla Alan Qo'a.

Podle jiného podání je Alan Qo'a pramáti v desátém pokolení, neboť se vypráví, že Bodončar měl dva syny, Buqu a Načina, a Buqovým synem byl Dutum-Menen. Protože se podání různí, bylo v předchozích vyprávěních vyloženo podle jedné verze a zde je uvedeno podle druhé, aby nebylo opomenuto žádné. A tím konec.⁶

Z předchozích vyprávění a dřívějších zpráv se stalo známým a potvrzeným, že Čingischán je výkvětem všech kmenů Nirun, které vzešly z Alan Qo'y. Když vystoupil na jeviště dějin, byli lidé svědky toho, jak byl označen rozličnými nebeskými požehnáními; nesmírnou silou a mocí si podrobil všechny kmeny turecké i mongolské i jiné rody a postavil je do řady otroků. Jako jediná perla uprostřed drahokamů se z oněch pokolení vyvýšil ušlechtilostí své bytosti a vzácností svých vlastností; krajiny všech pásem světa uchopil do okruhu své vlády a do hrsti svého panství. Jeho velké děti a slavný rod se staly na šesti stranách sedmi pásem světa vládci koruny a trůnu světovlády a místodržiteli říše blaha. Posléze se náboženství islámské – podporou a oporou šáhanšáha, útočiště světa, pomocníka víry Boží, sultána Mahmúda Gházán-chána, kéž Bůh prodlouží jeho vládu a povznese jeho hodnost! –, který je posledním smyslem existence všech těch kmenů a pokolení, stalo tak pevně založeným a tak mocně ohrazeným, že to všichni, vzdálení i blízcí, Turci i Tádžikové, vidí na vlastní oči. Bude-li Bohu libo, potrvá vláda tohoto vznešeného věku až na věky věků!

Ačkoli ve druhém oddíle těchto dějin budou okolnosti příběhů o Čingischánovi vyloženy důkladně a jednotlivě, každá na svém místě, přece i zde něco stručně předkládáme na způsob předmluvy, abychom čtenáři poskytli přehled jako v obsahu; tak bude i popis jeho manželek a větví jeho dětí, který bude následovat, snáze srozumitelný.

Stručný přehled Čingischánových skutků

Pravím tedy – a pomoc je od Boha –, že Čingischán zůstal po otci v dětském věku třinácti let.⁷ Mnohé kmeny, které se v době blahobytu jeho otce Jesügeje-bahadura spojily v jedno a byly mu poslušny, od něho odpadly, když spatřily, že Čingischán je ještě chlapec. Jeho matka Hö'elün však byla nanejvýš dokonalá a moudrá, a proto podle svých sil chránila a opatrovala jeho i čeleď, poddané, vojsko a spojence, kteří zůstali po Jesügejovi-bahadurovi. Několikrát se Čingischánovo postavení ocitlo v slabosti, několikrát využily kmeny Tajčiutů příhodné chvíle a spoutaly ho do okovů, avšak Bůh nejvyšší jej z těch propastí vysvobodil. Protože odvěká vůle Boha nejvyššího byla taková, aby se stal samovládcem světa, dospíval postupně k tomu, aby snášením nepokojů a útrap uměl prokazovat trpělivost v těžkých věcech; aby, až dosáhne královského blaha a pokoje, znal míru té veliké milosti a plnil povinnost vděčnosti; a aby, až dostoupí oné vysoké hodnosti, dokázal držet každého člověka na jeho místě.

Při slabosti postavení, mnohých těžkostech a rozličných nepokojích a pohromách byl nesmírně statečný a odvážný, neobyčejně moudrý, zručný, rozvážný a rozumný. Pro jeho štědrost a laskavost se jméno a pověst o něm rozšířily do všech stran a v srdcích lidí se k němu rozhořela láska; kmeny se přikláněly na jeho stranu a přimykaly se k němu, až zesílil a zmocnil se, učinil své přátele vítěznými a vítězícími a své nepřátele zničenými a poníženými. Protože jeho příbuzní, bratranci jeho i jeho rodičů mu záviděli, zvláště kmeny Tajčiutů, kteří byli jeho sousedy – jejich jurty stály blízko sebe a jejich vzájemné vztahy byly důležitější než vztahy lidí sobě cizích, a přece je od sebe vzdalovali sami –, prožil rozličné nepokoje, dokud nezničil většinu těch kmenů a zbylé nepřivedl do řady otroků, jak bude vyloženo.

