Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher
Kapitola XVI
Co učinil král Béla, když byl palatinem zpraven o vpádu Tatarů.
Kolem polovice postu přicválal ke králi jeden z palatinových rytířů a jeho jménem oznamoval, že Tataři již dorazili k ruské bráně a boří záseky a že nevěří, že by jim palatin mohl odolat, nepošle-li mu král rychlou pomoc. Král, dosud nedůvěřivý, neměl u sebe ozbrojených rytířů. A zatímco setrvával v takové úzkosti, přijel čtvrtého dne nato palatin samojediný, jenž cválal nocí i dnem, a pravil, že dvanáctého dne nastupujícího března1 svedl v bráně s nimi srážku a že — když byli téměř všichni jeho lidé ukrutně pobiti šípy a meči — unikl s několika málo; a přijel oznámit, co se stalo. A ačkoli král nad zlými zprávami nemálo strnul, propustil přece arcibiskupy, biskupy i jiné své župany a barony a přísně a důrazně jim přikázal, aby každý shromáždil podle možnosti své vojsko a bez odkladu pospíšil zpět k němu, jak toho žádala naléhavá nutnost a zjevný prospěch. A přikázal mistru Štěpánovi, biskupu vacovskému, a proboštům orodskému a čanádskému od svatého Spasitele, aby spěšně došli ke královně a pospíšili na rakouské pomezí a tam čekali, jak ta věc dopadne. Rovněž listem požádal vévodu rakouského, aby k němu spěšně přibyl, a rozkázal všem Kumánům, aby nijak neodkládali příchod k němu. Sám pak, shromáždiv vojsko z měst Ostřihomi a Stoličného Bělehradu, jež byla vzdálena jen jeden denní pochod, ihned přešel Dunaj a zdržel se ve veliké a přebohaté německé vsi zvané Pešť2, ležící proti Budínu na druhém břehu Dunaje, a tam s vojskem očekával svá knížata, župany a barony.