Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher

Kapitola XXIV

Jak byl zabit Kuthen, král Kumánů.

A protože se obecně říkalo, že Kuthen, jenž byl se svými, jak bylo řečeno, držen ve vazbě poblíž krále, není prost tak velikého zločinu, a protože se ještě věřilo, že ti, kdo přišli, jsou Kumáni, a ne Tataři, volal proti němu všechen lid: Ať zemře, ať zemře! To on způsobil zkázu Uher. A častokrát proto krále haněli a říkali: Ať bojuje náš král, který Kumány uvedl nám na zlost. Jiní volali: Ať král bojuje s těmi, jimž byly uděleny naše statky. Král, slyše často ty výčitky, poslal ke Kuthenovi člověka, aby neodkládal příchod k němu. Ale Kuthen, který často slýchal volání lidu, bál se trestu, ačkoli byl bez viny, a vzkázal králi, že k němu nikterak nepřijde, leda by mu poslal takového muže, který by měl moc dovést ho k němu a vyrvat ho z rukou lidu. Když to posel králi oznamoval, strhl se v lidu veliký křik: Ať zemře, ať zemře! A tak náhle vnikli ozbrojení Uhři a Němci do paláce, v němž byl, a chtěli se k němu násilím dostat. Kuthen však se svými popadl luky a šípy a nedali jim k sobě přistoupit. Ale když přistoupilo množství lidu, zajali je, všem rázem uťali hlavy a vyházeli je okny paláce mezi lid. Někteří chtějí ten zločin přičíst vévodovi rakouskému, od jiných se však praví, že se stal z králova rozkazu. Avšak poté, co bylo bezpečně zjištěno, že Kuthen je té ničemnosti prost, tvrdí se, že není pravděpodobné, aby král, který mu byl kmotrem při křtu¹ a složiv přísahu dal mu záruku bezpečí, spáchal takový zločin. Já sám nechci rozhodovat, jak se to stalo; ať rozhodne Ten, jenž to ví; a odplatí každému podle skutků jeho trestem nebo milostí.