Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher

Kapitola XIV

O obecném mínění Uhrů.

Když tedy uplynul rok Páně a Uhry setrvávaly v nevraživosti vůči králi, rozneslo se kolem narození Páně, že Tataři pustoší pomezí Rusi, které přiléhá k Uhrám. A protože o tom král věděl jistě od svých poslů, vyslal svého nejvyššího župana, palatina, s vojskem střežit ruskou bránu, jež se nazývá Horská¹ a kterou se otvíral vstup do Uher; a dal po celých Uhrách vyhlásit, aby se k vojsku připravili jak urození, tak ti, kdo se nazývají královskými služebníky², i hradští lidé a příslušníci výše jmenovaných hradů³, aby byli hotovi, až král pošle. Když se to však volalo po celých Uhrách, Uhři pro přílišnou radost nevěřili a tvrdili, že taková pověst se o Tatarech rozhlásila již mnohokrát a vždy viděli, že z toho nebylo nic; proto říkali:

Multa renascentur, que iam cecidere. Mnohé, co již pokleslo, se znovu zrodí⁴.

Jiní tvrdili, že takové pověsti rozšiřují někteří církevní preláti, aby v té době nemuseli do Říma, kam byli papežem povoláni na koncil, který se měl konat⁵; takové bylo jejich mínění. Všem však bylo zjevné, že Ugrin, arcibiskup kalocký⁶, poslal pro sebe a pro některé své sufragány do Benátek pro galéry a že je král proti jejich vůli z cesty odvolal. Přemnozí jiní však — aby měli proti králi látku k pomluvám — prohlašovali, že Kumáni uzavřeli spolek s Rusy, aby spolu bojovali proti Uhrům, od nichž zakusili mnoho zlého a byli jimi častokrát hubeni; a že je proto řečený Kuthen se svými o více než rok předešel, aby poznal poměry země a obeznámil se s jazykem, a jakmile by zpozoroval jejich vpád, zahájil by boj proti králi; tak by se oni snáze zmocnili brány, pospíšili Kuthenovi na pomoc a tím rychleji by mohli zpustošit nějakou část Uher. Tím se těšili a utrhali králi, že Kumány uvedl do země, jak bylo řečeno výše. A na tomto mínění se shodovali přemnozí.