Knihovna · Paměti vévody de Saint-Simon · Paměti vévody de Saint-Simon III: Smrt dědiců trůnu

Tom jedenáctý (1713–1715)

Kapitola osmnáctá

Oba Novionové, Harlay a Mesmes, první prezidenti; jací byli. — Aféra s čepicí. — Princové krve a pairové přestávají následovat prezidenty při odchodu ze zasedání dolních sedadel. — Nová forma pro prince krve a dvě další po sobě jdoucí pro pairy. — Doprovodní soudní sluhové. — Novoty v tomto ohledu a uzurpace prezidentů. — Pýcha prezidentů vůči princům krve. — Nová velmi nepatřičná uzurpace se soudním sluhou. — Princové krve a pairové vyloučeni z Tournelle lstí a novotou prezidentů. — Rada si osobuje přerušovat řadu míst pairů, aniž však mezi nimi kráčí nebo podává mínění. — Nová nezdařená uzurpace. — Pairové mají ve velké komoře všude zcela zřetelně pravou stranu před prezidenty. — Rozlišení a přednost přepážky u krbu před druhou. — Uzurpace stejně podivná jako nepatřičná: odstranění vycpávky a nadvycpání míst u královského kouta. — Nová uzurpace na dolních sedadlech: kryt na lavici prezidentů. — Pozdravy. — Původ místa velkého komořího na stupních trůnu při lit de justice. — Novota roku 1715: průchod princů krve malými královskými schůdky, aby v jeho průvodu vystoupili na horní sedadla při lit de justice. — Jediné sedadlo kancléře, a v jeho nepřítomnosti strážce pečetí, při Te Deum a při lit de justice; při tom druhém, jak je pokrytý. — Duchovní pairové znovu uvedeni ve svou přednost před kardinály v parlamentu, ať je král přítomen či nepřítomen, rozhodnutím Ludvíka XIV., které nebylo porušeno. — Marný a hanebný pokus kardinála Duboise. — Novota, lhostejná a pro pohodlí odsouhlasená, místa korunních hodnostářů pod duchovními pairy namísto pod světskými pairy, při prvním lit de justice Ludvíka XV., která od té doby trvá. — Volba mezi oběma stranami daná vévodovi z Coislinu, biskupovi z Met; proč dává přednost právu.

Tento úvod byl nezbytný, než půjdeme dál, jak kvůli datům, tak aby bylo vidět, s jakými prvními prezidenty měli pairové co do činění. Bylo by vskutku velmi nesnadné najít u kteréhokoli soudního dvora tři po sobě jdoucí tak hluboce zkažené, jako byli Novion, Harlay a Mesmes,1 a se zkažeností tak rozmanitou podle jejich osobní povahy, aniž by se přitom dalo říci, který z těch tří byl nejzkaženější, ačkoli zkažení až do krajnosti byli všichni tři, a každý také jinak, se všemi nadáními a vlastnostmi, které mohly jejich zkaženost učinit nebezpečnější. Novion zanechal vnuka, kterého pan Vévoda2 učinil prvním prezidentem téměř hned, jakmile se stal prvním ministrem. Dlouho se v tom úřadě neudržel a odešel. Byl to nebezpečný maniak, který zanechal mnoho památek svého bláznovství a pomatenosti svého ducha.

Pro vévody to byla taková hanba a pro Potiery tak obrovská čest, že viděli jednoho ze svých učiněného vévodou a pairem mezi čtrnácti z roku 1663,3 že se dalo věřit, že se Novion, zahrnutý tou ctí, bude svým chováním snažit tu hanbu zmírnit. Tento měšťák to tak neviděl. Ačkoli byl s vévodou z Gesvres velmi zadobře, hnětlo ho, že vidí mladší větev své rodiny v postavení velkých pánů, zatímco on zůstal v postavení svého původu; a ačkoli žili s Gesvreovými v přátelství a dělali pro ně všechno možné, on i jeho vnuk — neboť jeho syn zemřel mladý a v zapomnění — si vždycky libovali v jízlivých a ironických projevech úcty ke Gesvreovým a v tom, že se nazývali měšťáky, aby je dopálili. Taková byla jejich podivínskost, či spíše jejich hlodající červ a vnitřní příčina jejich počínání vůči pairům, přičemž vnuk mohl tutéž náladu projevit jen při krátkých příležitostech.

Novion, který nastoupil po Lamoignonovi,4 aniž mohl zastat jeho místo, tedy myslel jen na to, jak podpořit rozmrzelost parlamentu a přitom sledovat svou vlastní. Nebyl v tom úřadě dlouho a už začal s piklemi, které zprvu nebyly patrné, později se daly pocítit a svým tvrdošíjným trváním se staly uzurpacemi té nejkrajnější nepatřičnosti. Protože byly zaváděny jen po troškách a po hmatu, protože si jich pairové všimli až pozdě a ještě později si na ně stěžovali, nemohu každé z těchto zdánlivých maličkostí přiřknout datum a odkládám je na konec této odbočky, abych přešel k hlavnímu bodu, který mě k ní nutně přiměl.

Po těchto piklích, které odkládám na konec, následovalo něco mnohem vážnějšího, co se začalo vkrádat pod rouškou roztržitosti a nestálosti. Při slyšeních vstává první prezident a jde sbírat hlasy nejprve na jedné, pak na druhé straně, po hloučcích, které se kolem něho shromažďují vestoje; od okamžiku, kdy vstane, až do chvíle, kdy se vrátí na své místo a usedne, je bez pokrývky hlavy, a rozhodnutí vyhlašuje pokrytý. Při procesech na zprávu, kterým se jinak říká písemné, kde se jedná za zavřenými dveřmi (nebo kde se, jako při zprávě o přijetí paira, předpokládá, že se tak jedná), sbírá první prezident, aniž se hne z místa, dobrozdání celého zasedání s čepicí na hlavě; všichni hlasují bez pokrývky hlavy, jak první prezident vyvolává jméno každého z nich. Když přišel k pairům, smekal, když vyvolával prvního z nich, kdo měl hlasovat; hned nato hlasovali princové krve, aniž byli jmenováni, pak prezidenti, rovněž bez jmenování; potom se pokryl a vyhlásil rozhodnutí.

Je třeba mimochodem říci, že tento rozdíl, že se princové krve ani prezidenti nevyvolávají jménem, může pocházet jedině z toho, že je první prezident má blízko, takže stačí, aby se na ně podíval jednoho po druhém, a dá jim najevo, na kom je řada hlasovat; kdežto jeho vzdálenost od ostatních míst ho nutí vyslovit jméno každého, neboť jeho vzdálené pohledy, nutně málo zřetelné mezi čtyřmi či pěti sousedy sedícími těsně vedle sebe, by byly přijímány zmateně a nedovolily by jim rozeznat pořadí hlasování. Tento zvyk, který nemůže mít jiný původ, se stal výsadou princů krve a prezidentů parlamentu (à mortier), kteří se jim v tom, stejně jako v jiných věcech, jak se postupně ukáže, vyrovnali.

Novion začal tím, že jakoby nedbale kladl čepici na stolek, jednou na začátku, jindy uprostřed, někdy ke konci vyvolávání jmen radů, a vždycky se vyhnul tomu, aby ji smekl ve chvíli, kdy vyvolával prvního z pairů, kdo měl hlasovat. Odtud zašel ve strojené nepozornosti dál: zůstával pokrytý, když vyvolával první pairy, kteří měli hlasovat, pak smekl, jako by na to byl zapomněl, a dokončil vyvolávání jmen ostatních. Pairové byli nějakou dobu dost prostoduší, aby si toho nevšímali. Jejich přijetí byla vzácná. Když si toho všimli, zapomnělo se na to až do dalšího přijetí, které vyvolalo totéž překvapení, a vždy s toutéž lhostejností. Tato předehra je přesto měla probudit, tím spíše že si nemohli myslet, že by se prezidenti, ba ani celý sbor, byli vzpamatovali z rozmrzelosti nad rozsudkem z roku 1664 o předběžném hlasování a že měli od té doby ještě jiný důvod k rozladění, jehož skutkovou podstatu vyložím po této.

Konečně byl roku 1681 přijat do parlamentu biskup-hrabě z Châlons, tak dlouho poté známý jako kardinál z Noailles, arcibiskup pařížský, a právě při jeho přijetí Novion odhodil masku: zůstal pokrytý, když vyvolával všechna jména pairů, a smekl teprve, když došel k princům krve. Vévoda z Uzès5 ztratil trpělivost, narazil si klobouk a hlasoval pokrytý s výhrůžným výrazem. Vévodové se rozhořčili a stěžovali si králi.

