Staré texty

Knihovna · Dějiny Toluj-chána a Güjük-chána

Část první: výklad jeho rodokmenu a zmínka o jeho chatunách, synech a vnucích, kteří se až do této doby rozvětvili, kromě těch z jeho potomků, kteří byli vládci – o každém z nich bude pojednáno zvlášť v samostatném oddílu, s Boží pomocí a přispěním

Toluj-chán byl čtvrtý syn Čingischánův, nejmladší ze čtyř jeho předních synů, jimž se říkalo „čtyři külük“, to jest jakoby čtyři pilíře.1 Jeho matkou byla velká chatun Börte-fudžin,2 z níž se narodili i tři jeho starší bratři. Jeho přízvisko bylo Jeke-noján a Ulug-noján, to jest „velký emír“, a pod tímto jménem byl proslulý.3 Čingischán ho nazýval nöker.4 Ve statečnosti, hrdinství, úsudku a rozvaze neměl sobě rovného.

Otec pro něj v dětství požádal o ruku dcery Džakambua, bratra Ong-chána, vládce kmenů Kerejitů.5 Jmenovala se Sorchachtani-beki a byla Toluj-chánovou nejpřednější a nejmilovanější chatun. Byla matkou jeho čtyř předních synů, kteří byli – stejně jako čtyři synové Čingischánovi – jakoby čtyřmi pilíři říše. Kromě ní měl ještě další chatuny a konkubíny (kumaj) a měl deset synů; následuje jejich podrobný výčet v tomto pořadí:

První syn Toluj-chána: Möngke-kaan

Narodil se ze Sorchachtani-beki. Protože byl vládcem, bude o něm pojednáno v samostatném oddílu a tam bude vyložen i výčet jeho potomstva.

Druhý syn Toluj-chána: Džörike

Narodil se z chatun jménem Saruk-chatun. Zemřel mladý a neměl potomky.

Třetí syn Toluj-chána: Kutuktu

Narodil se z Linkum-chatun.7 Neměl syna, ale měl jednu dceru jménem Kelmiš-aka. Tu provdali za Saldžidaje-küregena8 z kmene Kungiratů. Tento emír žil u vládce ulusu Džučiho a zemřel v roce 701 (1301/1302). Kelmiš-aka je dosud naživu a pobývá tam; Tokta a ostatní princové ji mají ve veliké úctě. Protože pochází z rodu (urug) Toluj-chána, stále projevuje přízeň pádišáhovi islámu,9 v každé době k němu posílá vyslance a oznamuje mu události, k nimž v té zemi dochází. Jejím přičiněním se upevnily základy přátelství mezi Toktou a ostatními z rodu Džučiho na jedné straně a rodem Toluj-chána na straně druhé, a Kelmiš-aka se tak stala překážkou rozbrojů a nepřátelství. Když Nomugana, syna Kublaje-kaana, zajali po vzájemné dohodě jeho bratranci ve vojsku a poslali ho k Möngke-Temürovi, vládci ulusu Džučiho, vynaložila Kelmiš-aka veliké úsilí, až ho s plnými poctami poslali ve společnosti několika princů a velkých emírů do služby k jeho otci Kublajovi-kaanovi, jak bylo podrobně vyloženo v dějinách Džučiho.10

Nevraživost mezi Toktou, vládcem ulusu Džučiho, a Nogajem, synem Tatarovým, který měl na starosti vojsko pravého křídla toho ulusu a s jehož pomocí se Tokta stal vládcem, i boje, které spolu svedli, vznikly kvůli jejímu manželovi Saldžidajovi-küregenovi. Jak bylo vyprávěno v dějinách Džučiho, došlo to tak daleko, že Nogaj byl zabit a jeho synové byli vyhlazeni.11 A tím dost.

Čtvrtý syn Toluj-chána: Kublaj-kaan

Narodil se z velké chatun Sorchachtani-beki. Protože byl kaanem, bude o něm pojednáno v samostatném oddílu a tam budou vyloženy i větve jeho potomstva.