Potom si podrobil a podmanil některé příbuzné a mongolské kmeny, které mu byly rodem bližší. Poté se jeden kmen z jeho příbuzných spojil s Ong-chánem, vládcem Kerejtů,⁸ s nímž měl Čingischán dávné přátelství a vztah jako syn k otci, a úkladně proti němu smýšleli; jejich sídla a jurty byly blízké a sousedící. Bylo nutné přijmout proti nim opatření. Několikrát došlo k bitvám, až je nakonec Čingischán přemohl a obrátil všechny v nic a v nicotu.

Poté zakročil proti kmenům z řad Mongolů, kteří sídlili v okolí jeho jurt – zlí sousedé bývají většinou nepřátelé a závistníci. Potom se mezi ním a vládci Najmanů – s nimiž Čingischán vícekrát válčil proto, že byli nepřáteli kerejtského vládce Ong-chána a on s ním byl v přátelství – nepřátelství a nenávist upevnily a pomsta se usadila v hrudi. Také okolí krajin blízkých Čingischánovi bylo očištěno od zatvrzelých a odbojných, a on se přiblížil až k samým hranicím Najmanů. Někteří Čingischánovi nepřátelé z jeho příbuzných a z mongolských kmenů odešli k nim a položili základ nepřátelství a nevraživosti vůči němu; z těch příčin bylo nezbytné přinést jim zkázu, dokud je všechny nepřemohl a nepodrobil.

Potom čínský samovládce Altan-chán,⁹ který byl nesmírně velikým a ctěným panovníkem a jemuž větší část kmenů mongolských a tureckých po všechny časy prokazovala poslušnost a podřízenost, protože se nacházely v sousedství čínské země, očekával podle téhož obyčeje poslušnost a podrobení i od Čingischána. Čínští panovníci navíc, jak bylo řečeno v předchozích vyprávěních, usmrtili několik Čingischánových předků, dědů a strýců. Z té příčiny mezi nimi vyvstaly účty a nevraživost. Protože Bůh nejvyšší dal Čingischánovi sílu a moc, shromáždilo se u něho množství vojska. Uznal za nevyhnutelné vynaložit úsilí k odplatě a pomstě za dávnou křivdu: s velikým vojskem vytáhl do války proti Altan-chánovi, podrobil si větší část čínských krajin, přemohl panovníky i ty, kdo zdvíhali šíji, a všechny učinil jílcem meče poslušnými a uznávajícími jeho rozkazy.

Po pěti letech zanechal vojsko v oněch končinách a sám se vrátil do vlastního ordu.¹⁰ Poté si podrobil zemi Tibet a Tangut,¹¹ která rovněž ležela v okruhu jeho krajin, a v srdci choval úmysl vytáhnout podruhé do čínské země, aby si ty země podmanil najednou, a podrobit si zemi Qarajang, která sousedí s Čínou a leží blízko Mongolska a kterou Indové a Qarajangové nazývají Kender a Tádžikové Kandahár.¹² K té důležité věci se již odhodlal. Avšak Küčlüg-chán,¹³ syn vládce Najmanů, v době, kdy byl jeho otec zabit, uprchl, odešel do země Turkestánu, spolčil se s některými mongolskými kmeny, které byly Čingischánovými nepřáteli, a zmocnil se turkestánské země, kterou držel gurchán Kara-Kitajů; gurchán zemřel a zpráva o té události dostihla Čingischána. Tu se jeho úmysl táhnout do čínské země a do oněch končin zviklal. Zabýval se odstraněním Küčlügových pletich, poslal s vojskem Džebeho a přemohl i jeho.

Když Küčlüg na radu sultána Muhammada Chorezmšáha vzal z rukou gurchána Turkestán, říši dlouhou a širokou, stal se Küčlüg vládcem nad jednou částí té země a Chorezmšáh nad druhou. Když Čingischánovo vojsko Küčlüga vyhnalo, zmocnil se sultán Chorezmšáh celé turkestánské země i s Otrárem, který tvoří samu její hranici. Čingischána se ze žárlivosti na to – a také proto, že karavanu muslimských kupců, kterou Čingischán vyslal k sultánovi na cestě jednoty a přátelství, dal v Otráru bez rozmyslu a uvážení povraždit sultánův příbuzný Inalčuq, zvaný Gajir-chán¹⁴ – zmocnil takový žár a hněv, že zapomněl na záležitost země Chataje, Činu a Qarajangu, spěšně se obrátil na Turkestán a íránskou zemi a obě říše za jednomyslné součinnosti svých synů a s pomocí svých begů podrobil.

