Knihovna · Čingischán · Dějiny Čingischána II: Výboje a smrt (1204–1227)

XI. Čingischánův život po letech a jeho výroky (biligy)

[Když Rašíd dovyprávěl dějiny Čingischánových tažení až k jeho smrti, připojil ještě dvě samostatné části. První je stručný „výtah“ celého Čingischánova života, uspořádaný rok po roku podle dvanáctiletého zvířecího cyklu a sladěný s letopočtem hidžry; má čtenáři umožnit, aby na první pohled viděl, co se v kterém roce událo, a obsahuje i Rašídův výpočet délky Čingischánova života. Většinu jeho zápisů čtenář zná z předchozích kapitol, proto jsme úvod, výpočty a zápisy s novými údaji přeložili v úplnosti a ostatní léta shrnuli. Druhou částí je třetí oddíl Čingischánových dějin: sbírka jeho výroků, naučení a nařízení, takzvaných biligů, která patří k nejcennějším textům celého díla; ta je přeložena celá.]¹

Život Čingischánův po letech

Dějiny Čingischánovy podle let jeho života, zkrácené v podobě výtahu.

U Mongolů je ustáleno a známo, že Čingischánovi bylo sedmdesát dva turkických let, když opustil tento život.² V roce qaqa, jenž je rokem vepře, přišel na svět, a rovněž v roce qaqa zemřel v tangutské zemi. Jeho rakev dopravili do jeho ord patnáctého dne prostředního podzimního měsíce toho roku, což odpovídá čtrnáctému ramadánu roku 624 hidžry, a oznámili jeho skon.³ Když pak s pomocí hvězd provedli zpětný výpočet, vyšlo najevo, že rok qaqa, v němž se narodil, připadá na měsíc zú l-ka'da roku 549,⁴ takže zemřel ve svém sedmdesátém pátém roce. Tento rozdíl vzniká tím, že turkické roky se počítají podle slunce a zhruba každých třicet let jich připadá o jeden méně než let měsíčních. Podle turkického počtu to sice bude rok sedmdesátý třetí, ale protože přišel na svět uprostřed roku a zemřel rovněž uprostřed roku, takže rok narození i rok úmrtí byly neúplné, vyšlo najevo a jako pravdivé se potvrdilo podle podání, které je mezi nimi rozšířené, že délka jeho života činila sedmdesát pět let měsíčních a sedmdesát tři roky sluneční, turkické; podle zkráceného slunečního počtu tedy činí sedmdesát dva roky.⁵

Léta dětství a strádání

Oddíl o tom, co je známo o událostech tohoto období ve stručném přehledu podle let. Část tohoto období připadá na dobu, kdy jeho otec byl naživu a on byl v dětském věku, a část na dobu, kdy jeho věci byly ve zmatku. Obě tato období činí dohromady čtyřicet let.

Období, kdy jeho otec Jesügej-bahadur byl naživu a on byl v dětském věku: třináct let.

Počátkem těchto řečených třinácti let je rok qaqa, rok Čingischánova narození, připadající na měsíc zú l-ka'da roku 549 hidžry, a jejich koncem je opět rok qaqa, to jest rok vepře, připadající na rabí as-sání roku 562. Po tuto dobu byl jeho otec Jesügej-bahadur naživu, vládcem svého kmene, pánem blahobytu a vlastníkem moci; většina kmenů Kijatů a Nirunů, které patřily k jejich příbuzným, i jiní Mongolové mu byli poslušni a podřízeni. Protože byl Čingischán v té době v dětském věku a od otce neoddělen, nevyprávěli o něm všechny události, a proto není třeba zvláštní zmínky.

Období, kdy jeho věci byly po otcově smrti ve zmatku, jednou se vzmáhaly a jindy upadaly: dvacet sedm let.

Počátkem tohoto období dvaceti sedmi let je rok quluqana, to jest rok myši, připadající na rabí as-sání roku 563, a jeho koncem rok bars, to jest rok tygra, připadající na safar roku 590. Na počátku tohoto úseku, když Jesügej-bahadur zemřel a Čingischán po něm zůstal dítětem a nedospělým, zachovalo se k němu mnoho bejů a mongolských kmenů i otcových příbuzných zle a z příčin a pod záminkami, které byly vyloženy, od něho odpadli. Zmatek si k němu otevřel cestu a on snášel mnohé nesnáze a obtíže všeho druhu.

Po tomto úseku mu Bůh Nejvyšší daroval sílu, jeho věci se urovnaly a dosáhl vlády a chánské hodnosti. Protože jeho poměry byly v té době zmatené, nezachytili podrobnosti rok po roku, a všechny ty příběhy jsou proto uvedeny zkráceně. A jsou takovéto: Jelikož jeho otec Jesügej-bahadur byl vládcem mongolských kmenů, měl přívržence mezi příbuznými a větvemi, které se oddělily od jejich předků, vedl války s mnoha kmeny oné strany a mocí si je podrobil a podmanil, měl mnoho vojska a poddaných – když zemřel, většina těch kmenů se přiklonila na stranu kmene Tajčiutů, odvrátila se od Čingischána a odešla k nim. Jeho matka Hö'elün-eke, z kmene Qorlasů, vynaložila úsilí a některé zadržela.⁶ Čingischán v těch letech rozličným způsobem zakoušel nepokoje od kmene Tajčiutů, od jiných příbuzných a od kmenů Džurjatů, Merkitů, Tatarů a dalších; nejednou jej každý z těch kmenů zajal, a on se vždy nějakým způsobem a z nějaké příčiny zachránil. Protože mu však štěstí a zdar byly předurčeny, jeho věc postupně nabývala síly. Záhy vstoupil do války s kmenem Tajčiutů. Porazil je a několikrát se k tomu vracel, až většinu toho kmene vyhladil a někteří se podrobili. Postupně přemohl i ostatní kmeny, Niruny, Tatary, Merkity a všechny protivníky. Jeho vojsko se rozmnožilo, takže na konci řečeného období dvaceti sedmi let se stal naprosto silným.

Takový je výtah z jeho poměrů v onom období. Potom, když se stal silným, je známo podrobné vylíčení rok po roku.