Král, kdykoli jen mohl, ponižoval a zmenšoval postavení vévodů ve všem, v čem to bylo možné; spory tohoto druhu mu nebyly proti mysli a rád je nechával trvat tím, že je nerozhodoval, aby strany udržoval v rozkolu a tím víc ve své závislosti. Vzal si za záminku, že vévoda z Uzès zjednal spravedlnost sám sobě, a spolu se sebou i pairům, a nechtěl se do toho míchat. Nemělo být nesnadné postavit ho se vší úctou ke zdi: buď ho prosit, aby rozhodl — a nebylo možné, aby rozhodl ve prospěch nepatřičnosti tak přehnané a zároveň tak nové —, anebo, kdyby trval na tom, že se do toho nebude míchat, žádat po něm v důsledku toho neutralitu na obou stranách a hlasovat v písemných procesech už jen pokrytí.

Těžko bych chápal, že se při tom zůstalo a že se pairové vrátili k hlasování bez pokrývky hlavy, zatímco první prezident od té doby zůstává pokrytý, kdybych na vlastní oči neviděl dost věcí, které činí uvěřitelným všechno ze strany pairů vůči parlamentu — abych mluvil jen o tom, oč tu jde — a ze strany parlamentu vůči nim v každém druhu troufalosti.

Spokojím se s touto smutnou poznámkou a s tím, že řeknu, že tato záležitost, o níž spor trvá v témže stavu dodnes a která je tak známá pod jménem aféry s čepicí, je ta, jíž se pan du Maine posloužil s tak černou důmyslností a s takovým úspěchem a která dává podnět k této odbočce. Než ji skončím, je třeba dobrat se dalších roztomilostí prezidentů parlamentu, kteří se nemohli spokojit s tím, že postavili pairy na roveň radům přenesením přijímání pairů z horních sedadel a více než nepatřičností svého nového způsobu hlasování v písemných procesech.

Nyní je třeba se vrátit a vyložit onen nový důvod k rozladění, který pairové prezidentům způsobili, o němž jsem právě mluvil a který jsem odložil sem kvůli následkům, které zanechal a které trvají dodnes. Za prvního prezidenta Lamoignona prince krve konečně omrzelo odcházet ze zasedání na dolních sedadlech v patách prezidentů, a Lamoignon měl příliš rozumu a ducha, aby necítil, že se tato nepatřičnost, abych o ní mluvil střízlivě, bude moci udržet jen tak dlouho, dokud se princům krve zlíbí nechat ji trvat. Zároveň pochopil, že pairové, kteří si nemohli stěžovat na něco, co měli společné s princi krve, by se nesmířili s pořadím, které by už nemělo tento štít; takže bez sporu a bez hluku se pan Princ,6 jehož byl tento první prezident přítelem, s ním dohodl na jiném způsobu odchodu ze zasedání na dolních sedadlech, jak pro prince krve, tak pro pairy, při němž první získali velmi výraznou výhodu nad druhými, kteří ani nedali najevo, že to cítí. Zde je tedy, co bylo pro prince krve ujednáno mezi panem Princem a prvním prezidentem a co se od té doby vždycky dodržuje.

Když dole skončí malé slyšení, první prezident smekne čepici, zůstane sedět a podívá se na prince krve; ti hned smeknou a vstanou, a zároveň totéž udělají pairové a prezidenti. Princové krve se s úklonou otočí napravo a nalevo, přejdou parket a odejdou. Než vyjdou z parketu, prezidenti dbají na to, aby se znovu posadili; pairové se zároveň posadí také. Jedni i druzí tak zůstanou několik okamžiků, pak celé zasedání vstane najednou; prezidenti se ukloní pairům, pairové jim, bez hnutí z místa a bez pokrývky hlavy; potom se první z pairů a první prezident dají do pohybu a přecházejí parket. První pair se protahuje kolem pairů stojících před svými místy, kteří ho všichni postupně jeden po druhém následují, zatímco prezidenti, následováni rady, vycházejí z parketu, přičemž se radové stahují podél svých lavic, a vycházejí tak jeden po druhém otvorem, který je mezi stolcem tlumočníka a stolkem zapisovatele. Když vyjdou, pokryjí se a opouštějí velkou komoru parketem soudních sluhů. Pairové vycházejí ze zasedání neboli z parketu otvorem, který je v přepážce u lóže u krbu, o několik kroků dál se jeden po druhém zastaví, aby šli po dvou, pokryjí se a opouštějí velkou komoru velkými dveřmi, které vedou do velkého sálu. To se pro prince krve zachovává dodnes a viděl jsem to dlouho poté zachovávat i pro pairy při přijetích v parlamentu.

Tento otvor v přepážce, těsně u lóže u krbu, má dvířka do výše přepážky, to jest do výše, o niž se stojící člověk opře, a advokáti, kteří za ní přednášejí, je otevírají a vstupují do otvoru, aby přednesli závěrečné návrhy. Krátce předtím, než první prezident Harlay odešel, byla tato dvířka pro pairy odcházející ze zasedání tak pevně zavřena, že je nemohli otevřít, takže vystoupili po schodech hned u horních sedadel a prošli lóží; byl jsem u toho dvakrát. Tato okázalost vzbudila obavu, že budou zavřeny i dveře samotné lóže, čímž by byl znemožněn jakýkoli jiný odchod než ten, kudy chodí prezidenti a radové; takže od té doby pairové zůstávají sedět, když zasedání po odchodu princů krve vstane, zůstávají bez pokrývky hlavy jako prezidenti a radové a dívají se, jak všichni do posledního vycházejí z parketu, aniž vstanou ze svých míst.

Prezidenti se jim při průchodu ukloní a oni prezidentům, ale bez jakéhokoli náznaku nadzvednutí; a když je všechen talárnický stav do posledního z parketu venku, pairové vstanou a vyjdou z něj, už nezáleží kudy. Vždycky jsem to viděl dělat lóží u krbu, neboť dvířka v přepážce zůstala tehdy zavřená. Z lóže se tak vychází bez pořádku a teprve potom se seřadí po dvou podle stáří. Jeden soudní sluha parlamentu na ně čeká u východu ze zasedání a s čepicí v ruce jde před nimi a zjednává jim místo až za velký sál, do jisté vzdálenosti od galerie, kde se s nimi rozloučí. Na tomto místě také pairové smeknou a rozejdou se, každý ke svému kočáru. Prezidenti najdou při odchodu z parketu dva soudní sluhy, kteří jdou před nimi a zjednávají jim místo až k Svaté kapli, přičemž při průchodu velkým sálem tlučou svými hůlkami do krámků. I kdyby byl na zasedání jen jeden pair, a bez jiné příležitosti než té, že na ně přišel, byl by stejně doprovázen soudním sluhou, a stejně daleko. Když pair přijede do parlamentu, aby byl přijat, najde u vystoupení z kočáru soudního sluhu, který ho vede do velké komory, jde před ním bez pokrývky hlavy a zjednává mu místo. To bylo zvykem vůči všem pairům, bez ohledu na přijetí. Tato povinnost zmizela pod záminkou velkého počtu po čtrnácti zřízeních z roku 1663 a toho, že by soudní sluhové nestačili. Princové krve najdou u vystoupení z kočáru vždycky dva, kteří je k němu i doprovázejí zpět, kdykoli jdou do parlamentu. Prezidenti, kteří jsou tam pány a mají ty soudní sluhy v rukou, si je dávají jít před sebou sami, i když nejsou v čele velké komory, když jdou palácem.

Nevím, odkdy to začalo. Co se týče tlučení hůlkami, nevidím jeho původ v ničem jiném než v tlačenici a v potřebě důrazněji upozornit, aby se udělalo místo, což se pak obrátilo ve výsadu u lidí, kteří tak bedlivě dbají, aby v ni obrátili i ty nejmenší věci a dali vzniknout výsadám všeho druhu, jak hned uvidíme. Velmi je mrzel nevalný úspěch zavření dvířek v přepážce u lóže u krbu a stěžovali si, že pairové zůstávají na zasedání, když z něho soudcové odcházejí, a že to dělají proto, aby se dívali, jak jdou prezidenti kolem, a nevstávali kvůli nim. K tomuto bodu se ještě vrátím, ale sami jim v tom zabránit nemohli. Neodvážili se ani stěžovat si králi, protože tušili, že by jim odpověděl poukazem na dvířka tak nedávno zavřená; a tak věci zůstaly při tom až dodnes.

Princové krve nalezli svou výsadu v tomto způsobu, že odcházejí ze zasedání na dolních sedadlech sami; a prezidenti, aby je princové nepředešli, vždycky velmi dbali na to, aby se po pozdravu znovu posadili, aby touto přestávkou po jejich odchodu ukázali, že soudní dvůr stále zasedá a že princové krve odešli dříve, než zasedání skončilo. První prezident Harlay dal ze své hlavy princům krve, nějakou dobu poté, co nastoupil do úřadu, novou výsadu pro jejich odchod z horních sedadel, na která dodnes vstupují a z nichž tehdy i odcházeli v čele pairů: otevřel jim totiž malé královské schůdky, které z jeho kouta vedou dolů k místu zapisovatele při velkých slyšeních, což je místo, které při lits de justice zaujímá kancléř. Od tohoto Harlayova vynálezu, když zasedání na horních sedadlech skončí, princové krve, místo aby se otočili zpět podél pairů, jak to dělávali a jak to pairové dělají dosud, a vyšli podél své lavice lóží u krbu — princové krve, pravím, postoupí ke královu koutu, pozdraví pairy po své pravici, pozdraví prezidenty u tohoto kouta a sestoupí po královských schůdcích, pod nimiž najdou své dva soudní sluhy, kteří jdou před nimi.

