Staré texty

Knihovna · Dějiny Kublaj-kaana

Část první: O jeho rodokmenu, výklad a podrobný popis jeho manželek a větví jeho potomstva, jak se až do dnešní doby rozvětvily, jeho podobizna a rodokmenná tabulka větví jeho potomků

Zmínka o jeho vznešeném rodokmenu

Kublaj-kaan je čtvrtý syn Toluj-chána, narozený ze Sorchachtani-beki. Jeho kojnou byla matka Mögeho, vedlejší žena (kuma)1 z národa Najmanů. Stalo se totiž, že Kublaj-kaan se narodil o dva měsíce dříve než Möge. Když na něj padl Čingischánův pohled, pravil: „Naše děti jsou všechny ryšavé, a tento chlapec je snědý – zřejmě se podobá svým strýcům z matčiny strany. Řekněte Sorchachtani-beki, ať ho svěří dobré kojné, aby ho vychovala.“ Svěřili ho tedy Mögeho matce, jež se jmenovala Saruk. Když se o dva měsíce později narodil Möge, dala ho jeho matka ke kojné z národa Tangutů,2 aby ho vychovala, a sama vychovávala Kublaj-kaana, dokud nevyrostl. Pokládala ho za vlastního syna a ve všem o něj pečovala a střežila ho. Kaan si jí nesmírně vážil, a když zemřela, stále na ni vzpomínal a za její duši rozdával almužny. A pokoj.

Zmínka o jeho manželkách a synech

Kublaj-kaan měl mnoho manželek (chatun) i vedlejších žen. Největší ze všech byla Čabi-chatun. Byla dcerou Elči-nojána3 z rodu kungirátských vládců,4 nadmíru dobrá a krásná a Kublajova milovaná. Zemřela ještě před Kublaj-kaanovou smrtí, v roce bičin-jil, tj. v roce opice, jenž odpovídá roku 682 hidžry (1283/1284).5

Kublaj-kaan měl dvanáct významných synů.6 A tak jako měli nejvyšší postavení čtyři synové, které Čingischánovi porodila jeho hlavní manželka Börte-fudžin,7 tak i z těchto dvanácti požívali největší vážnosti ti čtyři, jejichž matkou byla Čabi-chatun. Jména oněch dvanácti synů jsou v tomto pořadí a podrobnostech:

První syn Kublaj-kaana: Dorži

Narodil se z Čabi-chatun. Neoženil se a neměl potomky. Věkem byl starší než Abaka-chán. Byl stále churavý a nemocný a na tu vleklou nemoc také zemřel. A pokoj.8

Druhý syn Kublaj-kaana: Džim-gim

Původní podoba jeho jména zněla Kim-čim (?).9 Narodil se z hlavní chatun jménem Tajchu,10 která pocházela z kosti Kungirátů; slovo tajchu znamená „matka kaana“. Tento Džim-gim zemřel v mládí a zanechal po sobě tři zdatné syny, v tomto pořadí a podrobnostech:

První syn: Kammala

Má tři syny: Jesün-Temüra, Čungšana a Delger-buku.11

Druhý syn: Darmabala

I on měl tři syny: Chajšanga, Amugu a Ajur-parija-batru.12

Třetí syn: Temür-kaan

To je kaan nynější doby; nazývají ho Öldžejtü-kaan.13 Má dva syny: Tiši-tajšiho a Makabalina (?).14

Třetí syn Kublaj-kaana: Mangala

I on se narodil z Čabi-chatun. Měl hlavní manželku jménem Putri (?), což v indickém jazyce znamená „zrozená z pána“; byla vnučkou Elči-nojána z národa Kungirátů. Měl tři syny, v tomto pořadí a podrobnostech:15

První syn: Arslan-buka

Druhý syn: Altun-buka

Třetí syn: Ananda

Toto jméno dostal proto, že v době jeho narození pobývali v blízkosti nepřátelského (vzbouřeného) národa, jehož emír se jmenoval Ananda; i jemu dali totéž jméno. Je muslim. Kaan mu svěřil (tusamiši) zemi Tangut.16 Má jednoho syna, Örüg-Temüra, a dceru, jejíž jméno není známo.

