Knihovna · Cesta do východních krajů světa

XXXIX. Rady králi

Vězte o Turcích, že ani jeden muž z deseti (mezi nimi) není Saracén; skoro všichni jsou Arméni a Řekové, a (zemi) vládnou děti. Soldán, který byl poražen od Tartarů (jak jsem vyprávěl), měl totiž za zákonnou manželku jednu Ibérku, s níž měl jednoho syna, slabocha, o němž nařídil, že má být (po něm) soldánem. S jednou řeckou konkubínou, kterou (později) dal jistému mocnému emírovi, měl dalšího syna; a ještě jiného měl s jednou Turkyní; a spousta Turků a Turkmenů se s tímto spikla, aby zabili syny křesťanských (žen). Umluvili se, jak mi bylo řečeno, že až zvítězí, zboří všechny kostely a vydají na smrt všechny, kdo se nestanou Saracény. Byl však poražen a mnoho jeho přívrženců bylo zabito. Podruhé sebral vojsko a tentokrát byl zajat a dosud je držen v okovech. Pacaster, syn Řekyně, se se svým nevlastním bratrem dohodl, že on bude soldánem, neboť ten druhý je neduživý, a poslali ho k Tartarům; a to rozhněvalo jeho příbuzné z matčiny strany, té Ibérky neboli Gruzínky. A tak v Turkii vládne dítě bez pokladu, s nemnoha vojáky a mnoha nepřáteli. Syn Vastaciův je neduživý a vede válku se synem Assanovým, který je rovněž mladík a je pod jhem Tartarů; kdyby tedy vojsko církve přišlo do Svaté země, bylo by velmi snadné všechny tyto země dobýt nebo jimi projít. Uherský král nemá nanejvýš více než třicet tisíc vojáků. Z Kolína do Konstantinopole není na voze víc než čtyřicet dní. Z Konstantinopole do země krále Arménie není ani tak daleko. V minulých dobách tudy táhli udatní muži a zdařilo se jim to, ačkoli měli nejmocnější protivníky, které Bůh od té doby sprovodil ze světa. Ani bychom (kdybychom šli touto cestou) nebyli vydáni nebezpečím moře a libovůli lodníků, a cena, kterou by bylo třeba dát za loďstvo, by stačila na výdaje (celé) cesty po souši. Říkám s jistotou, že kdyby Vaši sedláci – nemluvím o knížatech a šlechticích – cestovali tak jako tartarská knížata a spokojili se s podobnou stravou, dobyli by celého světa.

Nezdá se mi prospěšné posílat k Tartarům dalšího bratra, jako jsem šel já nebo jako chodí bratři kazatelé; ale chce-li pán papež, který je hlavou všech křesťanů, poslat s náležitou okázalostí biskupa a odpovědět na ty pošetilosti, které již třikrát napsali Frankům (jednou papeži Inocenci IV. blahé paměti a dvakrát Vám: jednou po Davidovi, který Vás oklamal,¹ a nyní po mně), mohl by jim říci, cokoli by chtěl, a také je přimět, aby odpověděli písemně. Vyslechnou všechno, co jim vyslanec má říci, a vždy se ptají, zda má ještě co říci; musí však mít dobrého tlumočníka – ba několik tlumočníků – a hojné cestovní prostředky atd.