Knihovna · Čingischán · Turkické a mongolské kmeny

Kapitola druhá, část druhá: Merkiti, Ojrati a lesní kmeny

Kmen Merkitů

Všichni je nazývají kmenem Uduitů. Ačkoli někteří Mongolové nazývají Merkity Mekrity, míní se obojím jedno a totéž; stejně tak se kmen Bekirinů nazývá též Kebirin.¹ O jejich větvích se vypráví takto.

Tento kmen Uduit-Merkitů se skládá ze čtyř větví: Modan, Tudaqlin, Uchur-Merkit a Džijun.

Tento kmen měl početné a velice udatné vojsko a byl mocný; je to jeden z mongolských rodů. Bitvy a války, které vedl s Čingischánem a s Ong-chánem, a vyprávění o nich přijdou v dějinách na několika místech a odtamtud budou známy.

Jednou, v době Čingischánova mládí, nad ním Merkiti zvítězili a znenadání ho zajali. Tehdy nebylo zvykem zajatce zabíjet – doufalo se, že za ně něco dostanou, a pak je propouštěli. Ta událost se stala takto. Jednoho dne se Čingischán vydal po jakési důležité záležitosti. Přijel k vysokému pahorku a vystoupil na jeho vrchol; a tu, aniž se povolil podbřišník nebo rozvázal poprsník, sedlo se i s ním svezlo z koňského hřbetu a spadlo. Nesmírně se tomu podivil a řekl si sám pro sebe: „Snad Bůh Nejvyšší nechce, abych šel touto cestou, a obrací mou věc jinam.“ Už pomýšlel na návrat, ale satan ho opět přemohl a on se vydal tam, kam ho táhlo srdce. Znenadání na něho přepadl houf mužů z kmene Merkitů, chytili ho, odvedli a drželi ho tak dlouho, až jim po nějaké době z Čingischánova domu poslali cosi jako výkupné a vzali ho zpět.²

Jindy, když původce úkladů zasel mezi Čingischánem a Ong-chánem svár a nepřátelství a ti dva se od sebe odloučili, stalo se toto. Kmen Merkitů byl už předtím mnohokrát v nepřátelství a ve válce jak s Čingischánem, tak s Ong-chánem, a Ong-chán je jednou dokonce vyplenil; když však mezi Čingischánem a Ong-chánem došlo k roztržce, spojili se Merkiti s Ong-chánem a s jeho bratrem Džacha-gambuem a spřátelili se s nimi. Náhodou tehdy zvítězili, vyplenili Čingischánův dům a tábor, a dokonce odvlekli jeho hlavní manželku Börte-fudžin a poslali ji Ong-chánovi. Jakmile se to Čingischán dozvěděl, vyslal k Ong-chánovi jednoho důvěrníka a žádal, aby mu ji vrátil. Ong-chán ji uchoval za oponou cudnosti a poslal ji zpět ve společnosti onoho posla. Cestou se jí narodil Džoči-chán, jak bylo řečeno ve vyprávění o větvi Džalajirů.³

Vládcem a hlavou Uduit-Merkitů byl za Čingischána Tochtoa-beki.⁴ Měl bratra jménem Qudu a dceru jménem Qoruqčin. Čingischán ji vzal pro Kublaj-qa'ana, když jí bylo třináct let; ačkoli stála v čele všech jeho manželek, bylo její postavení nižší než postavení ostatních žen, protože neměla dětí. Jednou Ong-chán Tochtoa-bekiho, který měl mnoho žen, znenadání přepadl a vyplenil. Odvedl z nich dvě – jedna se jmenovala Qutuqtaj a druhá Qiliq – a zajal jeho bratra Qudua a syna Čila'una, zrozeného z dcery Ong-chánovy. Ti mu však podruhé utekli.

Také Orqan byl bratrem Tochtoa-bekiho.