Čtvrtý syn Kublaj-kaana: Nomugan

I on se narodil z Čabi-chatun. Příběhů a zpráv o něm je mnoho; každý z nich přijde na své místo. Měl dvě dospělé dcery, jejichž jména nejsou známa.17

Pátý syn Kublaj-kaana: Kuridaj

Narodil se z Kurukčin-chatun, pocházející z kosti Merkitů,18 kterou Kublaj-kaan pojal dříve než všechny ostatní chatuny; byla také věkem starší než ostatní, nakonec však její postavení kleslo. Byla dcerou Kutukua, bratra merkitského panovníka Tochta-bekiho;19 ti se za Čingischánovy doby vzbouřili a opakovaně s ním svedli bitvy, až se nakonec z bezmoci a nouze podrobili a stali se poslušnými.

Šestý syn Kublaj-kaana: Hökeči

Narodil se z Dörbečin-chatun z kmene Dörbenů. Kaan mu svěřil (tusamiši) zemi Kara-džang.20 Jednoho dne vzal v jedné vesnici nad míru vodní ptactvo (?);21 když se to doneslo Kaanovi, nařídil, aby mu dali sedmdesát ran holí, takže jeho něžné tělo bylo rozedráno na kusy. Když zemřel, zůstal po něm syn jménem Esen-Temür; toho Kaan ustanovil na otcově místě nad zemí Kara-džang, které se indicky říká Kandar (?), to jest „velká země“.22

Sedmý syn Kublaj-kaana: Ogrukči

I on se narodil z Dörbečin-chatun.23 Kaan mu svěřil zemi Tibet a on měl dva syny:

První syn: Temür-buka

Má syna jménem Šaskaba (?). Když Ogrukči zemřel, dali zemi Tibet tomuto Temür-bukovi.24

Druhý syn: Ečil-buka (?)

Osmý syn Kublaj-kaana: Ajači

Jeho matkou byla Hušičin, dcera Borakul-nojána z národa Hušinů.25 Tento syn se oženil; nějakou dobu spolu žili, ale děti neměli.

Devátý syn Kublaj-kaana: Kökečü

Také tento princ se narodil z matky jménem Abači (?), Hüšidžinky z kmene Hüšin. Nyní … [v rukopisech mezera]. Předtím vytáhl do pole s Nomuganem a přišel do Bedersu (?) k boji s Kaiduem; tam jeho i Nomugana zajali a po nějaké době je poslali zpět ke Kaanovi.26

Desátý syn Kublaj-kaana: Kutlug-temür

Jméno jeho matky není známo. Narodil se v roce, kdy se Arik-böke postavil proti Kaanovi. Zemřel ve dvaceti letech; měl manželku, ale děti neměl.

Jedenáctý syn Kublaj-kaana: Toghan

Narodil se z Bajaučin-chatun, dcery Burakčina (?), z kmene Bajautů. Má jednoho syna jménem Lao-čang. V zemi Manzi, které se říká Mačín, je veliké město jménem Čingčü,27 jehož území čítá asi deset tumenů;28 Kaan mu je svěřil do správy (tusamiši).