Jedenáct let před přijetím jména Čingischán

Oddíl o tom, co je známo podrobně o poměrech a příbězích tohoto období rok po roku. Dělí se na dva díly: jeden zahrnuje léta před přijetím jména Čingischán, druhý léta po něm. Oba díly činí dohromady třicet tři roky.

Oddíl o tom, co bylo před přijetím jména Čingischán: jedenáct let. Počátkem tohoto období jedenácti let je rok tula, to jest rok zajíce, odpovídající rabí al-avval roku 591 hidžry, a jeho koncem rok hukar, to jest rok býka, odpovídající džumádá al-áchir roku 601. V podrobném rozdělení takto:

[Rok tula, rok zajíce, připadající na rabí al-avval roku 591 (1195).⁷ Rašíd uvádí, že Čingischánovi bylo toho roku čtyřicet dva let.⁸ Vrátil se z války s Džacha-gambuem, bratrem kerejtského Ong-chána; Tongqajiti, větev Kerejtů, se k němu shromáždili a spojili se proti Ong-chánovi. Čingischán pak pobýval ve svém jurtu a ordách a oddával se hodování a shromážděním.]

[Rok luu, rok draka, rabí al-avval 592 (1196); ve svém 42. roce. Čingischánova moc dosáhla takové síly, že k němu přišel hledat pomoc Ong-chán, který v rozepři o vládu pobil většinu svých bratrů a dětí a byl pak vyhnán najmanským Inanč-chánem, jehož podporou se vlády zmocnil Ong-chánův bratr Erke-Qara. Ong-chán předtím utekl ke gürchánovi Kara-Kitajů, pak se toulal ujgurskou zemí, živ jen z mléka několika ovcí; na jaře toho roku se k Čingischánovi připojil u Güse'ür-nóru a ten mu pomohl majetkem i vojskem a znovu ho dosadil na trůn – tak jako kdysi Jesügej-bahadur, s nímž se nazývali andy, mu vrátil říši odňatou strýcem.]

[Rok moqa, rok hada, rabí al-avval 593 (1197); ve svém 43. roce. Na podzim porazil merkitského Tochtoa-bekiho a kořist dal Ong-chánovi, jenž tím zesílil.]

[Rok morin, rok koně, rabí as-sání 594 (1198); ve svém 44. roce. Čingischán zůstával doma; Ong-chán bez porady s ním napadl Merkity, zajal Tochtoovu manželku a podrobil si Tochtoova bratra a syna s jejich poddanými.]

[Rok qonin, rok berana, rabí as-sání 595 (1199); ve svém 45. roce. Tažení s Ong-chánem proti Bujuruq-chánovi, bratru najmanského Tajang-chána: vítězství u Qizil-baše, Bujuruq utekl do země Kem-Kemdžiutů; jeho stráž Jedi-Tuqluq spadl i se sedlem, když se koni rozvázal podbřišník, a byl zajat. V zimě se postavil Bujuruqův vojevůdce Kökse'ü-Sabraq; v noci před bitvou Ong-chán rozdělal ve svém táboře ohně a utekl, Kökse'ü-Sabraq vyplenil tábor jeho bratra, a Ong-chán musel znovu prosit Čingischána o pomoc; čtyři bejové, které mu Čingischán poslal, mu všechno uloupené vybojovali zpět.]

[Rok bičin, rok opice, rabí as-sání 596 (1200); ve svém 46. roce. Porada s Ong-chánem u Sari-ke'eru a společné tažení proti Tajčiutům; pak porážka koalice Qatakinů, Saldžiutů, Dörbenů a Tatarů, o jejímž srazu je zpravili zvědové. Někteří Ong-chánovi bejové proti němu kuli pikle. V zimě porazil Čingischán sám Tajčiuty a Tatary u Dalan-nemürges.⁹]

[Rok takiqu, rok kohouta, džumádá al-úlá 597 (1201); ve svém 47. roce. Ikiresové, Qorlasové, Dörbenové, Tataři, Qatakinové a Saldžiuti se sešli u řeky Kem a povýšili Džamuchu-sečena z rodu Džadžiratů na gürchána; Čingischán ho porazil u Jedi-Qurqanu a na témž místě se mu podrobili Kungiráti.]

[Rok noqaj, rok psa, džumádá al-úlá 598 (1202); ve svém 48. roce. Tažení proti Anči-Tatarům se zákazem brát kořist před koncem boje; Daritaj-otčigin, Altan, syn Qutuly, a Qučar, syn Nekün-tajšiho, jej porušili, Čingischán jim kořist odňal a oni se z hněvu přiklonili k Ong-chánovi. Na podzim před velkým vojskem Bujuruqa a jeho spojenců ustoupili Čingischán a Ong-chán až k Ongu, hraničnímu valu mezi Čínou a Mongolskem. Čingischán tehdy žádal Senggümovu dceru pro Džočiho a Senggüm Džočiho dceru pro svého syna; z obojího sešlo, mezi nimi nastal chlad a Senggüm z Džamuchova návodu začal tajně ukládat Čingischánovi o život, aniž mu v tom Ong-chán bránil.]

[Rok qaqa, rok vepře, džumádá al-áchir 599 (1203); ve svém 49. roce. Ong-chán a Senggüm ho zrádně zvali pod záminkou zasnoubení, Mönglik-ečige mu cestu rozmluvil; pak se ho pokusili přepadnout, zvěd ho varoval, v bitvě ustoupil k Baldžuně, malému potoku, kde několik dní pili kalnou vodu. Odtud poslal Ong-chánovi, Senggümovi a bejům poselství s výčtem svých zásluh; mír odmítli. Někteří bejové od Ong-chána odpadli a část z nich přešla k Čingischánovi. Džoči-Qasar, jehož tábor Ong-chánovo vojsko vyplenilo, dorazil k bratrovi hladový a nahý; Čingischán poslal Ong-chánovi v Qasarově jménu lstivé poselství („jestliže mi chán-otec vrátí můj dům, podrobím se“), ukolébal ho a porazil. Zimoval pak v místě zvaném Temeen-ke'er a vrátil se domů.]