Z tohoto odděleného odchodu dal Harlay vzniknout nepatřičnosti, kterou se zdržím pojmenovat: v okamžiku, kdy poslední z princů krve přítomných na zasedání vkročí na schůdky, které mají jen pět stupňů jako schůdky obou lóží a po nichž nikdo nemá chodit, šplhá soudní sluha na horní sedadla tak, že vystoupí na dolní sedadla a přelezením opěradla naproti nejstarším pairům projde rovnou před prvního prezidenta, který na něho čeká, aby šel před ním, a který, zůstav stát s celým zasedáním od odchodu princů krve, se dá do pohybu, vraceje se podél své lavice, jak bylo řečeno jinde, teprve když má toho soudního sluhu před sebou. Než princové krve začali odcházet po těchto královských schůdcích, čekal tento soudní sluha s jiným soudním sluhou na prvního prezidenta u východu z lóže od bufetu, kde druhý soudní sluha čeká dosud a kudy první prezident odchází ze zasedání na horních sedadlech, následován prezidenty a rady, kteří sedí na této lavici. Radové, kteří sedí na straně pairů, čekají, až poslední pair vyjde z lóže u krbu, a pak jdou za svými kolegy do velké komory, bez soudního sluhy. Člověk se stydí popisovat tyto ubohosti a drobné vynálezy výsad a pýchy; ale popisuje se tím povaha, která je vymýšlí a provádí. Hned budou vyloženy další, a ještě směšnější.

Od té doby, co princové krve, a po nich pairové, přestali chodit za prezidenty při odchodu ze zasedání na dolních sedadlech, přestal první prezident povolávat Tournelle do velké komory k trestním věcem duchovních a šlechticů, které vyžadují shromáždění obou komor, ačkoli tam dříve přicházela. Nadutost důstojnosti velké komory ustoupila zlomyslnosti vyloučit pairy z tohoto zasedání s Tournelle, protože tam nejsou dvě oddělené cesty z jedné komory do druhé jako při prostém odchodu ze zasedání, a tak by tam mohli zůstat jen sami pairové, kteří nechtějí jít za prezidenty. Princové krve jsou v tom zahrnuti do téhož odnětí, a z téže příčiny, z čehož vyplývá, že princové krve ani pairové už do Tournelle nechodí — týmž zánikem zvyku, který je připravil o radu stran, kde měli právo zasedat a hlasovat.

První prezident de Novion, nespokojen s čepicí, chtěl své troufalosti hnát dál a dát na nich radům zvláštní podíl, a tím lépe poštvat parlament v otázce čepice. Vymyslel, že nechá jednoho rady zůstat na lavici pairů, takže když jejich počet zabere víc než jednu lavici, poslední místo na každé lavici, kterou zaplní, ať na dolních, ať na horních sedadlech, je obsazeno radou, který tak přetíná zasedací řadu pairů a sedí uprostřed nich. Tato troufalost měla týž úspěch jako tolik jiných a trvá dodnes. Je pravda, že první prezident měl až do této chvíle tu skromnost, že se na dobrozdání těchto radů, kteří pairy přetínají v pořadí zasedání mezi nimi, neptá. Přeskočí ho a vrátí se k němu v jeho pořadí, jako by tam zasedal mezi rady. Říkají tomu držet lavici. Proti komu a pro koho, to by vysvětlit nedovedli; ale na uzurpacích ve skutečnosti je vidět, že jsou tam pány.

Viděl jsem je pokusit se o další roku 1700, kdy bylo v parlamentu několik přijetí pairů rychle za sebou. Viděl jsem, jak jeden rada zůstal v čele třetí lavice na dolních sedadlech, ačkoli princové krve a ostatní pairové jich zaplnili víc než dvě. Upozornil jsem na to své sousedy, kteří to shledali stejně špatným jako novým, ale spokojili se s tím, že potichu bručeli. Tato malátnost, která všechny ty uzurpace obrátila v trvale uplatňované nároky, mě okamžitě přiměla dát velmi výrazné znamení prvnímu prezidentovi Harlayovi (ačkoli jsem s ním od aféry pana z Luxembourgu7 přerušil všechny ohledy), odhodlán způsobit okamžitě skandál a odejít ze zasedání s pairy, kdyby byl v té sázce vytrval; ale neodvážil se a v tu chvíli dal tomu radovi očima a rukou znamení, aby odtamtud odešel, a mně znamení omluvy. Rada okamžitě poslechl; ale kdyby ho tam napoprvé nechali, jako ho nechali na posledním místě, když si je poprvé uzurpoval, zůstalo by to při tom jako v onom druhém případě. Od té doby se o tohle znovu neodvážili.

Přejděme nyní ke dvěma troufalostem, o nichž lze říci, že v žádném ohledu nemají jméno a které je stejně nutné jako hanebné popsat, aby bylo vidět, do jaké krajnosti pýchy a malicherností dovedli prezidenti věci. Vyprávění o nich je stejně zajímavé, jako je samo o sobě odporné.

Velká komora je prostorná a tvoří obdélník delší než širší, a zasedací prostor, který ji přetíná opěradly zasedacích lavic do pravého úhlu, jak bude lépe vidět na plánku, tvoří další čtyřúhelník. U tohoto zvláštního čtyřúhelníku, a tedy i u velké komory jako celku, se pravá a levá strana řídí a určují podle pravé a levé strany místa, které zaujímá král, když tam přijde, a které je v zadním rohu; tomu se říká královský kout. Lavice pairů, nahoře i dole, lóže u krbu a krb, který je za přepážkou ve velké komoře u této lóže, jež od něho dostala jméno, jsou po pravici královského kouta; a lavice prezidentů, nahoře i dole, je po jeho levici, stejně jako lóže od bufetu.

Kromě toho, že tomu tak podle skutečnosti a prostého pohledu je, existují dva další důkazy: jeden ten, že když král zasedá, sedí královna regentka, je-li nějaká, synové Francie, princové krve a ostatní pairové za sebou, bez jiného rozlišení než přednosti, na této lavici napravo, a duchovní pairové na druhé, která je nalevo; přitom duchovní pairové ani kardinálové, když tam chodili, by neměli přednost před královnou regentkou a před syny Francie; ba ani při tomto zasedání nahoře duchovní pairové před světskými, protože tyto dvě lavice jsou vyhrazeny a zůstaly podle stáří zasedání, a tehdy šest starých světských pairů předcházelo jako starší šest duchovních. Není tedy pražádná nesnáz v tom uznat tuto lavici pairů za lavici po pravici krále, a tedy za čestnější.

Tehdy, jak bylo řečeno, je celý soudcovský stav na dolních sedadlech, a prezidenti raději při těchto příležitostech zůstávají na své obvyklé lavici, která je nalevo i tehdy, když se obvykle zasedá dole, protože lavice napravo je i tam pro pairy, než aby změnili místo a posadili se na tuto lavici dole napravo, kterou by jim žádný soudce nemohl upírat a kam pairové, je-li přítomen král, přijít nemohou, protože mohou být tehdy jen na horních sedadlech; prezidenti, pravím, raději zůstávají dole na svém obvyklém místě, než aby ukázali, že se na lavici napravo mohou posadit, jen když pairové nezasedají dole; ale tato volba prezidentů nic nemění na pravé a levé straně.

Další důkaz je ten, že mezi advokáty protivných stran nestejného postavení zaujímá advokát strany vyšší důstojností, ať je žalobcem nebo žalovaným, právem přepážku u krbu. To je bez nesnází pro prince krve, pairy, vévody verifikované a korunní hodnostáře. Tomu se říká volba přepážky. A když jde o spor o postavení uznávané v parlamentu — neboť postavení cizího knížete tam stále zůstává neznámé —, například mezi dvěma pairy, kteří se přou o stáří, je nezbytnou předběžnou otázkou rozhodnout o této přednosti, a přiznání přednosti přepážky jednomu z nich je předběžným rozhodnutím příznivým pro jeho nárok na stáří vůči druhému. U téže přepážky také přednášejí generální advokáti a mluví generální prokurátor, a nikdy u přepážky u bufetu, která rovněž přiléhá k lóži od bufetu. Jiné přepážky než tyto dvě nejsou. Ze všech těchto věcí je tedy jasné, že nahoře i dole sedí pairové napravo a prezidenti nalevo. Tato levá strana se prezidentům nesmírně nelíbí, a hle, co vymysleli, aby ji zakryli, nahoře i dole.