Tochtoa-beki měl šest synů; jejich jména jsou v tomto pořadí: Tögüz, Tusa, Qudu, Čila'un, Džijük a Qultuqan-mergen. Jeho bratr se také jmenoval Qudu. Čila'un se narodil z Ong-chánovy dcery. Pět starších synů bylo zabito jako první: Tögüze zabil Ong-chán; na Tusu znenadání udeřil Čingischán a zabil ho i s vojskem; Čila'un a Džijük padli v bitvách s Čingischánem; a Qudu byl zabit, když po útěku z bitvy odešel ke Kipčakům.⁵

Mnohokrát bojovali s Čingischánem, jak bude vyloženo ve vyprávění o něm. V poslední bitvě utekl ke Kipčakům Qultuqan-mergen, nejmladší syn Tochtoa-bekiho, který střílel z luku znamenitě a přesně. Džoči-chán za ním poslal vojsko a to ho chytilo. Protože o jeho přesné střelbě slyšel, dal postavit terč a poručil mu vystřelit. Vystřelil a zasáhl terč, a hned za ním vypustil další šíp, zasáhl jím zářez pro tětivu na prvním šípu a rozštípl jej. Džoči-chán byl nesmírně spokojen, poslal k Čingischánovi posla a prosil pro něho o milost. Čingischán to neschválil a řekl:

„Není kmene horšího nad kmen Merkitů. Kolik válek jsme s nimi vedli a kolik nepokojů a zla jsme od nich zakusili! Jak ho lze nechat naživu, aby znovu rozdmýchal vzpouru? Já jsem pro vás získal všechny tyto země, vojska a kmeny – k čemu je vám on? Pro nepřítele říše není lepšího místa než hrob.“

Z toho důvodu ho Džoči-chán dal popravit a jejich rod vyhynul.⁶

Nakonec padl v bitvě i Tochtoa-beki.

Jiným vůdcem merkitských kmenů byl Dajir-usun, velitel a hlava kmene Uchur-Merkitů.⁷ Kdysi projevil poslušnost a dal Čingischánovi dceru Qulan-chatun, z níž se narodil syn jménem Kölgen. Tento Dajir-usun však znovu začal nepřátelství; Čingischánova vojska ho zajala a při plenění odvedla jeho ženu Töregene-chatun. Čingischán ji dal Ögedej-qa'anovi, který s ní měl čtyři syny; nejstarším a hlavním z nich byl Güjük-chán, jak se připomíná ve vyprávění o něm.⁸

Protože kmen Merkitů byl vzpurný a zhoubný a vedl s Čingischánem mnoho válek, vydal Čingischán nařízení, aby nikoho z nich nenechávali naživu a všechny zabíjeli. Těch několik, kdo přežili, bylo buď v lůně matek, nebo je jiní příbuzní drželi v úkrytu.⁹

Zmínka o chatunách a bezích, kteří pocházejí z jejich rodu, bude v tomto rozdělení:

Oghul Qajmiš-chatun byla první manželkou Güjük-chána; měl s ní dva syny, Chodžu a Naqua.¹⁰

Qulan-chatun byla manželkou Čingischánovou; měl s ní syna jménem Kölgen.

Bratr Qulan-chatun jménem Džamál-chodža velel jedné setnině z Čingischánovy vlastní tisícovky.

V poslední válce najmanského vládce Tajang-chána s Čingischánem byl Tochtoa-beki na jeho straně a tvrdě bojoval. Když byl Tajang-chán zabit a Tochtoa s jedním ze svých synů utekl k najmanskému Bujuruq-chánovi, vytáhl Čingischán s vojskem znovu proti Tochtoa-bekimu a ten padl v bitvě.¹¹ Jeho bratr Qudu a synové Čila'un, Džijük a Qultuqan chtěli jeho tělo odnést a pohřbít, ale neměli možnost je zvednout, a tak vzali jeho hlavu a odešli. Když dosáhli hranic země Ujgurů, vyslali k idikutovi¹² posla jménem Bukan. Idikut posla zabil, protože spolu vedli válku, a poslal k Čingischánovi posly se zprávou o jejich poměrech.