Poté Ögedej-qa'an s pomocí svého bratra Toluje-chána dobyl celou čínskou zemi, a spolu se synovci dobyli zemi Kelar a Baškurt, Bular, Dešt-i Kipčak, Rus, Čerkesy, Ásy až po nejzazší sever a na jižní straně až po hranice Habeše; dobyli také zemi Solangka.¹⁵ V době Möngke-qa'ana dobyl jeho bratr Kublaj-qa'an to, co zbývalo z Číny; jejich bratr Hülegü-chán dobyl najednou Bagdád, Dijárbakr, pevnosti ismá'ílovců, Sýrii a další země íránské až po nejzazší končiny Malé Asie.¹⁶ Kublaj-qa'an za své vlády dobyl zemi Čin, Qarajang a některá místa Hindustánu.¹⁷ Až do této doby přivádějí Čingischánův rod a potomci rok od roku a den ode dne pod svou moc země ležící v okruhu jejich říší, a takové veliké věci se staly a dějí ze stopy Čingischánova a jeho rodu blaha. Výklad a rozdělení těchto příběhů bude uveden později, každý na svém místě v některém vyprávění; zde jsme chtěli tento stručný přehled podat na způsob předmluvy.

Nyní přistoupíme a vložíme na pero výklad a rozdělení Čingischánových manželek a popis toho, kolik dětí měl od které manželky, i okolnosti každého z nich.

Popis Čingischánových manželek a jeho dětí

Čingischán měl na pět set manželek a souložnic. Každou vzal z některého kmene; některé si pojal podle obřadu mongolského sňatku, avšak větší část byly ty, které dostal jako kořist a bral, když si podroboval a podmaňoval říše a kmeny. Těch, které byly staršími manželkami a požívaly plné úcty, však bylo pět, v tomto pořadí.

První manželkou byla Börte-fudžin, dcera Daj-nojana, hlavy a vládce kmene Kungirátů.¹⁸ Byla nejctěnější a nejstarší ze všech žen a byla matkou čtyř starších synů, kteří byli váženi, a pěti dcer.

Nejstarší syn byl Džoči, z jehož rodu pocházejí všichni vládci a princové v Dešt-i Kipčaku. Vypráví se, že v době, kdy Čingischán válčil s kmenem Merkitů,¹⁹ zvítězili oni. Börte-fudžin byla tehdy těhotná Džočim a Merkiti ji zajali jako kořist. Protože mezi Merkity a Ong-chánem byl v té době mír, poslali ji k němu. Ong-chán ji choval v úctě a poctě a pohlížel na ni jako na snachu, pro dávné přátelství, které měl s Čingischánovým otcem, a protože Čingischána nazýval synem. Jeho begové řekli:

„Proč si ji nevezmeš?“

Odpověděl:

„Je to moje snacha. Bylo by daleko od lidskosti a šlechetnosti pohlížet na ni zrakem věrolomnosti.“

Když se Čingischán o té věci dozvěděl, poslal k Ong-chánovi Sabu, děda Sartaq-nojana, z kmene Džalajirů, a žádal o tuto manželku. Ong-chán zachoval ve vztahu k ní svou povinnost a vydal mu ji. Když se obrátili tváří ke službě Čingischánovi, narodil se Džoči na cestě. Protože cesta byla nebezpečná a nemohli se nikde usadit ani zřídit kolébku, udělal Saba z trochy mouky měkké těsto, zabalil do něho dítě, vzal je do klína a nesl opatrně, aby jeho údy nepřišly k bolesti. Proto mu také dali jméno Džoči, že přišel na svět nečekaně.²⁰

Druhý syn byl Čagataj, jemuž byla svěřena správa od počátku turkestánské země až po konec řeky Amu. Jeho ulus spravovali Algu, Mubárakšáh a Baraq a nyní jej spravují Du'a a jeho syn Qutluq-Chwádža.²¹ Rozdělení větví jeho dětí a příběhy o něm budou uvedeny každé na svém místě.

Třetí syn byl Ögedej-qa'an, který se stal qa'anem po Čingischánovi a třináct let qa'anoval.²² Jeho nejstarším synem byl Güjük-chán; z Ögedejova rodu jsou i Qajdu a několik princů, kteří sídlí v oněch končinách. Příběhy o nich přijdou na svém místě.

