Knihovna · Soumrak starého světa · Bolševický mýtus

Kapitola 38 – Kronštadt

Petrohrad, únor 1921.¹ – Je krutá zima a lidé ve městě strašně trpí. Sněhové vánice nás odřízly od venkova; přísun potravin téměř ustal. Vydává se teď jen půl libry chleba. Většina domů je nevytápěná. Za soumraku se kolem velké hromady dříví u hotelu Astoria plíží staré ženy, ale hlídka je ostražitá. Několik továren bylo pro nedostatek paliva zavřeno a zaměstnanci byli převedeni na poloviční příděly. Svolali schůzi, aby se o situaci poradili, ale úřady ji nedovolily.

Dělníci Trubočného závodu vstoupili do stávky.² Stěžují si, že při rozdělování zimního oblečení byli komunisté nepatřičně zvýhodněni oproti nestraníkům. Vláda odmítá jejich stížnosti projednat, dokud se muži nevrátí do práce.

Na ulici u závodu se shromáždily zástupy stávkujících a k jejich rozehnání byli vysláni vojáci. Byli to kursanti, mladí komunisté z vojenské akademie. K násilí nedošlo.

Teď se ke stávkujícím připojili dělníci z Admiralitních dílen a Galerních doků. Panuje velká nevole proti povýšenému postoji vlády. Byl učiněn pokus o pouliční demonstraci, ale jízdní vojsko ji potlačilo.

27. února. – Ve městě nervózní nálada. Stávková situace je stále vážnější. Práci přerušily Patronnyj závod, Baltijskij závod a továrna Laferm.³ Úřady nařídily stávkujícím, aby práci obnovili. Ve městě je stanné právo. Zvláštní Výbor obrany (Komitet oborony)⁴ je vybaven mimořádnými pravomocemi; v jeho čele stojí Zinovjev.

Na včerejším večerním zasedání sovětu označil jeden vojenský člen Výboru obrany stávkující za zrádce revoluce. Byl to Laševič. Vypadal tlustý, mastný a odpudivě smyslný. Nespokojené dělníky nazval „pijavicemi, které se snaží vydírat“ (škurniki), a žádal proti nim drastická opatření. Sovět přijal usnesení o výluce dělníků Trubočného závodu. To znamená ztrátu přídělů – skutečné hladovění.

28. února. – Dnes se v ulicích objevila provolání stávkujících. Uvádějí případy dělníků, které našli ve vlastních bytech umrzlé. Hlavním požadavkem je zimní oblečení a pravidelnější výdej přídělů. Některé letáky protestují proti zákazu továrních schůzí. „Lidé se chtějí společně poradit, jak si ulevit z nouze,“ stojí v nich. Zinovjev tvrdí, že za všemi potížemi stojí pikle menševiků a sociálních revolucionářů.

Stávky poprvé dostávají politický ráz. Pozdě odpoledne bylo vylepeno provolání s dalekosáhlejšími požadavky. „Je nutná naprostá změna vládní politiky,“ píše se v něm. „Dělníci a rolníci potřebují především svobodu. Nechtějí žít podle dekretů bolševiků; chtějí sami rozhodovat o svém osudu. Požadujeme propuštění všech zatčených socialistů a nestranických dělníků; zrušení stanného práva; svobodu slova, tisku a shromažďování pro všechny pracující; svobodné volby závodních a továrních výborů, zástupců odborů a sovětů.“

1. března. – Probíhá mnoho zatýkání. Skupiny stávkujících obklopené čekisty na cestě do vězení jsou běžným výjevem. Ve městě panuje velké rozhořčení. Slyším, že několik odborových svazů bylo zlikvidováno a jejich činní členové předáni Čece. Provolání však vycházejí dál. Svévolný postoj úřadů probouzí reakční nálady. Situace je stále napjatější. Ozývá se volání po Učredilce (Ústavodárném shromáždění). Koluje manifest podepsaný „socialistickými dělníky Něvského obvodu“, který otevřeně útočí na komunistický režim. „Víme, kdo se bojí Ústavodárného shromáždění,“ prohlašuje se v něm. „Ti, kdo nás už nebudou moci okrádat. Místo toho se budou muset před zástupci lidu zodpovídat ze svého podvodu, svých krádeží a všech svých zločinů.“

Zinovjev je znepokojen; telegrafoval do Moskvy o vojsko. Místní posádka prý se stávkujícími sympatizuje. Do města bylo povoláno vojsko z provincie: zvláštní komunistické pluky už dorazily. Dnes byl vyhlášen mimořádný válečný stav.

