Knihovna · Mongolská říše a cesty na Východ · Žalozpěv o zkáze Uher
Kapitola XXVI
Jak čanádský biskup unikl z rukou Kumánů.
Ale když Bulzo, biskup čanádský1, a Mikuláš, syn Boreho2, s mnoha urozenými odváděli ženy, syny, dcery a čeleď do horních krajů, aby potom spěšně došli ke královu vojsku, potkali je Kumáni a zahájili proti nim nejtvrdší boj; a protože jim nemohli odolat, byli téměř všichni pobiti mečem. Biskup však, jenž nemocen ležel na voze, byl s několika málo lidmi za bitvy odvezen dál. Kumáni pak potom pustošili zemi jako Tataři, sešli se vjedno, přešli z této strany Dunaj a pustošíce počali spěchat k Marce3. Lidé z Marky se o tom dověděli, sešli se vjedno, vyšli jim vstříc a svedli s nimi srážku na hranicích Marky. Byli však od nich přemoženi a na útěku jeden druhého předbíhali; a tak počali Kumáni Marku ničemně hubit a ukrutně mstít smrt svého pána. Neboť když zabíjeli Uhry, říkali takto: Tuhle ránu si vytrp za Kuthena. A když zničili lepší vsi, totiž Frankavillu, ves se samosprávou4, ves svatého Martina a jiné, a nabrali mnoho peněz, koní a dobytka, přešli pustošíce zemi do Bulharska.
Vysvětlivky
Bulcsú z rodu Lád, čanádský biskup od roku 1229, předtím probošt v Rábu a v letech 1228–1229 královský kancléř; tatarský vpád přežil a zemřel mezi lety 1254 a 1259. ↩
Mikuláš z rodu Szák, syn Barcův, palatin v letech 1219–1222 a znovu roku 1226, za Bély IV. v nemilosti. Kumáni jej zabili v březnu 1241, což tuto kapitolu klade ještě před bitvu u Slané. ↩
Srem, kraj mezi Dunajem a Sávou. Že nejde o Halič, plyne z toho, že Kumáni odtud přešli do Bulharska, které se Sremem sousedilo, a že Halič Rogerius jinak nazývá Rusí. ↩
Maďarsky Nagyolaszi, dnešní Manđelos u Sremské Mitrovice, osada hostů z Itálie a západní Evropy. Ves svatého Martina jsou dnešní Martinci v Sremu. Senatoria znamená nejspíše ves s vlastní radou. ↩