Pátý syn Toluj-chána: Hülegü-chán

Rovněž se narodil z řečené velké chatun. Byl velkým vládcem a pánem šťastné konstelace,12 jeho povaha a počínání byly dobré jako u jeho děda Čingischána. Až do této doby vzešli z jeho potomstva velcí vládcové, kteří vládli a vládnou v zemích Íránu i v jiných zemích. Výkvětem a vybraným jádrem tohoto rodu a nejpřednějším z jeho pilířů je šáh, útočiště víry, Násir dín Alláh Gázán-chán – kéž Bůh učiní jeho vládu věčnou! –, jehož Bůh zvláště mezi Hülegüovými potomky a vůbec mezi všemi princi ustanovil jako takového vládce šťastného pohledu a požehnaného působení. Verš:

Ať slunce jeho vlády stále září,
ať trvá jeho stín a on sám ať vytrvá.

Zmínka o jeho větvích bude podrobně vyložena zvlášť, v jeho vlastních dějinách.

Šestý syn Toluj-chána: Arik-böke

Rovněž se narodil z řečené velké chatun. Protože nějakou dobu soupeřil s Kublajem o trůn a o hodnost kaana, mezi nimiž opakovaně docházelo k válkám a svedli spolu bitvy, jsou jeho dějiny a příběhy zařazeny do dějin Kublajových.13 Větve jeho potomstva však budou uvedeny zde. Měl pět synů v tomto pořadí:

Sedmý syn Toluj-chána: Böčök

Narodil se z chatun jménem […];16 měl mnoho chatun a konkubín a zplodil s nimi syny. Ten, který se stal jeho nástupcem, se jmenoval Sibilger; tak ho nazývali proto, že měl sto synů.17 Jeho potomci jsou v současné době u Temür-kaana18 a jejich jména dosud nejsou s jistotou známa.

Nyní je známo toto, co bylo zapsáno:19

Sajin-buka

Měl dva syny, Dašmana a Ilaudara (?).

Džautu

Má jednoho syna, Tura-Temüra.

Tegši

Jeho potomstvo není známo.

Tobšin

Má čtyři syny: Biltačara (?), Süta, Bektaje a Burlugiho (?).

Osmý syn Toluj-chána: Möge

Měl dva syny: prvním synem byl Čingtüm, druhým synem Ebügen.

Devátý syn Toluj-chána: Sögetej (?)20

Narodil se z … [jméno matky v rukopisech chybí] a měl syna jménem Toktemür, který byl nadmíru velikým bahádurem (hrdinou) a vynikajícím lučištníkem. V boji jezdil na bělouši a říkával: „Lidé si vybírají koně tmavé a jiných barev, aby na nich nebyla vidět krev a nepřátelé z toho nenabrali odvahu. Já však volím bělouše, protože tak jako je červeň ozdobou žen, je krev z rány jezdce i koně, která stéká na oděv a na koňské údy a je vidět zdaleka, ozdobou a chloubou mužů.“ Pro svou bojovnost nosil v hlavě mnoho vzpour. V době, kdy Kublaj vyslal Nomugana s vojskem dersu (?) spolu s dalšími princi proti Kaiduovi, byl tento Toktemür s nimi a ostatní prince podnítil k tomu, aby Nomugana zajali, jak o tom bude podrobně vyprávěno v dějinách Kublaje-kaana.21

Desátý syn Toluj-chána: Sübügetej

A vyobrazení Toluj-chána a rodokmenná tabulka větví jeho potomků je následující. [Vyobrazení ani tabulka nejsou v edici otištěny.]

Vysvětlivky

  1. Mong. külüg znamená „hrdina, zdatný muž“ (Blochet: „neúnavný, neochvějný“); označovali se tak čtyři synové Čingischánovi z jeho hlavní manželky, kteří jediní měli nárok na nástupnictví a na vlastní úděly (ulusy). ↩

  2. Börte z kmene Kungiratů, první a hlavní manželka Čingischánova, matka Džučiho, Čagataje, Ögedeje a Toluje. Titul fudžin pochází z čínského fu-žen „urozená paní“. ↩

  3. Jeke je mongolsky a ulug turecky „velký“. Podle Rašída se po Tolujově smrti jeho vlastní jméno (mong. „zrcadlo“) stalo tabu, a proto se o něm mluvilo jen pomocí těchto přízvisek. ↩

  4. Nöker „druh, družiník“: svobodný bojovník, který se osobně vázal ke svému pánovi. Označení odpovídá tomu, že Toluj otce neustále doprovázel na taženích a velel jeho osobní části vojska. ↩

  5. Džakambu, známý spíše jako Džaka-gambu, byl mladší bratr Ong-chána (Tooril), vládce Kerejitů. Po porážce Kerejitů v roce 1203 si Čingischán vzal jeho dceru Ibaku, další dceru Begtutmiš dal Džučimu a Sorchachtani Tolujovi. ↩