Dvanáctý syn Kublaj-kaana …

Narodil se z Nambui-chatun, dcery Način-küregena.29 Když Čabui-chatun již nebyla naživu, Kaan si ji vzal za manželku a po roce ji uvedl do jejího (Čabuina) jurtu a ordy, neboť byla neteří (dcerou bratra) Čabui-chatun.30

Rodokmenná tabulka těchto zmíněných potomků je taková, jak se zde zaznamenává.31

Vysvětlivky

  1. Perské قومای (kuma, z mongolštiny) označuje vedlejší ženu, konkubínu, jejíž postavení bylo nižší než postavení řádné chatun; její synové však patřili k rodu a měli nárok na podíl. ↩

  2. Tangutové (perš. تنکقوت) – obyvatelé říše Si-Sia na území dnešního Kan-su a Ning-sia, kterou Mongolové zničili roku 1227. ↩

  3. Perš. ایلچی; patrně jde o Alči-nojána (čín. An-čchen), bratra Čingischánovy hlavní manželky Börte, z něhož pocházela i Čabi podle čínských pramenů. ↩

  4. Kungiráti (Qonggirat) – kmen ve východním Mongolsku, z něhož si Čingischánův rod tradičně bral hlavní manželky (odtud pocházela i Börte). ↩

  5. Čínské prameny kladou smrt Čabi již do roku 1281; Rašídovo datum je o několik let pozdější. ↩

  6. Podle Blocheta znají čínští historikové jen deset Kublajových synů; nezmiňují Kuridaje a posledního syna, jehož jméno neuvádí ani Rašíd. ↩

  7. Fudžin je čínský titul fu-žen (夫人), „paní, choť“. ↩

  8. Jméno je tibetské rdo-rje („diamant, vadžra“), jak upozorňuje Blochet. Abaka, íl-chán Íránu (vládl 1265–1282), se narodil roku 1234, takže Dorži se musel narodit před tímto rokem. ↩

  9. Tak tištěný text (کیم چیم). Čínská podoba jména je Čen-ťin (真金), „ryzí zlato“; perské Džim-gim je jejím přepisem. ↩

  10. Perš. تایخو; podle Blocheta jde o čínský titul tchaj-chou (太后), „císařovna vdova, matka panovníka“, jímž byla označována Čabi; Rašíd jej vykládá jako vlastní jméno. ↩

  11. Kammala obdržel podle čínských pramenů citovaných Blochetem roku 1290 titul knížete Liang a roku 1292 knížete Ťin (晉王); zemřel roku 1302. Jeho syn Jesün-Temür vládl v letech 1323–1328 jako kaan (čín. Tchaj-ting). Čungšan je čínské Sung-šan (松山), kníže Liang. ↩

  12. Chajšang vládl jako kaan Külüg (čín. Wu-cung) v letech 1307–1311, Ajur-parija-batra (Ajurbarwada) jako kaan Bujantu (čín. Žen-cung) v letech 1311–1320; Amuga (čín. A-mu-ko) byl knížetem Wej. Jméno Darmabala je sanskrtské Dharmapála, „ochránce Zákona“. ↩

  13. Temür vládl v letech 1294–1307; Rašíd tedy tuto pasáž psal ještě za jeho života. ↩

  14. Čínské prameny znají jen jediného Temürova syna, korunního prince Te-šoua (德壽); Rašídovo tajši je čínské tchaj-c’ (太子), „korunní princ“. Druhé jméno (perš. مقابلین) je nejisté. ↩

  15. Mangala byl podle čínských pramenů roku 1272 jmenován knížetem An-si (安西王) a roku 1273 též knížetem Čchin se zlatou pečetí; spravoval severozápadní Čínu (dnešní Šen-si a Kan-su, tj. bývalou tangutskou oblast). Zemřel roku 1280. ↩

  16. Termín tusamiši (perš. توسامیشی, z mongolštiny) znamená svěření území či úkolu do péče a správy určité osobě; nejde o dědičné vlastnictví, ale o pověření panovníkem. Ananda po otci zdědil i titul knížete An-si (1280); po Temürově smrti se roku 1307 zapojil do boje o trůn a byl popraven. ↩

  17. Nomugan byl podle čínských pramenů roku 1266 jmenován knížetem Pej-pching (později Pej-an); roku 1275 dostal vrchní velení nad vojsky v Almalyku proti Kaiduovi. Tam ho roku 1276 zajali vzbouření princové (mj. Širegi) a vydali ho do Zlaté hordy; to je jeden z „příběhů“, na něž Rašíd odkazuje. ↩