Protože si již předtím vítězstvím podrobil kmen Tajčiutů a jiné mongolské kmeny, pokořil mongolské beje ze svých příbuzných i jiné, kteří drželi s Ong-chánem, a stal se jejich vládcem, a nyní, když usmrtil Ong-chána, proslulého vládce z pradávných panovníků, a jeho trůn, říše, statky i vojsko připadly jemu, dali mu v tomto roce jméno Čingischán. Význam slova čingis je týž jako gürchán, to jest mocný, velký vládce. V té zemi byl odedávna obyčej nazývat velké vládce gürchány, až do doby, kdy se mongolské kmeny z Nirunů a některých Darlekinů shromáždily a nazvaly gürchánem Džamuchu-sečena. Protože toto jméno přijal jiný a nepřineslo jim štěstí, dali Čingischánovi v témž významu jméno v mongolském jazyce: Čingischán. Do té doby se jmenoval Temüdžin; toto jméno mu dal jeho otec.¹⁰

Hvězdopravci a někteří letopisci počítají počátek jeho panování od tohoto roku, a podle tohoto výkladu vychází taková shoda, že se narodil v roce vepře, jeho otec zemřel v roce vepře, on se stal vládcem v roce vepře a zemřel v roce vepře.¹¹ V mongolských letopisech však kladou počátek jeho panování do roku, kdy zabil najmanského vládce Tajang-chána a bylo mu přisouzeno jméno Čingischán.

[Rok quluqana, rok myši, džumádá al-áchir 600 (1204); ve svém 50. roce. Na jaře mu Alaquš-tegin, vládce Önggütů, dal zprávu, že ho najmanský Tajang-chán žádá o pomoc proti Čingischánovi; Čingischán svolal příbuzné a uspořádal sněm. Na podzim vytáhl proti Tajang-chánovi a porazil jeho i merkitského Tochtou, Qatakiny, Saldžiuty a ostatní spojence; Tajang-chán byl zabit.]

[Rok hukar, rok býka, džumádá al-áchir 601 (1205); ve svém 51. roce. V Berezinově rukopise zůstal tento rok bez zápisu.¹²]

Dvaadvacet let po přijetí jména Čingischán

Oddíl o tom, co bylo po přijetí jména Čingischán: dvacet jeden celý rok a jeden rok až do posledního neštěstí, dohromady dvacet dva let. Počátkem tohoto období byl rok bars, to jest rok tygra, připadající na radžab roku 602, a jeho koncem rok qaqa, to jest rok vepře, připadající na radžab roku 624, rok Čingischánova skonu.

Rok bars, rok tygra, připadající na radžab roku 602 (1206).

Čingischánovi bylo v tomto roce padesát dva let. Když zhruba v té době porazil a zabil najmanského vládce Tajang-chána i všechny ostatní vládce, kteří se s ním spojili, vrátil se do krajin Ononu, jenž byl jeho původním jurtem, stal se nesmírně váženým a mocným a rozkázal vztyčit bílou devítinohou korouhev.¹³ Uspořádali velké shromáždění. Kökčü Teb-tengri, syn Mönglik-ečigeho, muž obdařený milostí, který konal zázraky, mu již mnohokrát říkal: „Bůh Nejvyšší ti daruje vládu nad tváří země.“ Nyní předstoupil před něho, ukázal ty zázraky a řekl: „Nyní, když jsou tvou pravicí přemoženi vládcové těchto zemí, z nichž se každý nazýval gürchánem, a jejich krajiny připadly tobě, budiž i tobě dáno jméno v tomto smyslu: Čingis. Stal ses králem králů; Pán Nejvyšší přikázal, aby tvé jméno bylo Čingischán.“ Slovo to je množné číslo od čing a čingis je zesílená podoba slova čing, takže smysl jména Čingischán je „král králů, vládce vládců“.¹⁴ Bejové ten výklad schválili a potvrdili mu toto jméno. Dostalo se mu nejdokonalejší síly a moci a náleží k vládcům světa.

Potom v témž roce vytáhl proti Bujuruqovi, přepadl ho znenadání při lovu s ptáky, usmrtil ho a jeho říši mu odňal.

Rok tula, rok zajíce, připadající na radžab roku 603 (1207).

Čingischán v tomto roce, když se země Qašin podruhé vzbouřila, vytáhl tam do války a celou tu zemi si podrobil.¹⁵ V témž roce vyslal posly ke Kirgizům; ti se podrobili a spolu s Čingischánovými posly poslali své vyslance s bílým rarohem jako darem.

Rok luu, rok draka, připadající na radžab roku 604 (1208).

V létě toho roku byl Čingischán doma a v zimě vytáhl do boje proti merkitskému vládci Tochtoa-bekimu a proti Küčlügovi, synu Tajang-chánovu, kteří se spojili a začali nepokoje. Tochtoa byl v bitvě zabit, jeho bratři a děti utekli a odešli do ujgurské země a Küčlüg utekl a odešel ke gürchánovi, vládci Turkestánu.

Rok moqa, rok hada, připadající na ša'bán roku 605 (1209).

V létě toho roku byl Čingischán doma; na podzim znovu vytáhl do války proti tangutské zemi a zavedl tam pořádek. Vládce té země Šidurgu mu dal svou dceru.¹⁶

Rok morin, rok koně, připadající na ša'bán roku 606 (1210).

Čingischán v tomto roce povolal idiquta, vládce Ujgurů; ten sám už k němu předtím vyslal posly a projevil ochotu podrobit se. Poslal také posly a podal zprávu o Tochtoově bratru a dětech.¹⁷

Rok qonin, rok berana, připadající na ša'bán roku 607 (1211).

Na jaře toho roku pobýval Čingischán na Kerulenu. Arslan-chán, vládce Karluků, a idiqut, vládce Ujgurů, tam přišli do jeho služby a s projevy úcty mu přinesli dary. Určil Toqučar-nojana z kmene Kungirátů se dvěma tisíci jezdců, aby držel stráž v týlu, než dorazí do Číny. Na podzim byl s vojskem v Číně. Dobyl mnoho měst, ale nepustošil je.

