Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher

Kapitola VIII

Odpověď na první příčinu nenávisti.

Ti, kdo byli králi přízniví a nakloněni, se však snažili ho ve všem ospravedlnit a na jednotlivé výtky odpovídali takto. Když byli Kumáni uvedeni do země a králi se od lidí hodných víry doneslo, že Uhři od Kumánů trpí, svolal knížata, barony, župany i všechny Kumány ke klášteru Kew u Tisy¹, a po pečlivé úvaze bylo obecnou radou ustanoveno, aby byli kumánští urození se svou čeledí rozesláni odděleně po jednotlivých uherských krajích a aby se každý zdržoval v kraji sobě přikázaném; tak, nebude-li jich mnoho pohromadě, nebudou moci Uhrům působit příkoří. A ublížil-li by Kumán Uhrovi nebo Uher Kumánovi, měli župané, jimž to bylo uloženo pod ztrátou královy milosti, vykonat spravedlnost stejnou měrou — ačkoli se Kumánům velmi nelíbilo, že mají být rozděleni. A tak potom procházeli prázdnou zemí uherskou se svými plstěnými stany, soumary a dobytkem, aniž komu ubližovali. A protože jich bylo mnoho a byli mezi nimi chudí, měli z nich Uhři služebníky takřka zadarmo; a tak jim byla jejich přítomnost spíše k užitku než ke škodě. Nevraživost lidu tedy měla v této věci ustat.