Když se předáci kmene Džauriatů podrobili Čingischánovi, pak se znovu stali jeho nepřáteli a utekli, byli mezi jejich velmoži Toghan a Elüke. Na cestě na ně zaútočil bek z kmene Merkitů jménem Qodun-orčang, zabil je a jejich lid vyplenil. Z té příčiny nezbylo kmeni Džauriatů víc žádné síly.¹³

Kmen Kurlautů

Tento kmen byl blízký a spojený s kmeny Kungirátů, Eldžiginů a Targutů¹⁴ a všichni mají jednu a tutéž tamgu: plní povinnosti příbuzenství a udržují mezi sebou cestu zeťů a snach. Tyto tři čtyři kmeny s Čingischánem nikdy nebojovaly ani s ním nebyly v nepřátelství, a on je proto nikdy nerozdával darem ani nikomu nedal do otroctví, protože mu nekladly odpor; a právem je zařadil do gardové stráže (kešik). V jeho době byli všichni spojeni svazky příbuzenství a švagrovství a všichni sloužili v gardové stráži Džedej-nojana; a až do dnešních dnů jsou jejich děti v gardové stráži.¹⁵

Za Čingischánova věku byl z tohoto kmene, z Kurlaut-Ojmagutů, starším bekem Ebügen-nojan; jeho syn Borongtaj-nojan byl rovněž za Čingischána váženým bekem. Syn tohoto Borongtaje Tortaqa-nojan byl u Arik-bökeho a provázel ho všude.¹⁶ Protože se však nedopustil velké viny, učinil ho Kublaj-qa'an starším bekem a svěřil mu hodnost emíra vezírského díwánu: nebylo beka, který by ho převyšoval hodností. Potom ho poslal proti Qajduovi a tento úkol mu vynesl velitelskou moc. Protože však proti němu všichni povstali s udáními, povolal ho Kublaj-qa'an k sobě. Tortaqa se polekal a s malým počtem služebníků utekl. Spojil se s Jobuqurem, synem Arik-bökeho, a s Ulus-buqou, vnukem Möngke-qa'ana a synem Širekiho, kteří oba stáli na straně Qajduově, a zůstal s nimi až do doby, kdy Kublaj-qa'an zemřel. Potom vzal oba zmíněné prince a odešel sloužit Temür-qa'anovi; je tam dodnes.¹⁷

Za Hülegü-chána byl Qara-burtči, otec Mazuqův, nejstarším ze všech jurtčiů¹⁸ a patřil k bekům, kteří s Hülegüem přišli; Möngke-qa'an s nimi hovořil a dal jim poučení. Za Abaqa-chána byl Idur-buqa, syn Qarakiho, staršího bratra Mazuqova, nositelem slunečníku (šikürči) Hülegü-chána; když mu zemřel otec, stal se nejstarším ze všech jurtčiů. Z jejich rodu pochází dnešní Mazuq-nojan.

Každá větev tohoto kmene měla a má zvláštní přízvisko, v tomto pořadí a rozdělení: Džongqorgin a Ojmagut.

Šiküki-nojan byl za Hülegü-chána soudcem (jarguči) a odešel spolu s Gharghajem do Chorásánu; byl z kmene Kurlautů.

Kmen Targutů

Do této země přišel od qa'ana jistý muž jménem Tarqudaj; byl z tohoto kmene. Jména a osudy ostatních, kteří byli beky, nejsou známy; avšak z předních chatun pochází z této kosti nejctěnější manželka Bartan-bahadura, matka jeho čtyř synů: jmenovala se Sünigil-fudžin.¹⁹

Kmen Ojratů

Tento kmen byl odedávna početný a dělil se na několik větví, z nichž každá má své zvláštní jméno, v tomto rozdělení: …²⁰

Jurtou a sídlem těchto ojratských kmenů bylo Osm řek (Sekiz-müren); v dávných dobách na těch řekách sídlil kmen Tumatů. Z toho místa vycházejí řeky, všechny se spojují a vzniká z nich řeka, kterou nazývají Kem; ta se potom vlévá do Angara-mürenu. Jména těch řek jsou: Köke-müren, On-müren, Qara-usun, Ibej-usun, Uqut-müren, Uq-müren, Qorqa-müren a Čagan-müren.²¹

Ačkoli jejich jazyk je mongolský, přece se trochu liší od řeči ostatních mongolských kmenů: například nůž nazývají jiní kituga, kdežto oni chudga,²² a takových slov je mnoho. Vždy měli svého vládce a hlavu. Za Čingischána sice kladli nějaký odpor, ale pak se krásně podrobili a poslechli, jak je vyloženo v dějinách. Čingischán s nimi navázal svazky, dával jim a bral od nich dívky a ukázal jim cestu příbuzenství a švagrovství. V onom věku byl vládcem a hlavou jejich kmene Qutuqa-beki.²³ Měl dva syny, Inalčiho a Törölčiho, a dceru jménem Oghul Qojmiš, kterou pojal Möngke-qa'an. Dříve ji zamýšlel pojmout sám Čingischán, ale příležitost se nenaskytla. Vypráví se, že protože byla snachou (berigen) Kublaj-qa'ana a Hülegü-chána, nazývala je syny, a oni k ní chovali dokonalou úctu.²⁴