Rok bičin, rok opice, připadající na ramadán roku 608 (1212).

Čingischán v tomto roce určil každého ze svých synů s vojskem k obléhání některého města a k podmanění některé země z čínských krajin; dobyli mnoha zemí.

Rok takiqu, rok kohouta, připadající na ramadán roku 609 (1213).

Čingischán v tomto roce dorazil do okolí města Čung-tu, hlavního města Číny. Altan-chán se radil se svými knížaty, má-li s ním bojovat, či nikoli; spatřoval spásu v míru, proto vyslal posly s nabídkou poddanství a dal Čingischánovi svou dceru Kungdžu-chatun. Čingischán se z těch končin obrátil zpět; Altan-chán odešel podél břehu Qara-mürenu k městu Namging, ležícímu v krajinách Číny. Čingischánova vojska dobyla město Čung-tu a odnesla poklad a statky Altan-chána, které se tam nacházely. Mnoho knížat těch zemí se podrobilo.¹⁸

Rok noqaj, rok psa, připadající na šavvál roku 610 (1214).

Čingischán byl v tomto roce rovněž v čínské zemi se syny, knížaty a vojskem a zabýval se dobýváním a podmaňováním krajin té země.

Rok qaqa, rok vepře, připadající na šavvál roku 611 (1215).

Čingischán byl v tomto roce v čínské zemi. Vyslal Samuqa-bahadura s vojskem, aby dobyl některé tamější země, a Tolun-čerbiho k Čagan-balgasunu, a ten dobyl velkou část té země.

Rok hukar, rok býka, připadající na šavvál roku 612.¹⁹

Čingischán obrátil tvář od čínské země k svému původnímu jurtu a vyslal Sübedej-bahadura do války s kmenem Merkitů. Pro toto vojsko dal zhotovit vozy okované železem, aby se nerozbily v příkrých horách, které ležely na cestě. Dva tisíce mužů, které byl určil s Toqučar-bahadurem k držení stráže v týlu, uvolnil a poslal s ním. Šli a úplně vyhladili Qudua, bratra Tochtoa-bekiho, i se zbytkem merkitského vojska. Vyslal také Boroqul-nojana a Dörbej-nojana k vyhlazení kmene Tumatů, který se byl podrobil a potom vzbouřil. Boroqul-nojan byl ve válce zabit; Čingischán prokázal jeho pozůstalým mnoho laskavosti a milosti.²⁰

Rok bars, rok tygra, připadající na zú l-ka'da roku 614 (1218).

Čingischán v tomto roce vyslal Mukali-govana do Číny s veškerým vojskem levého křídla a s částí čínského vojska, které přijalo poddanství. Ten se zmocnil všech tamějších zemí; Čingischán mu svěřil jejich správu a potvrdil mu titul govan, což po čínsku znamená „vládce země“.²¹ Vyslal Džočiho, který znovu dobyl zemi Kirgizů, jež se vzbouřila.

Rok tula, rok zajíce, připadající na zú l-ka'da roku 615 (1219).

Čingischán uspořádal shromáždění ve svých ordách, konal velký sněm, zřídil vojsko a vytáhl do války proti zemi Tádžiků.²²

Rok luu, rok draka, připadající na zú l-hidždža roku 616 (1220).

Čingischán byl v tomto roce na cestě do země Tádžiků, měl letní tábořiště na řece Irtyši, aby vykrmil koně, a na podzim odtud vyrazil a dobyl měst i země, které mu ležely v cestě. Když dorazil k Otráru, zanechal tam Džočiho, Čagataje a Ögedeje, aby podmanili to místo i ostatní města Turkestánu v oněch končinách, a sám s Toluj-chánem táhl dál.²³

Rok moqa, rok hada, připadající na zú l-hidždža roku 617 (1221).

Čingischán v tomto roce přitáhl k Buchaře a dobyl ji; v témž roce dobyl Samarkand a města, která ležela v jeho okolí. Princové, když dobyli Otrár, přišli k němu. Džoči-chán, když dobyl Jangikent, Barčin a jejich okolí, rovněž přišel.²⁴ Vyslal Džebe-nojana a Sübedej-nojana za sultánem Muhammadem Chorezmšáhem do Chorásánu, Iráku a Ázerbájdžánu; Džočiho, Čagataje a Ögedeje poslal obléhat Chorezm a sám táhl do krajin Nachšabu a Termezu s úmyslem přepravit se přes Džajhún. Napřed vyslal Toluj-chána s vojskem k dobytí chorásánské krajiny; té zimy dobyl většinu té země. Sám se přepravil přes Džajhún, dobyl Balch, přitáhl k Tálaqánu a oblehl jej.

Rok morin, rok koně, připadající na muharram roku 619 (1222). Do tohoto slunečního roku připadají dva roky měsíční a kvůli tomuto rozdílu let byl jeden vynechán; protože rok koně připadá na první muharramu, bude to takto.²⁵

Čingischán se zabýval obléháním Tálaqánu a Toluj-chán dobyl všechna města a celou zemi Chorásán. Čingischán mu vzkázal po poslovi: „Protože vzduch zhorkl, vraťte se.“ Vrátil se, cestou vyplenil zemi Kúhistán, dobyl město Herát, a když tam povraždil a vyplenil, přišel do služby k Čingischánovi v době, kdy ten bořil pevnost Tálaqán. Také Čagataj a Ögedej tam přišli. Džoči-chán odešel do svého tábora a ulusu. V témž roce přišla zpráva, že sultán Džalál ad-Dín odešel ke Ghazně a na břeh řeky Sindu, utkal se se Šigi-Qutuqu-nojanem a porazil ho. Čingischán hned vytáhl za ním a obrátil sultána Džalál ad-Dína na útěk, takže přešel za řeku Sind. Poslal za ním do pronásledování Bala-nojana a sám se vrátil.²⁶

Rok qonin, rok berana, připadající na muharram roku 620 (1223).