Nahoře přiléhají lavice pairů napravo i lavice prezidentů nalevo obě stejně těsně ke královskému koutu. Tento kout je přesně v úhlu zdi a je k ní těsně opřen, tak jako jsou k ní opřeny i obě lavice napravo a nalevo. Když tam král není — a o té době se tu mluví —, je tento kout holý, potažený jako lavice, bez jiného podnoží než podnoží obou lavic, které má stejnou výšku a šířku podél obou i před koutem, kde se stýkají. Kout je o dvě stopy vyšší než sedadlo lavic; je hlubší, s malým výstupkem vpředu i vzadu kvůli rohu, ale nepřesahuje šířku sedadla lavic, a kdyby se na něj člověk posadil, jak je holý, není o mnoho širší, než je třeba; vzadu nic než tapiserie, která sleduje obě stěny zdi, a nad ním vůbec nic. Tak se první z princů krve nebo pairů na pravé straně a první prezident na levé straně stejně dotýkají loktem tohoto královského kouta.

Tato rovnost se nelíbila prvnímu prezidentovi de Novion. Dal z lavice pairů odstranit vycpávku v délce osmi stop u královského kouta, takže kdo by se tam posadil, seděl by tak nízko, že kromě nepohodlí holého prkna pod tenkým kobercem s liliemi jako na ostatní lavici by mu temeno hlavy při stejné postavě nesahalo k rameni toho, kdo by seděl na konci téže lavice, kde vycpávka odstraněna nebyla; z toho plyne, že zatímco se první prezident dotýká loktem královského kouta, první z princů krve je od něho osm či deset stop. Pan vévoda z Berry a pan vévoda z Orléans to sami zakusili k velkému pohoršení na zasedání o zřeknutích,8 ale spokojili se s tím, že o tom mluvili bez obalu, a byli tak malátní, že při tom zůstali. Tutéž vzdálenost zakoušejí princové krve, kteří vždycky chodí na přijetí pairů a vždycky potom zůstávají na velkém slyšení, pokaždé, když se tam ocitnou.

Možná by se dalo myslet, že první prezident de Novion zůstal při tom; ale jak mít velkou komoru a tapiserie k dispozici a nevyužít toho všemi způsoby! Lavice pairů a lavice prezidentů, docela stejné, stejně vysoké k sezení a stejně široké, se Novionovi nelíbily. Chtěl malý trůn, a proto dal prvních šest míst nejblíže královskému koutu vycpat o stopu a půl nad obvyklou vycpávku lavic. Díky tomuto vynálezu sedí prezidenti parlamentu (à mortier) o stopu a půl výš než princové krve a pairové. Bylo to další rozhořčení pana vévody z Berry a pana vévody z Orléans, kteří toto vyvýšení nad sebou museli snést, vyvýšení, které princové krve snášejí i s tou vzdáleností pokaždé, když zasedají při velkých slyšeních. Je třeba dodat, že radové, kteří sedí hned za nimi na lavici prezidentů, si na prezidentské vyvýšení nesedají. Je to nově vymyšlený trůn, který přísluší jen jeho vynálezcům, takže je-li na velkém slyšení jen jeden nebo dva prezidenti, první z radů na lavici je od něho vzdálen šest či sedm míst, která zůstávají prázdná, a není-li ten rada příliš vysoký, má to pohodlí, že se může o toto vyvýšení opřít jako o opěrku vysokého křesla. Taková je nová vynalézavost k pozvednutí majestátu prezidentství, pokojně snášená velkými i malými, princi krve i rady. Je pravda, že je třeba, aby postava prezidentů trochu odpovídala vyvýšení jejich sedadla, a že jsem občas viděl malé, jak se kymácejí nohama, sotva se udrží, a trochu rozesmávají sbor.

Dole je to něco jiného; vynálezy chtějí rozmanitost. Tento má trochu nádech polního tábora; prosazuje se pod záminkou průvanu, ale je tam přesto ve všech ročních obdobích. Připomíná ony staré vojenské tribunály stavěné v širém poli, kde císařové přijímali tributy podrobených národů a odkud vojevůdci promlouvali ke svým vojskům nebo jim rozdělovali kořist. Jsou tam tyče a zařízení, která se tak důmyslně napínají nad lavicí prezidentů, že se v mžiku ocitne pod baldachýnem s liliemi, který má zadní stěnu a dvě boční závěsy, trochu ji vpředu přesahuje a klene se trochu nad nimi jako besídka. Lavice nebyla zvýšena vycpávkou jako ta nahoře. To snad přijde časem, a pak se tato lavice stane skutečným, trochu protaženým trůnem, jako když jich bylo několik společně přibráno k vládě nad říší.

Ačkoli tento baldachýn nemizí před princi krve, a tím méně před pairy, neodvážili se ho přece jen ukázat před panem vévodou z Berry a panem vévodou z Orléans na zasedání o zřeknutích dole; ale jednou jsem viděl, při shromáždění všech komor, už si nevzpomínám proč (a tehdy, protože dole, kde se zasedá, chybí místo, sedají komory na horní sedadla), když jsem seděl na svém místě s princi krve a ostatními pairy, že byl tento baldachýn napnut, viděl jsem šum na horních sedadlech vzadu u těch, jimž baldachýn bránil ve výhledu na zasedání, jeden či dva vzkazy donesené do ucha prvnímu prezidentovi Harlayovi, a hned se baldachýn složil a v okamžiku zmizel.

Bylo by zneužitím říkat víc. Je třeba ponechat tyto věci úvahám čtenářů, které budou nepochybně silnější a správnější, než jaké by se tu daly slušně podat. Ale je ještě třeba říci slovo o nepatřičnosti pozdravů.

Pozdrav je vzájemný mezi syny Francie, princi krve a pairy. Synové Francie a princové krve smeknou a vstanou na nohy, jakmile se pair objeví v rohu vstupu do zasedání dole, nebo když nahoře vychází z lóže u krbu, jak se vždycky stává, že někdo z nich přijde, když už se zasedá. Synové Francie a princové krve mu oplácejí úklonu, kterou od něho dostávají, když jde na své místo, čekají, až tam dojde, a posadí se a pokryjí teprve současně s ním. Bylo by zbytečné dodávat, že pairové jednají stejně vůči synům Francie a vůči princům krve. Synové Francie zůstávají sedět, smeknou a trochu se ukloní, aniž se nadzvednou, kvůli prezidentovi, který přichází na zasedání; princové krve jednají vůči nim stejně jako vůči pairům; a prezidenti vzájemně. Ti smekají a vstávají kvůli synovi Francie a posadí se a pokryjí teprve současně s ním. Pan vévoda z Orléans jednal jako synové Francie pokaždé, když byl v parlamentu, a prezidenti vůči němu, pokud jde o pozdrav, stejně jako vůči synům Francie.

Pozdrav je vzájemný také mezi pairy a prezidenty. Jakmile se pair objeví u vstupu do zasedání nahoře nebo dole, jak bylo právě vyloženo, všichni prezidenti smeknou, a když dojde na své místo, ukloní se mu, ale aniž vstanou nebo se jen nadzvednou, a pokryjí se teprve, když se on uklonil jim, posadí se a pokryje se. Pairové jednají vůči prezidentům naprosto stejně.

Působí to trochu podivně, když se na zasedání vidí synové Francie, princové krve a pairové stát kvůli pairovi, který vchází, a všechen talárnický stav jen smeknout, aniž se pohne. Podivné je podruhé vidět také prince krve, jak stojí docela sami kvůli prezidentovi, který vchází, zatímco celé ostatní zasedání je bez pokrývky hlavy, ale sedí bez hnutí. Konečně je to podivné potřetí, když se vidí synové Francie, princové krve, pairové a prezidenti stát kvůli princi krve, který vchází, a radové zůstávají sedět, bez pokrývky hlavy, neboť nevstávají kvůli nikomu kromě synů Francie, ba ani kvůli Tournelle, která při přijetích pairů přichází do velké komory se svými prezidenty v čele, kvůli nimž vstávají jen princové krve a prezidenti velké komory, a stejně tak při odchodu Tournelle po přijetí. Zdá se, že je to pozůstatek oněch znalců práva, kteří sedávali na podnoží lavice pairů, baronů, prelátů atd. a kteří snad z tak nízka, jak seděli, nevstávali kvůli šlechticům, kteří přicházeli, jako by byli tak podřízení a tak nesouměřitelní, že nešlo o to, aby je zdravili.

Prezidenti ani radové se nijak nepohnou kvůli radovi, který vchází nebo odchází, na horních ani na dolních sedadlech; totéž platí pro pozdravy. Je třeba jen dodat, že kancléř, který vstupuje na zasedání před králem, a pairové také, sám vstává kvůli pairovi, který vchází, a pairové vzájemně kvůli němu. K ostatním korunním hodnostářům nelze činit žádné poznámky, protože ti, které si král povolal, vstupují na zasedání za ním a tehdy není k pozdravu příležitost.