Tomuto Törölči-küregenovi dal Čingischán svou dceru Čečejigen;²⁵ narodili se jim tři synové. Jeden se jmenoval Buqa-Temür, druhý Burtoa – v povaze tohoto Burtoy byla jakási slabost, a proto se o ní činí zmínka – a třetí Bars-buqa. Narodily se jim také dvě dcery. Jedna, Elčiqmiš-chatun, byla dána Arik-bökemu a byla jeho hlavní ženou; velmi ji miloval, a byla velmi vysoké postavy. Dětí s ní neměl. Druhou, Orqinu-chatun, dali Qara-Hülegüovi, synu Mö'etükenovu, vnuku Čagatajovu; z této Orqiny-chatun se narodil Mubarakšáh. Čagataj-chán ji nesmírně miloval a nazýval ji Orqina-beri, to jest „snacha“. Dlouhou dobu vládla Čagatajovu ulusu.²⁶

[Následuje výčet potomků tří Törölčiho synů. Buqa-Temür měl syna Čupana (u Berezina Džuten), jemuž dali Arik-bökeho dceru Tomoqan, a dvě dcery: Oldžaj-chatun, manželku Hülegü-chána, a druhou, jejíž jméno není známo – byla dána Toqoqanovi z Batuova rodu a narodil se z ní Möngke-Temür. Burtoa měl dva syny, Uluqa a Čina, kteří oba sloužili Kublaj-qa'anovi; Čingischán mu dal za ženu dívku ze svého rodu, jejíž jméno a pokolení nejsou známy. Synové Bars-buqy, Širab a Beklemiš, sloužili v družině Kublaj-qa'ana. Podle jiného vyprávění, které Rašíd pokládá za správné, měl Buqa-Temür čtyři sestry: Güjük-chatun, manželku Hülegü-chána a matku Džumghurovu; Orqinu-chatun, matku Mubarakšáhovu; matku Möngke-Temüra, vládce Batuova ulusu; a Oldžaj, manželku Hülegü-chána.]²⁷

Vyprávění o druhém, již zmíněném synu Qutuqa-bekiho, Inalčim, je takové: Batu mu dal jednu ze svých sester jménem Qului-egeči. Měl s ní syna jménem Budur a ten měl dva syny, Negüteje a Aqutemüra. Oba jsou v ulusu Qončiho a velí čtyřem tisícovkám džalajirského vojska.

Z beků-küregenů, kteří jsou spřízněni s hlavou ojratského kmene Qutuqa-bekim, byl jeden Tenggiz-küregen; tomu dal Güjük-chán svou dceru a uvedl ho na cestu zeťovství. Když Güjük-chán zemřel a na trůn nastoupil Möngke-qa'an, pojali Güjük-chánův rod a někteří bekové zločinný záměr. Beky popravili; obvinili i Tenggiz-küregena a dali mu několik ran holí, až mu maso odpadávalo z kyčlí. Potom Güjük-chánova dcera, jež byla jeho ženou, prosila o milost pro něho, a vydali jí ho. Hlavní žena Argun-chánova, Qujlun-chatun, je dcerou Tenggiz-küregena z této manželky.²⁸

Potomci Tenggiz-küregena: jeho syn Sulamiš a Sulamišův syn Čečäk-küregen. Hülegü-chánovu dceru Tödögäč, kterou kdysi dali Tenggiz-küregenovi, má nyní za ženu jeho vnuk Čečäk-küregen a narodili se jim synové.