Čingischán se na jaře toho roku vrátil od břehů Sindu a poslal Ögedej-qa'ana dobýt Ghaznu a její okolí; ten ji dobyl, vraždil a plenil. Když zhorkl vzduch, povolal ho zpět a on přišel do služby k otci na stepi Tarukän. Tam strávili léto, dokud se z Hindustánu nevrátil Bala-nojan, který dobyl města v oněch končinách a dosadil v nich správce.

Rok bičin, rok opice, připadající na muharram roku 621 (1224).

Čingischán se v tomto roce hnul z řečeného letního tábořiště, zimu strávil na cestě, obrátil tvář ke svým ordám a táhl.

Rok takiqu, rok kohouta, připadající na safar roku 622 (1225).

V létě toho roku přišel Čingischán ke svým ordám: byl to sedmý rok od chvíle, kdy vytáhl proti zemi Tádžiků. To léto tam strávil. Na podzim vytáhl proti tangutské zemi, kterou si několikrát podrobil a ona se opět bouřila. Té zimy oblehl město Dersekaj a vydal je ohni. Vládce té země, jménem Šidurgu, vyšel s padesáti tisíci vojska z Irqaje, nejpřednějšího města té země. Svedli bitvu a zabili tři sta tisíc lidí.²⁷

Rok noqaj, rok psa, připadající na safar roku 623 (1226).

Na jaře toho roku v místě Ongon-dalan-quduq začal Čingischán náhle přemýšlet o svém stavu, povolal syny Ögedeje a Toluje, kteří tam byli, a když s nimi seděl o samotě, učinil mnohá poslední ustanovení. Určil Ögedej-qa'ana svým nástupcem, poslal je zpátky a vypravil je, aby se ujali vlády nad říší, ulusem a domovem, a sám táhl k Nanchiasu. Když dorazil na místo, které tvoří hranici té země se zeměmi Tangutů a Džurčedů, vyslal džurčedský vládce posly s mísami perel; Čingischán je všechny rozdal. Potom tangutský vládce spatřil spásu v podrobení a prosil o měsíční odklad, aby připravil dary a vyšel s obyvateli města ven. Tu se u Čingischána ukázala nemoc.²⁸

Rok qaqa, rok vepře, připadající na safar roku 624 (1227).

Čingischánovi bylo v tomto roce sedmdesát tři let; od roku jeho narození se naplnilo sedmdesát dva let. Na nemoc, kterou měl, zemřel v krajinách tangutské země. Již dříve, když dával dětem poslední ustanovení a posílal je zpět, přikázal, aby až ho stihne neštěstí, tu událost tajili a chovali ji v tajnosti, aby nevyšla najevo; aby bejové a vojsko tam vyčkali, dokud tangutský vládce a lid nevyjdou v dohodnutý čas ven, a pak je všechny pobili; a aby nedopustili, aby zpráva o neštěstí dospěla rychle do země, dokud se ulus nesejde. Podle jeho posledního ustanovení drželi jeho skon v tajnosti. Když Tangutové vyšli ven, všechny je dali pod meč. Pak zvedli jeho rakev, dali se na cestu a zabíjeli každou živou bytost, kterou uviděli, aby se ta zpráva nerozšířila do stran. V … dni tohoto řečeného roku vepře, odpovídajícím čtrnáctému ramadánu roku 624, přinesli jeho rakev do ord a oznámili jeho skon. Ve čtyřech jeho velkých ordách truchlili a pochovali jej na místě, které si dříve sám určil za velké zakázané místo.²⁹ „Všechno zanikne kromě tváře Jeho; Jemu patří rozhodnutí a k Němu se navrátíme.“

Když jsme tedy vylíčili dějiny Čingischánovy podle počtu let jeho života, jsme volni obrátit se k dokončení oddílů tohoto vyprávění a dokončíme poslední zbývající oddíl, jenž je třetí.

Výroky a nařízení Čingischánovy

Třetí oddíl dějin Čingischánových: o jeho vybraných chvályhodných vlastnostech a povahových rysech, o jeho dobrých obyčejích, pěkných průpovědích, mravoučných myšlenkách a moudrých výrocích, které v každé době pronášel a nařizoval; o příhodách a novinkách, které se udály za jeho panování a nevešly do dvou předchozích oddílů. Protože se staly známými jednotlivě a bez pořádku od každého člověka a z každé knihy, budou sepsány zvlášť.³⁰

1) Čingischán nařídil: Jejich děti neposlouchaly mravoučných myšlenek otců, mladší bratři nedbali slov starších, muž neměl důvěru k ženě a žena nešla podle příkazu muže, tchyně nehleděly vlídně na snachy a snachy nectily tchyně, velcí nevychovávali malé a malí nedbali naučení starších; velmoži drželi blízko srdci služebníky, ale lidi cizí nepřiváděli pod svou moc; zámožní lidé viděli dobro, ale vládnoucí osoby nečinili mocnými a nedávali jim zesílit; yosun a jasak ani cesta rozumu a dostatečnosti nebyly známy. Z té příčiny se objevovali odpůrci, zloději, lháři, buřiči a lupiči. Takovým lidem se v jejich vlastním obydlí neukazovalo slunce, to jest loupili; jejich koně a stáda neměli pokoje a koně, na nichž jezdili v předním voji, neměli oddechu, až nevyhnutelně padali, hynuli, hnili a zanikali. Takový byl ten lid bez pořádku a bez smyslu.³¹ Když se objevilo Čingischánovo štěstí, přešli pod jeho rozkaz a on je spravoval pevně utvrzeným jasakem. Ty, kdo byli zkušení a udatní, učinil beji vojska; ty, kdo byli hbití a obratní, učinil stádníky a svěřil jim zavazadla; nezkušené poslal za pastevce a dal jim do ruky malý bič. Proto jeho věc roste den ode dne jako nový měsíc, z nebe mocí Boha Nejvyššího sestupuje vítězná pomoc a na zemi s jeho pomocí nastal blahobyt; jeho letní tábořiště se stala místem veselí a hodování a zimní tábořiště vycházela vhodná a přiměřená. „Když jsem z milosti Velikého Boha nabyl těchto poznání a sám od sebe vyhledal tyto myšlenky, dosáhly z té příčiny klid, veselí a hodování až do této doby. Od nynějška po pět set let, po tisíc, po deset tisíc let, jestliže potomci, kteří se narodí a zaujmou mé místo, zachovají a nezmění takový yosun a jasak Čingischánův, jenž je lidu ke všemu prospěšný, přijde jim z nebe pomoc a blahobyt, budou bez ustání ve veselí a hodování, Pán světa je obdaří svou přízní, lidé se budou za ně modlit, budou dlouhověcí a budou užívat všech dober.“ Na to poukazuje tento výrok: „Z dobré přísnosti trvalost panství.“³²