2. března. – Velmi znepokojivé zprávy. V Moskvě vypukly velké stávky. Dnes jsem v Astorii slyšel, že u Kremlu došlo k ozbrojeným srážkám a tekla krev. Bolševici vydávají současné události v obou hlavních městech za důkaz kontrarevolučního spiknutí.

Říká se, že do města přijeli kronštadtští námořníci, aby zjistili, co je příčinou nepokojů. Nelze rozeznat pravdu od výmyslu. Nedostatek veřejného tisku živí ty nejdivočejší pověsti. Oficiální listy ztratily důvěru.

3. března. – Kronštadt je neklidný.⁵ Nesouhlasí s drastickými metodami vlády proti nespokojeným dělníkům. Muži z bitevní lodi Petropavlovsk⁶ přijali rezoluci, v níž vyslovují stávkujícím sympatie.

Dnes vyšlo najevo, že 28. února byla do města vyslána komise námořníků, aby prošetřila stávkovou situaci. Její zpráva vyzněla pro úřady nepříznivě. Dne 1. března svolaly posádky první a druhé eskadry Baltského loďstva veřejnou schůzi na Kotevním náměstí.⁷ Shromáždění se zúčastnilo 16 000 námořníků, rudoarmějců a dělníků. Předsedal mu předseda výkonného výboru kronštadtského sovětu, komunista Vasiljev.⁸ K posluchačům promluvili Kalinin, prezident republiky,⁹ a Kuzmin, komisař Baltského loďstva.¹⁰ Námořníci byli sovětské vládě naprosto přátelsky nakloněni a Kalinina přivítali při jeho příjezdu do Kronštadtu vojenskými poctami, hudbou a prapory.

Na schůzi se jednalo o situaci v Petrohradě a o zprávě vyšetřovací komise námořníků. Posluchači otevřeně dávali najevo rozhořčení nad prostředky, jichž Zinovjev proti dělníkům použil. Prezident Kalinin a komisař Kuzmin stávkující zahrnuli výčitkami a petropavlovskou rezoluci odsoudili jako kontrarevoluční. Námořníci zdůrazňovali svou věrnost sovětskému zřízení, odsoudili však bolševickou byrokracii. Rezoluce byla přijata.

4. března. – Ve městě velké nervové napětí. Stávky pokračují; v Moskvě znovu došlo k dělnickým nepokojům. Zemí se šíří vlna nespokojenosti. Z Tambovska, ze Sibiře, z Ukrajiny a z Kavkazu se hlásí rolnická povstání.¹¹ Země je na pokraji zoufalství. Pevně se doufalo, že s koncem občanské války komunisté přísný vojenský režim zmírní. Vláda ohlásila svůj záměr hospodářské obnovy a lid toužil spolupracovat. Těšil se na ulehčení těžkých břemen, na zrušení válečných omezení a na zavedení základních svobod.

Fronty jsou zlikvidovány, ale stará politika pokračuje a militarizace práce ochromuje oživení průmyslu. Otevřeně se tvrdí, že komunistické straně jde víc o upevnění vlastní politické moci než o záchranu revoluce.

Dnes vyšel úřední manifest.¹² Je podepsán Leninem a Trockým a prohlašuje Kronštadt za vinný vzpourou (mjatěž). Požadavek námořníků na svobodné sověty je odsuzován jako „kontrarevoluční spiknutí proti proletářské republice“. Členové komunistické strany mají nařízeno jít do závodů a továren a „sešikovat dělníky na podporu vlády proti zrádcům“. Kronštadt má být potlačen.

