Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher

Kapitola XXI

Jak Tataři postupovali, když se zmocnili brány.

Když se nejvyšší pán Batu zmocnil brány, počal vypalovat vsi a jeho meč nešetřil pohlaví ani věku; a pospíchal ke králi, jak jen mohl. A když v pátek před nedělí umučení Páně¹ dorazil k Pešti na půl denního pochodu, hned vyslal některé až ke vsi, aby pálili a vraždili, jak jim vrozená zloba napovídala. Následujícího dne poslal jiné nebo tytéž, kteří páchali totéž nebo horší. Ale král nikomu nikterak nedovoloval vyjít k nim a svést s nimi srážku. A oni, když se zdálo, že odcházejí, vraceli se, a když se mělo za to, že se vracejí, zase odcházeli, a celý den strávili touto hrou. A když v neděli činili totéž, nesl to Ugrin, arcibiskup kalocký, velmi těžce — že totiž jacísi lupiči tropí hanbu tolika dobrým mužům, a ještě tíže, že se mu i jeho lidem král zdál malomyslný; proto vyšel proti královu rozkazu ven s několika svými a chtěl s nimi svést srážku. Ale oni obrátili záda a počali zvolna ustupovat. Arcibiskup to zpozoroval a počal je stíhat tryskem. Konečně se naskytla bažinatá půda a oni močál rychle přešli. Arcibiskup si toho nepovšiml, a protože byl blízko nich, vjel tam spěšně; a protože byl se svými obtížen tíhou zbroje, nemohli ani přejít, ani ustoupit. Ale oni se k nim rychle vrátili, obklíčili močál, vypouštěli na ně šípy jako déšť a pobili je tam do jednoho. Arcibiskup unikl se třemi nebo čtyřmi a vrátil se takto zahanben do vsi, maje nemalý hněv jak pro ztracené své lidi, tak proto, že král nedal nikomu pospíšit mu na pomoc.