Taraqaj-küregen byl synem Džaqir-küregena a Džaqir-küregen synem Buqa-Temürovým; on i jeho syn Taraqaj-küregen byli beky ojratských tisícovek. Taraqaj měl nejprve za ženu Hülegü-chánovu dceru Möngkegen; když zemřela, pojal místo ní Möngke-Temürovu dceru Ara-Qutluq. Utekl s vojskem z Dijárbakru a odešel do Sýrie, kde mu vojsko vzali a rozdělili.²⁹

Tulun-chatun, hlavní manželka Džumghura, nejstaršího syna Hülegü-chána, byla také dcerou Buqa-Temürovou a sestrou Džaqir-küregena. Měla dceru jménem Orghudaq, kterou dali Šádímu, synu Sundžaq-aqy. Habaš a její sestra Gundžišk-chatun, manželka samovládce islámu – kéž trvá jeho bytí!³⁰ – jsou dcerami této Orghudaq. Tulun měla i další dceru, jménem Indžitaj, která byla manželkou Möngke-Temürovou; ten s ní měl dvě dcery, z nichž jedna je zmíněná Ara-Qutluq. Po Möngke-Temürovi ji pojal jeho syn Anbarči a měl s ní dceru jménem Qutuqtaj; o tu se ucházel Arab, syn Samgharův.

Ojratských beků bylo a je v Íránu i Turánu mnoho, není však známo, kdo je z které větve; jen oni sami mezi sebou znají svůj původ a příbuzenství. Mezi nimi byl bek Argun-aqa,³¹ jemuž se však zprvu nevzdávala čest. Vypráví se, že za Ögedej-qa'ana ho jeho otec v hladovém roce, v čas nouze, prodal za hovězí kýtu beku z kmene Džalajirů jménem Ilüge-qada'an. Tento bek byl atabegem (vychovatelem) Ögedej-qa'ana. Když posílal své děti, aby sloužily v gardové stráži Ögedej-qa'ana, dal tam spolu se svým synem i Argun-aqu. Protože byl Argun-aqa člověk obratný, dostalo se mu úcty a vyšší hodnosti, až dosáhl místodržitelství a úřadu baskaka v Íránské zemi.

[Následuje výčet Argun-aqových synů – mezi nimi Kerej-melik, Tartadži, Naurúz, Legzi, Hádždží, Bulduq a Ojrataj – a vnuků, například Küraka. Měl i mnoho dcer, z nichž některé provdal za vládce a beky; jeho synové Naurúz³² a Legzi se jako zeťové oženili s dívkami z Čingischánova rodu. Z ojratského kmene jsou i Il-sükürči a jeho syn Toghan.]

Qutuqa-beki se v době, kdy se svedla poslední válka, v níž byl Tochtoa-beki zabit, nestavěl Čingischánovým vojskům na cestě na odpor a podrobil se. Pak je vedli proti Tochtoa-bekimu, vyplenili ho a Tochtoa-beki v té bitvě padl.³³

Kmeny Bargutů, Kori a Tulasů, z nichž se odvětvil kmen Tumatů

Tyto kmeny jsou si navzájem blízké. Jejich sídlo a obydlí je za Selengou, na kraji míst a zemí, které zaujímají Mongolové; nazývají je Bargudžin-tökum. V těch končinách sídlilo i mnoho jiných kmenů, jako Ojrati, Bulagačinové a Keremučinové; také jiný kmen, který nazývají Hojin-Urjanqa, byl těm končinám blízko. Každý z nich měl zvlášť svého vůdce a hlavu. Všechny je dobyl Čingischán a jejich osudy jsou vylíčeny v dějinách.³⁴

[Následuje výčet Bargutů, kteří žijí v Íránu: Džočighan, atabeg Argunův, jeho žena Bulughan a synové Tartaj a Buralghi-kökältaš. Buralghiho syn Satalmiš je za samovládce islámu váženým bekem; pojal Kürdüčin, dceru Möngke-Temürovu, dříve manželku kermánského sultána Sojurghatmiše.³⁵ Satalmišovi synové Tartaj, Qutlugh-Temür, Isan-Temür, Bulan a Ulqun velí tisícovkám; Qutlugh-Temürův syn Toghaj pojal nyní Satalmišovu manželku Kürdüčin a má syny Temüra a Muhammada.]