Přejděme nyní k výkladu plánku velké komory, který je na následující straně9, s poznámkou, že byla roku 1720 důkladně upravena, ale bez jakékoli jiné změny než té, že krb byl odstraněn z místa, kde je na tomto plánku vyznačen, a přenesen k velkým dveřím, které vedou z velké komory přímo do velkého sálu paláce a kudy princové krve a pairové odcházejí ze zasedání, jak bylo řečeno.

A. Horní sedadla opřená o zdi.

  1. Vyvýšení v rohu. Je to místo krále, když přichází do parlamentu, které v jeho nepřítomnosti nikdo nikdy nezaujímá. Je potaženo toutéž tapiserií s liliemi, která pokrývá zdi a která je stejná jako látka, jíž jsou potaženy i všechny lavice a stolky zasedání. Toto místo krále se podle své polohy nazývá královský kout. Když král přichází, zdobí se jinými koberci a poduškami, kryje se baldachýnem a opatřuje se podnožím o několika stupních.

  2. Prostor pro stupně královského podnoží, když král přichází do parlamentu. Jsou pokryty kobercem podnoží. Na těchto stupních, na něž se kladou podušky, zasedá velký komoří, který tam jakoby leží. V jeho nepřítomnosti zaujímá toto místo první šlechtic komory, který má ten rok službu. Je to stará novota ve prospěch Ludvíka, vévody z Longueville,10 který nebyl pairem a kterého při vysokém postavení, k němuž se Longuevillové povznesli, trápilo, že má sedět v pořadí korunního hodnostáře. Tuto výsadu, ovšem spojenou s jeho úřadem, získal přičiněním prvního vévody z Guise, jehož dceru si vzal. Jejich jediný syn nezůstal naživu. Léonor, vévoda z Longueville po Ludvíkovi, jeho bratranec, byl ten, kdo jejich velikost dovršil vším, co získal od Karla IX. Tento Léonor je dědem vévody z Longueville, otce hraběte ze Saint-Paul, zabitého při přechodu Rýna, a posledního z Longuevillů, který zemřel jako kněz, pomatený a zavřený v opatství Saint-Georges u Rouenu, roku 169611. Týž Léonor byl otcem markýzy z Belle-Île-Retz a hraběnky z Thorigny-Matignon. Pán z Rothelinu byl jeho nemanželský bratr, z něhož pocházejí všichni Rothelinové.

  3. Schůdky o pěti stupních, po nichž král vystupuje na zasedání a sestupuje z něho. Někdy s ním i synové Francie, v jeho nepřítomnosti vždycky. Výše jsme viděli, jak první prezident Harlay tyto schůdky otevřel princům krve. Od této novoty Ludvík XIV. do parlamentu nepřišel, a za nezletilosti Ludvíka XV. je tam pan vévoda z Orléans jako regent nechával chodit s králem. Viděli jsme, že předtím vstupovali na zasedání a odcházeli z něho v čele pairů a toutéž cestou jako oni. Tyto schůdky jsou pokryty cípem koberce královského podnoží. Je to místo,

ale bez podušek, pařížského prévôta,12 který tam rovněž jakoby leží se svou holí z bílého sametu v ruce; zůstává však bez pokrývky hlavy, nemá hlas a uhýbá, aby udělal místo kancléři nebo strážci pečetí, který po těchto schůdcích vystupuje, aby promluvil s králem, a sestupuje po nich zpět na své místo.

  1. Místo kancléře, nebo v jeho nepřítomnosti strážce pečetí. Je to místo zapisovatele při velkých slyšeních, které je dole pod stupni malých královských schůdků. Zapisovatel tam v nepřítomnosti krále sedí na taburetu, se svým stolkem před sebou v rohu, natočeným do úhlu. Když je král přítomen, je kancléř natočen stejně, s týmž stolkem před sebou. Místo zapisovatelova taburetu má sedadlo s područkami, bez jakéhokoli opěradla, pokryté týmž cípem koberce královského podnoží, ale tak, že ten před jeho sedadlem dosahuje k zemi a kancléř na něm nemá nohy. Tento druh sedadla, jediný pro něho, jehož v jeho nepřítomnosti užívá strážce pečetí a který slouží i při Te Deum, je spíše pomocí poskytnutou stáří, tak obvyklému u těchto korunních hodnostářů, kteří by bez nějaké opory nevydrželi dlouho sedět, než výsadou.

  2. Stolek zapisovatele před kancléřem, který je tehdy pokryt jen jako obvykle. Ačkoli kancléř i jeho stolek jsou dole jako všichni soudcové, byl tu vyznačen v pořadí kvůli jeho cestám ke králi a kvůli koberci královského podnoží, který pokrývá jeho sedadlo.

  3. Místo královny regentky nebo regenta, je-li nějaký, královské krve a pairů. Ať je král přítomen, nebo ne, sedí za sebou bez mezery a bez jiného rozlišení podle pořadí prvorozenství a stáří. Po nich korunní hodnostáři v pořadí svých úřadů mezi sebou, s výjimkou kancléře a velkého komořího, jejichž místa byla vyznačena. Korunní hodnostáři, kteří jsou pairy, zasedají ve svém pořadí podle stáří mezi pairy. Je-li velký komoří pairem, zůstává na místě svého úřadu a hlasuje sám po celé pravé straně a před celou levou stranou. Není-li král přítomen, zasedají na téže lavici duchovní pairové, po nich všichni pairové, potom čestní radové, pak čtyři dvorní referendáři a ne víc, po nich děkan parlamentu a radové a mezi nimi radové emeritní. Pro tyto soudce však místo nikdy není.

  4. Prostor tří nebo čtyř míst u královského kouta, z něhož je vycpávka zcela odstraněna a který je mnohem níž než zasedací lavice napravo i nalevo, stejné výšky, šířky a hloubky, s podnožím po celé délce obou stran, stejné výšky a šířky. Tyto lavice stejného provedení jsou potaženy toutéž modrou látkou s liliemi až k zemi, aniž se vleče, a opěradla rovněž. Na tomto místě bez vycpávky, o němž byla řeč výše, nikdo nesedí. Na pravé straně je to to, co zůstává prázdné z úcty ke králi, když je v parlamentu, a tvoří prostor, který zaujímají stupně královského podnoží, rozšiřující se stejně na obě strany, kdy se místo bez vycpávky jeví jako volný prostor stejně jako na druhé straně, kde je v nepřítomnosti krále ona vyšší vycpávka prezidentů, o níž byla řeč výše.

  5. Místo prvního na této lavici, ať je z královské krve, nebo pair, nejsou-li přítomni princové krve, ať je král přítomen, nebo ne, anebo soudce, není-li tam král (neboť v jeho přítomnosti není na horních sedadlech žádný soudce), není-li tam ani princ krve, ani jiný pair. Totéž místo zaujímal pan vévoda z Berry na zasedání o zřeknutích na horních sedadlech, bez jakéhokoli odlišení od celé ostatní lavice.

  6. Prostor mezi podnožím horních sedadel a horním okrajem opěradla dolních sedadel, kam se po celé délce přistavuje lavice bez opěradla, ale potažená a s liliemi jako ostatní, když lavice opřená o zeď pro pairy nestačí.

  7. Podnoží o jednom stupni, táhnoucí se podél horních sedadel na obou stranách, všude stejné výšky a šířky, bez rozdílu na kterémkoli místě.

  8. Prostor všude stejně široký mezi horními a dolními sedadly na obou stranách, téměř ve výši opěradla dolních sedadel.

  9. Lavice duchovních pairů, je-li přítomen král. Sedávali na ni i kardinálové. Nepřišli tam od rozhodnutí o přednosti duchovních pairů před nimi, které pan z Clermont-Tonnerre, biskup-hrabě z Noyonu,13 dosáhl u Ludvíka XIV., když se chystal konat lit de justice, na němž chtěli být kardinálové z Bouillonu a Bonzi, jak bylo řečeno jinde. Kardinál Dubois,14 všemocný první ministr, se pokusil zúčastnit se lit de justice Ludvíka XV. a dělal kvůli tomu velký hluk a výhrůžky. Pan z Tavannes, biskup-hrabě z Châlons, později arcibiskup rouenský, který byl jediný z duchovních pairů v Paříži, mu dal vzkázat, že tam rozhodně půjde, a kdyby se kardinál pokoušel posadit se nad něho nebo tam zůstat, přijde-li dřív než on, shodí ho z horních sedadel dolů, ať se stane cokoli, a že mu přitom budou pomáhat a podporovat ho světští pairové, s nimiž bylo toto rozhodnutí přijato. Bylo vskutku přijato, šlo přese mne a bylo by provedeno, kdyby se kardinál Dubois odvážil. Pan z Châlons přišel na zasedání brzy. Kardinál Dubois se neukázal. V nepřítomnosti krále zde při velkých slyšeních zasedají prezidenti a duchovní radové.

  10. Moderní vyvýšení přídavnou vycpávkou, velmi vysoké nad zasedacími lavicemi. Přiléhá ke královskému koutu a má pět či šest míst, a mělo by jich i osm, nebýt šíře rouch prezidentů, kteří na něm sedí. Na této levé straně byl týž prostor, jaký je dosud na pravé, před tímto vynálezem a novotou, a dosud tam je, je-li přítomen král.