Čtvrtý syn byl Toluj-chán, jehož přízvisko bylo Jeke-nojan a Ulug-nojan; Čingischán ho nazýval nökerem.²³ Většinu času provázel otce a ve válkách byl s ním. Tuli znamená mongolsky zrcadlo. Když zemřel, stalo se toto slovo až do dnešní doby zakázaným jménem. Turecky se zrcadlo nazývá küzgü, a nyní i Mongolové zrcadlu z uvedené příčiny říkají küzgü.²⁴ Möngke-qa'an, Kublaj-qa'an, Hülegü-chán a Arik-böke byli jeho syny. Nyní jsou z jejich rodu a vnuků qa'any a samovládci Temür-qa'an a samovládce islámu Gházán-chán – kéž trvá jeho bytí! Také další větev a linie jeho čistého rodu se staly qa'any a samovládci všech pásem; příběh o každém bude uveden zvlášť.

Tito čtyři synové Čingischánovi byli všichni moudří, plní zásluh, dokonalí, udatní a stateční a chválení otcem, vojskem i lidem. Říši Čingischánově sloužili jako čtyři pilíře a on každému z nich vytvořil království. Nazývali je čtyřmi külügy. Kdo mezi lidmi, koňmi a jinými stojí výše, převyšuje ostatní a bývá vpředu, ten se nazývá külüg.²⁵ Příběhů o těchto čtyřech synech je, kromě toho, co napíšeme ve vyprávění o každém z nich, mnoho; přijdou v tomto vyprávění o Čingischánovi a odtud budou známy. Také zmínka o bezích a vojscích, které rozdělil a dal každému synovi, bude v tomto vyprávění podrobně vyložena při rozdělení begů.

[Následuje výčet pěti Čingischánových dcer od Börte a jejich manželů: nejstarší Qodžin-beki (Berezin: Chudžin-bige) byla nejprve žádána pro Tusaqu, syna Senggümova a vnuka Ong-chánova, ale ze sňatku sešlo, což vyvolalo nevoli; pak byla dána za Butu-kürgena z Ikiresů, syna Nigünova. Druhá, Čečejigen (Berezin: Čičkan), byla dána za Törelčiho-kürgena, syna Qutuqa-bekiho, vládce Ojratů. Třetí, Alaqaj-beki, za Šigüho, syna vládce Öngütů. Čtvrtá, Tümelün, za syna vládce Kungirátů jménem Kürgen – ačkoli kürgen znamená „zeť“, bylo to i jeho skutečné jméno. Pátá, Altalun, zvaná také Altalu-qa'an, byla dána za Džavdura-sečena, syna Tajču-kürgena z kmene Olqunu'ut, který byl bratrem Čingischánovy matky; Čingischán ji miloval nade všechny ostatní dcery a příběhů o ní je mnoho. Potomstvo dcer bude uvedeno ve statích o kmenech jejich manželů a některé příběhy přijdou v dějinách Čingischána, Ögedeje-qa'ana a Güjük-chána.²⁶]

Ostatní manželky a jejich děti

Druhou manželkou byla Qulan-chatun, dcera Dajir-usuna, hlavy kmene Uvas-Merkitů, který, když na rozkaz přijal poddanství, přivedl tuto dceru a dal ji Čingischánovi.²⁷ Měl od ní jednoho syna jménem Kölgen a tomuto synovi udělil hodnost rovnou čtyřem zmíněným synům.²⁸

Příběh o Kölgenovi a větvi jeho dětí je takový: měl čtyři syny. Nejstarší syn se jmenoval Qoča. Když jeho otec zemřel, dali mu šest tisíc mužů a udělili mu otcovo místo. Tento Qoča měl syna jménem Urudaj; i ten držel otcovo místo a vojsko a byl v družině Kublaje-qa'ana. Ten měl syna jménem Ebügen, který rovněž držel otcovo místo a vojsko. V době, kdy potomci Tagačar-nojana, Naja a další princové zradili Kublaje-qa'ana a zamýšleli spojit se s Qajdu, se to Kublaj-qa'an dozvěděl a dal ho spolu s ostatními popravit.²⁹

Třetí manželkou byla Jesügen,³⁰ z kmene Tatarů. Měl od ní syna jménem Čaur, který zemřel ještě v mládí.

Čtvrtou manželkou byla Kungdžu-chatun, dcera Altan-chána, čínského panovníka. Je známo, že nebyla tváří krásná, avšak protože její otec byl nesmírně velikým panovníkem, byla ctěna.³¹ Čingischán s ní neměl dětí. Žila až do doby Arik-bökeho a zemřela po něm. V ordu této manželky byla dcera Armuka, který byl jejím stolníkem, jménem Huqutaj; stala se velmi váženou a známou.³²

Pátou manželkou byla Jesüi, sestra zmíněné Jesügen, rovněž z kmene Tatarů.