Moskevská rozhlasová stanice vyslala zprávu adresovanou „všem, všem, všem“:

Petrohrad je klidný a je v něm pořádek, a dokonce i ony nečetné továrny, v nichž nedávno zazněla obvinění proti sovětské vládě, teď chápou, že je to dílo provokatérů… právě v této chvíli, kdy v Americe přebírá otěže vlády nový republikánský režim¹³ a projevuje sklon navázat se sovětským Ruskem obchodní styky, nemá šíření lživých pověstí a organizování nepokojů v Kronštadtu jiný účel než ovlivnit amerického prezidenta a změnit jeho politiku vůči Rusku. Současně zasedá Londýnská konference¹⁴ a šíření podobných pověstí musí ovlivnit také tureckou delegaci a učinit ji povolnější vůči požadavkům Dohody. Vzpoura posádky Petropavlovsku je nepochybně součástí velkého spiknutí, jehož cílem je vyvolat zmatky uvnitř sovětského Ruska a poškodit naše mezinárodní postavení… Tento plán uskutečňuje uvnitř Ruska jeden carský generál a bývalí důstojníci a jejich činnost podporují menševici a sociální revolucionáři.

Celý Severní okruh je ve válečném stavu a všechna shromáždění jsou zakázána. K ochraně vládních institucí byla učiněna rozsáhlá opatření. V Astorii, kde bydlí Zinovjev a další přední bolševici, jsou rozmístěny kulomety. Tyto přípravy všeobecnou nervozitu ještě zvyšují. Úřední vyhlášky přikazují stávkujícím, aby se okamžitě vrátili do továren, zakazují přerušení práce a varují obyvatelstvo před srocováním v ulicích.

Výbor obrany zahájil „čistku“ města. Mnoho dělníků podezřelých ze sympatií ke Kronštadtu bylo zatčeno. Všichni petrohradští námořníci a část posádky, pokládaná za „nespolehlivou“, dostali rozkaz odejít na vzdálená místa, zatímco rodiny kronštadtských námořníků žijící v Petrohradě jsou drženy jako rukojmí. Výbor obrany oznámil Kronštadtu, že „zajatci jsou drženi jako ‚zástava‘ za bezpečnost komisaře Baltského loďstva N. N. Kuzmina, předsedy kronštadtského sovětu T. Vasiljeva a dalších komunistů. Utrpí-li naši soudruzi sebemenší úhonu, zaplatí za to rukojmí životem.“

„Nechceme krveprolití,“ odpověděl Kronštadt telegraficky. „Ani jednomu komunistovi jsme neublížili.“

Petrohradští dělníci úzkostně čekají, jak se věci vyvinou. Doufají, že zákrok námořníků může situaci obrátit v jejich prospěch. Funkční období kronštadtského sovětu se chýlí ke konci a připravují se nové volby.

Dne 2. března se konala konference delegátů, na níž bylo přítomno 300 zástupců lodí, posádky, odborových svazů a továren, mezi nimi i řada komunistů. Konference schválila rezoluci, kterou předešlého dne přijalo hromadné shromáždění. Lenin a Trockij ji prohlásili za kontrarevoluční a za důkaz bělogvardějského spiknutí.¹⁵

REZOLUCE VALNÉ HROMADY POSÁDEK PRVNÍ A DRUHÉ ESKADRY BALTSKÉHO LOĎSTVA, KONANÉ 1. BŘEZNA 1921

Vyslechnuvše zprávu zástupců, které vyslala valná hromada lodních posádek do Petrohradu, aby tam prošetřili situaci, usnesli jsme se:

1. vzhledem k tomu, že nynější sověty nevyjadřují vůli dělníků a rolníků, uspořádat neprodleně nové volby tajným hlasováním, přičemž předvolební kampaň mezi dělníky a rolníky musí mít plnou svobodu agitace;

2. zavést svobodu slova a tisku pro dělníky a rolníky, pro anarchisty a levé socialistické strany;

3. zajistit svobodu shromažďování pro odborové svazy a rolnické organizace;

4. svolat nejpozději na 19. března 1921¹⁶ nestranickou konferenci dělníků, rudoarmějců a námořníků Petrohradu, Kronštadtu a Petrohradské gubernie;

5. propustit všechny politické vězně socialistických stran, jakož i všechny dělníky, rolníky, vojáky a námořníky uvězněné v souvislosti s dělnickým a rolnickým hnutím;