2) Ještě řekl: Jestliže u dětí mnoha vládců, kteří přijdou po nás, velmoži, bohatýři a bejové, kteří budou při nich, nebudou pevně zachovávat jasak, věc říše se otřese a přetrhne. Tehdy budou horlivě hledat Čingischána, a nenajdou ho.

3) Ještě řekl: Bejové tümenů, tisíců a stovek, kteří přicházejí na počátku a na konci roku poslouchat naše myšlenky a zase se vracejí, mohou velet vojsku; stav těch však, kteří sedí ve svém jurtu a myšlenky neslyší, se podobá kameni, jenž upadl do velké vody, nebo šípu vystřelenému do rákosí: zmizí. Takovým lidem nepřísluší velet.³³

4) Ještě řekl: Každý, kdo dokáže správně vést svůj dům, dokáže správně vést i zemi; každý, kdo dokáže podle pravidel spořádat deset mužů, tomu se sluší svěřit tisíc i tümen, a dokáže je dobře spořádat.

5) Ještě řekl: Každý, kdo dokáže očistit své nitro, dokáže očistit zemi od zlodějů.

6) Ještě řekl: Každého beje, který nedokáže spořádat svou desítku, činíme vinným i s ženou a dětmi a za beje vybíráme někoho z jeho desítky. Stejně tak jednáme se setníkem, tisícníkem i bejem tümenu.

7) Ještě řekl: Každé slovo, na němž se shodli tři znalí, lze vyslovit všude; jinak se na ně nelze spolehnout. Porovnávej slovo své i slovo jiných se slovy znalých: shoduje-li se, lze je vyslovit, jinak se nemá vyslovovat nikterak.

8) Ještě řekl: Kdo jde k staršímu, nemá říci ani slovo, dokud se ho ten starší nezeptá; tehdy ať odpoví přiměřeně otázce. Řekne-li slovo dříve – dobře, vyslechne-li ho; jinak kuje studené železo.³⁴

9) Ještě řekl: Kůň, který dobře běží, když je tučný, poběží stejně i napůl vykrmený i vyhublý: takového koně lze nazvat dobrým. Nelze však nazvat dobrým koně, který dobře běží jen v jednom z těchto tří stavů.

10) Ještě řekl: Starší bejové, kteří budou velet, i všichni vojáci mají, tak jako při lovu ohlašují svá jména, ohlašovat každý své jméno a svou slávu, když jdou do války; a ať každý vždy, horlivě prose Boha Nejvyššího, s pokorným srdcem prahne po ozdobě osmi stran, aby se mocí Pána pradávných dní dalo z jednoho místa zmocnit čtyř končin.³⁵

11) Ještě řekl: Mezi lidmi má být člověk jako tele, malý a mlčenlivý, ale za války jako hladový sokol, který se vrhá na lov: do díla se má pouštět s křikem.

12) Ještě řekl: Každé řečené slovo se pokládá za pevné, je-li řečeno vážně; je-li však řečeno žertem, nelze je splnit.

13) Ještě řekl: Jak člověk zná sebe, tak ať pozná i druhé.

14) Ještě řekl: Muž není slunce, aby se ukazoval lidem na všech místech. Žena má, když muž vyjede na lov nebo do války, udržovat dům v úhlednosti a pořádku, aby host nebo posel, který by do domu zajel, viděl všechno v pořádku; ona připraví dobré jídlo a host nebude mít v ničem nedostatek. Tak nepochybně zjedná muži dobrou pověst a povznese jeho jméno ve shromážděních, jako hora vypíná svůj vrchol. Dobří mužové se poznávají podle dobrých žen. Bude-li však žena špatná a nedbalá, bez rozumu a pořádku, bude z ní vidět špatnost mužova. Známé je přísloví, jak praví polověrší: „V domě se všechno podobá hospodáři.“

15) Ještě řekl: Ve zmatcích se má jednat tak, jak jednal Darigaj-uha z kmene Qatakinů. Jel v neklidné době a měl s sebou dva nökery. Zdálky spatřili dva jezdce. Nökeři řekli: „Nás jsou tři a jich dva: udeřme na ně.“ On řekl: „Jak jsme je spatřili my, tak nás jistě spatřili i oni: nemáme útočit.“ Švihl koně bičem a ujel. Později se přesně a pravdivě ukázalo, že jedním z těch dvou byl Temür-uha z kmene Tatarů. Asi pět set svých nökerů posadil do zálohy v soutěsce a sám se ukázal, aby se, až by na něj ti tři jezdci zaútočili, dal na útěk, zavedl je tam a s pomocí nökerů je zajal. Protože Darigaj ten záměr pochopil, utekl, spojil se s dvaceti dalšími nökery, které měl v okolí, a všechny odvedl. Smyslem toho je, že ve věcech je nezbytná obezřetnost.³⁶

16) Ještě řekl: Vyjíždíme na lov a zabíjíme mnoho horských býků; vyjíždíme do války a zabíjíme mnoho nepřátel. Když Bůh Nejvyšší dá cestu a věc se tak usnadní, lidé zapomínají a mění se.