Kmen Bargutů si až do dnešní doby činí nárok na příbuzenství a přátelství s Čingischánovým domem a má potvrzena všechna práva, a to z této příčiny: kdysi od nich žádali vydání matky Džedej-nojana – jeho otce zabili proto, že byl Čingischánovým přítelem, a chtěli zabít i Džedej-nojana, který byl kojencem – ale příbuzní jeho matky ho tajně drželi uprostřed svého kmene, opatrovali ho až do dospělosti a pak ho odevzdali Čingischánovi.³⁶

Kmen Bargutů měl a má také přátelství s kmenem Eldžiginů; a třebaže nejsou z jejich kosti a větve, činí si nárok na příbuzenství a jednotu, a proto si navzájem berou a dávají dívky.

Arik-böke měl souložnici, z níž se narodil Najrau-buqa; byla z kmene Tulasů, větve kmene Bargutů. I hlavní manželka Bartan-bahadura, matka jeho dětí, jménem Sünigil-fudžin, pochází z kmene Bargutů.

Kmen Tumatů

Sídlo tohoto kmene bylo poblíž Bargudžin-tökumu. Jsou to soukmenovci a příbuzní Bargutů a jejich oddělená větev. Sídlili v končinách země Kyrgyzů a byli to kmen a vojsko nesmírně bojovné. Jejich hlava Tajtula-suqar přišel k Čingischánovi do služby, podrobil se a poslechl. Když se Čingischán zabýval dobýváním Číny a zůstal tam po šest let, uslyšel po návratu, že se Tumatové podruhé vzbouřili. Poručil, aby vytáhl Naja'a-nojan, který byl z kmene Ba'arinů; ale řekli mu, že je nemocen, a tak poslal Boroqul-nojana. Ten příběh je vyložen ve větvi Hüšinů a ve vyprávění o Boroqul-nojanovi. Zkrátka, svedli veliké bitvy a kmen Tumatů podrobili, ale Boroqul-nojan v boji padl. Protože to byl kmen zločinný a zlovolný, bylo jich množství pobito. Z vůdců těchto kmenů není znám k zmínce nikdo, kdo by se stal proslulým a slavným.³⁷

Kmeny Bulagačinů a Keremučinů

Sídlili v končinách Bargudžin-tökumu a na kraji země Kyrgyzů, blízko sebe navzájem. V této zemi není nikdo z nich znám a z těchto kmenů nejsou ani žádní známí a slavní muži.³⁸

Kmeny Urasutů, Telengutů a Kuštemiů

Tyto kmeny jsou všechny podobné Mongolům a je známo, že dobře znají mongolské léky a dobře provádějí mongolské léčení. Počítají se také mezi lesní kmeny, protože sídlí v končinách země Kyrgyzů a Kem-Kemdžiutů, v lesích.³⁹ Mongolů z lesních kmenů je mnoho, protože každý kmen, jehož jurty byly v lesnatém místě, nazývali lesním kmenem; tak například kmen Tajčiutů nazvali lesním proto, že jeho sídlo bylo mezi zemí Mongolů, Kyrgyzů a Bargutů.

Země těchto kmenů byla za Kyrgyzy, asi měsíc cesty daleko. Někteří bratři a strýcové Čingischánovi náležejí, jak je uvedeno v dějinách, k lesním kmenům.

Vůbec je lesních kmenů mnoho, a to tak, že z jedné větve měl jeden bratr jurtu u lesa a druhý ve stepi, a kmeny, které z nich pošly, dostaly dvě jména. Mezi jedním lesním kmenem a druhým je však mnoho rozdílu, neboť od lesa k lesu bývá cesty měsíc, dva měsíce nebo deset dní.

K těmto zmíněným kmenům poslal Čingischán v době, kdy se Kyrgyzové po svém podrobení vzbouřili, svého syna Džoči-chána. Ten přešel po ledu zamrzlou řeku Selengu i jiné zamrzlé řeky, zmocnil se země Kyrgyzů a na zpáteční cestě podrobil i tyto kmeny.⁴⁰

