Staré texty

Knihovna · Dějiny Temür-kaana

Část první: Dějiny Temür-kaana, vnuka Kublaj-kaana – o jeho rodokmenu, výklad a podrobný popis jeho manželek a větví jeho potomstva, které až do dnešní doby žijí a rozvětvily se, jeho požehnaná podobizna a rodokmenná tabulka větví jeho potomků

Temür-kaan, jemuž říkají také Öldžejtü-kaan – kéž stín jeho spravedlnosti a nestrannosti spočívá nad všemi tvory ještě mnoho let – je synem Džim-gima, syna Kublaj-kaana, syna Toluj-chána, syna Čingischánova. Narodil se z Džim-gimovy starší chatun Kökečin-chatun1 v roce hükär jil, to jest v roce buvola, jenž odpovídá roku 663 hidžry (1265).2

V jeho ordách je mnoho chatun a souložnic,3 avšak pro velkou vzdálenost a neprůchodnost cest nejsou dosud jména každé z nich známa. Jeho největší chatun se nazývá Bulugan-chatun a pochází z kostí (rodu) Bajautů.4 Z ní má jednoho syna jménem Taši-taiši5 a jiného syna jménem Makabalin z jiné chatun ……6

Rodokmenná tabulka větví jeho potomstva a vnuků je taková, jak se zde uvádí.7

Vysvětlivky

  1. Kökečin pocházela z kmene Kungiratů, stejně jako Kublajova choť Čabi-chatun. Čínské prameny ji uvádějí pod jménem Kuo-kuo-čen a později jako Pai-lan-je-čchie-čchi (Bajram-egeči); po Temürově nástupu obdržela roku 1294 titul císařovny vdovy. ↩

  2. Letopočet hidžry ve všech třech rukopisech chybí; Blochet jej doplnil podle mongolské kroniky Sanang Sečena. Rok buvola odpovídá roku 1265 a Temür se podle čínských pramenů skutečně narodil v říjnu 1265. ↩

  3. Perské kumájan (قمایان) je množné číslo od mongolsko-turkického kuma, „vedlejší žena, souložnice“. Mongolští vládci rozlišovali „velké“ chatuny, které měly vlastní ordu s dvorem, služebnictvem a příjmy, od žen nižšího postavení. ↩

  4. Mongolové vyjadřovali příslušnost k rodové linii výrazem „kost“ (perské ustuchván, mong. jasun). Bulugan-chatun po Temürově smrti (1307) vedla vládu a pokusila se dosadit na trůn prince Anandu; převrat ve prospěch Temürových synovců ji však smetl a byla vypovězena. ↩

  5. Tento syn se čínsky jmenoval Te-šou (德壽); druhá část jména, taiši, je patrně čínský titul tchaj-c’ (太子), „korunní princ“. Podle čínských kronik byl za následníka prohlášen v 6. měsíci roku 1305 a zemřel bezdětný v 12. měsíci téhož roku. ↩

  6. Za slovem „jménem“ je ve dvou rukopisech prázdné místo na několik řádků. Podle Blocheta zde Rašíd v originále ponechal místo pro doplnění zpráv o Temürově rodině, které měly přijít později. Druhého syna, Makabalina, uvádí jen jeden rukopis a čínské prameny jej neznají; jeho jméno je patrně sanskrtské Mahābalī. ↩

  7. Rodokmenné tabulky a podobizny panovníků byly v Rašídově originále vloženy jako obrazové přílohy; v rukopisech, z nichž vychází edice, pro ně zůstalo prázdné místo nebo chybějí. V tomto překladu je tedy nelze reprodukovat. ↩