17) Ještě řekl: Není hrdiny jako Jesün-baj a v umných věcech není člověka jako on. Protože však nezná únavu z obtíží tažení a necítí ani žízeň, ani hlad, pokládá i všechny ostatní lidi z nökerů a vojáků, kteří s ním budou, za sobě podobné ve snášení obtíží; oni však nemají sílu a vytrvalost to snášet. Z té příčiny mu nepřísluší velet vojsku. Velet vojsku přísluší tomu, kdo sám cítí žízeň a hlad a podle toho posuzuje stav ostatních, jde na cestě s rozvahou a nedopustí, aby vojsko trpělo hladem a žízní a čtvernožci vyhubli. Na tento smysl ukazuje výrok: „Cesta a práce podle nejslabšího z vás.“³⁷

18) Ještě řekl: Tak jako naši kupci, kteří přivážejí brokátová roucha a dobré věci v naději na zisk, se stávají nesmírně zkušenými v těch zbožích a látkách, tak i bejové vojska mají dobře učit chlapce střílet z luku a jezdit na koni, cvičit je v těchto věcech a činit je stejně smělými a statečnými, jako jsou kupci zkušení v umění, které ovládají.

19) Ještě řekl: Po nás bude náš rod nosit zlatem vyšívaná roucha, jíst tučné a sladké pokrmy, jezdit na krotkých koních, objímat ženy krásné tváře, a neřeknou, že to shromáždili naši otcové a starší bratři, a zapomenou na nás i na ten velký den.

20) Ještě řekl: Člověk, který pije víno a pálenku, se v opilosti stává slepým, nic nevidí a je jako slepý. Když ho volají, neslyší a je jako němý; když s ním mluví, nedokáže odpovědět. Když se opije, podobá se člověku ve stavu mrtvého: chce-li se posadit rovně, nedokáže to, a je jako člověk zraněný do hlavy, zůstává bez citu a omráčený. Ve víně a pálence není užitku pro rozum ani pro umění, nejsou v nich ani dobré vlastnosti a mravy; svádějí ke zlým činům, k vraždám a svárům; zbavují člověka věcí, které má, i umění, která zná, jeho cesta i činy se stávají hanebnými, takže ztrácí určenou cestu: bere jídlo a maso z ohně a hází je do vody. Vládce lačný vína a pálenky nemůže vykonat velké činy ani pojmout velké myšlenky a velká zřízení. Bej lačný vína a pálenky nemůže udržet v pořádku věci tisíce, stovky a desítky a nemůže je dovést do konce. Prostý voják, který bude lačný pití vína, toho stihne převeliká srážka, to jest potká ho velké neštěstí. Prostý člověk, to jest z lidu, bude-li lačný pití vína, přijde o koně, stádo i všechen svůj majetek a stane se žebrákem. Služebník lačný pití vína bude trávit život bez ustání ve zmatku a trápení. Víno a pálenka nehledí na tvář a srdce těch, které opíjejí: opíjejí dobré i zlé a neptají se, je-li kdo zlý, či dobrý. Ruku činí slabou, takže nechce brát a zanechává svého řemesla; nohu činí vratkou, takže odpírá pohyb a chůzi; srdce činí slabým, takže nedokáže zdravě uvažovat: všechny smysly a nástroje poznání činí neupotřebitelnými. Není-li už před pitím úniku, má se člověk opít za měsíc třikrát: překročí-li tři, provinil se. Opíjí-li se za měsíc dvakrát, je to lepší, jednou – ještě chvályhodnější, a nepije-li vůbec, co může být lepšího? Ale kde najdou takového člověka, který by se neopíjel? Najdou-li ho, je hoden veškeré úcty.³⁸

21) Ještě řekl: Když Čingischán podnikal tažení do čínských krajin a vytáhl do války proti Altan-chánovi, vystoupil podle zvyku, který si ustanovil, sám na vrchol pahorku, rozvázal si pás a pověsil si ho na šíji, rozvázal tkanice pláště, padl na kolena a řekl: „Ó Pane pradávných dní! Ty víš a znáš, že Altan-chán dříve způsobil nepokoj a začal nepřátelství. Bez viny zabil Ükin-barqaqa a Hambaqaj-qa'ana, které zajal kmen Tatarů a poslal k němu, a to byli starší bratři mého otce a děda. Já jsem ten, kdo za jejich krev hledá odplatu a pomstu. Víš-li, že tento můj úmysl je spravedlivý, sešli mi shůry na pomoc sílu a vítězství a přikaž, aby mi shůry pomáhali andělé, lidé, pérí a dévové a poskytovali mi podporu.“ Takové vzývání pronesl v modlitbě s nejdokonalejší pokorou. Potom vyrazil a táhl. Pro čistotu a spravedlivost svého úmyslu zvítězil nad Altan-chánem, který byl tak mocným a velikým vládcem, že jeho početné vojsko, rozlehlá říše a pevné tvrze neměly konce. Zmocnil se všech jeho krajin i jeho dětí.³⁹

22) Ještě řekl: Jednou se Čingischán zastavil na pahorku zvaném Altaj, rozhlédl se na všechny strany, po okolí, ordách a služebnících a řekl: „Moji střelci a vojáci černají jako četné lesy; ženy, snachy a dívky rudnou jako rudě planoucí oheň. Mou péčí a úmyslem je oslazovat jim ústa darem sladkého cukru, zdobit jim hruď, záda i ramena brokátovými rouchy, posazovat je na dobré valachy, napájet je z čistých a chutných řek, dopřávat jejich čtvernožcům dobrá místa hojná travou, přikazovat, aby se z velkých cest a stezek, které slouží lidu, odklízelo smetí, větve a všechno škodlivé, a nedopouštět, aby v jurtu rostly bodláky a trní.“⁴⁰

23) Ještě řekl: Jestliže někdo z našeho rodu jednou poruší ustanovený jasak, ať ho napomenou slovem; poruší-li ho dvakrát, ať na něj působí výmluvností; potřetí však ať ho pošlou do vzdáleného místa Baldžiun-Qulčur. Když tam zajde a vrátí se, bude pozorný. Jestliže se však nevzpamatuje, ať ho dají do okovů a do vězení. Vyjde-li odtamtud mravný a vzpamatovaný – velmi dobře; v opačném případě ať se sejdou všichni příbuzní, vykonají společnou poradu a ustanoví, co s ním učinit.⁴¹

24) Ještě řekl: Velitelé tümenů, tisícníci a setníci mají každý udržovat své vojsko v takovém pořádku a pohotovosti, aby kdykoli přijde výnos a rozkaz, sedli na koně bez čekání, byť i v noci.