Kromě těchto zmíněných žen měl Čingischán několik žen, které se těšily postavení starších manželek, avšak nebyly zařazeny mezi těchto pět starších manželek. Jednou z nich byla Ibaqa-chatun, dcera Džacha-gambua, bratra Ong-chána, vládce Kerejtů.³³ Měla sestru jménem Begtutmiš-fudžin; tu si Čingischán vzal pro Džoči-chána. Jinou sestru, jménem Sorqaqtani-beki, vzal pro Toluje-chána; ta byla lasturou čtyř královských perel a matkou čtyř slavných synů, požehnaně statných, vznešeně kráčejících a šťastně vyhlížejících.³⁴ Tuto Ibaqa-chatun si vzal pro sebe. Náhle však v noci spatřil sen a daroval ji begovi, který té noci konal službu v gardové stráži, jménem Kehetej-nojan, z kmene Uru'ut,³⁵ se všemi lidmi, čeledí, služebníky a poddanými, pážaty, stádem koní i dobytka, pokladnicí a zásobami, které měla, kromě jednoho stolníka a jednoho zlatého poháru, z něhož pil kumys – oba si ponechal na památku. Všechno ostatní daroval spolu s manželkou zmíněnému begovi. Ta událost je podrobně vyprávěna ve stati o kmeni Uru'ut.

Dále Gürbesü-chatun, která byla dříve manželkou Tajang-chána, vládce Najmanů, a nejstarší z jeho žen; velmi ji miloval. Když byl Tajang-chán zabit, přivedli ji po nějaké době k Čingischánovi a ten s ní vstoupil do manželství podle mongolského obřadu a řádu.³⁶

Dále ... chatun, dcera tangutského panovníka. Vyžádal si ji jako dar a byla mu dána.³⁷

Mnohé z manželek panovníků a dcer begů byly Čingischánovými ženami, nedostaly se však do počtu starších manželek.

Čingischán měl od souložnice z kmene Najmanů syna jménem Džurčedej. Tento syn zemřel dříve než všichni ostatní synové; jméno jeho matky není známo. Měl ještě syna jménem Orčaqan, který také zemřel v dětství. Jeho matka byla souložnice z tatarských kmenů a její jméno není známo.³⁸

Rodokmen Čingischánových dětí

Tolik o popisu ctěných manželek Čingischánových a jeho dětí. Protože se čtyři ctění synové, zvaní čtyři külügové, tj. čtyři pilíře, stali každý samostatným panovníkem, uvádí se v předkládaném rodokmenu Čingischánových dětí jen jejich větev bez větví jejich dětí, neboť ve vyprávění o každém z nich bude větev jeho dětí uvedena zvlášť. O Kölgenově větvi však zvláštní vyprávění psát nebudeme, a proto se zde uvádí jeho větev i s dětmi. Děti dcer se uvádějí ve větvích kmenů, z nichž pocházejí jejich otcové, a zde se nezdá potřebné vyvádět jejich větev. Podobizna Čingischánova a tabulka jeho větve vypadá takto:

[Tabulka: „Samovládce světa Čingischán“, pod ním synové Džoči, Čagataj, Ögedej a Toluj – jejich potomstvo se neuvádí, protože každý dostane vlastní větev. Dále Kölgen s potomky Qočou a Urudajem (s poznámkou, že k tomuto Urudajovi patří dílna, kterou zřídili v Tabrízu); Čaur, Džurčedej a Orčaqan, o nichž tabulka poznamenává, že všichni tři zemřeli v dětství a neměli potomky. Pod nimi dcery Qodžin-beki, Čečejigen, Alaqaj, Tümelün a Altalun s manžely, jak jsou uvedeni výše; u Altalun se dodává, že jejímu manželovi dal Čingischán přízvisko Džavdur-sečen a že ji velmi miloval. Jako šestá je připojena dcera Il-alti.]

Tato dcera se narodila ze souložnice. Když idikut, vládce Ujgurů, přišel do Čingischánových služeb a podrobil se, nazval jej Čingischán svým pátým synem a tuto dceru mu určil. Protože však idikut měl ženu, která mu vládla, nevzal si kvůli ní Čingischánovu dceru až do doby Ögedeje-qa'ana; když ta žena zemřela, dal mu ji Ögedej-qa'an.³⁹