Knihovna · Soumrak starého světa · Bolševický mýtus

Předmluva

Revoluce rozbíjí společenské formy, které se pro člověka staly příliš těsnými. Roztrhává formy, jež ho svírají tím víc, čím víc tuhnou a čím víc je Život, věčně se deroucí kupředu, nechává za sebou. V tomto dynamickém procesu zašla ruská revoluce dál než kterákoli revoluce předtím.

Zrušení zavedeného řádu – politického i hospodářského, společenského i mravního – a pokus nahradit ho něčím jiným je odrazem změněných potřeb člověka, probuzeného vědomí lidu. Za revolucí stojí miliony živých lidí, kteří ztělesňují jejího vnitřního ducha, kteří v ní cítí, myslí a jsou. Revoluce pro ně není pouhou změnou vnějších poměrů: znamená naprosté vykloubení života, rozbití vládnoucích tradic, zrušení uznávaných měřítek. Navyklý, odměřený krok existence se přerušuje, zažitá kritéria přestávají platit, dřívější precedenty pozbývají významu. Život je vržen do neprobádaných řečišť; každý čin vyžaduje spoléhat se sám na sebe, každá podrobnost si žádá nové, samostatné rozhodnutí. Typické a důvěrně známé zmizelo; rozpadla se soudržnost a vzájemná souvislost částí, které dříve tvořily jeden celek. Je třeba vytvořit nové hodnoty.

Tento vnitřní život revoluce, který je jejím jediným smyslem, autoři píšící o ruské revoluci téměř úplně opomíjeli. O tomto obrovském společenském otřesu vyšlo mnoho knih, ale jen zřídka udeří na jeho pravý základní tón. Pojednávají o pádu a vzniku institucí, o novém státu a jeho uspořádání, o ústavách a zákonech – o výhradně vnějších projevech, při nichž člověk málem zapomene na živé miliony, které za všech měnících se podmínek dál existují, dál jsou.

Právem řekl Taine,¹ že když studoval Francouzskou revoluci, nejméně mu ke skutečné povaze té doby objasnily statistiky a údaje, úřední listiny a výnosy. Její výmluvný výraz, její hlubší smysl objevil v životech, myšlenkách a citech lidí, v jejich osobních reakcích, jak je zachycují paměti, deníky a dopisy současníků.

Tato kniha je sestavena z deníku, který jsem si vedl během svého dvouletého pobytu v Rusku. Je to kronika intenzivního prožitku, dojmů a postřehů zapisovaných den po dni v různých částech země a mezi lidmi nejrůznějšího postavení. Většinu jmen jsem vypustil ze zřejmého důvodu – abych dotčené osoby ochránil.

Pokud vím, je to jediný deník, který si někdo v Rusku během těch osudových let (1920–1922) vedl. Byl to dosti obtížný úkol, jak pochopí ti, kdo znají ruské poměry. Ale dlouhá praxe v takových věcech – zápisky jsem si vedl dokonce i ve vězení – mi umožnila uchovat deník přes mnohé nesnáze a prohlídky a bezpečně ho dostat ze země. Jeho odysea byla dobrodružná a pohnutá. Poté co deník dva roky putoval po Rusku, podařilo se mu překročit hranici, jen aby se ztratil dřív, než se ke mně mohl dostat. Následovalo úzkostné pátrání v několika evropských zemích, a když jsem už téměř ztratil naději, že své zápisníky najdu, objevily se na půdě u jedné velmi vystrašené staré paní v Německu. To je ale jiný příběh.

Postačí, že rukopis byl nakonec nalezen a může být nyní v této knize předložen veřejnosti. Pomůže-li čtenáři představit si vnitřní život revoluce v popisovaném období, přiblíží-li ho ruskému lidu a jeho velikému mučednictví, splní můj deník své poslání a mé úsilí bude bohatě odměněno.

Alexander Berkman