6. zvolit komisi, která přezkoumá případy osob držených ve vězeních a koncentračních táborech;

7. zrušit všechny politotděly (politické úřady), protože žádná strana nemá mít zvláštní výsady při šíření svých idejí ani dostávat k tomu účelu finanční podporu od vlády. Místo nich mají být zřízeny osvětové a kulturní komise, volené místně a financované vládou;

8. neprodleně zrušit všechny zagraditělnyje otrjady (ozbrojené oddíly, které bolševici zřídili, aby potlačovali obchod a zabavovali potraviny a jiné výrobky; nezodpovědnost a svévole jejich metod byly po celé zemi pověstné);

9. vyrovnat příděly všech pracujících, s výjimkou těch, kdo jsou zaměstnáni v provozech zdraví škodlivých;

10. zrušit komunistické bojové oddíly ve všech složkách armády, jakož i komunistické stráže držené v závodech a továrnách. Budou-li takové stráže nebo vojenské oddíly pokládány za nezbytné, mají být v armádě jmenovány z řad mužstva a v továrnách podle uvážení dělníků;

11. dát rolníkům plnou svobodu nakládat s jejich půdou a také právo chovat dobytek pod podmínkou, že rolníci budou hospodařit vlastními prostředky, to jest bez využívání najaté pracovní síly;

12. požádat všechny složky armády, jakož i naše soudruhy vojenské kursanty, aby se k našim usnesením připojili;

13. žádat, aby tisk našim usnesením zajistil publicitu;

14. ustavit pojízdnou kontrolní komisi;

15. povolit svobodnou kustarnou (individuální, drobnou) výrobu vlastní prací.

Rezoluci přijala schůze brigády jednomyslně, dva se zdrželi hlasování.

PETRIČENKO,¹⁷ předseda schůze brigády.

PEREPELKIN,¹⁸ tajemník.

Rezoluci přijala drtivá většina kronštadtské posádky.

VASILJEV, předseda.

Kalinin a Vasiljev hlasují proti rezoluci.

4. března. – Pozdě v noci. Mimořádné zasedání Petrosovětu v Tauridském paláci bylo nabito komunisty, většinou mladíky, fanatickými a nesnášenlivými. Vstup byl jen na zvláštní vstupenky; aby se člověk po zakázané hodině dostal domů, musel si navíc opatřit propusk (propustku). Zástupci dílen a dělnických výborů seděli na galeriích, protože místa v sále obsadili komunisté. Několik továrních delegátů dostalo slovo, ale jakmile se pokusili vyložit svou věc, byli překřičeni. Zinovjev schůzi opakovaně vyzýval, aby dala opozici příležitost vyslovit se, jeho výzvě však chyběla energie a přesvědčení.

Ani jediný hlas se nevyslovil pro Ústavodárné shromáždění. Jeden dělník z továrny prosil vládu, aby vzala v úvahu stížnosti dělníků, kteří trpí zimou a hladem. Zinovjev odpověděl, že stávkující jsou nepřátelé sovětského režimu. Kalinin prohlásil Kronštadt za hlavní stan spiknutí generála Kozlovského.¹⁹ Jeden námořník připomněl Zinovjevovi dobu, kdy ho s Leninem pronásledoval Kerenskij jako kontrarevolucionáře a kdy je zachránili právě ti námořníci, které teď odsuzují jako zrádce.²⁰ Kronštadt požaduje jen poctivé volby, prohlásil. Nebylo mu dovoleno pokračovat. Hromový hlas a vášnivá výzva Jevdokimova,²¹ Zinovjevova pobočníka, vybičovaly komunisty do krajního vzrušení. Jeho rezoluce byla přijata za bouřlivého protestu nestranických delegátů a dělníků. Rezoluce prohlašuje Kronštadt za vinný kontrarevolučním pokusem proti sovětskému režimu a žádá jeho okamžitou kapitulaci. Je to vyhlášení války.