  6. Perský text má na tomto místě ستوکاتای (Sutukataj), v nadpisu jeho oddílu سوتوکتای; v literatuře se toto jméno obvykle uvádí jako Sögetej (Sögetü). Čínské dynastické dějiny Jüan-š’ znají Tolujovi synů jedenáct a jmenují ho Suej-tu-ke. ↩

  7. Jména Saruk-chatun a Linkum-chatun v obou hlavních rukopisech chybějí; editor E. Blochet je doplnil podle genealogického díla Mu‘izz al-ansáb a podle Rašídových dějin kmene Najmanů, z něhož Linkum-chatun pocházela. ↩

  8. Küregen (mong. „zeť“) byl titul mužů, kteří se přiženili do Čingischánova rodu. Kmen Kungiratů, z něhož pocházela i Börte, dodával chánskému rodu manželky a zetě po celé generace. ↩

  9. Tj. Gázán-chánovi, ílchánovi Íránu v letech 1295–1304, Tolujovu potomku v páté generaci a Rašídovu zadavateli. Rašíd o něm píše jako o žijícím vládci; text tedy vznikl ještě za jeho vlády. ↩

  10. Nomugan velel Kublajovu vojsku ve Střední Asii proti Kaiduovi; roku 1276 ho vzbouření princové z rodů Möngkeho a Arik-bökeho zajali a vydali Möngke-Temürovi, chánovi Zlaté hordy. Propuštěn byl až roku 1284. ↩

  11. Nogaj, pravnuk Džučiho, byl po desetiletí nejmocnějším mužem v západní části Zlaté hordy; pomohl Toktovi k trůnu (1291), brzy se však s ním rozešel a padl v boji s ním kolem roku 1299/1300. ↩

  12. Perské sáhib-qirán „pán (šťastné) konjunkce planet“: čestný titul panovníka, jehož narození či vláda byly spojeny s příznivým postavením hvězd; později jej užíval zejména Tímúr. ↩

  13. Po smrti Möngkeho (1259) byli roku 1260 zvoleni na dvou různých kurultajích Kublaj i Arik-böke; občanská válka skončila Arik-bökeho kapitulací roku 1264 a jeho smrtí v zajetí roku 1266. ↩

  14. Melik-Temür se později přidal ke Kaiduovi. Podle genealogie Mu‘izz al-ansáb, jak ji cituje Blochet, pocházel z jeho rodu Arpa-chán (Arpa Ke’ün), jenž byl roku 1335 krátce dosazen na trůn ílchánů a téhož roku zabit. ↩

  15. Perský zápis نایرو بوقا (Najiru-buka); čínské prameny ho znají jako Naj-la-chu Pu-chua, tj. patrně Nairaku-buka. ↩

  16. Jméno Böčökovy matky nechali písaři obou hlavních rukopisů nevyplněné. ↩

  17. Rašídovo vysvětlení, jako by jméno souviselo s mong. ǯaγun „sto“, považuje Blochet za mylné. Čínské prameny znají Sibilgera (Sie-pi-lie-kie-er) jako Böčökova syna s titulem „velký kníže“; jeho syn Ja-chu-tu, kníže z Čchu, je patrně Rašídův Džautu. ↩

  18. Temür Öldžejtü, vnuk Kublajův, velký chán a císař dynastie Jüan v letech 1294–1307. Jeho jméno v hlavních rukopisech chybí a bylo doplněno. ↩

  19. Tento odstavec až po výčet Tobšinových synů chybí v obou hlavních rukopisech; v rukopisu B je dopsán druhou, téměř nečitelnou rukou a podle Blocheta pochází nejspíš z doby Tímúrova syna Šáhrucha (vl. 1405–1447). ↩

  20. Perské سوتوکتای, v rukopisech zkomoleno; jde patrně o prince známého jako Sögetej (čínsky Suej-tu-ke), otce Toktemüra. ↩

  21. Nomugan, syn Kublajův, velel od roku 1271 vojskům v Almaliku proti Kaiduovi; roku 1276 jej vzbouření princové, v jejichž čele stáli Möngkeho syn Širki a Toktemür, zajali a vydali chánovi Zlaté hordy. Slovo درسو za „vojskem“ je nejasné. ↩