  11. Místo, kde sedí první prezident nebo prezident, který předsedá na jeho místě. Viděl jsem je, jak si familiárně odkládají svůj mortier, a někdy i čepici, na královský kout.

  12. Místo, kde přídavná vycpávka končí a náhle klesá na úroveň vycpávky zasedacích lavic pod toutéž tapiserií s liliemi, která pokrývá všechny lavice.

  13. Místo prvního duchovního rady, i když je na místě jen jeden prezident; zbytek vyvýšení pak zůstává prázdný, protože na ně sedají jen prezidenti, a to se stává velmi obvykle. Když jsou tam všichni, což je velmi vzácné, jako na zasedání o zřeknutích na horních sedadlech, posadilo se pět prvních prezidentů na toto vyvýšení, ostatní dole pod vyvýšením na místa duchovních radů, kteří se posadili hned vedle nich a bez mezery.

  14. Schůdky o pěti stupních, které spojují horní a dolní sedadla, na konci lavice pairů u lóže u krbu.

  15. Lóže u krbu.

  16. Lavice opřená o zeď v lóži u krbu.

  17. Žebřík, po němž se vystupuje na tribunu lóže u krbu.

  18. Schůdky o pěti stupních ve dveřích, které vedou z lóže u krbu do velké komory, po nichž pairové vstupují na zasedání na horních sedadlech a odcházejí z něho, a pod nimiž při odchodu najdou soudního sluhu, který jim zjednává místo a doprovází je, jak bylo řečeno. Královská krev v čele pairů tudy dosud vstupuje na zasedání na horních sedadlech, ale už tudy neodchází, jak bylo řečeno. Tudy vstupují i světští radové, ale odcházejí jinudy.

  19. Lóže od bufetu.

  20. Lavice opřená o zeď v lóži od bufetu.

  21. Schůdky, po nichž se vystupuje do lóže od bufetu.

  22. Schůdky o pěti stupních lóže od bufetu, po nichž duchovní pairové, jen je-li přítomen král, a v jeho nepřítomnosti prezidenti a duchovní radové vstupují na zasedání na horních sedadlech a odcházejí z něho, a pod nimiž na prezidenty čekali dva soudní sluhové, před novotou se šplháním, o níž byla řeč, a nyní jeden soudní sluha, aby šli před nimi, zjednávali jim místo svými hůlkami, jimiž tlučou do dřeva, na které narazí, a doprovázeli je, jak bylo řečeno.

  23. Dveře lóže od bufetu, které vedou do velké komory a v nichž jsou zmíněné schůdky. Ta část velké komory, kam tyto dveře vedou, je však ulička mezi ohrazením parketu dolních sedadel a zdí, která vede bez přepážky do volné části velké komory, kdežto dveře lóže u krbu, které jsou cestou pairů, vedou přímo do volné velké komory. Světští radové, kteří v nepřítomnosti krále mohou mít místo na straně pairů, čekají na místě, až všichni do posledního vejdou do lóže u krbu, pak jdou podél lavice, projdou před královským koutem a podél druhé lavice dojdou k soudcům lóží od bufetu.

  24. Dveře lóže od bufetu, které vedou do bufetu.

Než opustíme horní sedadla, je třeba poznamenat, že když se počet pairů zvětšil, navrhli korunní hodnostáři, kteří nejsou pairy — a to jsou už skoro jen maršálové Francie, ale zato mnohem početnější, než bývali —, pairům, že budou při lits de justice sedět nalevo, pod duchovními pairy, jejichž lavice je pro jejich malý počet vždycky velmi málo zaplněná. Být pod světskými pairy, jak bývali, nebo pod duchovními pairy, jak žádali, se pairům zdálo stejné, a tak svolili, a pan vévoda z Orléans to schválil. Tak se to provedlo na prvním lit de justice Ludvíka XV. a od té doby se v tom vždycky pokračuje. Vévoda z Coislinu, biskup z Met, měl na vybranou obě strany; dal přednost pravé, protože nebyl pairem díky svému biskupskému stolci, nýbrž sám o sobě, a vždycky tam zasedal ve svém pořadí podle stáří v rouchu duchovních pairů.

B. Dolní sedadla.

  1. Jsou bez podnoží, na rozdíl od horních sedadel, což je památka toho, že se tato dolní sedadla, jak bylo řečeno, stala sedadly z podnoží, jímž byla pro horní, aby na nich sedávali znalci práva u nohou šlechticů, jediných soudců, na dosah, aby se jich ti mohli potichu radit, kdykoli se jim zlíbilo. Tato dolní sedadla mají od té doby, co se jimi stala, opěradlo, protože nejsou jako horní sedadla opřena o zeď. Mají také područku na každém konci lavice, protože na rozdíl od horních sedadel nepřiléhají na jedné straně ke královskému koutu a na druhé k lóžím. Kromě toho, co bylo vyznačeno jako místo bez vycpávky a s přídavnou vycpávkou u královského kouta na horních sedadlech, vynález prezidentů, jsou všechny lavice velké komory stejné výšky a šířky, bez jakéhokoli rozdílu mezi sebou. Zasedací lavice jsou potaženy, stejně jako zdi a stolky, modrou látkou posetou nesčetnými žlutými liliemi. Tyto stolky jsou přenosné a jsou, jako klekátko, bez podnoží, aby se o ně mohl v těsnu opřít jeden člověk. Je jich pět či šest rozestavěno před lavicemi na dolních sedadlech pro pohodlí zpravodajů. Lavice mimo zasedací prostor a jejich opěradla jsou z holého dřeva a slouží k sezení královským zástupcům, stranám, sporným stranám a advokátům, kteří chtějí poslouchat přelíčení.

  2. Opěradlo dolních sedadel, stejné pro všechny.

  3. Sedadla, neboli místa, kde se na všech lavicích sedí.

  4. Výška lavic.

  5. Stolce a stolky zapisovatele a jeho písaře, odklizené, když se zasedá na dolních sedadlech.

  6. Závěs do výše zábradlí, který, když se zasedá na dolních sedadlech, uzavírá a zakrývá schůdky královského kouta a stolce a stolky zapisovatele a jeho písaře, kteří tam sedí v nepřítomnosti krále, když se zasedá na horních sedadlech. Když se tam má vystoupit, odstraní se tento závěs během přestávky v bufetu a umístí se tam stolce a stolky zapisovatele a jeho písaře.

  7. Parket.

  8. Lavice prezidentů. Zaujímají ji sami, když se zasedá na dolních sedadlech, i kdyby tam byl jen jeden prezident, a kdyby se ve velmi vzácném případě nenašel žádný prezident, nejstarší rada, který by předsedal, by zůstal na svém místě a nechal lavici prezidentů prázdnou. Je zcela jasně vidět, že je to uzurpace prezidentů vůči radům, protože duchovní radové sedí na horních sedadlech na téže lavici s prezidenty, neboť na horních sedadlech je to strana duchovních, kteří nemají před světskými rady žádnou přednost. Při lits de justice je tato lavice rovněž lavicí prezidentů; v nepřítomnosti krále při velkých slyšeních, když se zasedá na horních sedadlech, je táž lavice lavicí královských zástupců, kam si nikdo jiný nesedá.

  9. Moderní nástavec opěradla vysunutý nad lavici prezidentů na způsob přidělaného baldachýnu, klenoucí se nad jejich hlavou jako besídka, se závěsem na každé straně lavice. Látka je s liliemi, stejná jako potah lavic a zdí. V létě se zatím nenapíná; zatím se ho neodvažují prohlásit za výsadu; mezitím se zavádí pod záminkou průvanu a chladu, jako by jim byla vystavena jen tato lavice. Viděli jsme, co bylo o tomto zařízení řečeno výše; s pomocí tyčí se napne i sundá v několika okamžicích. Vždycky se sundává během přestávky v bufetu, když se má potom vystoupit na horní sedadla k velkému slyšení. V přítomnosti krále se ho neodvážili riskovat.

  10. Stolek, za nímž sedí první prezident nebo prezident, který předsedá na jeho místě. Přijde-li kancléř do parlamentu, aniž tam má přijít král, zaujme toto místo, předsedá, vykonává v přítomnosti prvního prezidenta všechny jeho funkce a úplně ho zastíní; stejně je tomu na horních sedadlech, kde ho vytlačí z místa. Nahoře i dole, v nepřítomnosti krále, sedí první prezident po levici kancléře a těsně vedle něho. Přijde-li kancléř do parlamentu, když tam přichází král, vytlačí stejně prvního prezidenta z místa a zastíní ho, a na své místo pod malými královskými schůdky usedne teprve, když král přijde a zaujme místo v koutě vyzdobeném jako trůn. Kancléř dole i nahoře, v nepřítomnosti krále, vstupuje na zasedání a odchází z něho toutéž cestou jako první prezident. Je-li kancléř nepřítomen a zbaven pečetí, koná strážce pečetí v parlamentu všechno, co tam koná kancléř, a má jeho místo.

