Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher

Kapitola IV

Druhá příčina nenávisti mezi králem Bélou a Uhry.

Ačkoli učiním jistou odbočku, přece se co nejdříve vrátím k peru a budu pokračovat v započaté látce — aby čtenáři porozuměli a posluchači nebyli neznalí základu uherské zkázy. Když král Ondřej blahé paměti¹, otec tohoto krále Bély, náhle splatil dluh smrti, přišel král s knížaty a urozenými království do Stoličného Bělehradu²; a tam, poté co byl rukama ostřihomského arcibiskupa³ podle obyčeje korunován královským diadémem, donutil některé ze svých baronů, kteří se drželi otce proti němu, odejít do vyhnanství, jiné, které dostal do rukou, uvrhl do žaláře; jednomu z předních, palatinu Dionýsiovi⁴, dal zbavit světla očí. Vydal tam také jistá ustanovení a kázal je vyhlásit, aby byla země očištěna od zlých lidí, jichž bylo přespříliš. Potlačuje též troufalou smělost baronů nařídil, že kromě jeho knížat, arcibiskupů a biskupů bude náležitě potrestán každý z baronů, kdo by se opovážil usednout v jeho přítomnosti na nějaké sedadlo; a jejich sedadla, která tam mohl nalézt, dal spálit. To pokládali příbuzní vyhnanců a přátelé vězňů, kteří se i sami do budoucna báli, za nemalé příkoří. Odtud mezi nimi vzešla roztržka.