Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher
Kapitola XX
Jak Tataři zničili Rus a Kumánii.
Ti pak, když zcela a svorně zničili Rus a Kumánii, ustoupili na čtyři nebo pět denních pochodů a ponechali netknuté souvislé pomezí Uher, aby při návratu nalezli potravu pro koně i pro sebe a aby se k Uhrům pověsti nikterak nedonesly. Když pak strávili potravu řečených království a chystali se obsadit Uhry, zanechal Batu, nejvyšší pán, veškerou svou družinu a pospíšil přímou cestou sám jen se svými rytíři, a to nepočetnými, k řečené ruské bráně, která byla blíže místu, kde král shromažďoval vojsko; a porazil palatinovo vojsko, zmocnil se té brány a vstoupil. Král Peta zamířil svými kroky přes Polsko; zabil jednoho z polských knížat1, zničil Vratislav, přeslavné město, způsobil podivuhodné krveprolití a s touž ukrutností vpadl do země moravského knížete — ostatní knížata mu nemohla přispět pomocí — a pospíšil k uherské bráně. Král Kadan měl mezi Rusí a Kumánií cestu lesy na tři dny a dorazil k bohaté Rodně2, německé vsi položené mezi velikými horami, královskému stříbrnému dolu, v níž přebývalo nesčetné množství lidu. Ale protože to byli lidé bojovní a neměli nedostatek zbraní, vyšli jim po zprávě o jejich příchodu vstříc ven ze vsi, lesy a horami. Kadan však, spatřiv množství ozbrojenců, obrátil se zády a předstíral před nimi útěk. Tehdy se lid vracel s vítězstvím, odložil zbraně a počal se opíjet vínem, jak to německá nezřízenost žádá. Ale Tataři přitáhli náhle a vnikli do vsi z mnoha stran, protože neměla příkopů, hradeb ani žádných opevnění. A ačkoli na obou stranách došlo k velikému pobití, lid vida, že jim nemůže odolat, vzdal se zcela na jejich slovo. Kadan však přijal ves pod svou ochranu, připojil ke svým rytířům Ariscalda, rychtáře té vsi3, se šesti sty vybranými ozbrojenými Němci a počal s nimi táhnout na tuto stranu lesů. Bochetor pak s jinými králi přešel řeku zvanou Zerech4, dorazili do země kumánského biskupa, porazili lid, který se shromáždil k boji, a počali zemi zcela obsazovat. Vrátím se tedy k uherskému králi, jenž byl v řečené vsi Pešti, aby byl jeho postup vylíčen úplněji.
Vysvětlivky
Téměř jistě Jindřich II. Pobožný, kníže slezský, padlý 9. dubna 1241 v bitvě u Lehnice. ↩
Horní město v severním Sedmihradsku, osazené německými horníky, královský stříbrný důl; dnes Rodna Veche v Rumunsku. ↩
Představený německé obce v Rodně. Rogerius jej zve comes ville; chorvatská edice jej vede jako comes Theutonicorum, tedy předáka Němců, nikoli královského župana. ↩
Seret, rumunsky Siret, řeka tekoucí Bukovinou a Moldavskem. Země kumánského biskupa je biskupství milkovské, zřízené mezi Kumány roku 1228. ↩