  18. Merkité byli mongolský kmen při dolní Selenze, Čingischánovi úhlavní nepřátelé. Podle Blocheta Rašídovy Dějiny kmenů líčí tuto princeznu (tam Turu-kalčin) jinak: měla být Kublajovou první manželkou, ale protože byla neplodná, ztratila přednost. ↩

  19. Tochta-beki byl vůdce Merkitů a jeden z nejúpornějších Čingischánových nepřátel; padl roku 1208 na Irtyši. Tištěné strany 364–365, které ve skenu z Gallicy chybějí, byly doplněny podle skenu téhož vydání v Internet Archive. ↩

  20. Kara-džang je Jün-nan v jihozápadní Číně, dobytý Mongoly roku 1253. Hökeči (čín. Hu-ke-čch’) byl roku 1267 jmenován knížetem Jün-nanu a roku 1271 zemřel otráven jedním ze svých úředníků. ↩

  21. Smysl věty není zcela jasný; rukopisy se zde rozcházejí. ↩

  22. Patrně Gandhára (Kandahár), jak Rašíd jinde nazývá Jün-nan. Esen-Temür se podle čínských pramenů stal knížetem Jün-nanu roku 1280. ↩

  23. Jméno Dörbečin je odvozeno od kmene Dörbenů. Ogrukči (čín. Au-lu-čch’) byl knížetem Si-pching a měl na starosti Tibet; jeho syn Temür-buka po něm převzal titul i správu. ↩

  24. Text zde má chybné jméno (Hügeči); smysl i čínské prameny vyžadují Ogrukčiho. Tibet spravoval za Kublaje zvláštní ústřední úřad pro buddhistické záležitosti a Tibet (od roku 1288 zvaný Süan-čeng-jüan) ve spolupráci se sakjapskými hierarchy; princ, jemuž byla oblast „svěřena“, v ní velel vojsku a posádkám. ↩

  25. Boroqul (perš. بورقول) z kmene Hüšin byl jedním ze čtyř proslulých Čingischánových velitelů-hrdinů (külük); padl roku 1217 při tažení proti Tumatům. ↩

  26. Jde o vzpouru princů (Širegiho, syna Möngkeho, a dalších) v táboře u Almalyku roku 1276: vzbouřenci zajali velitele Nomugana a Kökečüa a vydali je Möngke-Temürovi, chánovi Zlaté hordy, a Kaiduovi. Ke Kublajovi se vrátili až v polovině 80. let 13. století. ↩

  27. Čingčü – podle Blocheta patrně Jang-čou (Jangzhou) v provincii Ťiang-su, Polovo „Janguy“. Toghan nesl od roku 1284 titul „kníže Čen-nan“ (Zhennan wang, „kníže, jenž drží v poslušnosti jih“) a velel neúspěšným výpravám do Dai Việtu (1285, 1287–1288). ↩

  28. Tumen zde znamená fiskální a správní jednotku o 10 000 domácnostech či poplatnících, nikoli vojenský sbor; Rašíd takto vyjadřuje velikost čínských provincií a měst. ↩

  29. Küregen (gurkán) – „zeť“, čestný titul mužů přiženěných do Čingisova rodu. Način-küregen z rodu Kungiratů byl patrně bratrem Čabui-chatun. Jméno dvanáctého syna v edici i v rukopisech B a L chybí (v textu tečky). ↩

  30. Nástup nové manželky do jurtu a ordy zesnulé chatun znamenal převzetí jejího dvora, služebnictva, stád i příjmů; orda byla samostatnou hospodářskou a správní jednotkou s vlastním personálem. ↩

  31. V Blochetově edici tabulka otištěna není; v rukopisech následuje schéma potomků Kublaj-kaana. ↩