25) Ještě řekl: Každý chlapec, který se narodí v Barqudžin-tögümu, na Ononu a na Kerulenu, bude rozumný, mužný a bohatýr bez vedení, naučení a zkušenosti a bude znalý a bystrý; každá dívka, která se tam narodí, bude bez česání a šperků krásná a spanilá.⁴²

26) Ještě řekl: Když vyslal Mukali-govana s vojskem k Nanchiasu a ten dobyl sedmdesát dvě pevnosti té země, poslal Mukali posla do služby k Čingischánovi, oznámil mu ty výboje a tázal se, bude-li mu dovoleno vrátit se, či nikoli; tu vyšel rozkaz jarlykem, aby se nezastavoval, dokud nedobude dalších pevností. Když se posel vrátil, Mukali-govan se zeptal: „Když jsi přišel do služby k Čingischánovi a přednesl mou řeč, co udělal?“ Ten řekl: „Stiskl palec.“ Zeptal se: „Položil palec i za mne?“ Řekl: „Položil.“ Mukali řekl: „Tedy ne nadarmo sloužím až do smrti a vynakládám dokonalou snahu a horlivost.“ Ještě se zeptal: „Komu jinému položil palec?“ – kladení palce je totiž znamením vyvýšení. Řekl: „Položil palec Bo'orčuovi, Boroqulovi, Qubilajovi, Čila'unovi, Qaračarovi, Džadajovi, Badajovi a Kišlikovi, všem těm, a řekl: Ti všichni mi vzadu i vpředu obratně sloužili pomocí a přispěním, dobře stříleli z luku, vodili na uzdě náhradní koně, nosili na ruce lovecké ptáky a u sedla lovecké psy.“⁴³

27) Ještě řekl: Jednou se ho Bala-qaldža, jeden z vážených bejů, zeptal: „Nazývají tě pánem moci a bohatýrem: jaká znamení výbojů a vítězství jsou vidět na tvé ruce?“ Čingischán ráčil odpovědět: „Dříve než jsem usedl na trůn říše, jel jsem jednou sám po cestě. Šest mužů si nastražilo zálohu u přechodu přes most a pokusili se o mne. Když jsem se k nim přiblížil, vytasil jsem šavli a vyrazil do útoku. Zasypali mě šípy: všechny šípy minuly a ani jeden se mne nedotkl. Šavlí jsem je usmrtil a projel jsem tudy bez úhony. Při návratu jsem jel kolem těch zabitých: jejich šest valachů se toulalo bez pánů. Odvedl jsem si všech šest valachů.“

28) Ještě řekl: Jednou jsem jel s Bo'orčuem. Dvanáct mužů sedělo v záloze na vrcholu horského hřbetu. Bo'orču jel vzadu. Nepočkal jsem na něj, spolehl jsem se na svou sílu a moc a vrhl se na ně do útoku. Všech dvanáct naráz vystřelilo a ze všech stran kolem mne létaly jejich šípy; já jsem však útočil, když tu mne jeden šíp zasáhl do úst. Padl jsem a z prudké rány jsem upadl do bezvědomí. V tu chvíli dorazil Bo'orču a uviděl mě, jak se od rány jako člověk v posledním tažení zmítám a kopu nohama do země a válím se jako koule. Hned ohřál vodu a přinesl mi ji. Vypláchl jsem si hrdlo a vyplivl sraženou krev. Duše, jež odešla, se vrátila do těla: vrátil se cit i pohyb. Vstal jsem a vrhl se do útoku. Ulekli se mé síly, vrhli se z té hory dolů a vypustili duši. Příčinou tarchanství Bo'orču-nojana je to, že v takové chvíli projevil chvályhodnou horlivost.⁴⁴

29) Ještě řekl: Čingischán v době mládí vstal jednou časně ráno ze spánku. Několik tmavých vlasů v jeho kadeřích zbělelo. Shromáždění důvěrníků se zeptalo: „Ó vládce! Tvůj věk je mladistvý a šťastný, ještě jsi nedosáhl počátku stáří. Jak se tedy v tvých kadeřích objevila stopa šedin?“ Odpověděl: „Protože Pán Nejvyšší chtěl učinit mne starším a vůdcem tümenů a tisíců a skrze mne vztyčit korouhev blahobytu, ukázal na mně znamení stáří, jež je znamením staršovství.“

30) Ještě řekl: Jednou se Čingischán zeptal Bo'orču-nojana, který byl hlavou bejů: „V čem spočívá rozkoš a radost muže?“ Bo'orču řekl: „Spočívá v tom, aby muž vzal na ruku svého modrošedého sokola, který se živil kerkesem a v zimě přepeřil a má pravidelná pera, sedl na dobrého vykrmeného valacha, časně na jaře lovil modrohlavé ptáky a oblékal se do pěkných šatů a rouch.“ Čingischán řekl Boroqulovi: „Řekni i ty.“ Boroqul řekl: „Radost spočívá v tom, aby dravci podobní rarohovi létali nad jeřáby, dokud je ranami drápů nesrazí ze vzduchu a nechytí.“ Potom se zeptal také synů Qubilajových; řekli: „Blaženost muže spočívá v lovu a v pouštění dravců do letu.“ Tu Čingischán ráčil říci: „Neřekli jste dobře. Rozkoš a blaženost muže spočívá v tom, aby potlačil vzbouřence a přemohl nepřítele, vyrval ho i s kořenem, vzal mu, co má, přiměl jeho služebníky naříkat, přiměl slzy téct po jejich tvářích a nosech, jezdil na jejich tučných valaších s příjemným krokem, učinil břicha a pupky jejich žen svým lůžkem a podložkou, kochal se jejich růžovými líčky, líbal je a sál jejich sladké rudé rty.“⁴⁵

[Zde Rašídův třetí oddíl Čingischánových dějin končí a následuje soupis Čingischánových temníků, tisícníků a vojsk středu, pravého a levého křídla, který je obsahem další kapitoly.]