5. března. – Mnozí bolševici odmítají uvěřit, že usnesení sovětu bude provedeno. Bylo by příliš obludné napadnout se zbraní v ruce „chloubu a slávu ruské revoluce“, jak Trockij kronštadtské námořníky nazval. V kruhu přátel mnozí komunisté vyhrožují, že vystoupí ze strany, dojde-li k takovému krvavému činu.

Trockij měl včera večer promluvit v Petrosovětu. Jeho nepřítomnost se vykládala tak, že se vážnost situace přehání. V noci však přijel a dnes vydal Kronštadtu ultimátum:

Dělnicko-rolnická vláda rozhodla, že Kronštadt a vzbouřené lodi se musí neprodleně podrobit autoritě sovětské republiky. Proto rozkazuji všem, kdo pozvedli ruku proti socialistické vlasti, aby okamžitě složili zbraně. Zatvrzelce je třeba odzbrojit a předat sovětským úřadům. Zatčení komisaři a další představitelé vlády musí být okamžitě propuštěni. Jen ti, kdo se vzdají bezpodmínečně, mohou počítat s milostí sovětské republiky.

Současně vydávám rozkazy připravit se k potlačení vzpoury a ke zkrocení vzbouřenců silou zbraní. Odpovědnost za škody, které může utrpět pokojné obyvatelstvo, padne plně na hlavy kontrarevolučních vzbouřenců.

Toto varování je poslední.

TROCKIJ,

předseda Revoluční vojenské rady republiky.

KAMENĚV,²²

vrchní velitel.

Město je na pokraji paniky. Továrny jsou zavřené a proslýchá se o demonstracích a nepokojích. Začínají být slyšet výhrůžky proti Židům. Do Petrohradu a okolí dál proudí vojsko. Trockij poslal Kronštadtu další výzvu, aby se vzdal, a rozkaz obsahuje výhrůžku: „Postřílím vás jako bažanty.“²³ Dokonce i někteří komunisté jsou pobouřeni tónem, který vláda nasadila. Je osudná chyba, říkají, vykládat si prosbu dělníků o chléb jako opozici. Sympatie Kronštadtu se stávkujícími a jejich požadavek poctivých voleb Zinovjev překroutil v kontrarevoluční spiknutí. Probral jsem situaci s několika přáteli, mezi nimi s řadou komunistů. Máme za to, že je ještě čas situaci zachránit. Komise, k níž by námořníci i dělníci měli důvěru, by mohla rozbouřené vášně utišit a najít uspokojivé řešení naléhavých problémů. Je neuvěřitelné, že by poměrně bezvýznamná příhoda, jako byla původní stávka v Trubočném závodě, měla být úmyslně vyprovokována v občanskou válku se vším krveprolitím, které s sebou nese.

Komunisté, s nimiž jsem tento návrh probíral, jsou všichni pro, ale neodvažují se ujmout iniciativy. Nikdo nevěří historce o Kozlovském. Všichni se shodují, že námořníci jsou nejpevnější oporou sovětů; jejich cílem je přimět úřady k nezbytným reformám. Do jisté míry už uspěli. Zagraditělnyje otrjady, pověstné svou surovostí a svévolí, byly v Petrohradské gubernii zrušeny a některé dělnické organizace dostaly povolení vysílat na venkov zástupce k nákupu potravin. Během posledních dvou dnů byly také několika továrnám vydány zvláštní příděly a oblečení. Vláda se obává všeobecného povstání. Petrohrad je teď v „mimořádném stavu obležení“; venku se smí být jen do devíti večer. Ve městě je však klid. Nečekám žádné vážné otřesy, pokud se úřady podaří přimět k rozumnějšímu a spravedlivějšímu postupu. V naději, že se otevře cesta k mírovému řešení, předložil jsem Zinovjevovi návrh na smírčí řízení, podepsaný osobami bolševikům přátelsky nakloněnými:

Petrohradskému sovětu práce a obrany,²⁴

PŘEDSEDOVI ZINOVJEVOVI:

Mlčet teď je nemožné, ba zločinné. Nedávné události nás anarchisty nutí promluvit a prohlásit, jaký postoj zaujímáme k nynější situaci.