  11. Lavice královské krve, duchovních a světských pairů a duchovních radů.

  12. Stolek, za nímž sedí první z královské krve nebo nejstarší pair, a nejsou-li tam ani princové krve, ani jiní pairové, první ze soudců, který není prezidentem parlamentu (à mortier). Totéž místo zaujímal pan vévoda z Berry při zřeknutích, kdy se zasedalo nejprve dole, pak nahoře. Ani dole, ani nahoře nebyla mezi jeho místem a místem posledního paira žádná vzdálenost ani žádné odlišení. Na totéž místo si při obyčejných velkých slyšeních, v nepřítomnosti krále, sedá ještě první soudní sluha, ale mimo zasedání.

  13. Poslední místo na konci této lavice, kde podle moderní uzurpace zůstává sedět nejstarší z duchovních radů, i když tato lavice pairům nestačí.

  14. Druhá lavice, často zaplněná pairy při jejich přijetích a jiných slavnostech.

  15. Poslední místo na této lavici za stolkem, kde podle moderní uzurpace zůstává sedět druhý duchovní rada, i když tato druhá lavice počtu pairů nestačí.

  16. Stolek. Je třeba poznamenat, že všechny tyto stolky, jak byly výše popsány, jsou si navzájem rovny a bez jakéhokoli rozdílu. První prezident na svém až do této chvíle žádný nezavedl.

  17. Prostřední stolek, před nímž se nechodí, když se vstupuje na zasedání nebo z něho odchází. Chodí se tedy mezi lavicí a tímto stolkem, jinak by se přecházel parket. Výše bylo vyloženo, co to je přecházet parket a kdo ho přechází.

  18. Holý stolec zapisovatele na konci zmíněné druhé lavice, kde sedí, když se zasedá na dolních sedadlech.

  19. Stolek téhož zapisovatele.

  20. Holý stolec tlumočníka, který přiléhá ke konci třetí lavice. Mezi ním a stolcem zapisovatele je průchod pro vstup na zasedání a odchod z něho. Oba mají područky. Sedadlo a opěradlo jsou o něco vyšší než sedadla a opěradla lavic, k nimž přiléhají, a opěradla jsou nahoře uprostřed trochu zaoblená. Cizí země se kdysi dosti často radily s parlamentem o svých otázkách a dávaly tam někdy rozhodovat své pře. Protože jejich jazyky byly parlamentu neznámé, byl tento stolec postaven pro toho, kdo tlumočil listiny a spisy předložené v cizích jazycích. Od té doby zůstal tento stolec jakoby památkou svého minulého užívání, kterou parlament nechce nechat upadnout v zapomnění. Tento stolec, stejně jako stolec zapisovatele, se nepočítá k zasedacímu prostoru.

  21. Třetí lavice, na kterou sedají pairové, když první dvě jejich počtu nestačí. Tehdy si nejstarší z těch, kdo na ni přecházejí, sedají nejblíže ke stolci tlumočníka, který je prázdný, a nejmladší nejblíže k lavici prezidentů. Jak pairové tyto lavice zaplňují, radové z nich odcházejí a sedají si na horní sedadla.

  22. Stolek na konci této třetí lavice, těsně u lavice prezidentů. Za tímto stolkem je místo děkana parlamentu. Od moderní uzurpace tam on nebo jiný světský rada zůstává sedět, i když tato třetí lavice počtu pairů nestačí, což jsem viděl víc než jednou kvůli přítomnosti veškeré královské krve, legitimní i nelegitimní, zesnulého krále a velkého počtu duchovních i světských pairů. Ačkoli jsem starý pair, ocitl jsem se na této lavici na zasedání při otevření závěti Ludvíka XIV. Je třeba poznamenat, že pairové tam mezi sebou sedí obráceně, než to dělají radové, z nichž nejstarší sedají nejblíže k děkanovi a tak dále, takže nejmladší rada na lavici sedí u stolce tlumočníka.

  23. Prostor v parketu před touto třetí lavicí, kam se staví lavice bez opěradla, ale potažená a s liliemi jako všechny ostatní, aby na ní seděli zbývající pairové, když se předpokládá, že tři lavice jejich počtu nestačí. Na této přidané lavici nesedí žádný rada, i kdyby na ní bylo málo pairů nebo kdyby zůstala úplně prázdná, jak jsem to několikrát viděl. Je třeba poznamenat, že pairové, kteří přecházejí na tuto lavici, se na ni neřadí jako na tu, která je za ní; nejstarší si sedají nejblíže k lavici prezidentů a tak dále.

  24. Místo, kde pairové, kteří ještě nezaujali místo na zasedání, stojíce a bez klobouku i bez kordu, skládají přísahu paira Francie, kterou předříkává první prezident ze svého místa, sedě a pokrytý, zatímco všichni princové krve, ostatní pairové a soudcové sedí na zasedání pokrytí. Tato přísaha, ačkoli stará, byla zavedena dodatečně. Pairové vstupovali na zasedání poprvé bez šetření a bez přísahy, jako to dosud dělají princové krve. První soudní sluha, který stojí u paira skládajícího přísahu, mu vrátí klobouk a kord, jakmile je vyhlášen rozsudek o přijetí, což není nic jiného než to, že jakmile pair zvedne ruku a první prezident mu řekne: Tak přísaháte a slibujete, dodá: Pane, vystupte na své místo; a pair si v tu chvíli připne kord k boku, vstoupí na zasedání a jde se posadit na své pořadí. Toto vyhlášení Vystupte na své místo je to staré, které nebylo změněno od té doby, co bylo přijímání přeneseno z horních sedadel, na která se vystupuje, na dolní, kde není jediný stupeň, po kterém by se vystupovalo.

  25. Lavice královských zástupců, když se zasedá na dolních sedadlech nebo když je přítomen král.

  26. Lavice stran a diváků v nepřítomnosti krále. Tyto lavice jsou před ní a další, zdvojené za nimi, slouží také jako sedadla vyšetřovacím a petičním komorám při shromážděních všech komor a při lits de justice těm, jimiž se král dává doprovázet, jako guvernérům nebo generálním místodržitelům provincií, bailliům meče a rytířům Řádu Svatého Ducha, kteří však nemají hlas a zůstávají bez pokrývky hlavy.

  27. První přepážka volby neboli přednosti, kde přednášejí generální advokáti, když se zasedá na dolních sedadlech, a kde přednášejí i advokáti, kterým tato přepážka náleží podle přednosti jejich stran, ať se zasedá na horních, nebo na dolních sedadlech.

  28. Místo, kde přednáší advokát.

  29. Průchod, do něhož advokát postupuje, aby u vstupu do parketu přednesl závěrečné návrhy, a který slouží pairům k odchodu ze zasedání na dolních sedadlech, když ho ukončují spolu se soudním dvorem.

  30. Dvířka tohoto průchodu do výše, o niž se stojící člověk opře, kde je práh, který je zastavuje. To jsou ta dvířka, která pairové našli zavřená, jak bylo řečeno, a kvůli nimž zůstávají na zasedání sedět, aniž vstanou, když soudní dvůr vstává a odchází, jak bylo vyloženo.

  31. Průchod bez dveří, kterým soudní dvůr vstupuje na zasedání na dolních sedadlech a odchází z něho a kterým tam vstupují i princové krve a pairové, zatímco soudní dvůr zasedá, jak postupně přicházejí. Princové krve tudy také odcházejí dříve, než soudní dvůr zasedání ukončí, jak bylo řečeno, a jdou obvykle ke krbu velké komory čekat na velké slyšení, kam potom přicházejí i pairové.

  32. Druhá přepážka; a jsou jen tyto dvě.

  33. Místo, kde přednáší advokát, ať se zasedá na dolních, nebo na horních sedadlech.

  34. Průchod, do něhož advokát postupuje, aby u vstupu do parketu přednesl závěrečné návrhy, a který nemá jiné užití.

  35. Dvířka tohoto průchodu do výše, o niž se stojící člověk opře, která mají práh, jenž je zastavuje.

  36. Dlouhý a úzký prostor mezi druhou přepážkou a zdí, který vede z bufetu a z lóže od bufetu do velkého prostoru velké komory za první přepážkou. Tímto prostorem jde soudní dvůr ze zasedání na dolních sedadlech do bufetu a odchází jím ze zasedání na horních sedadlech.

  37. Rozlehlý prostor velké komory mezi zdí společnou s velkým sálem a první přepážkou a zdí společnou se čtvrtou vyšetřovací komorou a parketem soudních sluhů.

  38. Krb velké komory, který byl, jak bylo řečeno, odstraněn a přenesen ke zdi společné velké komoře a velkému sálu, když se velká komora roku 1721 opravovala.

  39. Dveře velké komory, které vedou do čtvrté vyšetřovací komory.

  40. Dvoukřídlé dveře velké komory, které se otevírají pro pairy a vedou přímo do velkého sálu; jsou mnohem větší než ostatní dveře.