Kmen lesních Urjanchajů

Tento kmen nemá žádnou spojitost s ostatními Urjanchaji: dostal to jméno proto, že jejich jurty byly v lesích.⁴¹ Nikdy neměli stanu ani jurty; jejich oděv byl z kůží zvířat. Neměli ani skot, ani ovce; místo skotu a ovcí chovali horské býky, horské ovce a antilopy džür, které se podobají horskému beranu; ochočovali je, dojili jejich mléko a jedli ho. Pást ovce pokládali za velikou hanbu, a to do té míry, že když otec nebo matka hubovali dceru, říkali: „Dám tě muži, u kterého budeš muset chodit za ovcemi!“ Dcera se tím nesmírně trápila, až se ze žalu a smutku věšela. Při stěhování nakládali své věci na horské býky, ale z lesa nikdy nevycházeli. Na místě, kde se zastavili, si z kůry břízy a jiných stromů udělali několik přístřešků a chatrčí a s tím se spokojovali. Když nařízli strom břízu, vytékalo z něj cosi podobného sladkému mléku; to pijí vždycky místo vody.⁴² Měli za to, že lepšího života být nemůže a že není lidí blaženějších než oni.

Dvojverší:

Pták, jenž nezná vody nejčistší,

vždy v kalné vodě zobák smáčí.

Mysleli si, že lidé, kteří žijí ve městech, v krajích a ve stepích, trpí tíživým utrpením. Protože je v jejich zemi mnoho hor a lesů a sněhu napadá hojně, v zimě hodně loví po zmrzlém sněhu, a to takto. Zhotoví prkno, které nazývají čana, to jest lyže, a postaví se na ně; z řemene si udělají otěže, vezmou do rukou hůl a tou holí se po povrchu sněhu odrážejí od země, jako když se žene loď po vodě. Tak se ženou stepí i rovinou, z kopce i do kopce, jako by jeli na horských býcích nebo jiných zvířatech. A po boku lyží, na nichž sedí, táhnou přivázané jiné lyže, na které skládají zabitou zvěř. I kdyby na ně naložili dva tři tisíce liber, jde to v několika málo dnech, než tam dojedou, po zmrzlém sněhu lehce. Pokud se však člověk v té věci neznalý a nezkušený pokusí rozběhnout, rozjedou se mu nohy a roztrhnou se, zvláště na svazích a při rychlé jízdě; kdo je vycvičen, jede s velikou lehkostí. Člověk to nepokládá za pravdu, dokud to neuvidí.⁴³

Pověst o tom dolehla k požehnanému sluchu samovládce islámu – kéž trvá jeho sultánská vláda! Poručil, aby přivedli skupinu lidí z oné strany. Předvedli zkoušku a on se přesvědčil, že je to tak, jak bylo vylíčeno, a nezbyla žádná pochybnost. Nyní poručil, aby zkoušku zopakovali. Tyto lyže znají ve větší části země Turkestánu a Mongolska a mají o nich ponětí; zvláště v zemi Bargudžin-tökum užívají toho způsobu Kori, Kyrgyzové, Urasuti, Telenguti a Tumatové.

Zmíněné společenství se tohoto užívání a obyčeje drží pevně a stále a trvale přebývá v lese. Avšak v šťastném věku Čingischánově a jeho velikého rodu se ty končiny staly jurtami jiných mongolských kmenů a lesní Urjanchajové se smísili s ostatními Mongoly. Nyní je v okolí těch lesů jurta kmene Suldusů.

V této zemi není z tohoto kmene nikdo proslulý; avšak za Čingischánova věku byl z tohoto kmene bek z řad beků tisícovek levého křídla jménem Udači. Potom mu určili, aby se svou tisícovkou střežil velký zapovězený háj Čingischánův, který je v místě Burchan Chaldun, a nikdy nekonají službu v gardové stráži. Toluj-chán se svým rodem – kromě Kublaj-qa'ana – a Möngke-qa'an se svým rodem, všichni jsou pohřbeni v tom zapovězeném háji; ostatní rody Čingischánovy mají své zapovězené háje na jiných místech.⁴⁴

Kmen Kurkanů

Kdysi, v době, kdy Čingischán válčil s kmenem Tajčiutů a sbíral vojsko, přidal se tento kmen k Čingischánovi; popis toho je v dějinách. Není však známo, zda byl z tohoto kmene – tehdy ani nyní – nějaký starší bek.⁴⁵

Kmen Sakajitů

V době, kdy měl Čingischán rozepře a spory s kmenem Tajčiutů, stál tento kmen na Čingischánově straně a přidal se k jeho vojsku; popis toho je rovněž uveden v dějinách. Avšak ani tehdy, ani nyní není znám nikdo z tohoto kmene, kdo by se stal slavným a váženým.