Kvas, který se projevuje mezi dělníky a námořníky, je výsledkem příčin, jež si žádají naši vážnou pozornost. Zima a hlad vyvolaly nespokojenost a nedostatek jakékoli možnosti diskuse a kritiky nutí dělníky a námořníky, aby své stížnosti vynášeli na veřejnost.

Bělogvardějské bandy chtějí a mohou se pokusit této nespokojenosti využít ve svém třídním zájmu. Skrývají se za dělníky a námořníky a rozhlašují hesla Ústavodárného shromáždění, svobodného obchodu a podobné požadavky.

My anarchisté jsme klam těchto hesel dávno odhalili a prohlašujeme před celým světem, že proti každému kontrarevolučnímu pokusu budeme bojovat se zbraní v ruce, ve spolupráci se všemi přáteli sociální revoluce a ruku v ruce s bolševiky.

Pokud jde o konflikt mezi sovětskou vládou a dělníky a námořníky, zastáváme názor, že nemá být řešen silou zbraní, nýbrž soudružskou dohodou. Sáhne-li sovětská vláda ke krveprolití, nezastraší tím – v dané situaci – dělníky ani je neuklidní. Naopak, věci to jen zhorší a posílí to Dohodu i vnitřní kontrarevoluci.

A co je ještě důležitější: použití síly Dělnicko-rolnickou vládou proti dělníkům a námořníkům bude mít demoralizující účinek na mezinárodní revoluční hnutí a přivodí sociální revoluci nevyčíslitelnou škodu.

Soudruzi bolševici, vzpamatujte se, dokud není pozdě! Nezahrávejte si s ohněm: chystáte se učinit krok nanejvýš vážný a rozhodující.

Předkládáme vám tímto návrh: Ať je zvolena komise složená z pěti osob, mezi nimi dvou anarchistů. Komise odjede do Kronštadtu, aby spor urovnala mírovou cestou. V dané situaci je to nejradikálnější způsob. Bude mít mezinárodní revoluční význam.

ALEXANDER BERKMAN

EMMA GOLDMANOVÁ

PERKUS

PETROVSKIJ

Petrohrad, 5. března 1921.

6. března. – Kronštadt dnes vyslal rozhlasem prohlášení o svém postoji. Zní:

Naše věc je spravedlivá, stojíme za mocí sovětů, ne stran. Stojíme za svobodně volenými zástupci pracujících mas. Náhražkové sověty, s nimiž manipuluje komunistická strana, byly k našim potřebám a požadavkům vždy hluché; jedinou odpovědí, které se nám kdy dostalo, byla střelba… Soudruzi! Úmyslně překrucují pravdu a uchylují se k té nejpodlejší pomluvě… V Kronštadtu je veškerá moc výhradně v rukou revolučních námořníků, vojáků a dělníků – ne u kontrarevolucionářů vedených jakýmsi Kozlovským, jak se vás snaží přesvědčit prolhaný moskevský rozhlas… Neotálejte, soudruzi! Přidejte se k nám, navažte s námi spojení: žádejte, aby do Kronštadtu byli vpuštěni vaši delegáti. Jen oni vám řeknou celou pravdu a odhalí ďábelskou pomluvu o finském chlebu a nabídkách Dohody.

Ať žije revoluční proletariát a rolnictvo!

Ať žije moc svobodně volených sovětů.

7. března. – Když přecházím Něvský, dolehne k mým uším vzdálené dunění. Ozve se znovu, silnější a bližší, jako by se valilo ke mně. Najednou si uvědomuji, že pálí dělostřelectvo. Je šest hodin večer. Na Kronštadt se útočí!²⁵

Dny úzkosti a kanonády. Srdce mám zdřevěnělé zoufalstvím; něco ve mně umřelo. Lidé v ulicích vypadají zdrceně žalem a zmateně. Nikdo si netroufá promluvit. Vzduch trhá hřmění těžkých děl.

17. března. – Kronštadt dnes padl.²⁶

V jeho ulicích leží mrtvé tisíce námořníků a dělníků. Popravy zajatců a rukojmích bez soudu pokračují.

18. března. – Vítězové slaví výročí Komuny z roku 1871.²⁷ Trockij a Zinovjev odsuzují Thiersa²⁸ a Galliffeta²⁹ za vraždění pařížských povstalců…