  41. Dveře velké komory, které vedou do parketu soudních sluhů, kudy obvykle všichni vstupují do velké komory a kudy z ní soudní dvůr společně odchází. Pairové společně odcházejí velkými dveřmi přímo do velkého sálu, i sami, když je tam jen jeden.

  42. Okna velké komory.

  43. Cesta královské krve při odchodu ze zasedání na horních sedadlech od té doby, co jí první prezident Harlay otevřel malé královské schůdky; někdy také, když přichází král, k vstupu na zasedání současně s ním. Při zřeknutích vystoupili pan vévoda z Berry a pan vévoda z Orléans po zasedání na dolních sedadlech a během přestávky v bufetu na horní sedadla s princi krve a všemi pairy, ale bez pořádku, a zůstali tam všichni zasedat podle pořadí až do příchodu soudního dvora, který se vracel z bufetu. Jinde jsme viděli, že se tito princové ani nenadzvedli a že prezidentům oplatili pozdrav jen lehkou úklonou, když na ně čekali bez pokrývky hlavy. Princové krve se toho dne zachovali stejně a pairové také, jak to dělají vždycky. Pan vévoda z Berry a pan vévoda z Orléans se velmi pohoršovali nad délkou přestávky v bufetu a zdlouhavým převlékáním prezidentů, kteří si mohli aspoň toho dne svou toaletu zkrátit.

  44. Cesta královské krve pro vstup na zasedání na dolních sedadlech a odchod z něho.

  45. Cesta pairů pro vstup na zasedání na horních sedadlech a odchod z něho. Je to táž cesta duchovních radů, v nepřítomnosti krále, pro vstup, ne pro odchod.

  46. Cesta prezidentů pro vstup na zasedání na dolních sedadlech a odchod z něho, a také duchovních radů.

  47. Cesta prezidentů pro vstup na zasedání na dolních sedadlech a odchod z něho.

  48. Obvyklá cesta pairů pro vstup na zasedání na dolních sedadlech, pro ty, kteří sedí na první lavici a na první polovině druhé.

  49. Cesta, které někdy užívají někteří pairové pro vstup na zasedání na dolních sedadlech, pro ty, kteří sedí na první lavici a na první polovině druhé. Je to táž cesta, kterou pairové odcházejí ze zasedání, když vstávají spolu se soudním dvorem.

  50. Cesta, které zřídka užívají někteří pairové pro vstup na zasedání na dolních sedadlech, pro ty, kteří sedí na první lavici a na první polovině druhé.

  51. Cesta pairů pro vstup na zasedání na dolních sedadlech, pro ty, kteří sedí na druhé polovině druhé lavice.

  52. Cesta pairů pro vstup na zasedání na dolních sedadlech, pro ty, kteří sedí na třetí lavici a na přidané lavici.

  53. Cesta světských radů pro odchod ze zasedání na horních sedadlech.

81 a 82. Obvyklá cesta pairů pro vstup do velké komory a pro společný odchod z ní, se soudním sluhou v čele. Je to také cesta královské krve, ale pairové téměř vždycky přicházejí jeden po druhém, každý podle libosti, až do velké komory parketem soudních sluhů, a princové krve také.

  1. Cesta, kterou pairové někdy společně odcházejí z velké komory, vždy se soudním sluhou v čele.

  2. Místo, kudy první soudní sluha podle moderního vynálezu a uzurpace od nějaké doby šplhá přes lavici dolních sedadel a její opěradlo, aby vylezl na horní sedadla, když se z nich vstává po zasedání, a postavil se před prvního prezidenta nebo prezidenta, který předsedá na jeho místě, když vstává, a šel před ním.

Je třeba upozornit, že když se zasedá nahoře, v nepřítomnosti krále, sedá si na zasedací lavice dolních sedadel bez rozdílu kdokoli — sporné strany, posluchači, zkrátka kdo chce a může —, kromě lavice prezidentů, která je tehdy, jak bylo řečeno, pro královské zástupce. Zbytek davu sedí dole na zemi, páté přes deváté, v parketu, a kdo může, na stolcích, které pokládají na bok. Děje se to s velkým hlukem a prudkostí, jakmile začne nahoře velké slyšení.

Je třeba jednou provždy poznamenat, že když se tu mluví o prezidentech, jde jen o prezidenty parlamentu (à mortier), kteří jediní jsou prezidenty parlamentu. Prezidenti vyšetřovacích a petičních komor jsou jen radové s pověřením předsedat v té které komoře, takže při shromáždění všech komor ve velké komoře nebo kdekoli jinde, kde je parlament shromážděn celý nebo deputacemi celého sboru, nemají přednost před rady velké komory a ve všem a všude jsou považováni jen za rady.

Přesto existuje spor, jehož se ministři užitečně posloužili a který se pečlivě potajmu živí: stává se totiž, a není to vzácné, že při shromáždění všech komor je většina parlamentu proti tomu, co chce dvůr prosadit, a první prezident nedokázal sbor přivést k souhlasu; tu se raději rozhodne odejít, než aby riskoval, že bude ostříhán. Velmi obvykle ho následují všichni prezidenti parlamentu (à mortier), lidé, kteří mají co ztratit i získat a chtějí se zalíbit, kteří si přejí nástupnictví pro své děti a jiné milosti. Kdo bude tedy předsedat? Děkan parlamentu, v jeho nepřítomnosti nejstarší rada velké komory z těch, kdo zůstávají na zasedání, tvrdí, že on; nejstarší prezident vyšetřovacích komor mu to upírá; první z prezidentů první vyšetřovací komory se dovolává přednosti své komory a svého předsednictví v ní. V tomto sporu, v němž dosud nikdo nechtěl ustoupit, nepředsedá nikdo, a pro nedostatek předsedy je zasedání nuceno se rozejít a skončit. Dobře cítí, co všechno tímto sporem ztrácejí, ale pýcha vítězí nad rozumem i nad obecným zájmem sboru.


Poznámky

  1. Vysvětlivka: Nicolas Potier de Novion (1618–1693), první prezident pařížského parlamentu 1678–1689, odvolán pro korupci; Achille III. de Harlay (1639–1712), první prezident 1689–1707. Jean-Antoine de Mesmes byl prvním prezidentem od roku 1712.↩

  2. Vysvětlivka: Ludvík Jindřich, vévoda z Bourbonu (1692–1740), první ministr Ludvíka XV. v letech 1723–1726.↩

  3. Vysvětlivka: Roku 1663 dal Ludvík XIV. zapsat v parlamentu najednou čtrnáct nových vévodství-pairství; mezi nimi bylo vévodství mladší větve Potierů, pozdějších vévodů z Gesvres, z jejíhož rodu pocházel i Novion.↩

  4. Vysvětlivka: Guillaume de Lamoignon (1617–1677), první prezident pařížského parlamentu 1658–1677.↩

  5. Vysvětlivka: Emmanuel II. de Crussol, vévoda z Uzès (1642–1692), nejstarší z vévodů a pairů, a proto první z nich, kdo hlasoval.↩

  6. Vysvětlivka: Zde Ludvík II. Bourbonský, princ de Condé (1621–1686), zvaný Velký Condé, neboť jde o dobu prvního prezidenta Lamoignona (1658–1677).↩

  7. Vysvětlivka: Spor maršála z Luxembourgu s ostatními vévody a pairy o přednost (1694–1696), v němž Saint-Simon stál mezi jeho odpůrci a první prezident Harlay jednal ve prospěch maršála; od té doby s ním Saint-Simon přerušil styky.↩

  8. Vysvětlivka: Slavnostní zasedání pařížského parlamentu v březnu 1713, na němž byla za účasti vévodů z Berry a z Orléans zapsána zřeknutí (Filipa V. francouzského trůnu, obou vévodů trůnu španělského); Saint-Simon je popsal výše.↩

  9. Ediční poznámka: Plánek v předloze není. Rok úpravy uvádí text dvojí: zde 1720, níže 1721.↩

  10. Vysvětlivka: Ludvík II. Orleánský, vévoda z Longueville (1510–1537), manžel Marie de Guise, dcery Clauda, prvního vévody z Guise, která se po jeho smrti stala manželkou skotského krále Jakuba V.↩

  11. Ediční poznámka: Poslední vévoda z Longueville, Jean-Louis-Charles d’Orléans, zemřel roku 1694, nikoli 1696.↩

  12. Vysvětlivka: Pařížský prévôt (prévôt de Paris) stál formálně v čele královského soudu Châtelet; v Saint-Simonově době byl úřad již převážně čestný a svěřovaný šlechticům.↩

  13. Vysvětlivka: François de Clermont-Tonnerre, biskup-hrabě z Noyonu (1629–1701), proslulý svou přehnanou ješitností; zvolen do Francouzské akademie roku 1694.↩

  14. Vysvětlivka: Guillaume Dubois (1656–1723), bývalý vychovatel vévody z Orléans, kardinál od roku 1721 a první ministr 1722–1723.↩